Recenze  |  Aktuality  |  Články
Doporučení  |  Diskuze
Filmy a seriály, streamovací služby
Televize  |  Projektory
Audio a domácí kina
Multimediální centra  |  Ostatní
Svět hardware  |  Digimanie
Svět mobilně

K čemu je AV receiver a jak si ho vybrat

14.3.2011, Karel Letko, návod
AV receiver – zařízení, které nenajdete na pultech většiny prodejen se spotřební elektronikou, přitom volné místo pod LCD televizí u vás doma možná čeká právě na něj. Co vlastně umí? A podle čeho si vybrat ten správný model pro naše potřeby?
Kapitoly článku:
Důležitou částí AV receiveru, která by měla každého zájemce o jeho koupi zajímat, je bezesporu zesilovač. Kvalitní zesilovač s věrnou reprodukcí zvuku ještě nemusí nutně znamenat, že máme vyhráno. Optimální výkon pro běžně velké obytné místnosti se pohybuje v rozmezí 70 W až 140 W na každý kanál výstupu. Je zbytečné do panelákového obýváku vybírat silnější zesilovač, na druhou stranu nižší výkon bude znamenat zkreslení při normálním poslechu (zejména u signálových špiček), natož při hlasitějším poslechu. V nabídce jsou pochopitelně i receivery s vyšším výkonem, určené pro místnosti mnohem větší, než jsou klasické obytné místnosti.


Vzhledem k množství funkcí a konektorů jsou moderní AV receivery uvnitř řešeny jako modulární systém několika vzájemně propojených desek s elektronikou.

Otázka využití AV receiveru se odvíjí také od jeho schopností procesování signálů zejména s ohledem na dokonalé vyladění jednotlivých kanálů při poslechu zvuku v konfiguraci 5.1, případně 7.1. Při poslechu klasické hudby z CD nebo rádia je výstup ve stereu, některá zařízení umí i ze stereofonní stopy vytvořit virtuální prostorový zvuk. Nemožnost nastavování zpoždění a dalších parametrů pro jednotlivé kanály může mít za následek i naprosto neposlouchatelné zvuky. Proto by v případě, že chcete poslouchat nerušeně svá oblíbená CD, měl být receiver vybaven funkcí DSP (digitální signálový procesor), který vám umožní lépe nastavovat parametry výstupů.

Neméně důležitou věcí, než zesilovač samotný, jsou jeho výstupy. Impedance výstupu je dost podstatnou záležitostí, aby bylo možné zvuk poslouchat kvalitně. K výstupu z AV receiveru, který má hodnotu 8 ohmů, můžeme připojit jen reproduktory se stejnou nebo vyšší impedancí, připojením reproduktorů s nižší impedancí může dojít k poškození nejen reproduktorů, ale i vlastního zařízení. Zajímat nás pochopitelně musí i to, jaké fyzické provedení mají výstupní svorky. U levných receiverů nezřídka narazíme ještě na zasouvací zdířky, kam se vložil odizolovaný drát a sevřel se mezi vodivé čelisti, které k sobě tiskla pružina. Některé dražší modely už mají pro odizolovaný kabel připravenou svorkovnici, kam se kabel otáčením matky s umělohmotnou hlavicí uchytí. Špičkové modely mají svorkovnici vyvedenou ve zlaceném provedení nebo z jiných vysoce vodivých materiálů, jako například nikl.


Stejně, jako i jiná zařízení pro domácnost, se AV receivery vyrábějí v různých barvách, především v černé, bílé a stříbrné, přičemž první jmenovaná je nejběžnější.

Poslední důležitou věcí ve výstupní částí recieveru, o které ještě nebyla řeč, je počet výkonových výstupů. Asi za nejzákladnější počet jsou považovány dva výstupy, tedy stereo. Druhým stupněm ve vývoji byl první prostorový zvuk 5.1, tedy pět reproduktorů a jeden subwoofer. Způsobu rozmístění jednotlivých reproduktorů a jejich akustickému vyvážení se zde věnovat nebudeme. Zájemcům o problematiku moderních formátů prostorového zvuku však doporučuji jiný článek na TV Freaku. Pro kvalitnější prostorové vyjádření zvuku je dnes běžnější rozmístění reproduktorové sestavy 7.1, tedy sedm reproduktorů a jeden subwoofer. To však zatím mnoho českých domácností nevyužívá. Některé AV receivery disponují ne osmi, ale devíti výstupy pro reproduktory. Především ty výkonnější mají ještě jeden subwooferový kanál, aby bylo možno lépe vyjádřit zvukové efekty hlubokých tónů především u filmů v kvalitě Blu-ray.

Pojďme se ale podívat od zesilovače směrem na druhou stranu, tedy směrem ke vstupům. Před zesilovačem je pochopitelně část zvaná dekodér prostorového zvuku. Ten se stará o převod vstupního signálu do požadovaného počtu výstupních kanálů. Hlavním požadavkem na tyto dekodéry je schopnost v reálném čase zpracovat co nejvěrněji vstupní signál a doručit jej v požadované podobě na výstup. Základní dekodér nese označení Dolby Digital, který se používá u většiny DVD filmů, jemu velice podobný je formát DTS, případně DPL II.



Většina receiverů má již oba tyto základní dekodéry. Pokud za výstup budeme chtít osmi, případně devíti kanálové reproduktorové soustavy, tedy 7.1 případně 7.2, je nutné vyhledávat kvalitnější dekodéry. Ty se označují jako Dolby Digital EX a DTS ES (Discrete 6.1 & Matrix 6.1), opět jde o dva sobě si velice podobné kódy a přítomnost obou v jednom přístroji se vzájemně nevylučuje. Pro Blu-ray disky a záznamy v HD kvalitě je ovšem třeba ještě výkonnějšího dekodéru. Opět je pro obě technologie nazván jinak, a to – Dolby True HD a DTS HD Master audio.



Kodér DPL se vydal trochu jiným směrem a kódování DPL IIz je prostorové rozložení zvuku s větším důrazem na přední část reprodukce, kterou doplňuje dokonce o dva další reproduktory. Někteří výrobci dále podporují vývoj vlastního dekodéru, o který svůj výrobek obohacují - asi největším takovým průkopníkem je firma Sony. Tím ovšem nekončí výčet všech dekodérů. Nalezneme zde i Dolby Pro Logic IIz, DTS96/24, Dolby Pro Logic IIx Audyssey DSX a další. Proto je důležité zjistit, jaké kodéry používají přístroje, které zamýšlíme použít jako zdroje vstupního signálu. Bylo by nemilé zakoupit drahý AV receiver a zjistit až po zapojení doma, že signál přijímaný z výkonného drahého přehrávače/rekordéru/přijímače nejsme schopni reprodukovat v prostorovém zvuku 5.1 i přesto, že tento přijímač disponuje právě touto funkcí. Proto nepodceňujte fázi přípravy parametrů, které musí váš budoucí receiver splňovat, aby se stal opravdovým přínosem pro vaši audio – video sestavu.


Ozvučení formátu 5.1 je v českých domácnostech vybavených AV receiverem dnes nejběžnější variantou.

Výše uvedenými dekodéry jsme vyčerpali zásobu zvukových dekodérů. Špičkové receivery ovšem nabízí i velice podobnou funkci pro obrazovou část. Neustálý vývoj technologií si žádá stejné kvality nejen pro zvuk, ale díky LCD, LED a plazmovým televizorům s jejich možnostmi zobrazování také právě pro obrazovou část. Funkce, o které je řeč, se jmenuje upscaling. HD kvalita obrazu je také označována jako 1080p a její rozlišení je 1920 × 1080, což i díky reklamám výrobců víme téměř všichni. Běžný televizní signál PAL má ovšem rozlišení 720 × 576 px.

Právě funkce upscaling má za úkol převést signál v rozlišení PAL na signál s rozlišením HD tak, aby bylo možno využít maximálního obrazového výkonu výše zmíněných televizních panelů. Převod obrazu z SD na HD rozlišení dnes běžně ovládají i samotné televizory nebo některé lepší satelitní přijímače či přehrávače. U kvalitních (a také dražších) AV receiverů je však tato konverze podstatně kvalitnější než u zmiňovaných zařízení. Toto se také hodně liší v závislosti na konkrétní značce.