Jaká sluchátka jsou ta pravá?
22.12.2010, Ľuboš Šanoba, článek
Pro mnohé z nás jsou sluchátka nedílnou součástí AV techniky, protože mají všestranné využití a svojí nejen cenovou variabilitou dokáží uspokojit všechny uživatele – od nejméně náročných až po zvukové fajnšmekry.
Kapitoly článku:
- Jaká sluchátka jsou ta pravá?
- Parametry běžně dostupných sluchátek
- Jak si správně vybrat?
- Nejde jen o sluchátka
Pojďme se podívat na tento báječný vynález podrobněji.
Kdyby vám někdo položil otázku, kolik let jsou už sluchátka na světě, zřejmě byste tipovali méně než sto let – a skutečně je tomu necelých sto let od doby, kdy se začalo v technické praxi užívat dvojice malých reproduktorů spojených k sobě tak, aby držely na hlavě posluchače. Od té doby se sluchátka u některých modelů změnila takřka k nepoznání, nicméně základní princip jejich funkce zůstává stejný.
Parametrů, podle kterých bychom mohli sluchátka rozdělit do různých kategorií, je celá řada. Nejvýznamnější je ale asi samotný princip jejich fungování. Sluchátka mohou být elektrodynamická nebo elektrostatická. Pokud vám to nic neříká, jde o to, jakým způsobem se v nich transformuje elektrická energie na pohyb membrány, který pak zapříčiní vznik kmitání vzduchu – tedy zvuku.
I přes to, že mohou někomu připadat na pohled nepohodlná, jsou tato elektrostatická sluchátka tím nejlepším, co trh dokáže poskytnout náročným audiofilům.
Elektrostatická sluchátka jsou konstrukčně náročnější ve srovnání s jinými typy sluchátek, a jíž od jejich počátků se používají jen pro ty skutečně nejkvalitnější sluchátka. První takovéto elektroakustické měniče se objevily na trhu v roce 1960 a s označením SR-1 je prodávala firma Stax. Elektrostatická sluchátka potřebují ke svému provozu vysoké napětí, které polarizujuje tenkou membránu, jež čerpají z vlastního zdroje a zesilovače dodávajícího stejnosměrné polarizační napětí až 580 V.
Princip elektrostatických sluchátek.
Jsou tedy určena jenom pro domácí poslech, ovšem tento nedostatek je kompenzován tím nejkvalitnějším zvukem, jakého je možné dosáhnout. Membrána je totiž skutečně velmi tenká (asi 1,35 µm), její setrvačnost je tedy minimální a proto může vykreslovat i ty nejjemnější zvukové detaily. Princip elektrostatických sluchátek je nejlépe možné pochopit z obrázku, kde vidíme, že harmonický signál není přiváděn na cívku, nýbrž na statické mřížky. Komplet elektrostatických sluchátek se zesilovačem však v současné době stojí přibližně 50 tisíc Kč, je to tedy řešení jenom pro skutečné fajnšmekry či zámožné jedince s nadšením pro technické lahůdky.
Převážná většina ostatních sluchátek na trhu je založena na elektrodynamickém principu, tedy jejich základem je pohyblivá cívka připevněná k membráně, která je buzená proudem ze zdroje signálu, a jelikož se nachází v stálém magnetickém poli, při dostatečném buzení se pohybuje. Tento princip je ostatně využíván i u mnoha klasických reproduktorů všemožných velkostí a užití.
Existují i jiné principy přeměny elektrického signálu na akustický, ty však nejsou komerčně příliš rozšířeny, a proto se jim ani nebudeme věnovat. Z hlediska konstrukce můžeme rozdělit sluchátka podle toho, jakou částí přiléhají na vnější ucho. Circumaurální sluchátka, také nazývaná full-size sluchátka obepínají celé ucho, reproduktor dosahuje největších rozměrů a to se odráží i na kvalitě zvuku a na podání jednotlivých frekvencí.
Velice oblíbený představitel otevřených supraaurálních sluchátek – Koss PortaPro.
Posluchači umožňují velice dobré odhlučnění od okolního světa, nicméně svou velkostí jsou určena spíše pro domácí užití. Některé modely také neposkytují dostatečné větrání, což má za následek nadměrné pocení uší a okolní kůže na hlavě. Supraaurální sluchátka jsou všechna klasická sluchátka, která leží na uchu, ale neobepínají ho. Jsou značně menší oproti předchozímu typu, a tak jsou použitelná i v terénu. Nejpoužívanější kategorií tvoří miniaturní sluchátka, která se vkládají přímo do vyústění zvukovodu (intraaurální), mohou ležet buď v ústí zvukovodu (anglicky earbuds, česky taky nazývané pecky), nebo zasahovat svou konstrukcí přímo do zvukovodu (tzv. špunty, anglicky in-ear sluchátka).
Uzavřená sluchátka mají výraznější bassy, díky uzavřeným mušlím.
Velice důležitý konstrukční aspekt sluchátek je jejich akustická uzavřenost. Jednou stranou vždy doléhají k uchu, druhá strana může být hermeticky uzavřená, nebo nikoliv. Podle toho mluvíme o sluchátkách uzavřených a otevřených. Uzavřením sluchátek tak vzniká v prostoru za sluchátkem jakási rezonanční dutina, což se samozřejmě projeví na podání hlubokých tónů, proto jsou uzavřená sluchátka, ať už jsou jakkoliv velká, preferována vyznávači elektronické hudby, naopak otevřená sluchátka mají jemnější podání, čili se hodí pro poslech hudby s dominantními středovými frekvencemi a výškami.
Nejsou sluchátka jako sluchátka
Kdyby vám někdo položil otázku, kolik let jsou už sluchátka na světě, zřejmě byste tipovali méně než sto let – a skutečně je tomu necelých sto let od doby, kdy se začalo v technické praxi užívat dvojice malých reproduktorů spojených k sobě tak, aby držely na hlavě posluchače. Od té doby se sluchátka u některých modelů změnila takřka k nepoznání, nicméně základní princip jejich funkce zůstává stejný.
Parametrů, podle kterých bychom mohli sluchátka rozdělit do různých kategorií, je celá řada. Nejvýznamnější je ale asi samotný princip jejich fungování. Sluchátka mohou být elektrodynamická nebo elektrostatická. Pokud vám to nic neříká, jde o to, jakým způsobem se v nich transformuje elektrická energie na pohyb membrány, který pak zapříčiní vznik kmitání vzduchu – tedy zvuku.
I přes to, že mohou někomu připadat na pohled nepohodlná, jsou tato elektrostatická sluchátka tím nejlepším, co trh dokáže poskytnout náročným audiofilům.
Elektrostatická sluchátka jsou konstrukčně náročnější ve srovnání s jinými typy sluchátek, a jíž od jejich počátků se používají jen pro ty skutečně nejkvalitnější sluchátka. První takovéto elektroakustické měniče se objevily na trhu v roce 1960 a s označením SR-1 je prodávala firma Stax. Elektrostatická sluchátka potřebují ke svému provozu vysoké napětí, které polarizujuje tenkou membránu, jež čerpají z vlastního zdroje a zesilovače dodávajícího stejnosměrné polarizační napětí až 580 V.
Princip elektrostatických sluchátek.
Jsou tedy určena jenom pro domácí poslech, ovšem tento nedostatek je kompenzován tím nejkvalitnějším zvukem, jakého je možné dosáhnout. Membrána je totiž skutečně velmi tenká (asi 1,35 µm), její setrvačnost je tedy minimální a proto může vykreslovat i ty nejjemnější zvukové detaily. Princip elektrostatických sluchátek je nejlépe možné pochopit z obrázku, kde vidíme, že harmonický signál není přiváděn na cívku, nýbrž na statické mřížky. Komplet elektrostatických sluchátek se zesilovačem však v současné době stojí přibližně 50 tisíc Kč, je to tedy řešení jenom pro skutečné fajnšmekry či zámožné jedince s nadšením pro technické lahůdky.
Parametry elektrostatických sluchátek SRS-4040 II | |
| Kmitočtový rozsah | 7–41 000 Hz |
| Impedance | 145 kΩ |
| Akustický tlak | 100 dB |
| Hmotnost | 470 g |
| Provozní polarizační napětí | 580 V |
| Harmonické zkreslení zesilovače | 0,02 % |
Převážná většina ostatních sluchátek na trhu je založena na elektrodynamickém principu, tedy jejich základem je pohyblivá cívka připevněná k membráně, která je buzená proudem ze zdroje signálu, a jelikož se nachází v stálém magnetickém poli, při dostatečném buzení se pohybuje. Tento princip je ostatně využíván i u mnoha klasických reproduktorů všemožných velkostí a užití.
Existují i jiné principy přeměny elektrického signálu na akustický, ty však nejsou komerčně příliš rozšířeny, a proto se jim ani nebudeme věnovat. Z hlediska konstrukce můžeme rozdělit sluchátka podle toho, jakou částí přiléhají na vnější ucho. Circumaurální sluchátka, také nazývaná full-size sluchátka obepínají celé ucho, reproduktor dosahuje největších rozměrů a to se odráží i na kvalitě zvuku a na podání jednotlivých frekvencí.
Velice oblíbený představitel otevřených supraaurálních sluchátek – Koss PortaPro.
Posluchači umožňují velice dobré odhlučnění od okolního světa, nicméně svou velkostí jsou určena spíše pro domácí užití. Některé modely také neposkytují dostatečné větrání, což má za následek nadměrné pocení uší a okolní kůže na hlavě. Supraaurální sluchátka jsou všechna klasická sluchátka, která leží na uchu, ale neobepínají ho. Jsou značně menší oproti předchozímu typu, a tak jsou použitelná i v terénu. Nejpoužívanější kategorií tvoří miniaturní sluchátka, která se vkládají přímo do vyústění zvukovodu (intraaurální), mohou ležet buď v ústí zvukovodu (anglicky earbuds, česky taky nazývané pecky), nebo zasahovat svou konstrukcí přímo do zvukovodu (tzv. špunty, anglicky in-ear sluchátka).
Uzavřená sluchátka mají výraznější bassy, díky uzavřeným mušlím.
Velice důležitý konstrukční aspekt sluchátek je jejich akustická uzavřenost. Jednou stranou vždy doléhají k uchu, druhá strana může být hermeticky uzavřená, nebo nikoliv. Podle toho mluvíme o sluchátkách uzavřených a otevřených. Uzavřením sluchátek tak vzniká v prostoru za sluchátkem jakási rezonanční dutina, což se samozřejmě projeví na podání hlubokých tónů, proto jsou uzavřená sluchátka, ať už jsou jakkoliv velká, preferována vyznávači elektronické hudby, naopak otevřená sluchátka mají jemnější podání, čili se hodí pro poslech hudby s dominantními středovými frekvencemi a výškami.
