Sharp LC-52DH65E: 52" pro nadšence
16.11.2009, Martin Kuchař, recenze
Dnešní recenze televizoru Sharp nás zavede do vod velkých úhlopříček. Jak si ukážeme, u tohoto modelu se setkáte s velmi příjemnou cenou v poměru ke kvalitám a parametrům. Uvažujete o opravdu velké obrazovce a chcete i něco ušetřit?
Kapitoly článku:
- Sharp LC-52DH65E: 52" pro nadšence
- OSD menu, USB a citlivost tuneru
- Odezva, video a hry
- Pozorovací úhly, jas, kontrast a podsvícení
- Barvy, iterpolace, regulace jasu a spotřeba
- Závěrečné hodnocení
Barevný gamut tohoto televizoru dosahuje slušných hodnot a překonává i minule testované LED monitory. Vzhledem k tomu, jakých parametrů ale dosahuje běžné televizní vysílání nebo v jakých kvalitách se vyskytuje většina filmů, tady na drobných rozdílech až tak nezáleží. Gamut je ale potřeba prověřit především z toho důvodu, kdy by opravdu někdy mohlo dojít k nějakým výrazným nedostatkům – to ale naštěstí není dnešní případ.
Zde se konečně podíváme na zoubek interpolaci, která trochu kazí dojem z SD vysílání. Při prvním pohledu a subjektivním posouzení jsme nebyli z klasického digitálního vysílání příliš nadšení a dávali jsme to za vinu právě špatné interpolaci.
Jak můžete vidět z následujícího obrazce, dochází k docela výraznému „rozmazání“ hran u písma (aktuální čas zobrazovaný v liště) a podél hran na světlejším podkladu je navíc jasně vidět kostičkování dané vlivem komprese a následně nepříliš kvalitním přepočtem při interpolaci. Například číslo 2 v logu vypadá podél svého horního oblouku docela kostrbatě.
Televize NOVA vysílá v některých městech v HD a tak použijeme její logo pro srovnání maximální možné kvality a výsledku po interpolaci z nižšího rozlišení. Logo v SD bohužel jen potvrzuje výše zmíněné – hrany jsou rozmazané, kompresní artefakty podél písma jsou velmi zřetelné a celkově vypadá písmo jako by kostičkovaně. Toto je tedy jeden z hlavních důvodů, proč televizor nepodává v SD kvalitě přesvědčivé výsledky.
Naopak logo ve vysokém 1080i rozlišení již působí velmi uhlazeně a rozdílu si zcela jistě všimnete hned na první pohled. Jasné a hlavně čisté hrany a celkové odlišení stínu a samotného písma – u malé spirály je navíc jasně vidět, která část má být jako by vepředu a která vzadu – toto logo vypadá na rozdíl od SD rozlišení opravdu plasticky.
Jelikož se opět vracíme k televizoru, který není podsvícen LED, můžeme prověřit i regulaci jasu. U LED monitorů nemá samozřejmě smysl se tímto testem zaobírat.
Při regulaci podsvícení dochází k „blikání“ podsvětlovací trubice s proměnnou intenzitou. Podívejme se nyní na to, jak vypadá průběh při různých hodnotách. Sondou jsme naměřili frekvenci 113 Hz, což patří spíše k slabším výsledkům, ale zcela jistě překonává hranici viditelnou pouhým okem.
Na vaši žádost jsme se rozhodli prověřovat i spotřebu testovaných televizorů. Test provádíme napřed v režimu StandBy, abychom se podívali, kolik televizor spotřebovává ve vypnutém stavu. Následně pak nastavíme jas (podsvícení) na nejnižší hodnotu a lineárně ji zvedáme v deseti krocích. Naměřenou spotřebu pak můžete vidět v zobrazeném grafu.
Hned po připojení k elektrické energii začne televizor odebírat celých 24,1 W – to rozhodně neodpovídá papírové hodnotě 0,5 W, kterou udává výrobce ve svých materiálech. Je vidět, že výrobci asi nemusí tyto hodnoty prokazovat nějakou normou nebo standardem a tak se může stát, že udávané hodnoty překročí i padesátkrát. Maximálně jsme ale naměřili 279,1 W, což u tak velké obrazovky není špatný výsledek.
Interpolace
Zde se konečně podíváme na zoubek interpolaci, která trochu kazí dojem z SD vysílání. Při prvním pohledu a subjektivním posouzení jsme nebyli z klasického digitálního vysílání příliš nadšení a dávali jsme to za vinu právě špatné interpolaci.
Jak můžete vidět z následujícího obrazce, dochází k docela výraznému „rozmazání“ hran u písma (aktuální čas zobrazovaný v liště) a podél hran na světlejším podkladu je navíc jasně vidět kostičkování dané vlivem komprese a následně nepříliš kvalitním přepočtem při interpolaci. Například číslo 2 v logu vypadá podél svého horního oblouku docela kostrbatě.
Televize NOVA vysílá v některých městech v HD a tak použijeme její logo pro srovnání maximální možné kvality a výsledku po interpolaci z nižšího rozlišení. Logo v SD bohužel jen potvrzuje výše zmíněné – hrany jsou rozmazané, kompresní artefakty podél písma jsou velmi zřetelné a celkově vypadá písmo jako by kostičkovaně. Toto je tedy jeden z hlavních důvodů, proč televizor nepodává v SD kvalitě přesvědčivé výsledky.
Naopak logo ve vysokém 1080i rozlišení již působí velmi uhlazeně a rozdílu si zcela jistě všimnete hned na první pohled. Jasné a hlavně čisté hrany a celkové odlišení stínu a samotného písma – u malé spirály je navíc jasně vidět, která část má být jako by vepředu a která vzadu – toto logo vypadá na rozdíl od SD rozlišení opravdu plasticky.
Regulace jasu
Jelikož se opět vracíme k televizoru, který není podsvícen LED, můžeme prověřit i regulaci jasu. U LED monitorů nemá samozřejmě smysl se tímto testem zaobírat.
Při regulaci podsvícení dochází k „blikání“ podsvětlovací trubice s proměnnou intenzitou. Podívejme se nyní na to, jak vypadá průběh při různých hodnotách. Sondou jsme naměřili frekvenci 113 Hz, což patří spíše k slabším výsledkům, ale zcela jistě překonává hranici viditelnou pouhým okem.
Spotřeba
Na vaši žádost jsme se rozhodli prověřovat i spotřebu testovaných televizorů. Test provádíme napřed v režimu StandBy, abychom se podívali, kolik televizor spotřebovává ve vypnutém stavu. Následně pak nastavíme jas (podsvícení) na nejnižší hodnotu a lineárně ji zvedáme v deseti krocích. Naměřenou spotřebu pak můžete vidět v zobrazeném grafu.
Hned po připojení k elektrické energii začne televizor odebírat celých 24,1 W – to rozhodně neodpovídá papírové hodnotě 0,5 W, kterou udává výrobce ve svých materiálech. Je vidět, že výrobci asi nemusí tyto hodnoty prokazovat nějakou normou nebo standardem a tak se může stát, že udávané hodnoty překročí i padesátkrát. Maximálně jsme ale naměřili 279,1 W, což u tak velké obrazovky není špatný výsledek.
