Kam s videem?
7.9.2009, Radek Jahoda, článek
Sice nejjednodušší částí střihu je jeho export, ale představuje naopak tu nejsložitější otázku. Kam s videem a v jakém formátu? Tuto otázku řeší mnoho lidí, ale až na výjimky na ní není jednoznačná odpověď. Pojďme si tedy společně na jednotlivé možnosti exportu přiblížit.
Kapitoly článku:
- Kam s videem?
- Struktura DVD
- Authoring
- Ostatní formáty
Tato otázka s sebou totiž nese další podotázky:
Jenže ani na tyto otázky nemusí být jednoznačná odpověď. Nejčastějšími případy u domácího videa budou tyto odpovědi:
Musíme tedy zajistit snadnou přenositelnost, tedy médium popř. přehrávač, které snadno strčíme do tašky a doneseme kam potřebujeme. Zároveň musí být jisté nebo velmi pravděpodobné, že toto médium půjde přehrát, že každý má přehrávač pro tento typ média a formátu. A v neposlední řadě musí jít video přehrát i za mnoho (minimálně za deset) let.
V dnešní době je na toto jednoznačná odpověď - tím jsou DVD disky. Jde o standardizovaný kompatibilní formát, takže DVD disk přehrajeme v každém DVD přehrávači libovolné firmy. Rovněž rozšířenost DVD přehrávačů je velmi vysoká, troufám se tvrdit, že dnes již více než VHS přehrávačů. A také do budoucna je více než pravděpodobné, že bude podporován, protože rozšířenost DVD disků je velmi vysoká.
DVD formát má striktně definovány parametry, což stojí za jeho velmi dobrou kompatibilitou, ale je tím také do jisté míry omezen. O tom jsme si řekli již minule, ale pro jistotu to ještě zopakujeme. PAL DVD má rozlišení 720x576 bodů, poměr stran 4:3 nebo 16:9, kodek MPEG-2 pro video a MPEG Layer-2, AC3 nebo LPCM pro zvuk. Nemůžeme na něj tedy uložit video ve vysokém rozlišení. Vzhledem k tomu, že dnes stejně málokdo nějaké HD přehrávací zařízení má, tak je vhodné si udělat i DVD verzi svého HD videa, která bude určena pro "všechny ostatní".
O uložení HD videa spolu soupeřily dva formáty - HD DVD a Blu-ray, z nichž ten první ale již klesl do propadliště dějin. Zbývá tedy Blu-ray disk, který má stejnou fyzickou velikost jako DVD disky a Blu-ray přehrávače tedy zachovávají určitou zpětnou kompatibilitu - dokáží přehrát i DVD disky. Nemusíme se tak bát, že bychom v budoucnu staré DVD nahrávky museli překonvertovat na Blu-ray.
Rozšíření Blu-ray přehrávačů je u nás stále velmi malé, takže mnoho lidí o něm jako nástupnickém formátu po DVD pochybuje. Není se také co divit, když kapacity pevných disků, flash karet a klíčenek neustále narůstají a již atakují kapacity Blu-ray disků. Pro přenos videa tak mohou být rovněž vhodné. Pak ale musíme mít video uloženo třeba na pevném disku a pokud někam půjdeme, tak si ho na přenosný disk překopírovat. Přicházíme tím ale o výhodu "trvalých" médií - jednou na ně něco uložíme a pak již jen sáhneme do kartotéky, nemusíme nic kopírovat. Můžeme si také těchto disků vypálit víc a mít tak větší pravděpodobnost jejich uchování.
Blu-ray přehrávač Sony BDP-S500
Použití pevných disků ale může mít výhodou v multimediálních centrech, kam video nahrajeme a pak již jen vybíráme dálkovým ovladačem, co chceme přehrát. V budoucnu lze tedy očekávat, že se prosadí určité kombinace těchto dvou uložení domácího videa. Někdo se pak může více klonit k jednomu či druhému způsobu. Nelze tedy říci, že by Blu-ray měl v budoucnu takovou pozici jako má dnes DVD. Stále ale má tu výhodu, že jde o standardizovaný formát, takže vezmeme Blu-ray disk a přehrajeme ho v jakémkoliv Blu-ray přehrávači. Ty mají oproti DVD větší kapacitu - 25 GB resp. 50 GB pro dvouvrstvé disky, podporují rozlišení 1920x1080 bodů nebo 1440x1080 bodů prokládaně nebo 1280x720 bodů neprokládaně a samozřejmě i zpětně kompatibilní 720x576 bodů. Kodek bude nejčastěji MPEG-2 nebo H.264 (=MPEG-4 AVC), použít se může i VC-1.
To se ale nedá říci o jiných formátech, které se potýkají z různými probémy kompatibility. Dnešní DVD přehrávače dokáží často přehrávat i jiné formáty, především MPEG-4, DivX a XviD, ale rozhodně se nelze spoléhat na to, že vezmete jakýkoliv takový soubor, kamkoliv ho přinesete a přehrajete v nějakém stolním přehrávači. Tyto formáty totiž disponují i různými způsoby kódování (QPel, GMC apod.), které nemusí každý přehrávač podporovat. Stejné je to s titulkami a zvukovými stopami, které ne vždy fungují jak mají - nepodporované kódování diakritiky, nepodporované vícekanálové kódování zvuku nebo více stop zvuku. Pro obecné použití tedy nelze tyto formáty doporučit a jejich použití je spíše vázáno na přehrávání v počítači.
Tyto formáty ani často nepodporují vytváření menu, což se ale změnilo u nových kontejnerů DivX a Matroška. DivX zavedl dokonce certifikační program, který říká, že zařízení je schopné přehrát jeho určitý formát. Formátů je ale více a certifikovaných zařízení jako šafránu. Poměrně slibnou budoucnost může mít Matroška, která je otevřený formát, podporuje i menu, více stop titulků a zvuku, téměř jakýkoliv formát videa nebo zvuku a je velmi populární v Linuxu. Hraje pro něj i to, že ho chce za "svůj" přijmout i DivX. Jeho rozšíření tak může narůstat s instalovanými Linuxovými multimediálními centry. Rovněž ale Matroska nebude formát, který můžeme přinést kamkoliv, stolní přehrávač je v této době snad jen jeden, který ho dokáže přehrát (ale kdo ví s jakými omezeními).
Trochu jiná situace bude, pokud chceme video sdílet s lidmi na internetu. Zde se dostáváme výhradně do sféry počítačů a tak máme volbu formátu téměř neomezenou, protože tam lze potřebný kodek vždy doinstalovat. I zde ale můžeme narazit na určitá omezení. Jednak zvolený formát nemusí být přehratelný na všech platformách, a také nemusí být možnost ho vůbec na některých platformách generovat. Vybírat tak budeme z formátů podporovaných video editorem a omezíme ho na formáty, které přehraje bez problémů co nejvíce lidí.
Všechny tyto formáty jsou jednoduchým videem, které většinou nepodporuje žádná menu apod., takže jde o prostý export videa, ať už jde o WMV, Real Video, MPEG-4 nebo H.264. Musíme ale rozlišovat mezi dvěma věcmi:
Kontejnery - definují, jakým způsobem je uloženo video, zvuk, titulky případně cokoliv jiného v jednom souboru, existují například kontejnery AVI, Matroška, ASF (WMV), MOV, Ogg, MPEG, divx atd.
Kodeky - definují způsob komprese a způsob zakódování videa nebo zvuku, pro video jsou to například MPEG-1/2/4, DivX, XviD, WMV, Theora, VPx, pro zvuk například Vorbis, MP2, MP3, AC-3 atd.
Kombinace kontejneru a kodeku pak definuje celý proces a jestli a jak ho přehrajeme. Pokud něco přehrává AVI, tak to defnuje jen to, že dokáže z tohoto souboru vyextrahovat video a zvuk, ale zda přehraje kompresní formát, to již ne. A naopak, pokud přehrávač přehraje MPEG-4, tak to nic neříká o tom, v jakém kontejneru toto video potřebuje.
Všechny tyto formáty ale nebudou sloužit jako primární uložení domácího videa. Mohou být použity jako náhled, pro posílání po internetu, ale primární formát bude v drtivé většině případů DVD, v budoucnu pravděpodobně Blu-ray. Proto se také podrobněji podíváme na jejich tvorbu, která je v domácích podmínkách v podstatě identická.
- Kdo se bude na video dívat?
- Kde se bude na video dívat?
- Kdy se bude na video dívat?
Jenže ani na tyto otázky nemusí být jednoznačná odpověď. Nejčastějšími případy u domácího videa budou tyto odpovědi:
- My a naši příbuzní a kamarádi
- V obývacím pokoji
- Teď i za X let
Musíme tedy zajistit snadnou přenositelnost, tedy médium popř. přehrávač, které snadno strčíme do tašky a doneseme kam potřebujeme. Zároveň musí být jisté nebo velmi pravděpodobné, že toto médium půjde přehrát, že každý má přehrávač pro tento typ média a formátu. A v neposlední řadě musí jít video přehrát i za mnoho (minimálně za deset) let.
V dnešní době je na toto jednoznačná odpověď - tím jsou DVD disky. Jde o standardizovaný kompatibilní formát, takže DVD disk přehrajeme v každém DVD přehrávači libovolné firmy. Rovněž rozšířenost DVD přehrávačů je velmi vysoká, troufám se tvrdit, že dnes již více než VHS přehrávačů. A také do budoucna je více než pravděpodobné, že bude podporován, protože rozšířenost DVD disků je velmi vysoká.
DVD formát má striktně definovány parametry, což stojí za jeho velmi dobrou kompatibilitou, ale je tím také do jisté míry omezen. O tom jsme si řekli již minule, ale pro jistotu to ještě zopakujeme. PAL DVD má rozlišení 720x576 bodů, poměr stran 4:3 nebo 16:9, kodek MPEG-2 pro video a MPEG Layer-2, AC3 nebo LPCM pro zvuk. Nemůžeme na něj tedy uložit video ve vysokém rozlišení. Vzhledem k tomu, že dnes stejně málokdo nějaké HD přehrávací zařízení má, tak je vhodné si udělat i DVD verzi svého HD videa, která bude určena pro "všechny ostatní".
O uložení HD videa spolu soupeřily dva formáty - HD DVD a Blu-ray, z nichž ten první ale již klesl do propadliště dějin. Zbývá tedy Blu-ray disk, který má stejnou fyzickou velikost jako DVD disky a Blu-ray přehrávače tedy zachovávají určitou zpětnou kompatibilitu - dokáží přehrát i DVD disky. Nemusíme se tak bát, že bychom v budoucnu staré DVD nahrávky museli překonvertovat na Blu-ray.
Rozšíření Blu-ray přehrávačů je u nás stále velmi malé, takže mnoho lidí o něm jako nástupnickém formátu po DVD pochybuje. Není se také co divit, když kapacity pevných disků, flash karet a klíčenek neustále narůstají a již atakují kapacity Blu-ray disků. Pro přenos videa tak mohou být rovněž vhodné. Pak ale musíme mít video uloženo třeba na pevném disku a pokud někam půjdeme, tak si ho na přenosný disk překopírovat. Přicházíme tím ale o výhodu "trvalých" médií - jednou na ně něco uložíme a pak již jen sáhneme do kartotéky, nemusíme nic kopírovat. Můžeme si také těchto disků vypálit víc a mít tak větší pravděpodobnost jejich uchování.
Blu-ray přehrávač Sony BDP-S500
Použití pevných disků ale může mít výhodou v multimediálních centrech, kam video nahrajeme a pak již jen vybíráme dálkovým ovladačem, co chceme přehrát. V budoucnu lze tedy očekávat, že se prosadí určité kombinace těchto dvou uložení domácího videa. Někdo se pak může více klonit k jednomu či druhému způsobu. Nelze tedy říci, že by Blu-ray měl v budoucnu takovou pozici jako má dnes DVD. Stále ale má tu výhodu, že jde o standardizovaný formát, takže vezmeme Blu-ray disk a přehrajeme ho v jakémkoliv Blu-ray přehrávači. Ty mají oproti DVD větší kapacitu - 25 GB resp. 50 GB pro dvouvrstvé disky, podporují rozlišení 1920x1080 bodů nebo 1440x1080 bodů prokládaně nebo 1280x720 bodů neprokládaně a samozřejmě i zpětně kompatibilní 720x576 bodů. Kodek bude nejčastěji MPEG-2 nebo H.264 (=MPEG-4 AVC), použít se může i VC-1.
To se ale nedá říci o jiných formátech, které se potýkají z různými probémy kompatibility. Dnešní DVD přehrávače dokáží často přehrávat i jiné formáty, především MPEG-4, DivX a XviD, ale rozhodně se nelze spoléhat na to, že vezmete jakýkoliv takový soubor, kamkoliv ho přinesete a přehrajete v nějakém stolním přehrávači. Tyto formáty totiž disponují i různými způsoby kódování (QPel, GMC apod.), které nemusí každý přehrávač podporovat. Stejné je to s titulkami a zvukovými stopami, které ne vždy fungují jak mají - nepodporované kódování diakritiky, nepodporované vícekanálové kódování zvuku nebo více stop zvuku. Pro obecné použití tedy nelze tyto formáty doporučit a jejich použití je spíše vázáno na přehrávání v počítači.
Tyto formáty ani často nepodporují vytváření menu, což se ale změnilo u nových kontejnerů DivX a Matroška. DivX zavedl dokonce certifikační program, který říká, že zařízení je schopné přehrát jeho určitý formát. Formátů je ale více a certifikovaných zařízení jako šafránu. Poměrně slibnou budoucnost může mít Matroška, která je otevřený formát, podporuje i menu, více stop titulků a zvuku, téměř jakýkoliv formát videa nebo zvuku a je velmi populární v Linuxu. Hraje pro něj i to, že ho chce za "svůj" přijmout i DivX. Jeho rozšíření tak může narůstat s instalovanými Linuxovými multimediálními centry. Rovněž ale Matroska nebude formát, který můžeme přinést kamkoliv, stolní přehrávač je v této době snad jen jeden, který ho dokáže přehrát (ale kdo ví s jakými omezeními).
Trochu jiná situace bude, pokud chceme video sdílet s lidmi na internetu. Zde se dostáváme výhradně do sféry počítačů a tak máme volbu formátu téměř neomezenou, protože tam lze potřebný kodek vždy doinstalovat. I zde ale můžeme narazit na určitá omezení. Jednak zvolený formát nemusí být přehratelný na všech platformách, a také nemusí být možnost ho vůbec na některých platformách generovat. Vybírat tak budeme z formátů podporovaných video editorem a omezíme ho na formáty, které přehraje bez problémů co nejvíce lidí.
Všechny tyto formáty jsou jednoduchým videem, které většinou nepodporuje žádná menu apod., takže jde o prostý export videa, ať už jde o WMV, Real Video, MPEG-4 nebo H.264. Musíme ale rozlišovat mezi dvěma věcmi:
Kontejnery - definují, jakým způsobem je uloženo video, zvuk, titulky případně cokoliv jiného v jednom souboru, existují například kontejnery AVI, Matroška, ASF (WMV), MOV, Ogg, MPEG, divx atd.
Kodeky - definují způsob komprese a způsob zakódování videa nebo zvuku, pro video jsou to například MPEG-1/2/4, DivX, XviD, WMV, Theora, VPx, pro zvuk například Vorbis, MP2, MP3, AC-3 atd.
Kombinace kontejneru a kodeku pak definuje celý proces a jestli a jak ho přehrajeme. Pokud něco přehrává AVI, tak to defnuje jen to, že dokáže z tohoto souboru vyextrahovat video a zvuk, ale zda přehraje kompresní formát, to již ne. A naopak, pokud přehrávač přehraje MPEG-4, tak to nic neříká o tom, v jakém kontejneru toto video potřebuje.
Všechny tyto formáty ale nebudou sloužit jako primární uložení domácího videa. Mohou být použity jako náhled, pro posílání po internetu, ale primární formát bude v drtivé většině případů DVD, v budoucnu pravděpodobně Blu-ray. Proto se také podrobněji podíváme na jejich tvorbu, která je v domácích podmínkách v podstatě identická.
