Jaká sluchátka jsou ta pravá?
22.12.2010, Ľuboš Šanoba, článek
Pro mnohé z nás jsou sluchátka nedílnou součástí AV techniky, protože mají všestranné využití a svojí nejen cenovou variabilitou dokáží uspokojit všechny uživatele – od nejméně náročných až po zvukové fajnšmekry.
Kapitoly článku:
- Jaká sluchátka jsou ta pravá?
- Parametry běžně dostupných sluchátek
- Jak si správně vybrat?
- Nejde jen o sluchátka
Kritérií, dle kterých je možné si vybrat ta pravá sluchátka, je mnoho, nejvíc však naše rozhodnutí ovlivní asi to, na co chceme sluchátka používat nejčastěji. Je zřejmé, že vášnivý hráč počítačových her a příznivec akčních filmů nevyužije mobilitu malých sluchátek, ale požaduje vysoký výkon i při nízkých frekvencích, naopak, člověk, který chce poslouchat své oblíbené písničky i cestou do práce nebo při sportu uvítá malá sluchátka, která se vejdou i do kapsy a nevytíží svým výkonem baterie přehrávače. Samozřejmě, v každé kategorií se najdou početné výjimky, i přes to můžeme sluchátka dle užití nějak kategorizovat.
Domácí sluchátka
U sluchátek pro domácí poslech se předpokládá, že uživatel požaduje co nejlepší reprodukci, protože jsou často užívána například v noci, když není možné použít reproduktory počítače nebo televizoru. Proto mohou být slyšet i jemnější detaily a není nutno výrazně potlačovat zvuk/hluk z okolí posluchače. Tím pádem mohou být sluchátka i otevřená (mušle, v níž je elektroakustický měnič uložen, je perforovaná jednak ze strany doléhající na ucho, ale také ze strany opačné), což umožňuje jemnější vykreslování středních kmitočtů, ale také uzavřená pro výraznější basovou složku.
Sennheiser RS 140 – špičková bezdrátová sluchátka s teoretickým dosahem až 150 m a provozní dobou na jedno nabití až 1 den.
Měla by být maximálně pohodlná, k čemuž patří i komfort přinášející různě přizpůsobivý hlavový most. Kabel by měl být delší, aby neomezoval posluchače na vzdálenost např. 1 m od výstupu zvukové karty, pokud možno by měl mít ideální kmitočtovou charakteristiku (čili to, co je na jeho vstupu, by mělo být také na jeho výstupu, bez zkreslení některé frekvence nebo pásma kmitočtů) a nezřídka je zakončen větším jackem (6,3 mm), který je neformálně považován za znak skutečně kvalitního produktu, určeného jíž pro odborníky. Není to však pravidlem a také není problém redukovat obě velikosti TRS konektorů (Jack 3,5 mm a 6,35 mm) mezi sebou. Některé modely jsou opatřeny i krouceným kabelem (jako u starých telefonů), ten poskytuje komfort na krátké vzdálenosti, protože má malou šanci se zamotat, ale může působit rušivým tahem na vzdálenosti větší.
Zajímavou alternativou přinášející nové možnosti a uživatelský komfort jsou sluchátka s bezdrátovým přenosem zvukového signálu. Ke zdroji zvuku se připojí vysílač, který signál po vhodné úpravě moduluje a rádiovými vlnami vysílá do prostoru ve svém okolí (u dražších modelů), u těch levnějších se o přenos stará infračervené záření – technologie všemi běžně využívaná u dálkových ovladačů. Rádiový přenos je samozřejmě mnohem spolehlivější a pohodlnější, nakolik posluchač není limitován ani zdmi. Obecně je možno bezdrátová sluchátka považovat za nadstandard, za který si uživatel musí samozřejmě něco připlatit, a proto je na zvážení, zda není vhodnější si za stejnou cenu pořídit klasická drátová sluchátka s kvalitnějšími zvukovými měniči. Někoho může odrazovat nutnost používat ve sluchátkách baterie či akumulátory, které napájí přijímač a zesilovač, což omezuje délku jejich použití na jedno nabití. Jíž zmiňovaná sluchátka s prostorovým zvukem jsou určena zejména pro domácí užití, i když existují modely fungující na baterie, a tak poskytují mobilitu pro poslech v terénu.
Sony MDR-EX57LP s těsnícími gumovými obručemi pro uzavření zvukovodu.
Sluchátka do terénu
Na modely určené pro poslech hudby na ulici, v dopravních prostředcích, při sportu a podobně, jsou kladeny jiné nároky. Uživatelé preferují lehké typy sluchátek, které jsou skládatelné, mechanicky odolné, nezaberou moc místa, ale i přes to poskytnou perfektní reprodukci. Zde přicházejí na řadu konstrukčně odlišná sluchátka, tzv. pecky, které se vkládají do uší. Do této kategorie patří i ty nejlevnější modely na trhu, které se dají pořídit již za dvoumístnou částku v korunách, ovšem nejluxusnější modely nejednou stojí víc než kvalitní velká sluchátka. Není se čemu divit, vyrobit miniaturní měniče s dobrými akustickými vlastnostmi je daleko náročnější na přesnost, což značně zvyšuje výrobní náklady Pro ještě dokonalejší izolaci od okolního hluku je na trhu dostupné množství modelů typu špunty s gumovou izolací, která dokonale uzavře zvukovod v našem uchu. Takovéto modely mají výraznější basy, je nutno ale uvědomit si, že obzvláště u nich je možné trvalejší poškození sluchu nadměrným zatížením.
Sennheiser PXC 300 se systémem elektronického potlačování hluku – NoiseGard.
Pro posluchače, kteří nechtějí být ničím rušeni i v hlučném prostředí, je atraktivní možnost elektronického potlačování okolního hluku. Jak tato technologie funguje? V principu je to jednoduchá záležitost. Je nutné si uvědomit, že zvuk je vlnění s měnící se amplitudou a frekvencí. Součástí takovýchto sluchátek je mikrofon, který snímá okolní zvuky a poskytuje informace elektronice, která pak do přehrávané hudby přidá také hluk prostředí, jenomže s opačnou fází. Tento přídavný signál se vyruší s hlukem prostředí a výsledkem je pak v ideálním případě ničím nerušený poslech hudby. Tak praví teorie, v praxi samozřejmě systém nefunguje na 100 %, ale podává velice uspokojivé útlumy (výrobci uvádějí až 20 dB) zejména pro monotónní zvuky. Také mají výhody oproti sluchátkům potlačujícím hluk okolí mechanickými barierami – např. nefiltrují varovné signály pohotovostních vozidel, a tak přispívají k bezpečnosti při poslechu například během jízdy na kole.
Pro skutečné extrémisty, kteří se nechtějí vzdát své oblíbené hudby ani ve vodě, jsou dostupná vodotěsná sluchátka, která mohou být v kombinaci s vodotěsným pouzdrem pro přehrávač použita klidně třeba i v bazénu při plávání. Samozřejmostí je konstrukce typu špunty s těsnící gumou a uzavřená konstrukce mušlí.
S vodotěsnými sluchátky OverBoard můžete jít až do hloubky 6 m.
Také existují „venkovní“ modely s bezdrátovým přenosem, u těchto modelů většinou přenos signálů zabezpečuje technologie bluetooth. Ta je dnes běžně integrovaná do většiny mobilních telefonů, jíž nějakou dobu jsou na pultech obchodů dostupné také přehrávače s bluetooth vysílačem, kvalita přenosu je ale spíše standardní. Za zmínku stojí také spojení technologie bluetooth a NoiseGard, se kterým přišla firma Sennheiser na trh v roce 2009 u svého modelu PXC 310 BT.
Domácí sluchátka
U sluchátek pro domácí poslech se předpokládá, že uživatel požaduje co nejlepší reprodukci, protože jsou často užívána například v noci, když není možné použít reproduktory počítače nebo televizoru. Proto mohou být slyšet i jemnější detaily a není nutno výrazně potlačovat zvuk/hluk z okolí posluchače. Tím pádem mohou být sluchátka i otevřená (mušle, v níž je elektroakustický měnič uložen, je perforovaná jednak ze strany doléhající na ucho, ale také ze strany opačné), což umožňuje jemnější vykreslování středních kmitočtů, ale také uzavřená pro výraznější basovou složku.
Sennheiser RS 140 – špičková bezdrátová sluchátka s teoretickým dosahem až 150 m a provozní dobou na jedno nabití až 1 den.
Měla by být maximálně pohodlná, k čemuž patří i komfort přinášející různě přizpůsobivý hlavový most. Kabel by měl být delší, aby neomezoval posluchače na vzdálenost např. 1 m od výstupu zvukové karty, pokud možno by měl mít ideální kmitočtovou charakteristiku (čili to, co je na jeho vstupu, by mělo být také na jeho výstupu, bez zkreslení některé frekvence nebo pásma kmitočtů) a nezřídka je zakončen větším jackem (6,3 mm), který je neformálně považován za znak skutečně kvalitního produktu, určeného jíž pro odborníky. Není to však pravidlem a také není problém redukovat obě velikosti TRS konektorů (Jack 3,5 mm a 6,35 mm) mezi sebou. Některé modely jsou opatřeny i krouceným kabelem (jako u starých telefonů), ten poskytuje komfort na krátké vzdálenosti, protože má malou šanci se zamotat, ale může působit rušivým tahem na vzdálenosti větší.
Zajímavou alternativou přinášející nové možnosti a uživatelský komfort jsou sluchátka s bezdrátovým přenosem zvukového signálu. Ke zdroji zvuku se připojí vysílač, který signál po vhodné úpravě moduluje a rádiovými vlnami vysílá do prostoru ve svém okolí (u dražších modelů), u těch levnějších se o přenos stará infračervené záření – technologie všemi běžně využívaná u dálkových ovladačů. Rádiový přenos je samozřejmě mnohem spolehlivější a pohodlnější, nakolik posluchač není limitován ani zdmi. Obecně je možno bezdrátová sluchátka považovat za nadstandard, za který si uživatel musí samozřejmě něco připlatit, a proto je na zvážení, zda není vhodnější si za stejnou cenu pořídit klasická drátová sluchátka s kvalitnějšími zvukovými měniči. Někoho může odrazovat nutnost používat ve sluchátkách baterie či akumulátory, které napájí přijímač a zesilovač, což omezuje délku jejich použití na jedno nabití. Jíž zmiňovaná sluchátka s prostorovým zvukem jsou určena zejména pro domácí užití, i když existují modely fungující na baterie, a tak poskytují mobilitu pro poslech v terénu.
Sony MDR-EX57LP s těsnícími gumovými obručemi pro uzavření zvukovodu.
Sluchátka do terénu
Na modely určené pro poslech hudby na ulici, v dopravních prostředcích, při sportu a podobně, jsou kladeny jiné nároky. Uživatelé preferují lehké typy sluchátek, které jsou skládatelné, mechanicky odolné, nezaberou moc místa, ale i přes to poskytnou perfektní reprodukci. Zde přicházejí na řadu konstrukčně odlišná sluchátka, tzv. pecky, které se vkládají do uší. Do této kategorie patří i ty nejlevnější modely na trhu, které se dají pořídit již za dvoumístnou částku v korunách, ovšem nejluxusnější modely nejednou stojí víc než kvalitní velká sluchátka. Není se čemu divit, vyrobit miniaturní měniče s dobrými akustickými vlastnostmi je daleko náročnější na přesnost, což značně zvyšuje výrobní náklady Pro ještě dokonalejší izolaci od okolního hluku je na trhu dostupné množství modelů typu špunty s gumovou izolací, která dokonale uzavře zvukovod v našem uchu. Takovéto modely mají výraznější basy, je nutno ale uvědomit si, že obzvláště u nich je možné trvalejší poškození sluchu nadměrným zatížením.
Sennheiser PXC 300 se systémem elektronického potlačování hluku – NoiseGard.
Pro posluchače, kteří nechtějí být ničím rušeni i v hlučném prostředí, je atraktivní možnost elektronického potlačování okolního hluku. Jak tato technologie funguje? V principu je to jednoduchá záležitost. Je nutné si uvědomit, že zvuk je vlnění s měnící se amplitudou a frekvencí. Součástí takovýchto sluchátek je mikrofon, který snímá okolní zvuky a poskytuje informace elektronice, která pak do přehrávané hudby přidá také hluk prostředí, jenomže s opačnou fází. Tento přídavný signál se vyruší s hlukem prostředí a výsledkem je pak v ideálním případě ničím nerušený poslech hudby. Tak praví teorie, v praxi samozřejmě systém nefunguje na 100 %, ale podává velice uspokojivé útlumy (výrobci uvádějí až 20 dB) zejména pro monotónní zvuky. Také mají výhody oproti sluchátkům potlačujícím hluk okolí mechanickými barierami – např. nefiltrují varovné signály pohotovostních vozidel, a tak přispívají k bezpečnosti při poslechu například během jízdy na kole.
Pro skutečné extrémisty, kteří se nechtějí vzdát své oblíbené hudby ani ve vodě, jsou dostupná vodotěsná sluchátka, která mohou být v kombinaci s vodotěsným pouzdrem pro přehrávač použita klidně třeba i v bazénu při plávání. Samozřejmostí je konstrukce typu špunty s těsnící gumou a uzavřená konstrukce mušlí.
S vodotěsnými sluchátky OverBoard můžete jít až do hloubky 6 m.
Také existují „venkovní“ modely s bezdrátovým přenosem, u těchto modelů většinou přenos signálů zabezpečuje technologie bluetooth. Ta je dnes běžně integrovaná do většiny mobilních telefonů, jíž nějakou dobu jsou na pultech obchodů dostupné také přehrávače s bluetooth vysílačem, kvalita přenosu je ale spíše standardní. Za zmínku stojí také spojení technologie bluetooth a NoiseGard, se kterým přišla firma Sennheiser na trh v roce 2009 u svého modelu PXC 310 BT.
