Tazatel: AD
Znění dotazu: Jake rozliseni ma DVB-T2 ? Tento zakladni udaj jsem nikde nenasel. znate nejaky odkaz? Udava se jen HD (asi HD ready 1280x720). Pokud to neni FullHD nebude to zas takovy prinos.
Technika, které se dotaz týká: format DVB-T2
Znění dotazu: Jake rozliseni ma DVB-T2 ? Tento zakladni udaj jsem nikde nenasel. znate nejaky odkaz? Udava se jen HD (asi HD ready 1280x720). Pokud to neni FullHD nebude to zas takovy prinos.
Technika, které se dotaz týká: format DVB-T2
Datový tok Mpeg_4 je dosti objemný a je sice použitelný i v DVB-T, ale díky technologii DVB-T, zabere hodně místa. proto byl zkonstruován DVB-T2, jehož technologie umožní do jednoho muxu "nacpat" více kanálů v mpeg_4
[quote=Ivo Mašek;350947]Datový tok Mpeg_4 je dosti objemný a je sice použitelný i v DVB-T, ale díky technologii DVB-T, zabere hodně místa. proto byl zkonstruován DVB-T2, jehož technologie umožní do jednoho muxu "nacpat" více kanálů v mpeg_4[/quote]
Tak toto je trochu nepřesná informace. Datový tok MPEG4 je právě naopak méně objemný při stejné kvalitě obrazu jak MPEG2. Hlavní přínos MPEG4 je právě ten nižší datový tok při stejné kvalitě obrazu jelikož MPEG2 umí též HD. Hlavní přínos DVB-T2 je ve vyšší kapacite muxu. A co se týče rozlišení v DVB-T2 tak to není nikde definováno může být libovolné SD či HD nejčastěji to bude pro HD 1080i (1920x1080) nebo 720p (1280x720) a pro SD 720x576. Obě technologie DVB-T a DVB-T2 co se obsahu a kodování týče mohou vysílat to samé.
Tak toto je trochu nepřesná informace. Datový tok MPEG4 je právě naopak méně objemný při stejné kvalitě obrazu jak MPEG2. Hlavní přínos MPEG4 je právě ten nižší datový tok při stejné kvalitě obrazu jelikož MPEG2 umí též HD. Hlavní přínos DVB-T2 je ve vyšší kapacite muxu. A co se týče rozlišení v DVB-T2 tak to není nikde definováno může být libovolné SD či HD nejčastěji to bude pro HD 1080i (1920x1080) nebo 720p (1280x720) a pro SD 720x576. Obě technologie DVB-T a DVB-T2 co se obsahu a kodování týče mohou vysílat to samé.
Čím je DVB-T2 rozdílné oproti DVB-T:
[quote]
- Možnost efektivnějšího hospodaření s frekvenčním fondem: Požadované zvýšení přenosové kapacity je 30% při příjmových podmínkách ekvivalentních s podmínkami DVB-T, přičemž praktické experimenty udávají výši této míry dokonce až k 67%. To tedy znamená, že do multiplexu lze „vtěsnat“ přinejmenším až 5 kanálů v HD kvalitě anebo 15 až případně i 20 kanálů SD, v praxi však obvykle bývá tento počet nižší.
- Příjmové podmínky ekvivalentní podmínkám DVB-T, umožňující tedy souběžný příjem a rozvod signálu muxů jak DVB-T2, tak DVB-T v kompresi MPEG-4 AVC/H.264 i „staré“ MPEG-2. Čili v rozvodech společných antén (STA) netřeba měnit nic, kromě rozšíření instalace o kanály dalších multiplexů.
Digitální signál v podobě datového toku, ať ve standardu DVB-T nebo v DVB-T2, musí být na vysílací straně zakódován, zkomprimován a modulován. Kódování zahrnuje korekci chyb, komprese redukci přenášených dat (v tzv. bitových tocích) a modulace využití nosných vln. V přijímači, na jehož výstupu se odebírá kompletní audio/video signál, probíhá opačný postup – demodulace, dekomprese a následně dekódování. Odlišnosti mezi DVB-T a DVB-T2 lze shrnout takto:
Použil jsem "berličku" ze serveru Digitální TV.
[quote]
- Možnost efektivnějšího hospodaření s frekvenčním fondem: Požadované zvýšení přenosové kapacity je 30% při příjmových podmínkách ekvivalentních s podmínkami DVB-T, přičemž praktické experimenty udávají výši této míry dokonce až k 67%. To tedy znamená, že do multiplexu lze „vtěsnat“ přinejmenším až 5 kanálů v HD kvalitě anebo 15 až případně i 20 kanálů SD, v praxi však obvykle bývá tento počet nižší.
- Příjmové podmínky ekvivalentní podmínkám DVB-T, umožňující tedy souběžný příjem a rozvod signálu muxů jak DVB-T2, tak DVB-T v kompresi MPEG-4 AVC/H.264 i „staré“ MPEG-2. Čili v rozvodech společných antén (STA) netřeba měnit nic, kromě rozšíření instalace o kanály dalších multiplexů.
Digitální signál v podobě datového toku, ať ve standardu DVB-T nebo v DVB-T2, musí být na vysílací straně zakódován, zkomprimován a modulován. Kódování zahrnuje korekci chyb, komprese redukci přenášených dat (v tzv. bitových tocích) a modulace využití nosných vln. V přijímači, na jehož výstupu se odebírá kompletní audio/video signál, probíhá opačný postup – demodulace, dekomprese a následně dekódování. Odlišnosti mezi DVB-T a DVB-T2 lze shrnout takto:
- Nové šířky vysílaných TV kanálů: Kromě dosud uváděných šířek 5, 6, 7 a 8 MHz přibývají také šířky 1,712 MHz (shodné se šířkou kmitočtového bloku T-DAB) a 10 MHz (pro profesionální využití, jako např. radiový přenos mezi kamerou a mobilním studiem).
- Nové módy FFT Kromě dosavadních módů 2k a 8k (resp. 4k, dosud používaného pro DVB-H) přibývá mód 1k (pro mobilní příjem) a především vyšší módy 16k a 32k. Použití těchto vyšších módů má za následek menší kmitočtový odstup dvou sousedních nosných kmitočtů, na druhé straně se však prodlužuje trvaní symbolu. To znamená, že mohou vzniknout problémy týkající se interferencí mezi nosnými kmitočty. Dochází také ke snížení Dopplerovy frekvence. Delší čas trvání symbolu však umožňuje při použití stejného poměru ochranného intervalu prodloužení užitečné části symbolu a tím i jeho efektivnější využití pro přenos dat.
- Mód rozšířených nosných kmitočtů Protože při vyšších módech FFT klesají krajné části kmitočtového spektra rychleji, mohou být oba konce kanálu rozšířeny, tj. k původním nosným kmitočtům lze přidat další. Dosažitelný zisk se pohybuje od 1,4 % (pro mód 8K) do 2,1 % (pro mód 32K).
- Konfigurace MISO založená na Alamoutiho principu V místě příjmu signálů minimálně z dvou vysílačů, kterých intensity polí jsou přibližně stejné, mnohokrát dochází k degeneraci výsledného spektra přijímaného signálu. To vede k výpadkům příjmu (tzv. únikům). Nejvíce se to projevuje při přenosném a mobilním příjmu. Tento jev lze obvykle kompenzovat zvýšením výkonu vysielaného signálu (což je energeticky nevýhodné), nebo použitím diversitních přijímačů (s minimálně dvěma přijímacími anténami). Systém DVB-T2 nabízí i další možnost vylepšení příjmu (výsledkem srovnatelnou s diversitním příjmem), a to využití Alamoutiho princípu. Tento princíp spočívá ve využití tzv. konfigurace MISO (Multiple Input, Single Output). V dané oblasti se signál vysílá ze dvou vysílačů na stejném kmitočtu, přičemž signál druhého vysílače je mírně modifikován – nosné kmitočty mají opačné pořadí. Podmínkou spolehlivého příjmu je, aby přijímač obsahoval několik násobičů pro zpracování signálu dle Alamoutiho principu. Nevýhodou takového vysílání je potřeba dvounásobné hustoty rozptýlených pilotních signálů.
- Kódování/dekódování – podstatná odlišnost v použitém algoritmu korekce chyb: Protože každý přenos ovlivňují negativně chyby, je nutné co nejrychleji rozpoznat a zkorigo-vat. K tomu se používá tzv. dopředné korekce chyb (FEC, Forward Error Correction). Ta se jak při přenosu DVB-T tak i DVB-T2 realizuje tím, že k datům, určeným k přenosu, se ještě při-dávají tzv. redundantní data, která přijímači umožňují chyby přenosu i rozpoznat i zkorigovat. Zatímco DVB-T používá pro dopřednou korekci chyb „slabší“ tzv. konvoluční kódování s kódova-cím algoritmem Viterbiho a Reed-Solomona (označovaného v literatuře také „CC+RS“ - pro ty, kdož se zabývají principy kódování hlouběji: Jde o nebinární cyklické korekční kódování), DVB-T2 používá kódování nazývané LDPC/BCH: V něm jsou data chráněna kódem BCH, (akro-nym jeho vynálezce Bose Chaudhuri-Hocquenghama) a opětovně jištěna kódem LDPC („Low Density Parity Check“, česky kontrola parity s nízkou hustotou). Pro ty, kdož se zabývají prin-cipy kódování hlouběji: Jde o kódování mnohaúrovňové cyklické korekce proměnné digitální chyby s využitím vzorku vícenásobných náhodných chyb.
- Modulace/demodulace – odlišnost v možnosti použití výkonnějšího modulačního módu Oba standardy – DVB-T i DVB-T2 jsou založeny shodně na modulaci OFDM (Orthogonal Frequency Division Multiplexing, česky ortogonální multiplex s kmitočtovým dělením), což je širokopásmová modulace, využívající kmitočtové dělení kanálu. Modulační metoda OFDM spočívá v použití několika stovek až tisíců nosných kmitočtů. Nosné jsou dále modulovány dle potřeby modulačními módy QPSK, 16-QAM nebo 64-QAM, DVB-T2 oproti DVB-T však díky použitému systému protichybového zabezpečení LDPC/BCH dovoluje rovněž modulační mód 256-QAM. Jednotlivé nosné jsou vzájemně ortogonální, takže maximum každé nosné by se mělo překrývat s minimy ostatních. Datový tok celého kanálu se tak dělí na stovky dílčích datových toků jednotlivých nosných a v přijímači se zase z těchto dílčích datových toků skládá korektní signál (ovšem na rozdíl od pouhého přenosu dat se u přenosu TV nebo radia pro synchronizaci informací přenášených na datových nosných a ekvalizaci, jež umožňuje opravit deformace signálu při přenosu, ještě vkládají na určená místa pilotní nosné a další nosné s jednodušší modulací přenášejí nejzákladnější informace o systému a přenášeném multiplexu). Poněvadž jsou ve výsledku datové toky na jednotlivých (pomocných) nosných malé, je možné vkládat ochranný interval – čas, kdy se nevysílá žádná nová informace.
- Pootočené konstelační diagramyPrincip spočívá v tom, že vytvořený konstelační diagram modulace se pootočí v komplexní rovině I-Q tak, aby každý bod diagramu měl jedinečné souřadnice (u1, u2), ze kterých každá jedna nese dostatečnou informaci o tom, jaký bod se právě přenáší. Když v případě chybného přenosu vznikne výpadek jednoho komponentu (I nebo Q), druhý komponent se využije na kompletní obnovu ztracené informace. Aplikací principu pootočení konstelačních diagramů lze v Gaussově kanálu dosáhnout příjem beze ztráty, v typickém kanálu s úniky lze snížit požadovaný odstup signálu od šumu o 0,7 dB a v kanálu s vysokou mírou rušení (např. impulsní rušení) až o 7,6 dB. Úhel pootočení diagramu je stanoven pro každou modulaci zvlášť, a to 29? pro QPSK, 16,8? pro 16-QAM, 8,6? pro 64-QAM a arctan(1/16) pro 256-QAM.
- Hodnoty poměru ochranného intervalu V porovnání se systémem DVB-T se v systému DVB-T2 zavedly další hodnoty poměru ochranného intervalu k užitečné části symbolu OFDM: 1/128, 19/256 a 19/128. Lze je použít pouze při módech FFT 8K, 16K a 32K. Hodnoty 19/256 a 19/128 se používají tehdy, kdy je potřebné dosáhnout máximální ochranný interval a zároveň splnit Dopplerova obmezení.
Přínosem kódování LDPC/BCH používaného standardem DVB-T2 je tedy robustnější signál, což znamená výrazně odolnější vůči šumu a interferencím. K hodnotám ochranného intervalu známých z DVB-T přidává další dvě (viz srovnávací tabulku DVB-T/DVB-T2 níže).
Protože délka trvání užitečné části symbolu OFDM je v porovnáni se systémem DVB-T delší, jsou v absolutní hodnotě obvykle delší i ochranné intervaly. To má zásadní vliv na možnou velikost sítí SFN. Např. při šířce kanálu 8 MHz je v systému DVB-T teoreticky maximální možná vzdálenost mezi vysílači 67,2 km (mód FFT 8K, poměr ochranného intervalu 1/4), zatím co v systému DVB-T2 je tato vzdálenost až 159,6 km (mód FFT 32K, poměr ochranného intervalu 19/128), co představuje nárost o 137,5 %
Použil jsem "berličku" ze serveru Digitální TV.
