Asus O!Play BDS-500: další z rodu O!Play

Kapitolu testů začneme jako vždy krátkým zopakováním všech možností konektivity, které model BDS-500 nabízí. Data do tohoto stroje dostanete skrze optická média, externí USB úložiště a pak také ze vzdáleného zdroje skrze metalické LAN rozhraní. Možností je tedy celá řada, avšak ne všechny technologie dotáhl Asus do konce. O tom však později, teď se pojďme podívat na podporované formáty.

Jako první přichází na řadu video s kodekem MPEG. Začínám pozvolna u nižších datových toků, avšak přehrávač s nimi nemá sebemenší problém. Zkouším tedy i 10 a 30 Mbps, nicméně i zde je vše naprosto plynulé.

U testů Windows Media Video se vždy trápí přehrávače s první video ukázkou v rozlišení 1920x1080 a velmi často tak nevidím nic jiného než sérii obrázků. Asus BDS-500 však mile překvapil, neboť dokázal plynule přehrát i nejnáročnější video z této sekce.

Drobné zklamání přichází z tábora MKV souborů, neboť se mi nepodařilo přehrát nejnáročnější Samsung Oceanic Demo. Běžnější ripy ve FullHD však tento přehrávač dokáže bez obtíží přehrát, stejné je to i v případě nižších rozlišení, kde samozřejmě náročnost skokově klesá.

Soubory z tohoto testovacího balíku nedělají prakticky nikdy problémy a ani dnes testovaný BDS-500 neměl ani s jedním z testovaných souborů nějaký výraznější problém.

Naopak u DivX mě velmi zaskočila varovná hláška o nepodporovaném rozlišení u nejnáročnějšího souboru. Nevěřím, že by jej přehrávač nedokázal přehrát hrubou silou, spíše v jeho softwaru chybí patřičná podpora. Ostatní soubory však už naběhly bez zaváhání a problémy nebyly ani u rozdílných audio kodeků.

Pokročilejší formáty videa nejsou běžnou součástí každé videotéky, a proto jim nepřikládám takovou důležitost. Nicméně je zajímavé sledovat, jak se s případnou podporou poradí jednotlivý výrobci. Asus náležitě odladil použitelnost pro DivX, avšak u XviDu jsem z většiny neuspěl a obraz se bleskově po začátku videa doslova rozsypal na kostičky.

Podpora formátů v oblasti titulků by mohla být výrazně širší, neboť konkurence již velmi často dokáže zobrazit prakticky všechny námi testované soubory. Výrazně větší problém však nastává v případě češtiny, kdy jsem model BDS-700 nedokázal donutit k zobrazení znaků s diakritikou. Tovární nastavení UTF-8 zkrátka není pro naší republiku tím nejvhodnějším kandidátem.

V případě Nero Digital proběhlo vše v naprostém pořádku, i když zde jsem ani žádné problémy neočekával.

S hudbou si BDS-500 náramně rozumí a dokáže přehrát i většinu bezztrátových hudebních formátů. V tomto směru tedy nemám žádné výhrady, jen bych v roce 2012 očekával více funkcí, např. playlist skladeb.

U fotografií jsem dokázal otevřít všechny testované soubory, včetně náročnějšího formátu TIFF.

Přehrát soubor z externího disku není u modelu BDS-500 žádný problém. Stejně tak jsem nenarazil u formátování NTFS či větších souborů.

Asus BDS-500 se alespoň z webových prezentací výrobce tvářil jako plnohodnotné multimediální centrum, a to se mu dařilo především v podpoře formátů. V případě sítě už takové nadšení z mé strany nepanovalo, stejně jako u modelu BDS-700 jsem totiž narazil na omezení v oblasti nepodporovaného protokolu Samba. Jediným způsobem, jak data do BDS-500 dostat po síti, je skrze DLNA server. Jeden z největších potenciálů tohoto zařízení tak nakonec ztroskotal na nepodpoře technologie, která tu s námi je už několik dlouhých let, trochu škoda.

Oblast, v které jde Asus s dobou, je softwarové dálkové ovládání, kterým se pyšní jak na stránkách, tak na prodejním balení. Začal jsem tedy zmíněný software hledat na Android Marketu (Google Play), avšak od Asusu jsem nic nenašel. Teprve manuál k přístroji osvětlil, že si musím zjistit IP adresu přístroje a tu zadat do prohlížeče. To je trochu nepraktické řešení, zvlášť když výpis získané adresy nefunguje, což tedy platí pro LAN rozhraní.

Na okamžik se ještě vrátím k ovladači, který Asus přibalil. Už v úvodu jsem vytýkal nepříliš povedenou ergonomii, nicméně teď to v tmavé místnosti výrazně vyvážilo podsvícení kláves. Doufám, že v tomto trendu budou do budoucna pokračovat i další výrobci, neboť hledat v potemnělé místnosti tu správnou klávesu na nepodsvíceném ovladači je nepříjemné.

Pro nemalou část čtenářů je přítomnost čtecí mechaniky pro optická média jistě velkou výhodou. Asus použil pro tento model generaci podporující jak nejnovější Blu-ray média, tak starší DVD či CD. V rámci testů jsem zařadil Blu-ray disk s filmem Tron a následně také namátkou vybrané DVD.

Z hlediska mechaniky mě až nepříjemně zaskočil hluk, který tato komponenta vydávala směrem do pokoje. V případě tišších scén, což je např. úvodní proslov u Trona, jsem si musel patřičně zesílit audio, neboť mi drnčení mechaniky částečně přehlušovalo mluvené slovo. Jakmile se však rozjede hudební podkres, zmizí mechanika kdesi na pozadí. I tak trochu ostuda, že si Asus nedal více práce s odhlučněním.

Konzumace energie bude jistě při stoupajících cenách elektřiny a vypínání Jádra velmi častým tématem. V případě multimediálních center však není třeba nějak výrazně kontrolovat elektroměr. Dnes testovaný BDS-500 si při pohybu v menu řekl o 13 W, při přehrávání o 14,7 W a ve vypnutém stavu se jeho spotřebovala pohybovala někde kolem nuly. Je pravdou, že někteří konkurenti umí i s pevným diskem jít níže, nicméně i tak je konzumace energie v podání Asusu více než dobrá.