HD televize: Úvod

Větší = lepší? HD televize pod drobnohledem

Dlouhý čas odváděly klasické CRT (Cathode Ray Tube) televizory kvalitní práci a byly součástí našich domovů. A najdou se tací, kteří jejich služeb využívají dodnes. Vývoj však zastavit nelze, a tak se začaly prosazovat jiné pokročilejší technologie. Těmi jsou především LCD (Liquid Crystal Display) a PDP (Plasma Display Panel), ale i další jako SED (Surface-conduction Electron-emitter Display) nebo OLED (Organic Light Emitting Diode). Proto jsme pro vás připravili řadu odborných článků z oblasti televizních přijímačů s přívlastkem (Full) High-Definition.

Popíšeme si jednotlivé výrobní možnosti a procesy (LCD, PDP, OLED), zaměříme se na důležité parametry (úhlopříčka, jas, kontrast, rozlišení, tunery, úhel viditelnosti nebo odezva), jež vám ulehčí výběr při nákupu. K tomu všemu jsou pro vás dále přichystány a zrecenzovány vybrané televizory.

Ploché televizory dneška

I přes některé vynikající parametry (kvalita barevného podání, kontrastu obrazu) jsou vakuové obrazovky již nějaký ten rok na ústupu. S příchodem kvalitního obrazového signálu, například z DVD či Blu-ray nosičů, případně digitálního vysílání s parametry High-Definition, se u nich naskýtá hlavní problém v podobě nízkého rozlišení. Uživatelé jsou více nároční než v minulosti, a tak se dnes klade důraz i na celkové provedení chcete-li design.

Televizní přístroj nemusí nutně vypadat jako nevzhledná hranatá krabice. Pro toto řešení hovoří už jen velmi příznivá cena (rozmezí zhruba 2 000 až 7 000 Kč), jež zůstává stále velkým lákadlem pro mnoho z nás. Ten, kdo má běžných CRT zobrazovačů dost a je ochoten sáhnout hlouběji do peněženky, může volit především mezi dvojicí výrobních technologií, kterými jsou už několikrát zmiňované Liquid Crystal Display a Plasma Display Panel. Na Internetu se o nich můžete dočíst množství užitečných, ale bohužel i klamných či zavádějících informací.
Jednoduše řečeno, u displeje z tekutých krystalů jsou k vytvoření výsledného obrazu potřeba dvě složky (barva a světlo). To je produkováno podsvětlovacími trubicemi, které vyzařují vysoce jasné světlo bílé barvy. To prochází přes jednotlivé pixely složené ze tří subpixelů odpovídající barevným složkám Red, Green a Blue. Jejich obsahem jsou tekuté krystaly a elektrickým nábojem nimi procházejícím se vychýlením molekul reguluje průchod světla. Světlo procházející jednotlivými subpixely a jejich krystaly je následně v barevném filtru mícháno, čímž ze tří složek vznikne bod, jenž lidské oko interpretuje jako jednobarevný.
U PDP se nesetkáme s podsvětlovacími trubicemi, protože se řadí mezi aktivní displeje, což znamená, že své světlo vyzařují samy. Obrazový bod respektive pixel je tvořen trojicí subpixelů (R, G, B). Namísto tekutých krystalů přichází na řadu směs vzácných plynů (argon, neon a xenon). Ta při průchodu střídavého napětí začíná měnit své skupenství na plazmu (jedná se o specifický druh), čímž vzniká ultrafialové záření. "Převod" na viditelné světlo zde zajišťuje vrstva luminoforu (uvolňuje viditelné světlo). V každém subpixelu je luminofor jiné barvy, a to umožňuje z těchto bodů vytvořit jeden pixel. Ten je lidským okem vnímán opět jako jednobarevný bod.

Jak vybrat tu správnou? Na to není jednoznačná odpověď a vše se odvíjí od mnoha faktorů (velikost úhlopříčky, pozorovací úhly, doba odezvy, vadné body a vypálení obrazu, spotřeba, jas, kontrastní poměr, hmotnost, životnost atp.). Obě zmíněná řešení s sebou také nesou řadu výhod a nevýhod. Jak vše funguje, co je dobré vědět před vlastním nákupem, na jaké parametry je třeba klást největší důraz, o tom všem se dočtete v následujících týdnech na našem serveru.

HD Ready nebo Full HD televizor?

Jistě jste se setkali s tímto značením na mnoha prodávaných přístrojích. Ovšem stále se najdou tací, kteří se nechají nachytat. O co jde? HD Ready u neodborné veřejnosti vyvolává dojem, že je takový televizor schopen přijímat plný High-Definition signál (HDTV 1080i, 1 920×1 080 px). On je však schopen zobrazit pouze standard HDTV 720p (1 280×720 px). Formát obrazu je u obou v poměru 16:9. Písmenko i označuje prokládaný a p neprokládaný obraz. Jejich obvyklé rozlišení bývá 1366×768 obrazových bodů. Pokud se právě rozhodujete mezi těmito variantami, rozhodně se vyplatí zainvestovat více peněz a pořídit si přijímač s přívlastkem Full HD.

Alternativy v podobě SED a OLED: obecný pohled

Všude se o nich diskutuje a píše, ale masivnější podpory ze strany výrobců se zatím ne a ne dočkat. Za technologií SED stojí společnost Canon a prvopočátky vývoje sahají do roku 1986. O mnoho let později došlo ke spojení s Toshibou a založení konsorcia SED Inc. Prvních produktů jsme se dle dřívějších tvrzení měli dočkat v roce 2006, ale nestalo se tak. U tohoto řešení dochází ke konverzi elektrické energie na světlo s vyšší účinností než u jiných známých typů displejů. Výsledkem je například nižší spotřeba, obraz má lepší dynamické barevné zobrazení, je ostřejší a disponuje rychlejší odezvou (vlastní panel).
V případě SED odpadá mechanicky i prostorově náročná vychylovací soustava, a to umožňuje extrémně tenkou tloušťku celého přijímače i u obřích úhlopříček. Zajímavým tvrzením je údajně vysoká životnost jednotlivých komponent jako jsou elektronové zářiče, luminofor, barevné filtry a elektrody, čímž se maximalizuje výdrž celého displeje. Je otázkou, zda se vůbec začne se sériovou výrobou a prodejem těchto technologických unikátů.
Druhou možností je OLED pracující na principu organických elektroluminiscenčních diod. Jen upřesním, že elektroluminiscence představuje samovolné záření, při kterém dochází k přeměně energie elektrické ve světelnou. OLED pochází z roku 1987 a ukrývá v sobě velký potenciál. Příklady tohoto tvrzení jsou v možnostech displejů s velkými úhlopříčkami nebo lze tvořit ohebné (flexibilní pružný substrát) či plně průhledné verze. Mezi základní vlastnosti patří vysoký kontrast obrazu, který je plně barevný s přímou barevnou emisí, velmi tenká tloušťka a nízká hmotnost, nízká spotřeba elektrické energie. Variant OLED displejů je celá řada. Mohu uvést například PMOLED (Passive Matrix), AMOLED (Active Matrix), PHOLED (Phosphorescent), WOLED (White), FOLED (Flexible), TOLED (Transparent). Nejjednodušší variantu představují ty s pasivní maticí. Dosahují vyšší spotřeby a horších zobrazovacích vlastností. Hodí se pro nenáročné displeje malých rozměrů k zobrazení statických obrázků. Ty s aktivní maticí se vyznačují vyšší zobrazovací frekvencí, ostřejším vykreslením obrazu a nižší spotřebou (v porovnání s PMOLED).

PHOLED umožňuje dosáhnout vysoké účinnosti v převodu elektrické energie v OLED na světlo. Nejvíce se hodí pro segment výstupních zařízení s velkou úhlopříčkou obrazu a nízkou spotřebou energie. Dále je to WOLED, jenž v sobě kombinují velkou svítivost s nízkými energetickými nároky. Flexibilní OLED jsou součástky emitující organické světlo a jsou postavené na pružném substrátu. Výhoda je v podobě tvarového přizpůsobení objektu, na němž jsou umísťovány.

Nakonec je tu transparentní OLED, jenž v sobě kombinuje technologii plně průchodného displeje a volitelného směru emitování světla. Průhlednost umožňuje uplatnění tam, kde je potřeba zobrazit informace v zorném poli pozorovatele (obyčejné brýle nebo hledí přilby, čelní a boční sklo automobilu, různé okenní tabule atp.). Díky relativně nízké ceně této technologie můžeme pozorovat uplatnění v oblasti mobilních telefonů, zařízení PDA či v automobilovém průmyslu.