Sony HDR-CX105E: miniatura z Japonska

Videokamera Sony HDR-CX105E přímo nabízí fotografický režim, do nějž se můžeme přepnout pomocí dotykového displeje nebo pomocí vyhrazeného tlačítka. Obraz displeje se pak podle zvoleného rozlišení upraví, což se týká poměru stran. Kamera totiž nabízí čtyři různá rozlišení, z nichž první dvě vznikají interpolací. Je tu režim 4:3 2304 x 1728 (4 Mpix), dále 16:9 2304 x 1296 (3 Mpix), pak 4:3 1600 x 1200 (1,9 Mpix) a VGA (0,3 Mpix). My využijeme rozlišení 1600 x 1200, které dokáže snímací čip zachytit nativně.

Kamera nabízí v režimu fotografování funkci samospouště, výběr bodu ostření a měření, manuální expozici a ostření, vyvážení bílé se dá z automatiky přepnout na manuální, kde nám pomůže kus vhodně zabarveného papíru a jsou zde stejné scénické režimy jako u natáčení videa.

My si vyzkoušíme, jak kamera fotografuje exteriér, interiér, jak si poradí s maximálním zoomem a také co nabídne režim telemakro. Přechod z pohotovostního režimu do aktivního trvá cca 3 sekundy, což je ještě slušný čas.

První dvě fotografie byly tedy zabrány s automatickým nastavením na nulový zoom a rozlišení 1600 x 1200. Byly zabrány za polojasného dne, jaký byl v poslední době spíše výjimkou, tak si to užijme. Po klepnutí na náhledy se vám otevřou fotografie bez jakékoliv úpravy, což platí i pro ostatní.

První fotografie je trošku přesvícená, což se budeme muset naučit kompenzovat tím, že kameru nasměřujeme o něco výše, aby snížila čas závěrky, nebo si nejlépe pořídíme polarizační filtr. Takto v horní polovině fotografie jsou listy stromů požírány až příliš jasnou oblohou a objevuje se také chromatická aberace. Jinak je fotografie přiměřeně ostrá ve všech svých částech.

V druhém případě se již podařilo pořídit daleko lepší snímek, kde na obloze již vidíme mraky, nic není přesvícené, a tak můžeme tento výsledek pokládat za dobrý. Bohužel se ale v levém horním rohu ukázal trochu rozmazaný obraz.

Pro fotografování v interiéru se bez dodatečného osvícení kamera příliš nehodí, protože nenabízí ani vlastní blesk ani možnost montáže externího. Předpokladem pro dobrý výsledek je tedy dobré osvícení scény, jinak spláčeme nad výdělkem.

Fotografie z interiéru potvrzují, že tato funkce je u dnes testované kamery skutečně využitelná. Výstupy jsou ostré, i když mají méně výrazné barvy, než by bylo vhodné. Na videokameru je to ale dle mého názoru velmi slušný výsledek.

Nakonec si vyzkoušíme tyto dva podobné režimy, u nichž využijeme maximální desetinásobný optický zoom. V případě zoomu je to jasné - pomocí páčky si přiblížíme obraz na maximum a modlíme se, aby nám elektronická stabilizace zběsile se klepající obraz aspoň nějak ustálila. Telemakro po svém zapnutí v menu automaticky zazoomuje na maximum a pokud se jej budeme snažit upravit, tato funkce se automaticky zruší.

Při fotografování s maximálním zoomem jsem hlědě na klepající se obraz na displeji ani nevěřil, že fotografie vyjdou, a tak jsem jich pořídil raději rovnou šest. Ovšem ony vyšly až na jednu úplně všechny, takže se můžeme zadívat na ostrý výřez domu, kde je na bílých obloženích oken znát lehčí aberace, ale jinak je výsledek dobrý.

Režim telemakra vyžaduje, abyste zaostřovali na objekt alespoň z půl metru a nejlépe ze stativu. Výsledek se mi osobně jeví jako velmi dobrý na to, že jej pořídila kamera s pouze 2,3megapixelovým čipem. Chloupky na vyfoceném kaktusu jsou ostře zabrané stejně jako ostny, takže zde vzhledem k možnostem kamery nevidím problém, tedy až na opětovně se objevivší aberaci a trochu podivné barvy.