K čemu je AV receiver a jak si ho vybrat
14.3.2011, Karel Letko, návod
AV receiver – zařízení, které nenajdete na pultech většiny prodejen se spotřební elektronikou, přitom volné místo pod LCD televizí u vás doma možná čeká právě na něj. Co vlastně umí? A podle čeho si vybrat ten správný model pro naše potřeby?
Kapitoly článku:
- K čemu je AV receiver a jak si ho vybrat
- Zesilovač, vstupy/výstupy, zvukové formáty
- Digitální rozhraní, THX certifikace
- Ceny, podle čeho vybírat
Tuner je prvním ze vstupních zařízení, i když vlastně jde o integrované vstupní zařízení. V dnešní době je AM a především FM tuner s digitálním laděním naprostou samozřejmostí, proto ani tuner v AV receiveru není výjimkou. Funkce RDS umožňuje přenos informací o naladěné stanici i právě vysílaném pořadu nebo písni na jednoduchém displeji. Stejně samozřejmá je funkce automatického ladění, včetně možnosti ručního ladění. Zatím se v našich končinách příliš nemluví o zavedení pozemního digitálního radiového vysílání, ale výrobci jsou u některých svých modelů i na tuto variantu připraveni a nabízejí tunery DAB. O jejich koupi je vhodné uvažovat především tehdy, pokud neplánujeme brzkou obměnu zařízení.
I když máte doma televizor s velkou úhlopříčkou, nemůže se rovnat velkému plátnu v kině. Ovšem zvuk s použitím AV receiveru a kvalitních reprobeden může klasické kino i překonat (díky optimální poloze diváka vůči reproduktorům).
Pohled na zadní stranu AV receiveru nám odpoví na otázku, co je na tomto zařízení nejdůležitější. Ano, je to dostatečný počet vstupů. Celá ta špičková technologie uvnitř by byla k ničemu, pokud bychom k ní nemohli připojit vstupy, které by mohla zpracovávat. Proto je důležité mít dostatečný počet analogových vstupů, zastoupených většinou CINCH konektory a S-VIDEO vstupy. Stejně důležitý je i počet digitálních vstupů. Hlavním zástupcem dnes považovaným za standard je konektor HDMI. U tohoto vstupu na nás čeká úskalí, na které je třeba se připravit. Pro běžná zařízení je běžný HDMI vstup naprosto dostačující, ale pro zařízení obzvláště Blu-ray, nebo zařízení využívající HD formátů (digitální satelitní přijímače atd.) je zapotřebí mít receiver vybaven rozhraním alespoň HDMI 1.3 (ještě lépe 1.3a), které podporuje už i přenos vyspělých zvukových formátů a obrazu s větší barevnou hloubkou a datovým tokem (šířka pásma 340 MHz, datový tok 10,2 GB/s).
Dnes nejběžnější podobou HDMI rozhraní, s kterou se setkáváme nejen u AV receiverů, je tzv. konektor typu A.
Dalším vývojovým stupněm jsou televizory a zařízení s 3D formátem. Pro tyto zařízení je nutné rozhraní HDMI verze 1.4. Toto rozhraní je také nutné tehdy, pokud počítáme s využitím zpětného audio kanálu z TV. Je tedy velice dobré při výběru AV receiveru přesně vědět, jaká zařízení máme, případně jaká hodláme zakoupit, abychom mohli využívat jejich plnou kvalitu a podle toho vybrat zařízení s dostatečným počtem odpovídajících konektorů. Posledním vstupním konektorem je pochopitelně optický vstup, který má stejné nebo podobné využití jako rozhraní HDMI (ovšem pouze pro zvuk, nikoliv obraz). Zájemce o detailní informace o rozhraní HDMI, jeho verzích, podporovaných funkcích, typech konektorů, kabeláži a dalších zajímavostech odkazuji na jiný specializovaný článek.
Digitální vstupy obecně (optický a HDMI) umožňují propojení jednoho vstupu s jedním výstupem. Tato informace asi nikoho nepřekvapí, ale může přidělat vrásky na čele. Pokud jste se právě pousmáli, pokusím se vás vyvést z omylu. Představte si, že jeden vstupní signál potřebujete dostat do dvou výstupních zařízení. Ukázkovým příkladem je naprosto banální záležitost. Film vysílaný na satelitním kanálu chcete sledovat v televizi, ale zároveň si jej chcete nahrát (v jiném zařízení), abyste si jej mohli se svou drahou polovičkou pustit příští víkend. Potřebujete tedy, aby vstupní signál ze satelitního přijímače byl přiveden do AV receiveru, dekódován, případně zesílen a předán na HDMI výstup vedoucí nejen k televizi, ale i k DVD rekordéru.
Vyšší modelové řady AV receiverů mají obvykle více než jeden HDMI výstup, čímž dokáží nahradit HDMI splitter.
Zde se neobejdete bez elektronického splitteru (rozdvojky), což je zvláštní krabička, kterou zapojíte za výstup AV receiveru, ale množství kabelů a dalších krabiček se bude hromadit a udržet si přehled v této spleti bude namáhavé, nehledě na fakt, že praktičnost takovýchto řešení je krátkozraká. Není tedy nic snazšího, než tuto funkci požadovat přímo po AV receiveru. Pravda, jde o funkci, kterou disponují především dražší zařízení, ale výhodnost investice si sami do budoucna můžete promyslet. Zrovna tak pouze dražší přístroje umožňují konverzi mezi analogovými a digitálními rozhraními – vysílají do HDMI výstupu digitalizovaný obraz např. i z komponentních/kompozitních vstupů.
Dalšími zvláštními vstupy, kterými mohou receivery disponovat, lze zahrnout do skupiny komunikačních rozhraní. Nejobvyklejším rozhraním je dnes USB 2.0. Proto jej výrobci umísťují nejen na zadní stranu přístroje, ale také na jeho čelní stranu, kde je počet vstupně výstupních konektorů velice omezen. Z připojených USB flash disků, ale i celých rámečků s pevnými disky lze většinou přehrávat hudbu ve formátu MP3 (také WAV, WMA), přehrávat videa mnoha formátů, nebo prohlížet fotografie.
Zejména u modelových řad receiverů uvedených na trh v roce 2010 byla rozšířena podpora spolupráce se zařízeními iPod nebo iPhone. Výrobky společnosti ONKYO disponují i dokovacími stanicemi pro tato zařízení. Dalším komunikačním rozhraním, které najdeme většinou jen u dražších modelů, je rozhraní LAN. Umožňuje zapojení AV receiveru do domácí sítě a jeho širší využití nejen pro přehrávání multimediálních souborů z počítače, ale také z internetu, včetně příjmu internetových rozhlasových stanic.
THX – zkratka pod kterou nehledejte žádný konektor, ani funkci. Zdaleka ne u všech AV receiverů se toto označení objevuje. Jde o certifikát kvality. Tento certifikát existuje již od roku 1982, kdy byl poprvé použit. Jeho podstatou je označení kvality reprodukce obrazu a zvuku. Jeho standard se stále upravuje tak, aby splňoval nejpřísnější normy a podporoval nejnovější technologie. Za vznikem tohoto certifikátu stojí Lucasfilm, respektive přímo George Lucas. Pro získání certifikátu je zapotřebí nejen splnění papírových předpokladů, tedy parametrů uváděných výrobcem, ale především prokazatelné dosažení těchto parametrů přímo v provozu. Proto se výrobky takto označené musí ještě před expedicí od výrobce pečlivě otestovat s ohledem na funkčnost a kvalitu.