Kam s videem?

Podívejme se nejprve na tvorbu DVD v samostatných programech. Této činnosti se říká authoring, do češtiny bych to ale jako "autorizace" nepřekládal, takže zůstaneme u anglického názvu.

Již jsme se o nich zmiňovali, ale připomeňme si, že do této kategorie patří programy jako Adobe Encore DVD, Sony DVD Architect Studio/Pro, Roxio DVDit, Mediachance DVD-lab, Apple DVD Studio Pro nebo DVD Styler.

Jejich uživatelské rozhraní značně se liší od video editorů, protože potřebují vhodnější rozložení a jiné nástroje. Často mívají rovněž časovou osu, ale jdou v ní dělat jen základní operace nebo vůbec žádné a slouží pro náhled, definici kapitol a přidávání zvukových stop a titulků.

Stejně důležité jsou ale další části grafického rozhraní. Jedna z nich je souborový manažer, z kterého přetahujeme importované video soubory do dalších částí.

Celá struktura DVD disku je vyobrazena přehledně podle návazností, každý program ale používá vlastní zobrazení. Ve většině případů je to strom, ale například Apple DVD Studio používá bublinkový graf. Sem můžeme přímo přetahovat soubory ze souborového manažeru nebo vkládáme jiné části - menu, submenu, slideshow obrázků atd. Klepnutím na jednotlivé položky pak přepínáme obsah náhledového okna, kde provádíme editaci.

Pokud editujeme menu v náhledovém okně, tak do něj můžeme přetahovat rovnou video soubory a tím se nám vytvoří i přímo linky ve struktuře. Sem můžeme přetáhnout i vybrané téma ze seznamu témat, které se pak aplikuje na všechny vložené položky. Jde jednak o pozadí obrazovky, které ale můžeme nahradit libovolným obrázkem, ale také například o vzhled tlačítek. Ta mají definovaný většinou rámeček různého tvaru, font a velikost textu. Tyto parametry ale lze dále upravovat - vybráním položky se pak v jiném okně objeví seznam dostupných parametrů - akce, která se má provést, zobrazený obrázek v rámečku tlačítka (tedy většinou jeden snímek z videa, na které odkazuje - může to být i pohyblivá část videa) apod. Konkrétní implementace již závisí na použitém programu.

Součástí těchto programů je často i tvorba slideshow obrázků. Většinou jde o jednoduchý import seznamu obrázků, zvolení přechodových efektů a přidání hudby (délka slideshow pak může být uzpůsobena délce hudby). Stejnou službu poskytne i video editor, kde je ale vytvoření většinou složitější, i když s většími možnostmi.

Samotná práce v těchto programech je jednodušší než ve video editorech, takže není problém je zvládnout. Častá chyba je ale při volbě vstupních formátů, případně v nastavení projektu. Ty by si totiž měli navzájem odpovídat, aby nedocházelo k rekompresi importovaného videa. Například nelze většinou míchat PAL a NTSC videa, naproti tomu například rozlišení a datový tok ano. Stejně tak je nutné dodržovat parametry jako počet snímků v GOP apod. Proto je dobré se řídit přednastavenými profily ve videoeditorech.

Kvůli tomuto bývá často přítomno informační okno, kde dostaneme seznam všech vložených médií a máme možnost se přesvědčit, která z nich se budou (re)komprimovat. Na obrázku vidíme takové okno v programu DVD Architect, kde je zelenou "fajfkou" označeno vložené video se správným formátem. Ostatní označená média s vykřičníkem se budou komprimovat. Zde je to menu disku, které se komprimuje vždy, a slideshow obrázku, které se musí celé vyrenderovat a zkomprimovat. pro jednotlivá média je zde možné také upravit parametry komprese, případně je upravit do shody s projektem, aby k jejich rekompresi nedošlo. Pokud máme vše nastaveno, je možné spustit renderování a authoring a vytvořit strukturu DVD nebo ji rovnou vypálit na disk.

Součástí levnějších video editorů, jako je Pinnacle Studio nebo Corel VideoStudio, je tvorba DVD disků zabudovaná přímo do programu. Probíhá přímo v časové ose tak, že do ní vložíme značky, které označí jednotlivé kapitoly. Pro tvorbu menu je zde nástroj, kterým vytvoříme pozadí a všechna tlačítka, kterým přiřadíme jako odkaz příslušné značky v časové ose. Vytvořené menu se vloží přímo do časové osy a stane se tak součástí projektu.

Toto řešení má výhodu i nevýhodu. Výhodou je to, že se nemusíme učit další program, vše děláme v jednom a samotný rendering, export a případně vypálení je jedna operace, takže je rychlejší. Nevýhodou pak je to, že pokud chceme vyrenderovat více typů souborů kromě DVD, tak zde menu a submenu a vše okolo vlastně překáží. Také nelze většinou dělat pokročilejší disky s více zvukovými stopami a titulky, nelze vytvářet playlisty, často ani nelze vytvořit pravé tituly (VTS_xx), protože rendering probíhá najednou atd.

Vzhledem k tomu, že tyto programy slouží pro rychlé vytvoření jednoduchého disku, to ani moc nevadí. Jejich uživatelé k tomu tak musí přistupovat. Oproti tomu profesionální authoringové programy dokáží vytvořit komerční disk se všemi vymoženostmi a dokáží i vytvořit disk s ochranou proti kopírování a nastaveným regionem (přestože v dnešní době to kvůli jednoduchosti prolomení ztratilo smysl).