Magnetofony
Je zde řada lidí, která si ještě pamatuje dobu, kdy skoro v každé domácnosti byl vedle gramofonu také magnetofon. Nejdříve kotoučový, později kazetový. I já patřím do té generace a i já jsem v oněch letech chodil s partou kluků po ulicích, kdy jeden z nás měl kazetový magnetofon na baterie a hodně nahlas jsme měli puštěnou hudbu (vždy nějaký ten rock and roll). Baterie samozřejmě nestíhaly a zvuk byl často kolísavý. Dospělí námi opovrhovali, hulakáli na nás z oken paneláků a občas nás honili tzv. PS-VB (pomocná stráž veřejné bezpečnosti).
Dnešní generace už prakticky megnetofony nezná (tím méně ty starší modely - tedy kotoučové). Éra magnetofonů, která měla začátek v 50-tých letech, skončila na konci let 80-tých. Magnetofony byly nahrazeny CD-rekordery. Kotoučové magnetofony, tak jako klasické gramofony, se samozřejmě vyrábí i dnes, ovšem je to o úplně jiné kvalitě a hlavně o úplně jiné ceně.
Pojďme si tedy v několika příštích dílech tohoto miniserialu připomenout onu dobu, kdy skoro každá domácnost vlastnila, mimo jiné, i nějaký ten magnetofon.
Původ magnetofonu sahá až do roku 1897, kdy dánský inženýr Valdemar Poulsen (příloha č. 1) vynalezl telegrafon, zařízení pro nahrávání telegrafie na ocelový drát.
Dnešní generace už prakticky megnetofony nezná (tím méně ty starší modely - tedy kotoučové). Éra magnetofonů, která měla začátek v 50-tých letech, skončila na konci let 80-tých. Magnetofony byly nahrazeny CD-rekordery. Kotoučové magnetofony, tak jako klasické gramofony, se samozřejmě vyrábí i dnes, ovšem je to o úplně jiné kvalitě a hlavně o úplně jiné ceně.
Pojďme si tedy v několika příštích dílech tohoto miniserialu připomenout onu dobu, kdy skoro každá domácnost vlastnila, mimo jiné, i nějaký ten magnetofon.
Původ magnetofonu sahá až do roku 1897, kdy dánský inženýr Valdemar Poulsen (příloha č. 1) vynalezl telegrafon, zařízení pro nahrávání telegrafie na ocelový drát.
Valdemar Poulsen si v roce 1898 oznámil nový způsob magnetického záznamu hlasu pomocí ocelového drátu a tento svůj vynález pojmenoval jako telegrafon (příloha č. 2, 3 a 4). Podél zmiňovaného drátu svinutého do cívky se pohybovalo vlastní zařízení záznamu a rychlost tohoto pohybu dosahovala více než 2 metrů za vteřinu. Zachycené zvuky se tak uchovaly díky magnetickému poli a za použití odpovídajícího čtecího zařízení je bylo možné později rekonstruovat.
Později s asistentem P. Pedersenem pokračoval ve zdokonalování magentického záznamu, od ocelového drátu přešli také k páskám a této oblasti se věnoval až do své smrti, tedy do roku 1942.
Další vývoj nastal po objevu elektronek, přesto až do konce druhé světové války byla nahrávací technika na magnetický pás používána jen v rozhlase. Zařízení se jmenovalo blattnerfon (příloha č. 5). Pásky byly ocelové, přístroje rozměrné a obsluha náročná.
V příštím díle si povíme něco o blattnerfonu, který se používal v druhé polovině 30-tých let ve studiu Československého rozhlasu.
Později s asistentem P. Pedersenem pokračoval ve zdokonalování magentického záznamu, od ocelového drátu přešli také k páskám a této oblasti se věnoval až do své smrti, tedy do roku 1942.
Další vývoj nastal po objevu elektronek, přesto až do konce druhé světové války byla nahrávací technika na magnetický pás používána jen v rozhlase. Zařízení se jmenovalo blattnerfon (příloha č. 5). Pásky byly ocelové, přístroje rozměrné a obsluha náročná.
V příštím díle si povíme něco o blattnerfonu, který se používal v druhé polovině 30-tých let ve studiu Československého rozhlasu.
Blattnerfon v Československém rozhlase
Největší přístroj pro záznam zvuku, jaký byl kdy v historii Československého rozhlasu používán, se jmenoval blattnerfon.
Prvním přístrojem založeným na magnetickém principu, jenž našel v pražském Radiojournalu uplatnění od roku 1935, kdy byl dovezen z Anglie, byl tzv. blattnerfon.
Magnetický zápis se uskutečňoval na ocelový pás. Ten byl široký 3 milimetry a silný 0,08 milimetrů. Zaznamenaný zvuk měl poměrně vysokou kvalitu, nevýhodou byla ovšem vysoká posuvná rychlost. Pásek se pohyboval rychlostí 1,5 metru na vteřinu.
Na hliníkový kotouč o průměru 62 centimetrů bylo navinuto 15 kilogramů pásu, na nějž bylo možno nahrát přibližně 20 minut záznamu. Takže pro záznam půlhodinového pořadu bylo potřeba téměř 3 kilometry pásu !!
Tento pás ovšem neumožňoval žádný střih, jakákoli chyba musela na záznamu zůstat, případně se vše muselo natočit znovu. Tohoto typu zápisu se používalo k záznamům dlouhých pořadů. Ty se archivovaly pouze krátkodobě, s vyhlídkou brzkého uvedení do vysílání, pak se většinou mazaly a používaly znovu. Objemnost a hmotnost těchto nosičů vytvářely prostorové problémy při skladování.
Ocelový pás blattnerfonu se mazal pomocí mazací hlavy stejnosměrným proudem, zatímco pro nastavení pracovního bodu média bylo využito stejnosměrného proudu opačné polarizace.
V příloze 1 a 2 je samotný blattnerfon, a v příloze 3 je jeho zesilovač a napáječ.
Zdroj: Český rozhlas
Největší přístroj pro záznam zvuku, jaký byl kdy v historii Československého rozhlasu používán, se jmenoval blattnerfon.
Prvním přístrojem založeným na magnetickém principu, jenž našel v pražském Radiojournalu uplatnění od roku 1935, kdy byl dovezen z Anglie, byl tzv. blattnerfon.
Magnetický zápis se uskutečňoval na ocelový pás. Ten byl široký 3 milimetry a silný 0,08 milimetrů. Zaznamenaný zvuk měl poměrně vysokou kvalitu, nevýhodou byla ovšem vysoká posuvná rychlost. Pásek se pohyboval rychlostí 1,5 metru na vteřinu.
Na hliníkový kotouč o průměru 62 centimetrů bylo navinuto 15 kilogramů pásu, na nějž bylo možno nahrát přibližně 20 minut záznamu. Takže pro záznam půlhodinového pořadu bylo potřeba téměř 3 kilometry pásu !!
Tento pás ovšem neumožňoval žádný střih, jakákoli chyba musela na záznamu zůstat, případně se vše muselo natočit znovu. Tohoto typu zápisu se používalo k záznamům dlouhých pořadů. Ty se archivovaly pouze krátkodobě, s vyhlídkou brzkého uvedení do vysílání, pak se většinou mazaly a používaly znovu. Objemnost a hmotnost těchto nosičů vytvářely prostorové problémy při skladování.
Ocelový pás blattnerfonu se mazal pomocí mazací hlavy stejnosměrným proudem, zatímco pro nastavení pracovního bodu média bylo využito stejnosměrného proudu opačné polarizace.
V příloze 1 a 2 je samotný blattnerfon, a v příloze 3 je jeho zesilovač a napáječ.
Zdroj: Český rozhlas
V roce 1939 firma BASF (v příloze 1 je snímek továrny z roku 1939) zahájila výrobu prvních magnetofonových pásků z celuloidu, kde jedna strana pásku byla opatřena vrstvou z kysličníku železa.
V Československu vyrobil první magnetofon podnik Meopta Přerov, a to v roce 1949. Magnetofon dostal název Paratus (příloha č. 2, 3, 4 a 5) a záznam byl prováděn na tenký ocelový drát. Tento magnetofon se používal pouze pro průmyslové účely.
Československá veřejnost si na magnetofony určené pro domácí použití musela počkat zhruba do roku 1954. Do toho roku platil zákon o držení nahrávacích zařízení, který považoval přechovávání nahrávačů za trestné (v oněch letech jste klidně mohli být obviněni ze špionáže a bez nadsázky skončit v Pankráci na šibenici). Týkalo se to i magnetofonů. Až 7. května 1954 bylo usnesením ÚV KSČ rozhodnuto o výrobě magnetofonů pro veřejnost. Ale ani potom to nebylo tak jednoduché. Magnetofon bylo nutno zaevidovat na Ústředním radioklubu v Praze. Pásky bylo možno koupit v jediném obchodě na Vinohradské třídě (v té době Stalinově třídě) v Praze, bylo však nutno přinést z velitelství SNB na Perštýně potvrzení o třídní spolehlivosti kupujícího. Dělníci a rolníci, co se dostali k moci roku 1948, slavili další ze svých triumfů.
Až v roce 1956 zahájil Národní podnik Tesla ve Valašské Meziříčí výrobu magnetofonového adaptoru Tesla 2AN38000 (příloha č. 6). Nejednalo se o klasický magnetofon. Přístroj potřeboval pro svoji činnost gramofon a rozhlasový přijímač. Mechanická část přístroje dosedala na talíř gramofonu, kterým byl "magnetofon" poháněn. Proto rychlost posuvu pásku byla 19 cm za vteřinu při 78 otáčkách již zmíněného gramofonu. Součástí mechanické části adaptoru byla univerzální hlava, mazací nebyla použita. Pásek bylo nutno před nahráváním smazat mazací tlumivkou. Adaptor umožňoval jen chod vpřed, zpět se převíjel ručně pomocí kličky. V příslušenství sestavy byla mazací tlumivka a stojan pod rozhlasový přijímač. Přístroj byl seřízen pro černý pásek Supraphon L (příloha č. 7).
V Československu vyrobil první magnetofon podnik Meopta Přerov, a to v roce 1949. Magnetofon dostal název Paratus (příloha č. 2, 3, 4 a 5) a záznam byl prováděn na tenký ocelový drát. Tento magnetofon se používal pouze pro průmyslové účely.
Československá veřejnost si na magnetofony určené pro domácí použití musela počkat zhruba do roku 1954. Do toho roku platil zákon o držení nahrávacích zařízení, který považoval přechovávání nahrávačů za trestné (v oněch letech jste klidně mohli být obviněni ze špionáže a bez nadsázky skončit v Pankráci na šibenici). Týkalo se to i magnetofonů. Až 7. května 1954 bylo usnesením ÚV KSČ rozhodnuto o výrobě magnetofonů pro veřejnost. Ale ani potom to nebylo tak jednoduché. Magnetofon bylo nutno zaevidovat na Ústředním radioklubu v Praze. Pásky bylo možno koupit v jediném obchodě na Vinohradské třídě (v té době Stalinově třídě) v Praze, bylo však nutno přinést z velitelství SNB na Perštýně potvrzení o třídní spolehlivosti kupujícího. Dělníci a rolníci, co se dostali k moci roku 1948, slavili další ze svých triumfů.
Až v roce 1956 zahájil Národní podnik Tesla ve Valašské Meziříčí výrobu magnetofonového adaptoru Tesla 2AN38000 (příloha č. 6). Nejednalo se o klasický magnetofon. Přístroj potřeboval pro svoji činnost gramofon a rozhlasový přijímač. Mechanická část přístroje dosedala na talíř gramofonu, kterým byl "magnetofon" poháněn. Proto rychlost posuvu pásku byla 19 cm za vteřinu při 78 otáčkách již zmíněného gramofonu. Součástí mechanické části adaptoru byla univerzální hlava, mazací nebyla použita. Pásek bylo nutno před nahráváním smazat mazací tlumivkou. Adaptor umožňoval jen chod vpřed, zpět se převíjel ručně pomocí kličky. V příslušenství sestavy byla mazací tlumivka a stojan pod rozhlasový přijímač. Přístroj byl seřízen pro černý pásek Supraphon L (příloha č. 7).
Zestátněný průmysl nebyl ještě začátkem roku 1956 schopen vyrobit klasický magnetofon (zmohl se pouze na adaptor), kdežto poslední soukromá firma v příslušném oboru v lidovědemokratickém Českoslovesnsku již roku 1954 vyrobila první náš kotoučový magnetofon. Byla to firma Hrdlička a spol se sídlem v Praze (v jiném serialu jsme se již o ní malinko zmínili). Ing. Hrdlička vyráběl především mikrofony a mikrofonní vložky Memoton (příloha č. 1, 2, 3, 4 a 5). Ovšem v letech 1954 až 1956 (déle ho soudruzi podnikat nenechali) vyrobil i několik kusů kotoučových magnetofonů Memoton (příloha č. 6, 7, 8 a 9) pro domácí použití. Jednalo se o dvoustopý magnetofon s rychlostí posuvu pásku 19 cm za vteřinu, s mazací a univerzální hlavou. Magnetofon byl vybaven motorem s oběžným rotorem, jehož hřídel sloužila zároveň jako tónová hřídel. Měl elektromagnetické ovládání všech funkcí pomocí otočných přepínačů, neblokovaný přepínač záznam/reprodukce a unašeče s elektromagnetickými i třecími spojkami. Dřevěná skříň byla pokrytá koženkou s odklopným víkem. Přístroj byl seřízen pro černý pásek Supraphon L.
Prvním magnetofonem pro domácí použití, vyrobeným n.p.Tesla, byl model Tesla MGK10 (příloha č. 1, 2, 3 a 4). V letech 1956 až 1957 ho vyráběli v podniku Tesla Pardubice. Jednalo se o dvoustopý přístroj s rychlostí posuvu pásku 9,19 cm za vteřinu. Cívky byly o průměru 18 cm. Velkou nevýhodou magnetofonu byl slabý hnací motor, který byl převzatý z gramofonu. Šasi magnetofonu se také používalo v hudební skříni Tesla 1101A-Jubilant (příloha č. 5 a 6).
Na československém trhu byl v té době také v prodeji magnetofon Memoton od firmy Hrdlička a spol. V roce 1958 se výrobě kotoučových magnetofonů věnovaly také Gramofonové závody n.p., které v letech 1958 až 1959 dodávaly na trh modely Supraphon MF2A a MF52 (příloha č. 7, 8 a 9). Byly označeny jako luxusní, měly složitou konstrukci, ale byly značně poruchové. Unašeče cívek měly elektromagnetické a třecí spojky. Veškeré funkce byly ovládány nepřímo přes elektromagnety a daly se také ovládat dálkovým kabelovým ovladáním. Dalšími vlastnostmi přístroje bylo přepínání vstupů signálu (mikrofon, přenoska, radio), magické oko jako indikátor vybuzení při nahrávání, konektor dálkového ovládání a výstup na reproduktor. Ve stejné době byl v prodeji legendární kotoučový magnetofon Sonet, který vyráběl n.p.Tesla Přelouč. Ale o této legendě až v příštím díle.
Na československém trhu byl v té době také v prodeji magnetofon Memoton od firmy Hrdlička a spol. V roce 1958 se výrobě kotoučových magnetofonů věnovaly také Gramofonové závody n.p., které v letech 1958 až 1959 dodávaly na trh modely Supraphon MF2A a MF52 (příloha č. 7, 8 a 9). Byly označeny jako luxusní, měly složitou konstrukci, ale byly značně poruchové. Unašeče cívek měly elektromagnetické a třecí spojky. Veškeré funkce byly ovládány nepřímo přes elektromagnety a daly se také ovládat dálkovým kabelovým ovladáním. Dalšími vlastnostmi přístroje bylo přepínání vstupů signálu (mikrofon, přenoska, radio), magické oko jako indikátor vybuzení při nahrávání, konektor dálkového ovládání a výstup na reproduktor. Ve stejné době byl v prodeji legendární kotoučový magnetofon Sonet, který vyráběl n.p.Tesla Přelouč. Ale o této legendě až v příštím díle.
Podnik Tesla Přelouč zahájil roku 1958 výrobu magnetofonu Tesla ANP201 Sonet (příloha č. 1, 2, 3 a 4). Jednalo se o kufříkový dvoustopý jednorychlostní monofonní kotoučový magnetofon s rychlostí 9,53 cm za vteřinu a kmitočtovým rozsahem 50 - 10000Hz. Byl osazen elektronkami EF86, ECC83, EL84, EM81 a EZ80. Magnetofon se prodával v letech 1958 až 1959. Magnetofon byl roku 1959 upraven na dokonalejší dvourychlostní model, který dostal jméno Tesla SonetDuo (příloha č. 5, 6, 7, 8 a 9). Tento legendární československý magnetofon se od předchozího typu Sonet lišil rychlostí 4,75, vstupy pro více zdrojů signálu s příslušným přepínači, ovládáním funkcí šoupátky (čs. patent číslo 96168), zaskakovacím tlačítkem pausy, počitadlem a úpravou zapojení. V příslušenství přístroje byl látkový obal pro transport, dvě cívky s páskem, krystalový mikrofon, olejnička, náhradní řemínky a nahrávací kabel.
Ve své době patřil SonetDuo ke špičce kufříkových magnetofonů vyráběných ve východní Evropě a byl jediným, který konkuroval obdobným kotoučovým magnetofonům vyráběným v západní Evropě. V roce 1964 bylo dokonce několik tisíc Sonetů Duo vyvezeno do tehdejšího západního Německa pro zásilkový obchod Quelle. Tyto přístroje měly upravenou kmitočtovou charakteristiku a předmagnetizaci pro zahraniční magnetofonové pásky. Model Tesla SonetDuo se vyráběl v letech 1959 až 1965. Z tohoto modelu pak vycházely další modelové řady.
Ve své době patřil SonetDuo ke špičce kufříkových magnetofonů vyráběných ve východní Evropě a byl jediným, který konkuroval obdobným kotoučovým magnetofonům vyráběným v západní Evropě. V roce 1964 bylo dokonce několik tisíc Sonetů Duo vyvezeno do tehdejšího západního Německa pro zásilkový obchod Quelle. Tyto přístroje měly upravenou kmitočtovou charakteristiku a předmagnetizaci pro zahraniční magnetofonové pásky. Model Tesla SonetDuo se vyráběl v letech 1959 až 1965. Z tohoto modelu pak vycházely další modelové řady.
Magnetofon Tesla SonetDuo byl původně seřízen pro pásky AGFA, od určitého výrobního čísla byl seřízen pro pásky ORWO. Neoficielně se mu říká Tesla SonetDuo2 (příloha č. 1 a 2). Následníkem modelu SonetDuo byl model Tesla Sonet B3 (příloha č. 3, 4, 5, 6 a 7). Jednalo se o stolní čtyřstopý dvourychlostní monofonní magnetofon s rychlost 4,76 a 9,53 cm za vteřinu, o kmitočtovém rozsahu 50 - 14000Hz při 9,53 cm. Magnetofon měl možnost připojení odposlechového zesilovače AZZ941 (příloha č. 8). Magnetofon Tesla Sonet B3 se vyráběl v letech 1964 až 1966.
Národní podnik Tesla také vyráběl diktafony. První diktafon se vyráběl v podniku Tesla Liberec a nesl název Tesla ANP301 Korespondent (příloha č. 9 a 10).
Národní podnik Tesla také vyráběl diktafony. První diktafon se vyráběl v podniku Tesla Liberec a nesl název Tesla ANP301 Korespondent (příloha č. 9 a 10).
Copak nám takový kotoučový magnetofon vlastně obsahuje. K tomu nám pomůžou obrázky ze serveru Postreh.com, kde to mají pěkně rozkreslené a popsané.
Obrázek č. 1:
Obrázek č. 1:
1 - Blok snímacího a záznamového zařízení
2 - Vyvedený pohon elektrického motoru - na hřídeli je umístěna vrtulka spíše pro zbrždění rychlosti a přístrojová kolečko pro řemínkový náhon a přímý náhon kotoučů (pro přetáčení vpřed, vzad)
3 - Přístrojové kolečko pro převádění otáček motoru na druhý pohonný talíř - pro přetáčení vpřed
4 - Pohonný talíř, který má vespod kluzké ložisko - jeho náhon není tedy přímý, ale klouzavý - jako při téměř zmáčknuté spojce v autě, což umožňuje dotahovat pásek sunoucí se ze znímání či záznamu pokaždé jinou rychlostí - pásek se pohybuje stále stejnou rychlostí, zato kotouč se musí otáčet rychlostí, která je závislá na poloměru již navinuté pásky. Při přetáčení vpřed se talíř pohne směrem k motorku, narazí na kolečko 3 a na hřídel motoru - náhon se mění na přímý. Pokud hlavní přepínač umístíme do stavu stop, oba talíře se odsunou od sebe a narazí na gumové zarážky, čímž dojde k jejich zafixování.
5 - Hlavní přístrojový knoflík sloužící pro posuv a přehrávání záznamu. Jde o čistě mechanickou záležitost. Při jho otáčení dochází k posunům dílů - přitlačení pásky k hlavě, dopadnutí kladky, pohyby talířů, sepnutí audio výstupu.
6 - Počítadlo - slouží pro dohledání záznamu na pásce
7 - Tlačítko REC, které přepne mód hlavy na zapisování (Tento magnetofon již obsahoval hlavu kombinovanou - určenou jak pro záznam, tak pro přehrávání)
8 - Posuvné potenciometry slouží pro změnu výstupní kmitočnoté charakteristiky a hlasitosti
9 - Elektronická část
2 - Vyvedený pohon elektrického motoru - na hřídeli je umístěna vrtulka spíše pro zbrždění rychlosti a přístrojová kolečko pro řemínkový náhon a přímý náhon kotoučů (pro přetáčení vpřed, vzad)
3 - Přístrojové kolečko pro převádění otáček motoru na druhý pohonný talíř - pro přetáčení vpřed
4 - Pohonný talíř, který má vespod kluzké ložisko - jeho náhon není tedy přímý, ale klouzavý - jako při téměř zmáčknuté spojce v autě, což umožňuje dotahovat pásek sunoucí se ze znímání či záznamu pokaždé jinou rychlostí - pásek se pohybuje stále stejnou rychlostí, zato kotouč se musí otáčet rychlostí, která je závislá na poloměru již navinuté pásky. Při přetáčení vpřed se talíř pohne směrem k motorku, narazí na kolečko 3 a na hřídel motoru - náhon se mění na přímý. Pokud hlavní přepínač umístíme do stavu stop, oba talíře se odsunou od sebe a narazí na gumové zarážky, čímž dojde k jejich zafixování.
5 - Hlavní přístrojový knoflík sloužící pro posuv a přehrávání záznamu. Jde o čistě mechanickou záležitost. Při jho otáčení dochází k posunům dílů - přitlačení pásky k hlavě, dopadnutí kladky, pohyby talířů, sepnutí audio výstupu.
6 - Počítadlo - slouží pro dohledání záznamu na pásce
7 - Tlačítko REC, které přepne mód hlavy na zapisování (Tento magnetofon již obsahoval hlavu kombinovanou - určenou jak pro záznam, tak pro přehrávání)
8 - Posuvné potenciometry slouží pro změnu výstupní kmitočnoté charakteristiky a hlasitosti
9 - Elektronická část
Obrázek č. 2:
1 - Snímací a záznamová hlava
2 - Mazací hlava - při záznamu je na tuto hlavu přivedeno elektrické napětí stejnosměrné a neměnné, které učiní z této hlavy malý elektromagnet, který pásku ještě před zápisem vymaže. Pokud by k vymazání nedošlo, docházelo by k přimíchávání dalšího zvuku k tomu původnímu. Některé magnetofony mají místo elektrické hlavy pouze magnet, který se při volbě záznamu vyklopí na pásek, účinek je stejný, avšak kvalitnější přehrávače využívají výhradně elektromagnetické cesty.
3 - Hřídel setrvačníku, který je poháněn řemínkovým náhonem přímo z motoru. Slouží k rovnoměrnému posunu pásky. U starách kotoučových magnetofonů byl setrvačník enormí velikosti, jelikož motory byly na střídavé napětí ze sítě, které v dávných dobách často kolísalo. Vykryl tak dobu poklesu či navýšení otáček a znemožnil zkreslení přehrávání či záznamu (například u kazetových přehrávačů s vytahaný, řemínkem)
4 - kladka - slouží k pevnému přichycení pásku k hřídeli ze setrvačníku. Je třeba nastavit optimální tlak, aby nedocházelo k prokluzu pásky či brždění rychlosti posuvu. Mnozí možná čistíte hadříkem toto černé kolečko, a však na kvalitu zvuku má pochopitelně vliv hlava.
Zdroj: Postreh.com
1 - Snímací a záznamová hlava
2 - Mazací hlava - při záznamu je na tuto hlavu přivedeno elektrické napětí stejnosměrné a neměnné, které učiní z této hlavy malý elektromagnet, který pásku ještě před zápisem vymaže. Pokud by k vymazání nedošlo, docházelo by k přimíchávání dalšího zvuku k tomu původnímu. Některé magnetofony mají místo elektrické hlavy pouze magnet, který se při volbě záznamu vyklopí na pásek, účinek je stejný, avšak kvalitnější přehrávače využívají výhradně elektromagnetické cesty.
3 - Hřídel setrvačníku, který je poháněn řemínkovým náhonem přímo z motoru. Slouží k rovnoměrnému posunu pásky. U starách kotoučových magnetofonů byl setrvačník enormí velikosti, jelikož motory byly na střídavé napětí ze sítě, které v dávných dobách často kolísalo. Vykryl tak dobu poklesu či navýšení otáček a znemožnil zkreslení přehrávání či záznamu (například u kazetových přehrávačů s vytahaný, řemínkem)
4 - kladka - slouží k pevnému přichycení pásku k hřídeli ze setrvačníku. Je třeba nastavit optimální tlak, aby nedocházelo k prokluzu pásky či brždění rychlosti posuvu. Mnozí možná čistíte hadříkem toto černé kolečko, a však na kvalitu zvuku má pochopitelně vliv hlava.
Zdroj: Postreh.com
A teď si představte, že tohle všechno se muselo radikálně zmenšit, aby se to vešlo do opravdu miniaturních bateriových kotoučových magnetofonů, které byly mnohdy menší, než pozdější kazetové magnetofony. A jeden takový vyráběla i československá Tesla. I o něm si někdy příště něco málo povíme.
Co se vyrábělo za železnou oponou, tedy v západní Evropě.
Grundig TK5 (1955), Philips EL3510 (1954), Philips EL3511 (1955), Grundig 500L (1952), reklama na magnetofony UHER (1958)
Grundig TK5 (1955), Philips EL3510 (1954), Philips EL3511 (1955), Grundig 500L (1952), reklama na magnetofony UHER (1958)
Kotoučové magnetofony se vyráběly také ve východní zóně Německa, tedy tehdejší NDR. Tam v roce 1946 znárodnili firmu Oswald Ritter AG, Körting Radio a přejmenovali na VEB RFT (Radio und Fernmeld Technik). A v roce 1953 vyrobili "soudruzi v NDR" první svůj kotoučový magnetofon. Byl to vlastně magnetofonový adaptor, protože ke své práci potřeboval být zapojen do okruhu gramofonu. Jmenoval se RFT Toni (příloha č. 1, 2, 3 a 4).
A na skok se podíváme do zámoří, kde firma Webster-Chicago Corporation (příloha č. 1 a 2) v USA roku 1951 vyráběla magnetofon model Webster REEL 210 (příloha č. 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9 a 10).
Začátkem 60-tých let vyvíjel podnik Tesla Liberec malý bateriový kotoučový magnetofon. A do výroby a prodeje přišel v letech 1962 až 1963 model Tesla ANP402 Start (příloha č. 1 až 10). Jednalo se o přenosný tranzistorový cívkový magnetofon s napájením z vestavěných baterií 9V, nebo z externího síťového adaptéru, případně z autobaterie 12V. Ovládání probíhalo jediným otočným knoflíkem (přehrávání, nahrávání, stopa a převíjení zpět). Dále přístroj obsahoval tlačítko pauzy a regulátor hlasitosti. Byl to velmi jednoduchý magnetofon bez možnosti převíjení vpřed a indikátoru záznamové úrovně. Mazání záznamu se provádělo magnetem na otočném držáku, který se při záznamu přitisknul k pásku.
Vzhledem k tehdejším technologiím se ovšem nepodařilo (a dnes víme, že ani nemohlo) v této velikosti vyrobit plně funkční přístroj. Magnetofon byl dost poruchový (ač pro svojí velikost velmi oblíbený). Na vině byl miniaturní pohonný motorek, který byl velký jako zápalka. Koncepce motorku byla komutátorová a právě sběrače komutátoru měly velmi krátkou životnost. No a právě při opotřebení těchto sběračů bylo nutno vyměnit celý motorek.
Vzhledem k tehdejším technologiím se ovšem nepodařilo (a dnes víme, že ani nemohlo) v této velikosti vyrobit plně funkční přístroj. Magnetofon byl dost poruchový (ač pro svojí velikost velmi oblíbený). Na vině byl miniaturní pohonný motorek, který byl velký jako zápalka. Koncepce motorku byla komutátorová a právě sběrače komutátoru měly velmi krátkou životnost. No a právě při opotřebení těchto sběračů bylo nutno vyměnit celý motorek.
V roce 1966 byla ukončena výroba magnetofonu Tesla Sonet B3. Nástupcem této populární řady se stala neuvěřitelně dlouhá modelová řada B4. Obsahovala 10 modelů, které se od sebe mírně lišily. Modelová řada "béčtyřek" se vyráběla v letech 1966 až 1973. Tím prvním byl již zcela tranzistorový model Tesla B4. Přístroj byl poprvé představen jako prototyp už v roce 1963, a to pod názvem Astra. Do výroby se dostal až v roce 1966 a se značně upraveným designem. Od předchozí řady Sonet, vycházející z jednotné mechaniky, se lišil zcela revoluční konstrukcí, osazením pouze tranzistory, malými rozměry a nízkou hmotností. Podle znalců magnetofonů patřil model Tesla B4 (příloha č. 1, 2, 3 a 4) k nejlepším monofonním kotoučovým magnetofonům n.p. Tesla. Magnetofon Tesla B4 se vyráběl v letech 1966 až 1970 a to ve dvou sériích. Nejdříve B4-ANP220 a později B4-ANP221. Druhá série se lišila konstrukcí spojek unašečů pásku a jinými funkcemi potenciometrů na panelu přístroje. V letech 1966 až 1970 se na trh dodávaly další modifikace B4. Byl to model Tesla B41 (příloha č. 5), který byl nejjednodušší verzí B4 s nejméně funkcemi. Dalším modelem byl Tesla B42 (příloha č. 6), stereofonní model Tesla B43, který se také vyráběl v exportní verzi (příloha č. 7, 8, 9 a 10). Jednalo se o stolní čtyřstopý třírychlostní stereofonní kotoučový magnetofon s rychlostí 4,75; 9,53; 19,05 cm za vteřinu, s kmitočtovým rozsahem 50-18000Hz, ovládáním úrovně záznamu, hlasitosti, basů, výšek a vyvážením kanálů. Cívky o prům. 15 cm, indikátor záznamu, funkce přepisu ze stopy na stopu a další záznamové funkce, ovládané tlačítky.
O dalších modelech řady B4 si něco málo povíme zase příště.
O dalších modelech řady B4 si něco málo povíme zase příště.
Dalším v řadě "béčtyřkových" modelů byl Tesla B44 (příloha č. 1), Tesla B45 (příloha č. 2 a 3) a Tesla B46 (příloha č. 4). Model B46 se vyráběl v letech 1967 až 1970, model B45 byl na trhu v letech 1969 až 1970. S výjimkou modelů Tesla B43 a B46, které byly stereofonní, byly ostatní modely řady B4 pouze monofonní.
V letech 1970 až 1971 se vyráběl monofonní model Tesla B47 Student (příloha č. 5), který byl upraven pro školní účely. V letech 1971 až 1973 se vyráběl poslední "béčtyřkový" model Tesla B400 (příloha č. 6 a 7). Jedná se o stolní čtyřstopý třírychlostní monofonní cívkový magnetofon s rychlostí 2,38; 4,76; 9,53 cm, kmitočtovým rozsahem 50-15000Hz. Přístroj má vestavěný reproduktor, čtyřmístné počitadlo, směšovač pro 2 oddělené vstupy při nahrávání, možnost příposlechu a trikový záznam. Přístroj je v podstatě magnetofon B4 vestavěný v modernější plastové skříni v kombinaci s hliníkovými kryty pod knoflíky. Byl to poslední magnetofon čtyřkové řady. Máme tady ale ještě jednu raritu, spadající do modelové řady B4. Je to svým způsobem rarita, a to hned dvojí. Svým názvem (ničím jiným se totiž neodlišuje) a počtem vyrobených kusů (vyrobilo se jich opravdu málo). A tak se nechte překvapit v příštím díle.
V letech 1970 až 1971 se vyráběl monofonní model Tesla B47 Student (příloha č. 5), který byl upraven pro školní účely. V letech 1971 až 1973 se vyráběl poslední "béčtyřkový" model Tesla B400 (příloha č. 6 a 7). Jedná se o stolní čtyřstopý třírychlostní monofonní cívkový magnetofon s rychlostí 2,38; 4,76; 9,53 cm, kmitočtovým rozsahem 50-15000Hz. Přístroj má vestavěný reproduktor, čtyřmístné počitadlo, směšovač pro 2 oddělené vstupy při nahrávání, možnost příposlechu a trikový záznam. Přístroj je v podstatě magnetofon B4 vestavěný v modernější plastové skříni v kombinaci s hliníkovými kryty pod knoflíky. Byl to poslední magnetofon čtyřkové řady. Máme tady ale ještě jednu raritu, spadající do modelové řady B4. Je to svým způsobem rarita, a to hned dvojí. Svým názvem (ničím jiným se totiž neodlišuje) a počtem vyrobených kusů (vyrobilo se jich opravdu málo). A tak se nechte překvapit v příštím díle.
V roce 1969 byl vyroben a na trh uveden magnetofon Tesla B444 Lux Super (příloha č. 1 až 9). Jednalo se v podstatě o klasický magnetofon B4 v moderním obalu. Tento magnetofon byl prvním, který používal automatické řízení úrovně záznamu, a rovněž to byl první československý magnetofon, ve kterém byly použity křemíkové tranzistory pro obvod automatiky a vstupní tranzistor snímacího zesilovače. Já jsem na něm tedy nic "superluxusního" nenašel, tedy v přístroji samotném. Prostě klasická B4. Byl dokonce monofonní. Ovšem svým způsobem to byla opravdu rarita.
V roce 1969, ještě při běhu řady B4, zahájil n.p.Tesla výrobu kotoučových magnetofonů řady B5. Tato řada byla ovšem ústupem ze slávy, zdaleka nedosahovala kvalit řady B4. Řada B5 byla "odfláklá", mechanické součástky z nekvalitních plechových dílů, v mnoha směrech vše velmi zjednodušeno.
Prvním magnetofonem řady B5 byl model Tesla B5 (příloha č. 1 a 2), který se vyráběl v letech 1969 až 1970. Jednalo se o stolní čtyřstopý dvourychlostní, stále monofonní kotoučový magnetofon. Ovládání posuvu bylo jednopákové (z plechu), přístroj byl jednoduché mechanické i elektrické konstrukce. V letech 1971 až 1973 byl ve výrobě magnetofon Tesla B54 (příloha č. 3). Přístroj vycházel z původního modelu B5, pouze měl upravené některé díly, které byly u modelu Tesla B5 poruchové. I nadále se jednalo o monofonní přístroj. V letech 1970 až 1972 byl také v prodeji kotoučový magnetofon Tesla B56 (příloha č. 4). Jednalo se o stolní čtyřstopý jednorychlostní stereofonní kotoučový magnetofon, který měl vestavěný reproduktor, ručičkový indikátor záznamu, čtyřmístné počitadlo a jeden výkonový zesilovač. Tento tzv. stereofonní magnetofon ale ke stereofonní reprodukci potřeboval mít v okruhu zapojen externí stereofonní zesilovač. Magnetofon sám má jen monofonní zesilovač !! Na tomto přístroji je krásně vidět pokles úrovně řady B5 oproti řadě B4. V době, kdy se prodával tento magnetofon Tesla B56, byl stále ještě v prodeji skutečný stereomagnetofon řady B4, a to Tesla B43. A ten se prodával za 4700 Kčs. Kdežto "nový" tzv. stereomagnetofon Tesla B56 se prodával pouze za 2700 Kčs. Pokles úrovně a kvality prostě musel být zohledněn i v ceně. V letech 1972 až 1975 se vyráběl magnetofon Tesla B57 (příloha č. 5). magnetofon byl monofonní a byl upraven pro školní potřeby. V letech 1971 až 1973 byl v prodeji kotoučový magnetofon Tesla B58 (příloha č. 6) a roku 1972 přibyl model Tesla B588 (příloha č. 7 a 8). Oba modely byly, jak jinak, stále monofonní.
Více modelů řady B5 vyrobeno nebylo.
Prvním magnetofonem řady B5 byl model Tesla B5 (příloha č. 1 a 2), který se vyráběl v letech 1969 až 1970. Jednalo se o stolní čtyřstopý dvourychlostní, stále monofonní kotoučový magnetofon. Ovládání posuvu bylo jednopákové (z plechu), přístroj byl jednoduché mechanické i elektrické konstrukce. V letech 1971 až 1973 byl ve výrobě magnetofon Tesla B54 (příloha č. 3). Přístroj vycházel z původního modelu B5, pouze měl upravené některé díly, které byly u modelu Tesla B5 poruchové. I nadále se jednalo o monofonní přístroj. V letech 1970 až 1972 byl také v prodeji kotoučový magnetofon Tesla B56 (příloha č. 4). Jednalo se o stolní čtyřstopý jednorychlostní stereofonní kotoučový magnetofon, který měl vestavěný reproduktor, ručičkový indikátor záznamu, čtyřmístné počitadlo a jeden výkonový zesilovač. Tento tzv. stereofonní magnetofon ale ke stereofonní reprodukci potřeboval mít v okruhu zapojen externí stereofonní zesilovač. Magnetofon sám má jen monofonní zesilovač !! Na tomto přístroji je krásně vidět pokles úrovně řady B5 oproti řadě B4. V době, kdy se prodával tento magnetofon Tesla B56, byl stále ještě v prodeji skutečný stereomagnetofon řady B4, a to Tesla B43. A ten se prodával za 4700 Kčs. Kdežto "nový" tzv. stereomagnetofon Tesla B56 se prodával pouze za 2700 Kčs. Pokles úrovně a kvality prostě musel být zohledněn i v ceně. V letech 1972 až 1975 se vyráběl magnetofon Tesla B57 (příloha č. 5). magnetofon byl monofonní a byl upraven pro školní potřeby. V letech 1971 až 1973 byl v prodeji kotoučový magnetofon Tesla B58 (příloha č. 6) a roku 1972 přibyl model Tesla B588 (příloha č. 7 a 8). Oba modely byly, jak jinak, stále monofonní.
Více modelů řady B5 vyrobeno nebylo.
Ohledně kotoučových magnetofonů po řadě B5 následovala řada B7, protože řada B6 byla vyhrazena pro kazetové magnetofony.
V roce 1973 byla zahájena výroba kotoučového magnetofonu modelu Tesla B70 (příloha č. 1, 2 a 3). Jednalo se o stolní čtyřstopý dvourychlostní monofonní kotoučový magnetofon, který měl ruční i automatické řízení záznamové úrovně, ovládání hlasitosti, basů a výšek, vypínání na konci pásku a měl vestavěný reproduktor. Magnetofon mohl být provozován ve svislé i vodorovné poloze. Jeho výroba byla ukončena roku 1976. V letech 1978 až 1981 vyráběl n.p.Tesla první Hi-Fi magnetofon Tesla B73 (příloha č. 4, 5 a 6). Podle znalců megnetofonů je tento model zvukově nejlepší z československých stereofonních magnetofonů. Jednalo se o čtyřstopý dvourychlostní tříhlavý a stereofonní magnetofon s ručním řízením záznamové úrovně, s vypínáním na konci pásku přes kovovou folii, provozem ve svislé i vodorovné poloze a se samostatnou záznamovou a snímací hlavou včetně příslušných zesilovačů. Měl čtyři konektory pro externí reproduktory s možností pseudokvadrofonní reprodukce. V letech 1980 až 1982 se vyráběl poslední monofonní kotoučový magnetofon modelu Tesla B700 (příloha č. 7, 8 a 9). Od modelu B70 se lišil tahovými potenciometry a možností dvojí volby automatického záznamu (řeč a hudba). V letech 1985 až 1987 byl v prodeji tranzistorový stolní čtyřstopý jednorychlostní stereofonní kotoučový magnetofon Tesla B730 (příloha č. 10). Přístroj měl ovládání basů a výšek otočnými potenciometry, hlasitost reprodukce a nahrávání tahovým potenciometry. Ruční řízení záznamové úrovně, ručkové indikátory vybuzení a LED diodu jako indikátor špiček společnou pro oba kanály.
V roce 1973 byla zahájena výroba kotoučového magnetofonu modelu Tesla B70 (příloha č. 1, 2 a 3). Jednalo se o stolní čtyřstopý dvourychlostní monofonní kotoučový magnetofon, který měl ruční i automatické řízení záznamové úrovně, ovládání hlasitosti, basů a výšek, vypínání na konci pásku a měl vestavěný reproduktor. Magnetofon mohl být provozován ve svislé i vodorovné poloze. Jeho výroba byla ukončena roku 1976. V letech 1978 až 1981 vyráběl n.p.Tesla první Hi-Fi magnetofon Tesla B73 (příloha č. 4, 5 a 6). Podle znalců megnetofonů je tento model zvukově nejlepší z československých stereofonních magnetofonů. Jednalo se o čtyřstopý dvourychlostní tříhlavý a stereofonní magnetofon s ručním řízením záznamové úrovně, s vypínáním na konci pásku přes kovovou folii, provozem ve svislé i vodorovné poloze a se samostatnou záznamovou a snímací hlavou včetně příslušných zesilovačů. Měl čtyři konektory pro externí reproduktory s možností pseudokvadrofonní reprodukce. V letech 1980 až 1982 se vyráběl poslední monofonní kotoučový magnetofon modelu Tesla B700 (příloha č. 7, 8 a 9). Od modelu B70 se lišil tahovými potenciometry a možností dvojí volby automatického záznamu (řeč a hudba). V letech 1985 až 1987 byl v prodeji tranzistorový stolní čtyřstopý jednorychlostní stereofonní kotoučový magnetofon Tesla B730 (příloha č. 10). Přístroj měl ovládání basů a výšek otočnými potenciometry, hlasitost reprodukce a nahrávání tahovým potenciometry. Ruční řízení záznamové úrovně, ručkové indikátory vybuzení a LED diodu jako indikátor špiček společnou pro oba kanály.
V letech 1973 až 1976 se také prodával čtyřstopý dvourychlostní monofonní kotoučový magnetofon modelu Tesla B90 (příloha č. 1, 2 a 3). Přístroj se prodával za 3000 Kčs a měl příšernou kvalitu, co se týče mechanických částí. Magnetofon používal pro převíjení přenos pohybu přes kyvné rameno s mezikoly. Jenomže po vytahání gumového obložení na mezikolech to bylo nefunkční. Přístroj nebyl schopen přetočit pásek na různých průměrech cívek až do konce. Přítlačná pružinka na umělohmotném ložisku motorku na řemenici se po delším provozu obrousila a rotor klesnul a vydával zajímavé pazvuky. Koncové vypínání fungovalo přes spínač s kontakty na vodícím kolíku a posuvném vozíku přítlaku spojeném pokovenou částí koncovek pásku. Pravidelně docházelo k tomu, že proud elektromagnetu vypálil pokovenou část na pásku a bylo po vypínání. Časem bylo nutno nastavit mechaniku tak, aby fungovaly všechny funkce na průměry cívek od 100mm do 180 mm. Jenomže to nešlo jen tak, to byla práce na několik hodin s velkou trpělivostí. V letech 1975 až 1978 vyrobil n.p.Tesla Pardubice inovovaný model, již ve stereofonním provedení. Nesl název Tesla B93 (příloha č. 4, 5 a 6).
V letech 1973 až 1975 byl na trhu také kotoučový magnetofon Tesla B100 (příloha č. 1). Jednalo se o
tranzistorový čtvrtstopý jednorychlostní stereofonní magnetofon. Měl ruční řízení záznamové úrovně. Ovládání posuvu a rychlého převíjení bylo ovládáno jedním knoflíkem. Přístroj byl v dřevěné skříňce s hliníkovým panelem. Víko cívek bylo průhledné a provoz byl možný pouze v ležaté poloze. Vyráběly se dvě varianty, které se lišily pouze typem indikátorů (příloha č. 2 a 3). V letech 1980 až 1982 se vyráběl inovovaný model Tesla B101 (příloha č. 4). Jednalo se o stereofonní přístroj. Oba modely ovšem vycházely z modelové řady B5. Od roku 1980 do roku 1981 vyráběl n.p.Tesla další přístroj třídy Hi-Fi. Byl jím stereofonní kotoučový magnetofon Tesla B113 (příloha č. 5). Přístroj měl ruční řízení záznamové úrovně, vypínání na konci pásku, samostatnou záznamovou a snímací hlavu včetně příslušných zesilovačů, dále měl možnost příposlechu a odposlechu při záznamu, dálkově ovladatelnou pauzu a výstup na sluchátka. V magnetofonu byl výkonový zesilovač 2x 10W. Následníkem tohoto magnetofonu byl v letech 1981 až 1985 model Tesla B115. Tento model byl již osazen tvrzenými hlavami a měl odnímatelný kryt páskové dráhy. V letech 1983 až 1986 se vyráběl kotoučový magnetofon třídy Hi-Fi pod označením Tesla B116 (příloha č. 6 a 7). V letech 1985 až 1988 se pro školní potřeby dodával monofonní kotoučový magnetofon Tesla B117 (příloha č. 8 a 9). Vyráběl se ve dvou variantách.
Roku 1981 byl vyroben prototyp Tesla B135 (příloha č. 10). Měl konkurovat zahraničním modelům typu AKAI. Do seriové výroby se nedostal. A tím skončila éra magnetofonů modelových řad B. Po ní následovaly dva modely řady CM, ale o tom až někdy příště.
tranzistorový čtvrtstopý jednorychlostní stereofonní magnetofon. Měl ruční řízení záznamové úrovně. Ovládání posuvu a rychlého převíjení bylo ovládáno jedním knoflíkem. Přístroj byl v dřevěné skříňce s hliníkovým panelem. Víko cívek bylo průhledné a provoz byl možný pouze v ležaté poloze. Vyráběly se dvě varianty, které se lišily pouze typem indikátorů (příloha č. 2 a 3). V letech 1980 až 1982 se vyráběl inovovaný model Tesla B101 (příloha č. 4). Jednalo se o stereofonní přístroj. Oba modely ovšem vycházely z modelové řady B5. Od roku 1980 do roku 1981 vyráběl n.p.Tesla další přístroj třídy Hi-Fi. Byl jím stereofonní kotoučový magnetofon Tesla B113 (příloha č. 5). Přístroj měl ruční řízení záznamové úrovně, vypínání na konci pásku, samostatnou záznamovou a snímací hlavu včetně příslušných zesilovačů, dále měl možnost příposlechu a odposlechu při záznamu, dálkově ovladatelnou pauzu a výstup na sluchátka. V magnetofonu byl výkonový zesilovač 2x 10W. Následníkem tohoto magnetofonu byl v letech 1981 až 1985 model Tesla B115. Tento model byl již osazen tvrzenými hlavami a měl odnímatelný kryt páskové dráhy. V letech 1983 až 1986 se vyráběl kotoučový magnetofon třídy Hi-Fi pod označením Tesla B116 (příloha č. 6 a 7). V letech 1985 až 1988 se pro školní potřeby dodával monofonní kotoučový magnetofon Tesla B117 (příloha č. 8 a 9). Vyráběl se ve dvou variantách.
Roku 1981 byl vyroben prototyp Tesla B135 (příloha č. 10). Měl konkurovat zahraničním modelům typu AKAI. Do seriové výroby se nedostal. A tím skončila éra magnetofonů modelových řad B. Po ní následovaly dva modely řady CM, ale o tom až někdy příště.
V letech 1986 až 1988 vyráběl podnik Tesla model Tesla CM130 (příloha č. 1, 2, 3 a 4) a model Tesla CM160 (příloha č. 5, 6, 7 a 8). Koncepce obou modelů vychází z modelu B113 a jeho klonů. Původ mechanických částí sahá dokonce až do poloviny 70-tých let, a vychází defacto z modelu B70. Oba modely, jak CM130, tak i CM160 byly třídy Hi-Fi. Model CM160 oproti modelu CM130 má navíc koncové zesilovače.
Jednalo se o čtyřstopý dvourychlostní stereofonní magnetofon o kmitočtovém rozsahu 40-15000Hz (běžně až do 20000Hz při použití kvalitního pásku) při 19cm za vteřinu. Přístroj měl ruční řízení záznamové úrovně, indikátor vybuzení a kontrolky stop a záznamu pomocí LED diod, vypínání na konci i při přetržení pásku. Provoz magnetofonu byl možný ve svislé i vodorovné poloze, měl samostatnou záznamovou a snímací hlavu včetně příslušných zesilovačů, možnost příposlechu a odposlechu při záznamu, a dálkově ovladatelnou pauzu.
Modely Tesla CM130 a CM160 byly posledními kotoučovými magnetofony vyráběnými v Československu. Těmito typy u nás výroba kotoučových (cívkových) magnetofonů zanikla. Těchto magnetofonů bylo vyrobeno poměrně malé množství a jsou dnes sběratelsky žádané.
Jednalo se o čtyřstopý dvourychlostní stereofonní magnetofon o kmitočtovém rozsahu 40-15000Hz (běžně až do 20000Hz při použití kvalitního pásku) při 19cm za vteřinu. Přístroj měl ruční řízení záznamové úrovně, indikátor vybuzení a kontrolky stop a záznamu pomocí LED diod, vypínání na konci i při přetržení pásku. Provoz magnetofonu byl možný ve svislé i vodorovné poloze, měl samostatnou záznamovou a snímací hlavu včetně příslušných zesilovačů, možnost příposlechu a odposlechu při záznamu, a dálkově ovladatelnou pauzu.
Modely Tesla CM130 a CM160 byly posledními kotoučovými magnetofony vyráběnými v Československu. Těmito typy u nás výroba kotoučových (cívkových) magnetofonů zanikla. Těchto magnetofonů bylo vyrobeno poměrně malé množství a jsou dnes sběratelsky žádané.
Už v polovině 60-tých let se v n.p.Tesla uvažovalo o výrobě kazetových magnetofonů. První stolní kazetový magnetofon, ještě s přepínáním sítě 110/220V, se pod označením Tesla B60-ANP280 (příloha č. 1) dostal na trh roku 1968 a vyráběl se do roku 1970. Přístroj měl kazetovou mechaniku s asynchronním motorkem napájeným přímo ze sítě, ovládání převíjení oběma směry, krátkodobým zastavením, přehráváním a nahráváním, otevírání dvířek kazety do boku spojené se zastavovacím tlačítkem. Po tomto modelu měl následovat stereofonní kazetový magnetofon Tesla B63 (příloha č. 2). Zůstalo ale jenom u prototypu, do seriové výroby se nedostal. V letech 1972 až 1974 se vyráběl kazetový magnetofon s vestavěným sedmiobvodovým superhetem pro příjem VKV OIRT (norma CCIR pro export), který nesl název Tesla B200 (příloha č. 3, 4 a 5). Přístroj měl automatickou regulaci záznamové úrovně, regulátor hlasitosti spojený s vypínačem sítě, přepínač "radio-magnetofon". Dále byla ve výbavě přípojka na reproduktor a vstup pro mikrofon a zesilovač.
V roce 1970 přišel podnik Tesla s převratnou koncepcí, a to s modelem Tesla A3 (příloha č. 6). Jednalo se o přenosný kazetový magnetofon s napájením z vestavěných monočlánků 6x 1,5V a nebo z externího napájecího zdroje. Kazetová mechanika byla se dvěma setrvačníky a ovládáním přehrávání, nahrávání, převíjení oběma směry a krátkodobé pausy navzájem blokovanými tlačítky. Část série měla odlišné potenciometry (příloha č. 7 a 8). Tento přístroj byl prvním československým kazetovým magnetofonem pro systém "Compact Cassette", kterou v roce 1964 vyvinula firma Philips a systém je používaný dodnes.
V roce 1971 přibyl k modelu A3 magnetofon Tesla A3VKV (příloha č. 9 a 10). Kazetový magnetofon byl shodný s modelem A3, pouze byl doplněn FM přijímačem. Oba modely vyráběl n.p.Tesla Liberec, rozhlasový přijímač byl do A3 montován v podniku Tesla Přelouč. Oba modely se vyráběly do roku 1974.
V roce 1970 přišel podnik Tesla s převratnou koncepcí, a to s modelem Tesla A3 (příloha č. 6). Jednalo se o přenosný kazetový magnetofon s napájením z vestavěných monočlánků 6x 1,5V a nebo z externího napájecího zdroje. Kazetová mechanika byla se dvěma setrvačníky a ovládáním přehrávání, nahrávání, převíjení oběma směry a krátkodobé pausy navzájem blokovanými tlačítky. Část série měla odlišné potenciometry (příloha č. 7 a 8). Tento přístroj byl prvním československým kazetovým magnetofonem pro systém "Compact Cassette", kterou v roce 1964 vyvinula firma Philips a systém je používaný dodnes.
V roce 1971 přibyl k modelu A3 magnetofon Tesla A3VKV (příloha č. 9 a 10). Kazetový magnetofon byl shodný s modelem A3, pouze byl doplněn FM přijímačem. Oba modely vyráběl n.p.Tesla Liberec, rozhlasový přijímač byl do A3 montován v podniku Tesla Přelouč. Oba modely se vyráběly do roku 1974.
Posledním kazetovým magnetofonem modelové "řady A" byl Tesla A5 (příloha č. 1 a 2). Jednalo se o přenosný radiomagnetofon pro pásmo VKV OIRT a SV s napájením ze střídavé sítě nebo z vestavěných baterií, případě z externího napájecího zdroje 12V. Jednomotorová kazetová mechanika byla odvozená z typu B60 a umožňovala záznam, přehrávání, převíjení oběma směry a krátkodobé zastavení posuvu. Držák pro kazetu se vyklápěl směrem do boku a zároveň se kazeta vysunula asi 2 cm ven. Model se vyráběl v roce 1973. První modely vyráběl podnik Tesla Pardubice, poslední modely se již vyráběly v podniku Tesla Přelouč* . Přístroj nebyl zrovna konstrukčně podařeným výrobkem, často se ulamovala tlačítka magnetofonu a jednotlivé části přístroje trpěly různými poruchami.
* Některé prameny uvádí také výrobce Tesla Litovel a ukončení výroby v roce 1980. Vzhledem k poruchovosti magnetofonu a výrobě jiných modelových řad se to zdá nepravděpodobné.
* Některé prameny uvádí také výrobce Tesla Litovel a ukončení výroby v roce 1980. Vzhledem k poruchovosti magnetofonu a výrobě jiných modelových řad se to zdá nepravděpodobné.
V roce 1981 zahájil podnik Tesla výrobu "řady K". V letech 1981 až 1984 byl ve výrobě model Tesla K203 Diamant (příloha č. 1 a 2). Jednalo se o stereofonní kazetový radiomagnetofon, který byl napájen ze sítě nebo z baterií. Rozhlasová část měla vlnové rozsahy DV, SV, KV a východní i západní VKV. Radiomagnetofon byl vyráběn ve spolupráci s polským podnikem UNITRA. Však také mechanika a reproduktory byly polské výroby, polské byly také potenciometry a některé součástky byly dováženy z podniku RFT z tehdejšího východního Německa. V Polsku se vyráběl klon pod názvem Unitra RM 803S Daria (příloha č. 3 a 4). Na svojí dobu byl Diamant celkem slušným strojem, který sice neohromil, ale také nezklamal a byl spolehlivý.
V letech 1982 až 1985 se v podniku Tesla Přelouč vyráběl přenosný kazetový magnetofon Tesla K10 (příloha č. 5, 6 a 7). Přístroj měl automatické řízení záznamové úrovně, konektor DIN pro externí zdroj signálu, reproduktor, indikátor konce životnosti baterií, vestavěný mikrofon a tónovou clonu.
Roku 1984 podnik inovoval model Diamant a vyráběl model Tesla K204 Safír (příloha č. 8, 9 a 10). I tento stereofonní kazetový radiomagnetofon se vyráběl ve spolupráci s polským podnikem UNITRA. Radiomagnetofon měl automatické řízení záznamové úrovně, tónovou clonu, indikátor vyladění stanice a stereopříjmu, dva vestavěné mikrofony, konektor DIN pro externí zdroj signálu a reproduktory. Model Safír se vyráběl do roku 1986.
V letech 1982 až 1985 se v podniku Tesla Přelouč vyráběl přenosný kazetový magnetofon Tesla K10 (příloha č. 5, 6 a 7). Přístroj měl automatické řízení záznamové úrovně, konektor DIN pro externí zdroj signálu, reproduktor, indikátor konce životnosti baterií, vestavěný mikrofon a tónovou clonu.
Roku 1984 podnik inovoval model Diamant a vyráběl model Tesla K204 Safír (příloha č. 8, 9 a 10). I tento stereofonní kazetový radiomagnetofon se vyráběl ve spolupráci s polským podnikem UNITRA. Radiomagnetofon měl automatické řízení záznamové úrovně, tónovou clonu, indikátor vyladění stanice a stereopříjmu, dva vestavěné mikrofony, konektor DIN pro externí zdroj signálu a reproduktory. Model Safír se vyráběl do roku 1986.
V letech 1985 až 1986 se na trhu objevil přenosný monofonní kazetový radiomagnetofon, který nezapadal do tehdejší koncepce podniku Tesla. Vyráběl ho podnik Tesla Bratislava a model se jmenoval Tesla 2833AB Unisono (příloha č. 1, 2 a 3). Radiová část měla vlnové rozsahy VKV OIRT i CCIR, KV, SV, DV. Pro DV, SV a KV byla v přístroji vestavěná feritová anténa. Teleskopická prutová antena byla pro KV a VKV. Mechanika kazetového monofonního magnetofonu byla dodávána z Maďarska a nutno si připomenout, že právě magnetofonová část byla největší slabinou tohoto přístroje. Naopak, rozhlasová část byla na vysoké úrovni a tento radiomagnetofon si řada lidí kupovala právě kvůli tomu rozhlasu. Na našem trhu byl ekvivalentem dovozový monofonní radiomagnetofon východoněmecké výroby RFT STERN R4100 (příloha č. 4, 5 a 6). Díky magnetofonové části byl mnohem kvalitnější.
V letech 1983 až 1986 se dal u nás koupit minisystem Tesla 710 (příloha č. 1, 2 a 3). Byl to vůbec jediný mini systém, který podnik Tesla vyráběl. Celé zařízení se skládalo ze vzájemně odnímatelných přístrojů, a to z tuneru T710, zesilovače Z710, kazetového magnetofonu M710 a dvou reproduktorů. K sestavě bylo možno dokoupit i gramofon G710. Zajímavá musela být spolupráce několika výrobců, byť jednoho národního podniku, ale přesto "roztahaných" po celé republice. Tuner a zesilovač se vyráběl v Bratislavě, magnetofon v Pardubicích, gramofon v Litovli a reproduktory ve Valašském Meziříčí. Možná i toto je důvodem, proč tento mini system byl jediným v celé éře podniku Tesla.
Magnetofon vycházel z řady B60. Byl použit velký setrvačník a stejnosměrný motorek s elektronickou regulací otáček. Mechanika byla vybavena autostopem, funkcí převíjení vpřed a vzad. Magnetofon byl osazen tvrzenou hlavou, která byla dovážená z Japonska(!) Magnetofon měl přepínač volby typu pasků Fe - CrO2 a pasivní systém potlačení šumu DNL.
Pokud jste sehnali všechny komponenty, minisystem Tesla 710 pak vypadal, jak je znázorněno v příloze č. 4.
Magnetofon vycházel z řady B60. Byl použit velký setrvačník a stejnosměrný motorek s elektronickou regulací otáček. Mechanika byla vybavena autostopem, funkcí převíjení vpřed a vzad. Magnetofon byl osazen tvrzenou hlavou, která byla dovážená z Japonska(!) Magnetofon měl přepínač volby typu pasků Fe - CrO2 a pasivní systém potlačení šumu DNL.
Pokud jste sehnali všechny komponenty, minisystem Tesla 710 pak vypadal, jak je znázorněno v příloze č. 4.
V roce 1985 vyráběl podnik Tesla ve spolupráci s holandskými designéry přenosný kazetový magnetofon Tesla KM310 (příloha č. 1, 2 a 3). Přístroj měl automatické řízení záznamové úrovně, tónovou clonu, vestavěný mikrofon, konektor DIN pro externí zdroj signálu a reproduktor, a konektor Jack pro sluchátka. Byl vybaven funkcí cueing, tedy převíjení oběma směry bez zrušení funkce přehrávání. V letech 1985 až 1988 byl ve výrobě přenosný kazetový radiomagnetofon Tesla KM320 (příloha č. 4, 5 a 6). Radiová část měla vlnové rozsahy VKV OIRT/CCIR. Na vzhledu přístroje se taktéž podíleli designéři z Holandska.
Na konci 70-tých let uvedla firma SONY novinku v oblasti kazetových magnetofonů, a to tzv. walkman. Byl to hit doby, na který také později zareagoval podnik Tesla. Ten uvedl na trh roku 1984 model Tesla KM340 (příloha č. 1). Jednalo se o osobní kazetový stereofonní přehrávač, který byl napájen ze 4 tužkových monočlánků. Walkman uměl převíjet kazety oběma směry i bez vypnutí funkce přehrávání (tzv. cueing), dále měl přepínač typu pásku Fe-Cr, dva tahové potenciometry regulace hlasitosti, přípojku na dvě dynamická stereosluchátka a přípojku pro externí napájení 6V. Část série měla v řízení otáček motorku tranzistory a čast serie měla integrovaný obvod MDA7770. Magnetofon se vyráběl do roku 1987.
Přístroj byl konstrukčně velmi dobře propracovaný a dodávaly se k němu velice kvalitní sluchátka typu ARF220, které byly funkční až do 20kHz !! Spolu s typem ARF300 patřily k nejlepším sluchátkům, které kdy podnik Tesla vyrobil. Magnetofon nebyl zrovna nejlevnější. Prodával se za 1800 Kčs. V té době byly u nás v Tuzexu k sehnání levné walkmany, ovšem dosti nekvalitní, mnohem dražší a kvalitní přístroje šlo objednat pouze na objednávku, samozřejmě pouze přes Tuzex. Je škoda, že tehdejší veřejnost nedokázala ocenit vysokou kvalitu československého walkmana Tesla KM340. Opravdu si to zasloužil.
Přístroj byl konstrukčně velmi dobře propracovaný a dodávaly se k němu velice kvalitní sluchátka typu ARF220, které byly funkční až do 20kHz !! Spolu s typem ARF300 patřily k nejlepším sluchátkům, které kdy podnik Tesla vyrobil. Magnetofon nebyl zrovna nejlevnější. Prodával se za 1800 Kčs. V té době byly u nás v Tuzexu k sehnání levné walkmany, ovšem dosti nekvalitní, mnohem dražší a kvalitní přístroje šlo objednat pouze na objednávku, samozřejmě pouze přes Tuzex. Je škoda, že tehdejší veřejnost nedokázala ocenit vysokou kvalitu československého walkmana Tesla KM340. Opravdu si to zasloužil.
Opusťme na chvíli vyspělou Evropu a podívejme se, co v oblasti magnetofonů vyráběli v zemi, které se říká "medvěd na hliněných nohách", tedy v sovětském Rusku.
Tak např. v roce 1953 byl v SSSR ve výrobě kotoučový magnetofon MAG_8M (příloha č. 1 a 2). Nebyl určen pro veřejnost. V roce 1960 byl ve výrobě kotoučový magnetofon Astra (příloha č. 3 a 4), roku 1967 to byl např. model Jauza-6 (příloha č. 5 a 6), v roce 1972 byl v Rusku v prodeji model Sonata-303 (příloha č. 7 a 8) a např. v roce 1984 se vyráběl model Orbita-106 (příloha č. 9 a 10).
Tak např. v roce 1953 byl v SSSR ve výrobě kotoučový magnetofon MAG_8M (příloha č. 1 a 2). Nebyl určen pro veřejnost. V roce 1960 byl ve výrobě kotoučový magnetofon Astra (příloha č. 3 a 4), roku 1967 to byl např. model Jauza-6 (příloha č. 5 a 6), v roce 1972 byl v Rusku v prodeji model Sonata-303 (příloha č. 7 a 8) a např. v roce 1984 se vyráběl model Orbita-106 (příloha č. 9 a 10).
V sovětském Rusku se také vyráběli kazetové magnetofony. Např. v roce 1975 to byl model Tonika-305 (příloha č. 1 a 2). Roku 1978 byl na ruském trhu model Elektronika-321 (příloha č. 3 a 4), v roce 1980 se např. vyráběl model Proton (příloha č. 5). V roce 1981 se v rusku prodával kazetový magnetofon Legenda-404 (příloha č. 6, 7 a 8). A např. v roce 1982 vyráběl Tomský radiotechnický závod kazetový magnetofon ve dvou variantách Tom-303 (příloha č. 9 a 10).
Po menším výletě za hranice naší civilizace se opět vrátíme k naší historii výroby magnetofonů. V letech 1986 až 1988 vyráběl podnik Tesla přenosný stereofonní radiomagnetofon Tesla KM350 (příloha č. 1 a 2). Přístroj se vyráběl v podniku Tesla Přelouč, rozhlasovou část ovšem dodával podnik Tesla Bratislava. Kazetový radiomagnetofon měl dva vestavěné mikrofony, automatickou regulaci úrovně záznamu, dva potenciometry hlasitosti, tónovou clonu, přepínač hloubky-výšky a přepínač mono-stereo. Skříň byla z plastu a vyráběla se v černé, bílé nebo červené barvě. V letech 1989 až 1990 byl v prodeji inovovaný model Tesla KM351 (příloha č. 3). Přístroj se od předešlého modelu KM350 lišil pouze modernější skříní. Byl to také poslední výrobek modelové řady K.
V letech 1988 až 1990 byl ve výrobním sortimentu stolní stereofonní kazetový magnetofon třídy Hi-Fi bez výkonových zesilovačů, tzv. "deck". Model dostal název Tesla SM260 (příloha č. 4 a 5). Přístroj měl dvoumotorovou elektronicky ovládano mechaniku pomocí nízkozdvižných tlačítek, koncové vypínání při všech funkcích a třímístné mechanické počitadlo. Magnetofon měl přepínání typu pásku Fe-Cr, omezovač šumu Dolby B, ruční řízení úrovně nahrávání, indikaci úrovně signálu pomocí podsvětlených ručičkových indikátorů. K tomuto magnetofonu bylo možno přikoupit tuner Tesla T820A a gramofon Tesla MC600Q. Celá sestava pak mohla vypadat, jak je znázorněno v příloze 6.
Podle znalců magnetofonů se jednalo o nejlepší československý tapedeck, který byl lepší, než následující model Tesla SM261. O něm ale až zase příště.
V letech 1988 až 1990 byl ve výrobním sortimentu stolní stereofonní kazetový magnetofon třídy Hi-Fi bez výkonových zesilovačů, tzv. "deck". Model dostal název Tesla SM260 (příloha č. 4 a 5). Přístroj měl dvoumotorovou elektronicky ovládano mechaniku pomocí nízkozdvižných tlačítek, koncové vypínání při všech funkcích a třímístné mechanické počitadlo. Magnetofon měl přepínání typu pásku Fe-Cr, omezovač šumu Dolby B, ruční řízení úrovně nahrávání, indikaci úrovně signálu pomocí podsvětlených ručičkových indikátorů. K tomuto magnetofonu bylo možno přikoupit tuner Tesla T820A a gramofon Tesla MC600Q. Celá sestava pak mohla vypadat, jak je znázorněno v příloze 6.
Podle znalců magnetofonů se jednalo o nejlepší československý tapedeck, který byl lepší, než následující model Tesla SM261. O něm ale až zase příště.
V letech 1989 až 1991 vyráběl podnik Tesla Přelouč inovovaný model Tesla SM261 (příloha č. 1, 2, 3 a 4). Jednalo se o stejný model, jako SM260, tedy stolní stereofonní kazetový magnetofon třídy Hi-Fi. Pouze se lišil indikací úrovně signálu pomocí svítivých LED diod, aretací tlačítek pro dolby a přepínáním typu pásku. Přístroj měl také dvě automatické funkce, a to Autorewind (po dojetí pásku v kazetě na konec se automaticky převine zpět na začátek) a Autoplay (po převinutí pásku zpět se zapne přehrávání). I tento magnetofon mohl být součástí sestavy s tunerem Tesla T820A (příloha č. 5) a gramofonem Tesla MC600Q (příloha č. 6).
V letech 1990 až 1991 byla ve výrobě kompaktní věž, obsahující gramofon HC30 s magnetodynamickou přenoskou a koncovým vypínáním, tuner s vlnovými rozsahy SV, VKV OIRT i CCIR, ručním laděním, AFC a přepínáním mono/stereo, kazetový magnetofon na bázi modelu SM261 a výkonový zesilovač 2x10W. Celá sestava dostala název Tesla SM580 (příloha č. 7, 8 a 9). V sestavě byl vlastně poslední klasický magnetofon, který kdy podnik Tesla vyrobil.
V letech 1990 až 1991 byla ve výrobě kompaktní věž, obsahující gramofon HC30 s magnetodynamickou přenoskou a koncovým vypínáním, tuner s vlnovými rozsahy SV, VKV OIRT i CCIR, ručním laděním, AFC a přepínáním mono/stereo, kazetový magnetofon na bázi modelu SM261 a výkonový zesilovač 2x10W. Celá sestava dostala název Tesla SM580 (příloha č. 7, 8 a 9). V sestavě byl vlastně poslední klasický magnetofon, který kdy podnik Tesla vyrobil.
Nástup kazetových magnetofonů v 70. letech byl vzhledem k jejich rychlosti pouhých 4,76 cm za vteřinu charakterizován nižší kvalitou záznamu a se slyšitelným šumem. Kvalitu kazetového záznamu výrazně zlepšily až materiály CrO2 (typ 2), FeCr (typ 3) a Fe (typ 4, kterému se říkalo "metal"). Tyto nové materiály se však již neprosadily u cívkových magnetofonů, protože vyžadují jiné nastavení přístrojů a pro potřebné zvýšení kvality záznamu zde stačilo jednoduše použít vyšší rychlost.
V 80-tých letech většina výrobců ukončuje výrobu cívkových magnetofonů pro domácí použití a přechází na kazetové přístroje. Fonoamatéři tento přechod nesli dost špatně, protože kvalita kazetového záznamu byla stále podstatně horší, než poskytovaly kotoučové magnetofony. Největším omezením kazetového záznamu byla také nemožnost stříhání pásku při zpracování záznamu. Dlouho proto byly kotoučové magnetofony nenahraditelné.
Ve snaze o další zvyšování kvality záznamu na kazetách byly vyvinuty různé systémy pro potlačení šumu, jako je DNL, Dolby B, C, NR, HX PRO a systém DBX.
- Systém DNL je nejjednodušší a funguje jen při snímání tak, že při nízké úrovni záznamu stáhne výšky. Pokud je správně nastaven, jediným praktickým efektem je snížení šumu v pauzách mezi skladbami.
- Systém Dolby B, C a NR vznikl v Dolby-laboratory* zjednodušením studiového systému Dolby A, který byl vyvinut tamtéž. Dolby A rozdělí slyšitelné pásmo do dílčích pásem a v nich provádí kompresi dynamického rozsahu při záznamu a příslušnou expanzi při snímání. Dělící kmitočty a stupeň komprese bylo možné nastavit podle charakteru zaznamenávaného zvuku.
- Systémy B, C a NR provádí kompresi pouze na vysokých kmitočtech a nastavení je z výroby pevně dané. Při nízké úrovni zaznamenávaného signálu jsou zdůrazněny vyšší kmitočty, při plné úrovni je průběh rovný. Při snímání je zaváděna inverzní korekce, při nízké úrovni jsou výšky potlačeny. Při správném nastavení je celkový průběh při všech úrovních rovný. Nevýhodou systému je zdůraznění chyb frekvenční charakteristiky způsobených např. opotřebením magnetofonové hlavy, nebo použitím nekvalitních pásků.
"Dolbovaný" záznam musí být samozřejmě přehráván opět magnetofonem se systémem Dolby.
- Systém Dolby HX PRO jako jediný skutečně zvyšuje kvalitu záznamu. Při záznamu využívá metodu dynamického řízení předmagnetizace, která zvětšuje vybuditelnost pásku na vysokých kmitočtech. Z licenčních důvodů je tento systém údajně spojen s Dolby NR.
- Systém DBX komprimuje dynamický rozsah v celém kmitočtovém pásmu a v celém rozsahu zaznamenávaných úrovní. Např. původní rozsah 100dB je zkomprimován na 50dB, což se dá zaznamenat na kazetu a při snímání je "překonvertován" na původních 100dB.
* Laboratoře Dolby založil v roce 1965 v Crabtree Lane na okraji Londýna Ray M. Dolby, americký fyzik a inženýr společně se svým bratrem Dalem. Ray Dolby je tvůrce systémů pro omezení šumu ( Dolby A, B, C, S ) a držitel mnoha patentů v oblasti analogové a digitální prostorové zvukové informace. Ray Dolby tehdy přišel s novou myšlenkou využití komprese a expanze signálu pro odstranění přídavného šumu z magnetického záznamu analogového zvukového signálu.
Za dobu svojí existence se značka se dvěma D (příloha č. 1) stala symbolem technické dokonalosti reprodukce zvuku. Jistě mnozí pamětníci vzpomenou na dobu, kdy se objevil první komerční výrobek s šumovým filtrem v licenci Dolby, známým jako Dolby B-type noise reduction. Tím výrobkem byl kotoučový magnetofon KLH40 (příloha č. 2). V oblasti kazetových magnetofonů byl jako první Harman Kardon CAD5 (příloha č. 3 a 4) roku 1970.
V 80-tých letech většina výrobců ukončuje výrobu cívkových magnetofonů pro domácí použití a přechází na kazetové přístroje. Fonoamatéři tento přechod nesli dost špatně, protože kvalita kazetového záznamu byla stále podstatně horší, než poskytovaly kotoučové magnetofony. Největším omezením kazetového záznamu byla také nemožnost stříhání pásku při zpracování záznamu. Dlouho proto byly kotoučové magnetofony nenahraditelné.
Ve snaze o další zvyšování kvality záznamu na kazetách byly vyvinuty různé systémy pro potlačení šumu, jako je DNL, Dolby B, C, NR, HX PRO a systém DBX.
- Systém DNL je nejjednodušší a funguje jen při snímání tak, že při nízké úrovni záznamu stáhne výšky. Pokud je správně nastaven, jediným praktickým efektem je snížení šumu v pauzách mezi skladbami.
- Systém Dolby B, C a NR vznikl v Dolby-laboratory* zjednodušením studiového systému Dolby A, který byl vyvinut tamtéž. Dolby A rozdělí slyšitelné pásmo do dílčích pásem a v nich provádí kompresi dynamického rozsahu při záznamu a příslušnou expanzi při snímání. Dělící kmitočty a stupeň komprese bylo možné nastavit podle charakteru zaznamenávaného zvuku.
- Systémy B, C a NR provádí kompresi pouze na vysokých kmitočtech a nastavení je z výroby pevně dané. Při nízké úrovni zaznamenávaného signálu jsou zdůrazněny vyšší kmitočty, při plné úrovni je průběh rovný. Při snímání je zaváděna inverzní korekce, při nízké úrovni jsou výšky potlačeny. Při správném nastavení je celkový průběh při všech úrovních rovný. Nevýhodou systému je zdůraznění chyb frekvenční charakteristiky způsobených např. opotřebením magnetofonové hlavy, nebo použitím nekvalitních pásků.
"Dolbovaný" záznam musí být samozřejmě přehráván opět magnetofonem se systémem Dolby.
- Systém Dolby HX PRO jako jediný skutečně zvyšuje kvalitu záznamu. Při záznamu využívá metodu dynamického řízení předmagnetizace, která zvětšuje vybuditelnost pásku na vysokých kmitočtech. Z licenčních důvodů je tento systém údajně spojen s Dolby NR.
- Systém DBX komprimuje dynamický rozsah v celém kmitočtovém pásmu a v celém rozsahu zaznamenávaných úrovní. Např. původní rozsah 100dB je zkomprimován na 50dB, což se dá zaznamenat na kazetu a při snímání je "překonvertován" na původních 100dB.
* Laboratoře Dolby založil v roce 1965 v Crabtree Lane na okraji Londýna Ray M. Dolby, americký fyzik a inženýr společně se svým bratrem Dalem. Ray Dolby je tvůrce systémů pro omezení šumu ( Dolby A, B, C, S ) a držitel mnoha patentů v oblasti analogové a digitální prostorové zvukové informace. Ray Dolby tehdy přišel s novou myšlenkou využití komprese a expanze signálu pro odstranění přídavného šumu z magnetického záznamu analogového zvukového signálu.
Za dobu svojí existence se značka se dvěma D (příloha č. 1) stala symbolem technické dokonalosti reprodukce zvuku. Jistě mnozí pamětníci vzpomenou na dobu, kdy se objevil první komerční výrobek s šumovým filtrem v licenci Dolby, známým jako Dolby B-type noise reduction. Tím výrobkem byl kotoučový magnetofon KLH40 (příloha č. 2). V oblasti kazetových magnetofonů byl jako první Harman Kardon CAD5 (příloha č. 3 a 4) roku 1970.
Jak vznikala magnetofonová kazeta.
Nahrávka se nejdříve z originálu musela rozmnožit. Rozmnožování magnetofonových nahrávek bylo prováděno rychloběžně na velké svitky pásku o délce několika kilometrů. Vešlo se na ně mnoho nahrávek za sebou a nahrány byly hned všechny stopy. Toto "rozmnožení" prováděly nahrávací stroje (příloha č. 1). Z nahraných pásků magnetofonový automat (příloha č. 2) odvíjel jednotlivé kousky, namotal na kazetové středovky, okoncoval zaváděcím, průsvitným páskem a vložil do kazetového pouzdra. Pak následoval potisk nebo lepení etikety. A tak vznikly magnetofonové kazety (příloha č. 3), které se distribuovaly do obchodů.
Kvadrofonie a magnetofonové pásky.
V zahraničí se objevily kvadrofonní nahrávky na magnetofonovém pásku se čtyřmi stopami v jednom směru a k tomu příslušné magnetofony. Například kvadrofonní magnetofon TEAC A2340 (příloha č. 4), a nebo kvadrofonní AKAI GX 630 DSS (příloha č. 5). Nejvíce se jich vyrábělo v Japonsku. Tím se k posluchači dostala tzv. diskrétní kvadrofonie - každý kanál na samostatné stopě. A protože v té době už byly v oblibě audio kazety, byly vyvinuty i kazetové systémy pro kvadrofonní záznam. Například Q8 byl osmistopý pás ve speciálním pouzdru (příloha č. 6 a 7). Pásky Q8 šly přehrát např. na tomto kvadrofonním magnetofonu National Panasonic RS-858U (příloha č. 8).
Nahrávka se nejdříve z originálu musela rozmnožit. Rozmnožování magnetofonových nahrávek bylo prováděno rychloběžně na velké svitky pásku o délce několika kilometrů. Vešlo se na ně mnoho nahrávek za sebou a nahrány byly hned všechny stopy. Toto "rozmnožení" prováděly nahrávací stroje (příloha č. 1). Z nahraných pásků magnetofonový automat (příloha č. 2) odvíjel jednotlivé kousky, namotal na kazetové středovky, okoncoval zaváděcím, průsvitným páskem a vložil do kazetového pouzdra. Pak následoval potisk nebo lepení etikety. A tak vznikly magnetofonové kazety (příloha č. 3), které se distribuovaly do obchodů.
Kvadrofonie a magnetofonové pásky.
V zahraničí se objevily kvadrofonní nahrávky na magnetofonovém pásku se čtyřmi stopami v jednom směru a k tomu příslušné magnetofony. Například kvadrofonní magnetofon TEAC A2340 (příloha č. 4), a nebo kvadrofonní AKAI GX 630 DSS (příloha č. 5). Nejvíce se jich vyrábělo v Japonsku. Tím se k posluchači dostala tzv. diskrétní kvadrofonie - každý kanál na samostatné stopě. A protože v té době už byly v oblibě audio kazety, byly vyvinuty i kazetové systémy pro kvadrofonní záznam. Například Q8 byl osmistopý pás ve speciálním pouzdru (příloha č. 6 a 7). Pásky Q8 šly přehrát např. na tomto kvadrofonním magnetofonu National Panasonic RS-858U (příloha č. 8).
Studiové magnetofony.
Studiové magnetofony v analogové éře dosáhly naprosté dokonalosti a ještě dnes mnozí hudebníci raději nahrávají na analog. Nejvýznamnějšími výrobci studiových magnetofonů se staly firmy STUDER, TASCAM, AMPEX a SONY. Na obrázcích jsou postupně tyto modely: StuderC37, StuderA80, Tascam85, OtariMTR10. Na posledním snímku je maďarský studiový magnetofon MechlaborSTM600, kterými byla vybavena československá rozhlasová studia.
Studiové magnetofony v analogové éře dosáhly naprosté dokonalosti a ještě dnes mnozí hudebníci raději nahrávají na analog. Nejvýznamnějšími výrobci studiových magnetofonů se staly firmy STUDER, TASCAM, AMPEX a SONY. Na obrázcích jsou postupně tyto modely: StuderC37, StuderA80, Tascam85, OtariMTR10. Na posledním snímku je maďarský studiový magnetofon MechlaborSTM600, kterými byla vybavena československá rozhlasová studia.
Studiový magnetofon MechlaborSTM600 z Maďarska, kterými byla vybavena československá rozhlasová studia.
Nejenom tuzemské magnetofony "hýbaly" československým trhem. V letech 1977 až 1982 se sem z Maďarska dovážel monofonní přenosný magnetofon BRG MK27. Zvukový přenos tedy nic moc, mechanika jednoduchá, ale byla to ikona doby. Prodával se za nějakých 1500 Kčs, tedy přibližně za jeden měsíční plat většiny občanů. I já jsem byl jeho "šťastným" majitelem.
Na obrázcích č. 1 až 5 je verze, která se dovážela do Československa (a také do ostatních zemí východního bloku). Na obrázku č. 6 je verze maďarská pro jejich trh.
Před tímto modelem se sem dovezlo pár kousků modelu BRG MK25A. Bylo to roku 1972 a bylo jich na našem trhu opravdu málo. Je na obrázcích č. 7 a 8.
Na obrázcích č. 1 až 5 je verze, která se dovážela do Československa (a také do ostatních zemí východního bloku). Na obrázku č. 6 je verze maďarská pro jejich trh.
Před tímto modelem se sem dovezlo pár kousků modelu BRG MK25A. Bylo to roku 1972 a bylo jich na našem trhu opravdu málo. Je na obrázcích č. 7 a 8.
V československé síti obchodu Tuzex se za tuzexové poukázky dal v letech 1986 až 1987 koupit stolní stereofonní kazetový magnetofon (tapedeck) JVC KD-X1 (příloha č. 1, 2, 3, 4 a 5). Nevím, jaká třída kvality se vozila k nám, ale např. u tohoto stroje byly časté poruchy mechaniky (jsou jedinci, kteří to reklamovali i 3x). Na začátku 80-tých let se do Tuzexu také dodával monofonní kazetový magnetofon National Panasonoc RQ-2106 (příloha č. 6, 7 a 8). Na konci 70-tých let se v Tuzexu objevil monofonní kazetový magnetofon Blaupunkt Twen (příloha č. 9).
Zhruba v roce 1985 se v Tuzexu objevil špičkový radiomagnetofon japonské výroby ASAHI RD-830 (příloha č. 1 až 7). Byl rozkládací na dva celky, na tapedeck a tuner se zesilovačem (příloha č. 8). Tuner měl rozsahy SV, KV a plné VKV, přepínání mono/stereo a indikaci stereo příjmu. Magnetofon měl motoricky podporovanou mechaniku, třímístné počitadlo, dolby NR, přepínač typu pásku a ruční řízení záznamové úrovně. Ve své době to byl v kategorii přenosných radiomagnetofonů špičkový stroj, který měl hutný zvuk, citlivý tuner a velmi slušnou kazetovou mechaniku.
V Tuzexu se prodával za 1650 tuzexových poukázek, což činilo zhruba 10000 až 15000 Kčs (záleželo na momentálním kursu tuzexových poukázek na černém trhu). Když si představíte, že tehdejší mzda pro valnou většinu lidí nepřesáhla 2000 Kčs ..............
V Tuzexu se prodával za 1650 tuzexových poukázek, což činilo zhruba 10000 až 15000 Kčs (záleželo na momentálním kursu tuzexových poukázek na černém trhu). Když si představíte, že tehdejší mzda pro valnou většinu lidí nepřesáhla 2000 Kčs ..............
V letech 1988 až 1990 zahájil podnik Tesla výrobu videomagnetofonů. Prvním modelem byl Tesla VM6465 (příloha č. 1, 2, 3 a 4). Výroba byla zahájena v podniku Tesla Bratislava, který byl záhy přejmenován na AVEX Bratislava, a proto následující model již nenesl značku Tesla, ale Avex. Videomagnetofon byl vyráběn v licenci firmy Philips, a to tak, že Philips dovážel v bednách rozložené sady a v Bratislavě je dávali dohromady. Rozložené sady se vozily z Rakouska, kam také odjeli na zaškolení někteří zaměstnanci bratislavského podniku. Videomagnetofon měl elektronicky ovládanou čtyřmotorovou mechaniku, konektor SCART, vstup a výstup na anténu, 2 bloky časového nahrávání, ladění ve všech televizních pásmech, 99 předvoleb, krystalem řízené hodiny, funkci rychlého převíjení v obou směrem, zrychlený chod obrazu v obou směrech, zpětný chod normální rychlostí, tlačítko okamžitého záznamu a záznamu odstupňovaného po půl hodinách. K přístroji se dodávaly 4 videokazety, dálkové ovládání a anténní kabel. Videomagnetofon pracoval v systému VHS.
Výhodou přístroje byla možnost kopírování zakódovaných kazet. Nevýhodou zase bylo to, že zhruba po 5 minutách nečinnosti se přístroj samočinně vypnul, což ovšem bylo odstraněno v následující modelové řadě. Další nevýhodou, a to dost závažnou, bylo používání mazadla v převodovém ústrojí, které po čase ztuhlo a měnilo se v lepidlo. Mechanika se tím stala nefunkční. Převodové ústrojí se muselo rozebrat, vyčistit a použít jiné, vhodné mazadlo.
Videomagnetofon Tesla VM6465 se prodával za 19800 Kčs.
Výhodou přístroje byla možnost kopírování zakódovaných kazet. Nevýhodou zase bylo to, že zhruba po 5 minutách nečinnosti se přístroj samočinně vypnul, což ovšem bylo odstraněno v následující modelové řadě. Další nevýhodou, a to dost závažnou, bylo používání mazadla v převodovém ústrojí, které po čase ztuhlo a měnilo se v lepidlo. Mechanika se tím stala nefunkční. Převodové ústrojí se muselo rozebrat, vyčistit a použít jiné, vhodné mazadlo.
Videomagnetofon Tesla VM6465 se prodával za 19800 Kčs.
V letech 1987 až 1990 vyráběl podnik Tesla vůbec poslední svůj přenosný stereofonní radiomagnetofon. Nesl název Tesla K304 Condor (příloha č. 1 až 7). Přístroj byl designově upraven jako věž s tunerem, zesilovačem a magnetofonem. Jeho součástí byly dvě dvoupásmové reprobedny. Tuner měl všechny běžné rozsahy, obě normy VKV se přepínaly tlačítkem. Dále šlo přepínat provoz mono/stereo. Zesilovač umožňoval ovládat hlasitost zdvojeným potenciometrem, dále basy, výšky a vyvážení kanálů. Tlačítky šlo zvolit běžné zdroje signálu, rázově snížit hlasitost o 20dB a tlačítkem SPARE snížit výkon a tím i spotřebu o polovinu. Magnetofon měl třímotorovou mechaniku. Přístroj byl vyráběn v kooperaci s polským podnikem Unitra, který na tento stroj měl licenci od firmy Grundig. Tento radiomagnetofon byl nejen posledním výrobkem Tesly, ale ve své třídě také nejlepším.
Specialní přístroje pracující s magnetofonovým páskem
Mezi takové přístroje, které vyráběl podnik Tesla, patří tzv. dozvukové páskové zařízení Tesla AZK 895 / Echolana1 a 2 (příloha č. 1, 2, 3, 4 a 5). Jednalo se o tranzistorové dozvukové zařízení, umožňující vytvářet ozvěnové a dozvukové efekty v různém časovém rozmezí a délce trvání. Je v něm použita nekonečná smyčka z magnetofonového pásku, na kterou se nahrává signál z mikrofonu nebo z jiného zdroje. Čtyřmi tlačítky na předním panelu se zapínají a vypínají čtyři snímací hlavy a to buď jednotlivě, nebo jejich kombinace, čímž se dociluje ozvěny. Oba modely (Echolana1 a 2) vyráběl podnik Tesla Přelouč v letech 1965 až 1967. Další modelová řada se vyráběla až v roce 1982 a to v podniku Tesla Vráble. Byl to model Tesla AOS 191 (příloha č. 6, 7, 8 a 9). Princip zařízení byl jednoduchý. Vstupní signál byl zesilován a pomocí záznamové hlavy nahráván na magnetofonový pásek. Vybuzení pásku bylo kontrolováno ručkovým indikátorem tak, aby nedošlo k přebuzení pásku a tím ke zkreslení signálu. Velikost vybuzení pásku šlo nastavit. K zaznamenanému signálu byl přimícháván předmagnetizační kmitočet. Zaznamenaný signál byl snímán čtyřmi snímacími hlavami. Úroveň signálu jednotlivých snímacích hlav byla rovněž nastavitelná. Signál dále procházel přes korekční zesilovač s možností korekce signálu. Přímý a zpožděný signál byl slučován a vyveden na výstupní konektor. Různým nastavením snímacích potenciometrů ( ozvěna a delay) šlo docílit různých délek ozvěn a zpoždění. Velké množství kombinací bylo umožněno zejména díky čtyřem snímacím hlavám. V zařízení byla využita jednoduchá krátká smyčka o délce 51 cm, nebo kazeta s páskem o délce zhruba 30 m, která umožnila snížit opotřebení pásky a prodloužit tak dobu jeho výměny. Pro zařízení AOS191 se používala specialní pásková kazeta, která obsahovala zhruba 30 m magnetofonového pásku o šířce 6,25 mm (příloha č. 10).
Mezi takové přístroje, které vyráběl podnik Tesla, patří tzv. dozvukové páskové zařízení Tesla AZK 895 / Echolana1 a 2 (příloha č. 1, 2, 3, 4 a 5). Jednalo se o tranzistorové dozvukové zařízení, umožňující vytvářet ozvěnové a dozvukové efekty v různém časovém rozmezí a délce trvání. Je v něm použita nekonečná smyčka z magnetofonového pásku, na kterou se nahrává signál z mikrofonu nebo z jiného zdroje. Čtyřmi tlačítky na předním panelu se zapínají a vypínají čtyři snímací hlavy a to buď jednotlivě, nebo jejich kombinace, čímž se dociluje ozvěny. Oba modely (Echolana1 a 2) vyráběl podnik Tesla Přelouč v letech 1965 až 1967. Další modelová řada se vyráběla až v roce 1982 a to v podniku Tesla Vráble. Byl to model Tesla AOS 191 (příloha č. 6, 7, 8 a 9). Princip zařízení byl jednoduchý. Vstupní signál byl zesilován a pomocí záznamové hlavy nahráván na magnetofonový pásek. Vybuzení pásku bylo kontrolováno ručkovým indikátorem tak, aby nedošlo k přebuzení pásku a tím ke zkreslení signálu. Velikost vybuzení pásku šlo nastavit. K zaznamenanému signálu byl přimícháván předmagnetizační kmitočet. Zaznamenaný signál byl snímán čtyřmi snímacími hlavami. Úroveň signálu jednotlivých snímacích hlav byla rovněž nastavitelná. Signál dále procházel přes korekční zesilovač s možností korekce signálu. Přímý a zpožděný signál byl slučován a vyveden na výstupní konektor. Různým nastavením snímacích potenciometrů ( ozvěna a delay) šlo docílit různých délek ozvěn a zpoždění. Velké množství kombinací bylo umožněno zejména díky čtyřem snímacím hlavám. V zařízení byla využita jednoduchá krátká smyčka o délce 51 cm, nebo kazeta s páskem o délce zhruba 30 m, která umožnila snížit opotřebení pásky a prodloužit tak dobu jeho výměny. Pro zařízení AOS191 se používala specialní pásková kazeta, která obsahovala zhruba 30 m magnetofonového pásku o šířce 6,25 mm (příloha č. 10).
V letech 1990 až 1992 se objevil na trhu inovovaný videomagnetofon AVEX VM6570 (příloha č. 1, 2, 3 a 4). Nesl již název AVEX, neboť Tesla Bratislava byla přejmenována na AVEX akc. spol. I tento přístroj byl vyráběn v licenci firmy Philips a byl určen pro systém VHS. Tento model byl prakticky shodný s předešlým modelem Tesla VM6465, pouze měl upravenu přední část tak, že veškerá tlačítka byla schovaná pod odklopnými kryty, kromě tlačítka vypínacího. Další inovace spočívala v tom, že tento model se již po pěti minutách nečinnosti nevypínal a bylo tak možné jej používat jako dálkově ovládaný tuner pro starší televizory, které neměly dálkové ovládání.
V letech 1991 až 1992 vyráběla bratislavská firma AVEX poslední dva československé videomagnetofony. Jednalo se o model AVEX VM6671 (příloha č. 1, 2 a 3) a AVEX VM6671-1 (příloha č. 4, 5 a 6). Oba modely se od sebe lišily jen nepatrně a to v drobnostech. Oba přístroje byly vyráběny v již historické licenci firmy Philips. Pro zajímavost, firma Philips svojí linku na výrobu videomagnetofonů, z kterých vyšla ona licence, sešrotovala někdy v závěru roku 1989. Modely VM6671 měly od předchozích modelů zcela odlišnou mechanickou konstrukci, pohon setrvačníku a unašečů přes řemínky jediným motorem, a vedení pásku kolem bubnu s rotujícími videohlavami je tvaru omega.
Posledních modelových řad muselo být prodáno velmi malé množství, protože prakticky neexistuje možnost sehnat použitelné informace, o fotografiích ani nemluvě. Ono není ani divu. Po otevření hranic a návalu mnohem kvalitnějších přístrojů ze západní Evropy (ale pozor - i zde jsou výjimky a i já jsem se nechal v jednom případě zlákat "pozlátkem") nemohla naše spotřební technika uspět. Našim firmám prostě nebyl dán čas, vše probíhalo příliš rychle a poslední, smrtelnou ránu tomu všemu dali "odborníci" na privatizaci.
Posledních modelových řad muselo být prodáno velmi malé množství, protože prakticky neexistuje možnost sehnat použitelné informace, o fotografiích ani nemluvě. Ono není ani divu. Po otevření hranic a návalu mnohem kvalitnějších přístrojů ze západní Evropy (ale pozor - i zde jsou výjimky a i já jsem se nechal v jednom případě zlákat "pozlátkem") nemohla naše spotřební technika uspět. Našim firmám prostě nebyl dán čas, vše probíhalo příliš rychle a poslední, smrtelnou ránu tomu všemu dali "odborníci" na privatizaci.
