Test kamer do 20 000: Panasonic SDR-SW20EP

Kamera je v testu takovou výjimkou a týká se to zejména tvaru a zpracování. Panasonic použil tvar velmi podobný kompaktním fotoaparátům, takže je kamera velmi dobře přenosná i v kapse. Zpracování je velmi dobré, ostatně díky odolnosti v horších podmínkách byl výrobce nucen použít kvalitní materiály. Kamera tak vypadá pěkně a sice těžko najde uplatnění u pokročilejších uživatelů, ale na druhou stranu se může stát ideálním společníkem na dovolenou pro běžné uživatele. Rozměry kamery 33,8 x 63,4 x 115,4 mm a hmotnost 224 gramů jsou nejmenší v testu.

 

Design kamery je velmi jednoduchý, ovšem účelný. Výrobci dalo určitě spoustu práce, než zakomponoval všechny výstupy a ovládací prvky tak, aby byla kamera vodotěsná. Na čelní straně je malý objektiv s rozsahem ohniska od 2,3 do 23 mm s optickým zoomem až 10x. Nejde tak o žádnou významnou hodnotu, ovšem při tak malých rozměrech kamery jsme to očekávali. Digitálně pak můžete zvětšovat až 700x, ovšem za cenu snížení kvality. Objektiv nemá žádnou krytku a je stále otevřený, chrání jej ale pevné sklo. Nelze na něj také namontovat předsádku, protože zde není žádný závit. Pod objektivem je umístěn mikrofon zaznamenávající stereo zvuk a je opět vodotěsný. Chybí tu jakákoliv možnost nasvětlení scény, ať už v podobě světelné diody nebo stroboskopického blesku.

Na zadní straně toho moc nenajdeme. Je tu pouze tlačítko započetí a ukončení záznamu a kontrolka zapnutí kamery. U spodní hrany je pak úchyt pro poutko na ruku a v horní části u displeje je otočné kolečko pro přepínání módů. To ovšem v zavřeném stavu nelze kvůli zapuštění použít a stejně vlastně není vidět, který mód je aktuálně zvolen. Po vyklopení displeje je ale kolečko už dobře přístupné.

Levá strana už tradičně patří výklopnému LCD displeji. Prakticky nic jiného v zavřeném stavu není vidět, zajímavá je pouze hrubší struktura povrchu. U tohoto modelu je celkem zvláštní, že nelze displej otáčet v rozsahu 270°, ale pouze 180°. Nefunguje tedy přetáčení displeje směrem na natáčený objekt včetně překlopení obrazu.

Po vyklopení LCD se objeví ovládací prvky, které jsou na boční stěně kamery. Bohužel nejsou žádná tlačítka vedle displeje, a tak je ovládání trochu krkolomné. Základní orientaci v menu ovládá pětisměrný joystick, kolem kterého jsou další tlačítka pro zobrazení menu, zapnutí režimu natáčení pod vodou, automatický režim nastavení, přepínání mezi manuálním a automatickým ostřením a tlačítko pro smazání snímku. Kolečko ovládané palce pak slouží k zapnutí kamery a přepínání mezi módy záznamu videa, fotografování, přehrávání videa a prohlížení snímků. Vlevo nahoře je na ovládacím panelu ještě umístěn malý reproduktor zajišťující kontrolu zvuku záznamu, jeho výkon je však velmi malý.

Na pravé straně kamery jsme zvyklí vídat popruh na ruku, která kameru drží. Bohužel tady výrobce tuto formu nezvolil, a tak je nutné kameru držet pouze s pomocí malého poutka, které maximálně zabezpečí upadnutí kamery na zem. Držení je i tak poměrně dobré a absence popruhu je v podstatě srozumitelná, protože pod vodou by pravděpodobně došlo velmi brzy k jeho opotřebení. U levé hrany kamery je vodotěsný kryt s výstupy A/V, USB a zdířka napájení z elektrické sítě. Vzhledem k tomu, že kamera se při natáčení pod vodou lépe drží seshora, je tu i pomocné tlačítko pro palec v této pozici držení.

Horní hrana kamery obsahuje pouze ovládání zoomu, které je bohužel ve formě překlápěcího tlačítka. Jeho citlivost tak není úplně ideální a nelze měnit rychlost přibližování. Tohle tlačítko také slouží při přehrávání k úpravě hlasitosti.

Na spodní straně je krytka baterie a také slotu na paměťové karty SDHC, opět ve vodotěsném provedení. Kamera bohužel nemá integrovanou paměť, takže budete muset zainvestovat do potřebné kapacity. Posledním zajímavým prvkem na spodní straně je závit pro uchycení na stativu.

Umístění tlačítek i jejich popis byl již zmíněn výše, nyní se zaměříme na vlastní pohodlí uživatele při ovládání kamery. Kamera sice patří k nejmenším a nejlehčím, ovšem poměr mezi rozměry a váhou je velmi dobrý. Tím je zaručena celkem slušná manipulace i bez popruhu na pravou ruku a záběry tak nejsou příliš rozklepané.

Ovládací prvky na kameře jsou bohužel trochu špatně rozmístěny, horší je zejména ovládání menu, kterému je vyhrazen pětisměrný joystick na těle kamery. V průběhu záznamu je tak velmi obtížné nějaké nastavení měnit. Také zadní spouštěcí a svrchní zoomovací tlačítko jsou pro větší ruku problémem. Především zmiňovaná citlivost zoomu je velmi špatná. Horší ovládání je však daní za vodotěsnou a odolnou konstrukci, ikdyž by výrobce jistě mohl situaci vyřešit trochu lépe.

Displej má úhlopříčku 2,7" se zobrazením snímků v poměru stran 16:9 a s rozlišením 123 000 pixelů. Ovládání je, jak jsme již zmínili, pouze pomocí tlačítek na těle kamery. Kvalita displeje je celkem dobrá, viditelnost uvádí výrobce v rozmezí až 170°, z praxe bychom to ale viděli na menší rozsah. Barevné podání je poměrně dobré, v čitelnosti z větších úhlů brání trochu lesklý povrch, který sice působí elegantně, ale ve venkovních prostorách dochází k nechtěným odleskům.

V kameře je použitá baterie typu Li-ion s kapacitou 1000 mAh a napětím 3,6 V. Výdrž baterie jsme naměřili 74 minut záznamu videa v nejvyšší možné kvalitě XP, což sice není nijak slavný výsledek, ovšem vzhledem k rozměrům kamery a v důsledku toho i baterie, jde o adekvátní výsledek. U nabíjení úplně vybité baterie na maximální kapacitu jsme zjistili čas 108 minut (1 hodina a 48 minut), což je ale právě v poměru s výdrží trochu hodně. Zajímavé u této kamery je, že pokud nahráváte delší dobu, začne se znatelně zahřívat. Výrobce o tom informuje už i na samotné kameře, v praxi to sice příliš nevadí, ovšem v létě může jít přinejmenším o méně příjemné natáčení.

Panasonic by se dal označit za rebela mezi výrobci videokamer, protože u něj nenajdeme funkci automatického nastavení EasyQ, kterou používají i levné modely od výrobců jako je Sony, Canon nebo Samsung. Další věcí, která tady chybí, je kontrola stavu baterie a volné kapacity paměti z vypnutého stavu.

V tomto oddíle se budeme věnovat kapacitě média, které je součástí balení. Nevýhoda kamery Panasonic SDR-SW20EP je, že neobsahuje integrovanou paměť. To znamená, že budete muset investovat do paměťové karty typu SD/SDHC. Na druhou stranu kamera není příliš drahá a paměťová média jsou dnes už poměrně dostupná, navíc bude možné zvolit si odpovídající kapacitu, kterou reálně využijete.

Při našem testování jsme použili paměťovou kartu typu SDHC přímo od Panasonicu s kapacitou 8 GB. Při natáčení s nastavenou nejvyšší kvalitou nám vydržela 112 minut (1 hodina 52 minut), což považujeme za velmi dobrý výsledek. Samozřejmě nejde o kvalitu Full HD, ale pro méně náročné uživatele má kamera v tomto ohledu velké plus. Podobně jako u Canonu i zde je nutné při přehrávání zapojit kameru do elektrické sítě, což považujeme za nepříjemné hlavně při cestování, kdy můžete potřebovat zálohování dat na notebook.

Už v úvodní kapitole jsme se zmínili, že kamera obsahuje pouze to, co je třeba, a výrobce se tak snažil minimalizovat problémy spojené s vodotěsnou konstrukcí u portů a ovládacích prvků. Na kameře tak najdete pouze výstup A/V a port USB. Nenajdete zde ani FireWire, S-video či HDMI. Pro základní propojení s počítačem a televizorem je to však postačující. Chybí tu také u většiny kamer integrovaná možnost zapojení externího mikrofonu.

Rychlost rozhraní USB se při přenosu testovacího souboru o velikosti 700 MB pohybovala v průměru necelých 2,8 MB za sekundu, celková doba přehrávání tohoto souboru pak činila 249 sekund (4 minuty 9 sekund). V podstatě jde o slušnou rychlost a tak nebudete muset zbytečně dlouho čekat, než se vám vaše výtvory zkopírují do počítače.

Menu videokamery je velmi jednoduché a je znát snaha výrobce přizpůsobit jej běžnému uživateli. Chybí tu tak spousta funkcí, které by pokročilejší uživatelé hledali a určitě je budou u této kamery postrádat. Menu je v češtině, takže je dobře srozumitelné. V podstatě se liší opět podle zvoleného módu. V režimu záznamu videa tak najdete dělení na základní, pokročilé, nastavení a volbu jazyka. Moc šancí na zásahy do snímání zde nejsou, a tak kromě kvality můžete zvolit jen zapnutí protivětrného filtru, digitálního zoomu, vybrat scénický režim či zobrazit vodící linky.

Manuální úprava expozice je možná pomocí přepínacího tlačítka na těle kamery. Pomocí joysticku lze také nastavit například vyvážení bílé, časovač, závěrku, režimy záznamu v noci a jemné pleti apod. V režimu fotografování je toho ještě méně než u videa, prakticky lze jen upravit nastavení scénických režimů a kompresi snímku. Doladění expozice, rychlosti závěry a dalších parametrů opět probíhá pomocí joysticku.

Přehrávání videí a prohlížení fotografií tentokrát není spojeno v jednom módu, ale rozděleno na dvě oddělené části. Menu je opět velmi skromné a v případě videa neumožňuje prakticky žádné zásahy do snímků, u fotografií je to opět v bledě modrém.

Protože je menu videokamery značně členité a rozdělené také do několika částí podle režimu, pro zobrazení jsme vybrali pouze část věnovanou záznamu videa. Upozorňujeme, že funkce nasvětlení scény diodou, manuální ostření a úprava expozice se ovládají joystickem, nikoliv přes menu. Proto je v následujícím výčtu nehledejte.