Philips PD9005: společník na cestách

Pro tento test jsem chtěl využít metodiku, kterou využíváme při testování multimediálních center, ale vzhledem ke specifikacím přístroje jsem se rozhodl otestovat jen vybraná videa. Limitujícím faktorem pro mne byla i absence USB portu a přítomnost pouze čtečky SD karet. Následné chvíle trávené testováním byly spíše zkouškou trpělivosti, než vlastností přehrávače. Nefungovala ani SD karta s kapacitou 8 GB, ani 4 GB, až jsem z prachu šuplíku vylovil 128MB kartu. Ta již naskočila, ale pro testy byla nedostatečně velká.

Nastalo hledání volného CD a ani to nebylo lehké, nakonec jsem však našel přepisovatelné médium a na něj vypálil zkušebně několik složek z testovacího archivu. Disk jsem vsunul do mechaniky PD9005 a za překotného zvuku startujícího nákladního letadla se spustila nabídka se složkami. Nicméně během testů jsem narazil na nestandardní chování přístroje, a proto jsem pro jistotu zakoupil ještě zbrusu nové DVD+RW. Problémy se stabilitou systém jsem však touto změnou nevyřešil.

Pokus otevřít tuto složku s videi tohoto formátu skončil pádem celého rozhraní a následným restartem.

 

 

 

Zde jsem již složku otevřel bez pádu a mohl jsem se tak pustit do zkoušení videí. S podporou jednotlivých formátů to bylo takřka půl na půl. Překvapením byla podpora pokročilých algoritmů GMC a QPIe. Nepříjemné však bylo, že přehrávač dokázal zobrazit jen prvních 9 znaků z názvu souboru, a tak jsem často musel luštit, které video zrovna pouštím. Takové problémy bych u produktu prodávaného v roce 2011 nečekal.

S nadějí titulků jsem otevřel naše testovací video a hned při prvním se přehrávač zasekl. Pomohla až změna zdroje na dat (např. na DVB-T tuner) a poté změna zpět. Stejné problémy nastaly i u dalších videí.

Stejné problémy jak u videí s titulky, načtení a zásek, co dodat. Naštěstí se MP3 skladba vešla i na miniaturní kartu, a tak jsem ji mohl zkusit přehrát. Najednou se to obešlo bez záseku přístroje a z reproduktorů se začala linout hudba.

Tentokrát mě PD9005 "zaskočil", protože se místo zaseknutí restartoval a ušetřil mě tak přepínání mezi zdroji.

Digitální tuner dokázal naladit pouze SD kanály a rádia. Neporadil si s příjmem HD kanálů, kde by ho stejně následně limitovalo rozlišení LCD. Příjem signálu bylo nutné zprostředkovat minimálně přes přiloženou anténu, bez ní nenaladil jediný program. Otestoval jsem také výdrž, která v tomto případě dosáhla na hodnotu 3 hodin a 47 minut. Na proklamovaných 5 hodin jsem se tedy nedostal.

Spokojenost panovala i při použití testovacího originálního DVD s filmem. Tedy až na drobnost, že se film automaticky spustil v anglickém jazyce a teprve poté jsem musel zpět do menu pro přenastavení lokalizace. Problémy nebyly ani při rychlém přetočení vpřed, či vzad. Znovu také žádné pády či restarty. I zde jsem se zaměřil na výdrž přístroje, který se vypnul až po 4 hodinách a 21 minutách.