EAGET H5: kovový elegán

Než se pustíme do samostatných testů, využiji tohoto odstavce a zastavím se dálkového ovladače. Již z úvodu jsem nebyl úplně nadšený z jeho rozložení, ale to lze překousnout. Ostatně v rámci multimediálních center jsou televizní ovladače prozatím standardem. Co mě však velmi nemile překvapilo, byla citlivost infračerveného spoje. Ovladač bylo nutné držet kolmo a na střed přístroje a nějaké větší výkyvy jak v horizontální, tak ve vertikální rovině odmítalo čidlo tolerovat.

U souborů s kodekem MPEG-2 si EAGET H5 poradil naprosto s přehledem a překvapilo mne i celkem rychlé načítání a ukončování přehrávání. Konkureční produkty mají v poslední době problém právě s odezvou a H5 by jim mohl jít dobrým příkladem, jak to dělat správně.

Další milé překvapení přichází u WMV, kde se mi podaří přehrát první videosoubor plynule jen velmi sporadicky a často na něm ztroskotají i nejnovější čipsety. Nicméně v případě osazené SoC Sigma je zřejmě dostatek výkonu i správného odladění. Poslední soubor přehrával pouze zvuk, nicméně tento postarší kodek dnes již využívá zřejmě málokdo.

V oblasti nastavení a funkcí EAGET H5 příliš nedominoval, nicméně u videa zatím válcuje konkurenci na plné čáře a tento trend pokračuje i při nejnáročnějším videu celého testu. S datovým tokem okolo 40 Mbps si však tento přístroj poradil naprosto brilantně a já se tak mohl podívat na podmořský svět ve velmi detailním rozlišení.

Tato část testu nedělá problém většině modelů na trhu a ani EAGET H5 zde nezaváhal. Všechny soubory máme úspěšně přehrané a můžeme se tedy vrhnout na další část.

V případě DivXu však přicházejí první klopýtnutí a to zejména při odlišné zvukové stopě. Již z kraje videa dochází ke značné desynchronizaci audio a video stopy, takže výsledek není prakticky vůbec sledovatelný.

Minitest náročnějších datových profilů dopadl jako vždy a v tomto ohledu snad nebylo jediné multimediální centrum, které by dokázalo přehrát všech šest souborů.

Se zobrazením doprovodného textu nemá model H5 problémy, i když několik formátů nedokáže zobrazit. České znaky zobrazuje dobře již v základu, což je velké plus oproti konkurenci, kde často musíte do nastavení a měnit na správné kódování.

U Nero digital jsem problémy nezaznamenal a oba soubory se přehrály v pořádku.

S podporou audio souborů nemá EAGET větší obtíže a z našeho testovací archivu přehrál prakticky vše. Oceňuji také, že u nepodporovaného WMAPro přístroj jednoduše skladbu přeskočil, naproti tomu konkureční modely na Realteku se v této fázi zaseknou a musí se restartovat vytažením ze zásuvky.

Z běžných formátů si EAGET H5 poradil ze vším a jediný problém nastal u RAWu, který pochází z digitální zrcadlovky Nikon. V tomto ohledu však zřejmě nepochodím u většiny center, neboť i na samotné Windows je potřeba dodatečně instalovat plugin, a tak nepodporu tohoto formátu neberte jako zásadní prohřešek.

S přehráváním souborů z flashdisku neměl přístroj problém, naopak komplikace má v tomto ohledu uživatel, který musí lovit USB port kdesi na zadním panelu.

Schopnosti tohoto modelu na síti jsem již nakousl v předchozích kapitolách a nyní se dostáváme k detailnějšímu popisu. Jako prvním zhodnotím funkce vyhledání a připojení síťových disků, neboť tuto funkci využívám pro přehrávání testovacích videí. EAGET H5 neměl s nalezením sdílených disků problémy, nicméně poté namísto loginu zobrazil pouze prázdnou složku. Pro přidání disku se zabezpečením skrze přístupové údaje je tedy nutné vstoupit do nastavení a daný share přidat celý ručně. To je docela nepohodlné řešení a do budoucna bych tedy ocenil, aby se přístroj po nalezení daného disku zeptal na přístupové údaje.

Sdílet data lze i obráceně a k tomu připravil výrobce hned několik protokolů, pro majoritu uživatelů však bude důležitá především Samba, a tak jsem ji během testování věnoval nejvíce prostoru. Proces zviditelnění EAGETu na síti je velmi jednoduchý, každopádně na první pokus se mi nedařilo přihlásit a přístroj jsem musel vypnout a znovu zapnout. V kapitole s popisem menu a zejména pak správce souborů jsem hovořil o alternativním způsobu kopírování dat na interní disk přístroje a je jím právě protokol Samba. V prostředí operačního systému Windows si zkrátka otevřete dvojici oken a soubory jednoduše přesunete. Bohužel rychlost kopírování je žalostně nízká a já jsem naměřil hodnotu okolo 18,85 Mbps. Samotný výrobce přímo v manuálu tento protokol příliš nedoporučuje a už je mi jasné proč, každopádně místo varování pro uživatele by jej měl raději doladit.

Přítomnost klienta pro stahování torrentů je u multimediálních přístrojů celkem populární záležitostí a ani EAGET nedělá v tomto směru výjimku. O stahování souborů se jako vždy postará Transmission, který znají důvěrně především uživatelé Linuxu. Samotná aplikace nabízí kontrolu přímo skrze rozhraní přístroje, ale import torrentových zdrojů je k dispozici ve webovém rozhraní. Samotnou službu musíte nejdříve aktivovat a až poté je dostupná pod IP adresou přístroje na portu 9091, pouhé zadání IP adresy bez portu nestačí.

Bavíme-li se o ukládání dat, musím také sepsat poznatky z testování. EAGET H5 totiž nezvykle umožňuje připojení dvojice pevných disků. Do útrob přístroje lze vměstnat 3,5" model, menší 2,5" disk raději nezkoušejte, protože vám s největší pravděpodobností zapadne někam dovnitř. Externí SATA je příjemným bonusem, ale pro jeho využití je třeba dokoupit prodlužovací kabely. Dobrou zprávou však je, že je toto externí rozhraní napájené. Testováno v kombinaci 3,5" disku s plotnami a 2,5" SSD modelu.

Moderní SoC řešení mají často velmi nízkou spotřebu, takže ani celodenní provoz není žádnou zásadní přítěží pro rodinný rozpočet. Ani EAGET vám díru do peněženky neudělá, nicméně ve srovnatelné konkurenci je jeho apetit přeci jen o něco větší. Při pohybu v menu s diskem si přístroj řekne o 16,7 W a při přehrávání filmů pak spotřeba mírně stoupne na 17,3 W. Ve výsledku nic strašného, ale konkurence umí jít výrazně níže.