Gramofony
V mnoha domácnostech nebyly jen rozhlasové přijímače a později i televizory, ale také gramofony a gramorádia. Pojďme si o těchto přístrojích něco málo povědět.
Před rokem 1945 se v ČSR prodávaly gramofony různých firem. Většinou šlo o kopie výrobků švýcarské firmy Paillard nebo anglické firmy His Master´s Voice, které měly v Evropě v tomto oboru vedoucí postavení. V té době šlo výhradně o gramofony pro standardní desky 78 otáček a snímací vložky s výměnnými ocelovými jehlami. Konstrukce gramofonů byla až na výjimky jednotná, dřevěná deska, v ní motor se šnekovým převodem a odstředivým regulátorem otáček s možností jemné úpravy rychlosti desky, přenoska s elektromagnetickou nebo krystalovou vložkou a regulátorem hlasitosti. Doplňkem bývalo koncové vypínání motoru po dohrátí desky.
V roce 1946 byl gramofonový průmysl znárodněn a vznikl národní podnik Gramofonové závody. Postupně převzal jednotlivé firmy zestátněné podle Benešových dekretů, a nebo znárodněné po Únoru 1948. Jednalo se o tyto firmy:
- Baklax, akc. spol., továrna na umělé hmoty v Praze
- Esta, spol. s r. o., Praha
- Telefunken für drahtlose Telegraphie, Berlin
- The Gramophone Company, Ltd, spol. s r. o., Ústí nad Labem-Střekov
- Ultraphon, akc. spol. pro gramofonový průmysl a obchod, Praha
- Elektrola, G. m. b. H., Berlin (majetek na území ČSR)
- Carl Lindström A. G., Berlin (majetek na území ČSR)
- Telefona (Kučera a Hřebík), továrna kovového zboží, Praha
- Josef Mleziva, automatické zpracování kovů a umělého rohu, Praha
Teď předběhnem dobu, a podíváme se do Litovle, kde se gramofony vyrábí dodnes a vyváží se asi do 50 zemí světa:
Před rokem 1945 se v ČSR prodávaly gramofony různých firem. Většinou šlo o kopie výrobků švýcarské firmy Paillard nebo anglické firmy His Master´s Voice, které měly v Evropě v tomto oboru vedoucí postavení. V té době šlo výhradně o gramofony pro standardní desky 78 otáček a snímací vložky s výměnnými ocelovými jehlami. Konstrukce gramofonů byla až na výjimky jednotná, dřevěná deska, v ní motor se šnekovým převodem a odstředivým regulátorem otáček s možností jemné úpravy rychlosti desky, přenoska s elektromagnetickou nebo krystalovou vložkou a regulátorem hlasitosti. Doplňkem bývalo koncové vypínání motoru po dohrátí desky.
V roce 1946 byl gramofonový průmysl znárodněn a vznikl národní podnik Gramofonové závody. Postupně převzal jednotlivé firmy zestátněné podle Benešových dekretů, a nebo znárodněné po Únoru 1948. Jednalo se o tyto firmy:
- Baklax, akc. spol., továrna na umělé hmoty v Praze
- Esta, spol. s r. o., Praha
- Telefunken für drahtlose Telegraphie, Berlin
- The Gramophone Company, Ltd, spol. s r. o., Ústí nad Labem-Střekov
- Ultraphon, akc. spol. pro gramofonový průmysl a obchod, Praha
- Elektrola, G. m. b. H., Berlin (majetek na území ČSR)
- Carl Lindström A. G., Berlin (majetek na území ČSR)
- Telefona (Kučera a Hřebík), továrna kovového zboží, Praha
- Josef Mleziva, automatické zpracování kovů a umělého rohu, Praha
Teď předběhnem dobu, a podíváme se do Litovle, kde se gramofony vyrábí dodnes a vyváží se asi do 50 zemí světa:
Gramofon vynalezl američan německého původu Emile Berliner (1851 - 1929). Ten založil firmy Deutsche Grammophon a Gramophone Company. Používanou ochrannou známkou byl obrázek psa Nippera, který poslouchá "hlas svého pána" (příloha č.1). Papírové nálepky na deskách s touto značkou se objevily v roce 1900 a obrázek psíka s gramofonem patřil tradičně ke starým gramodeskám.
Nipper byl anglický pes, který skutečně žil, a jehož druhým majitelem byl malíř Francis Barraud (příloha č.2), který jej později namaloval před troubou fonografu a olejomalbu nazval "Pes sledující a poslouchající fonograf". Na základě tohoto obrazu později navrhl světoznámé logo. Pes však poslouchal fonograf a firma The Gramphone Company přijala návrh pod podmínkou, že místo fonografu bude zobrazen gramofon. Od roku 1910 se obrázek Nippera používal na všech výrobcích firmy se sloganem His Master´s Voice.
V roce 1909 Berlinerův bratr Joseph postavil lisovnu gramofonových desek v Ústí nad Labem pod názvem Rakouská gramofonová společnost a desky nesly logo se psem naslouchajícího hlasu svého pána z gramofonu.
Továrna na gramodesky v Ústí nad Labem fungovala až do roku 1938, kdy byla výroba přemístěna do Prahy a v původní továrně firma Siemens-Halske zahájila válečnou výrobu. Po válce se do ústeckého areálu nastěhovala Tesla a v 50-tých letech se tu vyráběly československé magnetofony Metra. V Praze se desky vyráběly do roku 1942. Gramofonové desky ovšem nesly označení v českém jazyce, tedy "Hlas jeho pána" (příloha č.3).
Nipper byl anglický pes, který skutečně žil, a jehož druhým majitelem byl malíř Francis Barraud (příloha č.2), který jej později namaloval před troubou fonografu a olejomalbu nazval "Pes sledující a poslouchající fonograf". Na základě tohoto obrazu později navrhl světoznámé logo. Pes však poslouchal fonograf a firma The Gramphone Company přijala návrh pod podmínkou, že místo fonografu bude zobrazen gramofon. Od roku 1910 se obrázek Nippera používal na všech výrobcích firmy se sloganem His Master´s Voice.
V roce 1909 Berlinerův bratr Joseph postavil lisovnu gramofonových desek v Ústí nad Labem pod názvem Rakouská gramofonová společnost a desky nesly logo se psem naslouchajícího hlasu svého pána z gramofonu.
Továrna na gramodesky v Ústí nad Labem fungovala až do roku 1938, kdy byla výroba přemístěna do Prahy a v původní továrně firma Siemens-Halske zahájila válečnou výrobu. Po válce se do ústeckého areálu nastěhovala Tesla a v 50-tých letech se tu vyráběly československé magnetofony Metra. V Praze se desky vyráběly do roku 1942. Gramofonové desky ovšem nesly označení v českém jazyce, tedy "Hlas jeho pána" (příloha č.3).
V minulém díle jsme si něco málo pověděli o výrobě gramofonových desek v Ústí nad Labem. Pojďme se na historii této továrny blíže podívat.
Pobočka firmy Deutsche Grammophon nesla název Rakouská gramofonová společnost, s. r. o., Ústí nad Labem. Joseph Berliner získal výhodnou koupí pozemky na Střekově. Stavba továrny byla dokončena roku 1910 a téhož roku byl zahájen i provoz. Nově založená firma produkovala gramofonové desky značky Gramophon Concert Record a Gramophon Monarch Record.
Roku 1911 zavedla ústecká filiálka i výrobu „lidových“ gramodesek Zonophone Record. Posledně jmenované gramodesky se ale v samotném Ústí nad Labem nenahrávaly, pouze lisovaly z dovezených matric nebo vosků.
Roku 1914 ještě firma začala s výrobou nové značky desek, Schallplatte Grammophone. Avšak už v následujícím roce musela Rakouská gramofonová společnost, s. r. o., produkci kompletně zastavit, neboť díky válce postrádala dostatek surovin. Chyběla jí totiž hlavní výrobní komponenta, indická živočišná pryskyřice šelak, jež pro Rakousko-Uhersko podléhala embargu britské vlády.
Roku 1919 ústecký gramofonový závod svou produkci obnovil. Gramofonové desky ale používaly označení Gramophon Concert Rekord namísto předválečného Gramophon Monarch Record. Nastaly i další změny. Samotná Rakouská gramofonová společnost, s. r. o., Ústí nad Labem zanikla. Itinerář převzala britská The Gramophone Company, sídlící v Hayesu. Její vedení roku 1924 navíc změnilo ochrannou známku desek na dodnes světově proslulou HIS MASTER’S VOICE. Logo se psem u gramofonu přirozeně zůstalo zachováno. Během let 1926 až 1929 ústecké gramofonové závody rovněž produkovaly desky se značkou Gramola Record. Když v časech hospodářské krize v USA zkrachovala firma Columbia, její značku pro Evropu převzala britská The Gramophone Company. A tak se v Ústí nad Labem od roku 1930 až do roku 1938 lisovaly rovněž desky Columbia. V září 1938 převedlo britské vedení firmy gramofonovou výrobu do Prahy. Tovární objekt nakonec během války využívala německá firma Siemens-Halske.
Když nastal konec druhé světové války, zvažovala v létě roku 1945 The Gramophone Company, že by výrobu v ústeckém závodě obnovila. Nestalo se tak. V podnikovém archivu nástupnické EMI v Hayesu je dodnes uložena analýza budoucího politického vývoje v Československé republice. V ní si můžeme přečíst rezolutní doporučení zpracovatelů, aby společnost v naší vlasti výrobu neobnovovala, neboť dle jejich předpokladů zde za několik let dojde ke komunistickému převratu. Nakonec v objektu bývalé střekovské gramofonky od roku 1946 podnikala firma Edmund Zierold – měřicí přístroje. Několik let po očekávaném komunistickém převratu, od roku 1950, provoz získala Metra, n. p., jež se nakonec přetransformovala roku 1965 na Závody průmyslové automatizace. Ale gramofonovému průmyslu v Ústí nad Labem neodzvonilo zcela, neboť zde sídlilo studio Supraphonu. V něm nahrávali své skladby známí umělci, leckdy i ti, kteří jinde, kupříkladu v Praze, nahrávat nemohli.
Pobočka firmy Deutsche Grammophon nesla název Rakouská gramofonová společnost, s. r. o., Ústí nad Labem. Joseph Berliner získal výhodnou koupí pozemky na Střekově. Stavba továrny byla dokončena roku 1910 a téhož roku byl zahájen i provoz. Nově založená firma produkovala gramofonové desky značky Gramophon Concert Record a Gramophon Monarch Record.
Roku 1911 zavedla ústecká filiálka i výrobu „lidových“ gramodesek Zonophone Record. Posledně jmenované gramodesky se ale v samotném Ústí nad Labem nenahrávaly, pouze lisovaly z dovezených matric nebo vosků.
Roku 1914 ještě firma začala s výrobou nové značky desek, Schallplatte Grammophone. Avšak už v následujícím roce musela Rakouská gramofonová společnost, s. r. o., produkci kompletně zastavit, neboť díky válce postrádala dostatek surovin. Chyběla jí totiž hlavní výrobní komponenta, indická živočišná pryskyřice šelak, jež pro Rakousko-Uhersko podléhala embargu britské vlády.
Roku 1919 ústecký gramofonový závod svou produkci obnovil. Gramofonové desky ale používaly označení Gramophon Concert Rekord namísto předválečného Gramophon Monarch Record. Nastaly i další změny. Samotná Rakouská gramofonová společnost, s. r. o., Ústí nad Labem zanikla. Itinerář převzala britská The Gramophone Company, sídlící v Hayesu. Její vedení roku 1924 navíc změnilo ochrannou známku desek na dodnes světově proslulou HIS MASTER’S VOICE. Logo se psem u gramofonu přirozeně zůstalo zachováno. Během let 1926 až 1929 ústecké gramofonové závody rovněž produkovaly desky se značkou Gramola Record. Když v časech hospodářské krize v USA zkrachovala firma Columbia, její značku pro Evropu převzala britská The Gramophone Company. A tak se v Ústí nad Labem od roku 1930 až do roku 1938 lisovaly rovněž desky Columbia. V září 1938 převedlo britské vedení firmy gramofonovou výrobu do Prahy. Tovární objekt nakonec během války využívala německá firma Siemens-Halske.
Když nastal konec druhé světové války, zvažovala v létě roku 1945 The Gramophone Company, že by výrobu v ústeckém závodě obnovila. Nestalo se tak. V podnikovém archivu nástupnické EMI v Hayesu je dodnes uložena analýza budoucího politického vývoje v Československé republice. V ní si můžeme přečíst rezolutní doporučení zpracovatelů, aby společnost v naší vlasti výrobu neobnovovala, neboť dle jejich předpokladů zde za několik let dojde ke komunistickému převratu. Nakonec v objektu bývalé střekovské gramofonky od roku 1946 podnikala firma Edmund Zierold – měřicí přístroje. Několik let po očekávaném komunistickém převratu, od roku 1950, provoz získala Metra, n. p., jež se nakonec přetransformovala roku 1965 na Závody průmyslové automatizace. Ale gramofonovému průmyslu v Ústí nad Labem neodzvonilo zcela, neboť zde sídlilo studio Supraphonu. V něm nahrávali své skladby známí umělci, leckdy i ti, kteří jinde, kupříkladu v Praze, nahrávat nemohli.
Rarita. Nejdražší gramofon na této planetě
Gramofon Clearaudio Statement
Gramofon Statement od firmy Clearaudio s integrovaným stojanem je představitelem vrcholového umění. Nový gramofon Statement, který je výsledkem více než 28-letého výzkumu a vývoje, se vyznačuje následujícími vlastnostmi:
- Patentovaný, magneticky poháněný spodní talíř bez jakéhokoli kontaktu s hlavním talířem
- Přídavné magnetické vertikální ložisko talíře
- Všechny talíře jsou dynamicky vyváženy
- Kardanový závěs šasi
- Automatické horizontální vyrovnávací zařízení (vodováha) včetně desek s raménkem (bez vývěvy nebo kompresoru)
- 80 kg kyvadlové závaží zajišťující automatické vyrovnávání horní desky
- Motorová jednotka řízená vysokorychlostním mikroprocesorem, která se používá u vozítek vysílaných na Mars
- Olejové tlumiče hlavního šasi gramofonu
- Řízení rychlosti v reálném čase, aktivní modrý LCD displej
- Ergonomické jemné vyladění rychlosti (33 1/3, 45, 78 ot/min)
- Gramofon Statement se přizpůsobí až čtyřem různým raménkům
- Úplné potlačení rezonancí pomocí pevné zatlumené dřevěné desky v sendvičovém provedení (Panzer Holz) a konstrukce z nerezové oceli / akrylu
- Celková hmotnost: cca 350kg
- Rozměry (V x Š x H): 1250 x 690 x 570mm
Cena gramofonu Clearaudio Statement se pohybuje nad 2 000 000 Kč (slovy: dva miliony korun českých a pár drobných)
Gramofon Clearaudio Statement
Gramofon Statement od firmy Clearaudio s integrovaným stojanem je představitelem vrcholového umění. Nový gramofon Statement, který je výsledkem více než 28-letého výzkumu a vývoje, se vyznačuje následujícími vlastnostmi:
- Patentovaný, magneticky poháněný spodní talíř bez jakéhokoli kontaktu s hlavním talířem
- Přídavné magnetické vertikální ložisko talíře
- Všechny talíře jsou dynamicky vyváženy
- Kardanový závěs šasi
- Automatické horizontální vyrovnávací zařízení (vodováha) včetně desek s raménkem (bez vývěvy nebo kompresoru)
- 80 kg kyvadlové závaží zajišťující automatické vyrovnávání horní desky
- Motorová jednotka řízená vysokorychlostním mikroprocesorem, která se používá u vozítek vysílaných na Mars
- Olejové tlumiče hlavního šasi gramofonu
- Řízení rychlosti v reálném čase, aktivní modrý LCD displej
- Ergonomické jemné vyladění rychlosti (33 1/3, 45, 78 ot/min)
- Gramofon Statement se přizpůsobí až čtyřem různým raménkům
- Úplné potlačení rezonancí pomocí pevné zatlumené dřevěné desky v sendvičovém provedení (Panzer Holz) a konstrukce z nerezové oceli / akrylu
- Celková hmotnost: cca 350kg
- Rozměry (V x Š x H): 1250 x 690 x 570mm
Cena gramofonu Clearaudio Statement se pohybuje nad 2 000 000 Kč (slovy: dva miliony korun českých a pár drobných)
Gramofon Elitophone, Německo 1924 (příloha č. 1, 2, 3 a 4)
Gramofon Paillard, Švýcarsko 1934 (příloha č. 5, 6, 7 a 8)
Gramofon Paillard, Švýcarsko 1934 (příloha č. 5, 6, 7 a 8)
Gramozávody Litovel vyráběly první gramofonové chassi Supraphon H13 (příloha č. 1 a 2) v letech 1952 až 1954. Přístroj byl konstrukčně připraven v Praze a jednalo se o zcela nový progresivní třírychlostní gramofon. Gramofonové třírychlostní chassi bylo osazeno motorkem MT5 a přenoskou PS16. Přenoska byla magnetická s převodovým transformátorem, trubkovým raménkem a dvěma výměnnými hlavičkami se safírovými hroty. Gramofon umožňoval volbu otáček 33 1/3, 45, 78. Napětí bylo120V a 220V. Prototyp neměl koncové vypínání a vypínal se páčkovým vypínačem na panelu. Sériové provedení, označené jako Supraphon H13-50 (příloha č. 3), mělo mžikový vypínač, který byl ovládaný přímo tlakem přenosky ve výběhové drážce.
Těchto gramofonů bylo vyrobeno 68000 kusů a zhruba 17000 kusů bylo vyvezeno do Finska.
V letech 1954 až 1955 se v Litovli vyrábělo gramofonové chassi Supraphon H12 (příloha č. 4 a 5). Oproti typu H13 měl gramofon nově upravené řazení otáček s kulisou z lisovaného plechu, a přepínání hrotů pro standardní a dlouhohrajicí desky se provádělo překlopením páčky na hlavici přenosky. Koncové vypínání mělo posilovač, poháněný talířem, kdy přenoska pouze vykývla lehkou páku, která teprvé přes západku talíře vypnula koncový vypínač.
Těchto gramofonů bylo vyrobeno 68000 kusů a zhruba 17000 kusů bylo vyvezeno do Finska.
V letech 1954 až 1955 se v Litovli vyrábělo gramofonové chassi Supraphon H12 (příloha č. 4 a 5). Oproti typu H13 měl gramofon nově upravené řazení otáček s kulisou z lisovaného plechu, a přepínání hrotů pro standardní a dlouhohrajicí desky se provádělo překlopením páčky na hlavici přenosky. Koncové vypínání mělo posilovač, poháněný talířem, kdy přenoska pouze vykývla lehkou páku, která teprvé přes západku talíře vypnula koncový vypínač.
Roku 1955 Gramofonové závody n.p. v Litovli zavedly do výroby chassi Supraphon H17 (příloha č. 1 a 2). Přístroj byl opět třírychlostní a převod pomocí stupňové kladky a třecího mezikola zůstal zachován. Talíře se již nepokrývaly semišem, ale deska byla podložena gumovým kotoučem. Novinkou bylo zařízení pro samočinné vypnutí gramofonu, když přenoska dosáhla výběhové drážky na desce. Nová bakelitová přenoska měla magnetickou vložku se dvěma hroty, jejichž překlápěním byla nahrazena dřívější výměna hlaviček.
Z typu H17 bylo odvozeno několi variant, z nich nejzajímavější je provedení Supraphon H17/TJ (příloha č. 3 a 4) pro hudební skříně Tesla 1101A Jubilant (příloha č. 5). Zde bylo použito odpruženého subšasi, kde byla hřídel talíře spojena samostatným šasi s raménkem přenosky a celý systém byl pružně upevněn na gumě. Byla také použita odlišná přenoska s lepšími parametry.
V roce 1956 se rozšiřoval pouze sortiment skříní o další varianty základního typu H17. Nejvybavenější byly hudební skříně Supraphon LE57 (příloha č. 6), které se též vyráběly v Gramofonových závodech n.p. Litovel.
Z typu H17 bylo odvozeno několi variant, z nich nejzajímavější je provedení Supraphon H17/TJ (příloha č. 3 a 4) pro hudební skříně Tesla 1101A Jubilant (příloha č. 5). Zde bylo použito odpruženého subšasi, kde byla hřídel talíře spojena samostatným šasi s raménkem přenosky a celý systém byl pružně upevněn na gumě. Byla také použita odlišná přenoska s lepšími parametry.
V roce 1956 se rozšiřoval pouze sortiment skříní o další varianty základního typu H17. Nejvybavenější byly hudební skříně Supraphon LE57 (příloha č. 6), které se též vyráběly v Gramofonových závodech n.p. Litovel.
Gramofonové závody n.p. Litovel zahájily roku 1957 výrobu nových chassi Supraphon H21 (příloha č. 1 a 2). Jednalo se o čtyřrychlostní gramofon (přibyla rychlost 16 ot./min.), který měl zcela novou polystyrenovou přenosku s krystalovou vložkou, upravené řazení a motorek MT6/III. Vložky se vyráběly v žižkovských gramofonových závodech. Měly opět dva hroty, jejichž volba se prováděla natáčením kolem osy. Zmenšenou variantou byl typ Supraphon H20 (příloha č. 3), který byl určen především pro montáž do kufříků.
Spolu s gramofonem se vyvíjel i měnič pod názvem Supraphon MD1 (příloha č. 4 a 5) na 10 desek se středovým ovládáním výměny. Zařízení stojánku přenosky "ohmatalo" velikost použité desky, aby přenoska určila její začátek a na ten pak automaticky dosedla. Ovládacím knoflíkem bylo možno volit různé funkce, jako opakování hrané desky nebo přerušení přehrávky.
V roce 1959 byl měnič MD1 nahrazen novým modelem Supraphon MD020 (příloha č. 6). V příslušenství byl středový trn pro jednotlivé desky, měnicí tyčka pro desky s normálním středovým otvorem a měnicí válec pro singly 45 ot. s velkým středovým otvorem.
Spolu s gramofonem se vyvíjel i měnič pod názvem Supraphon MD1 (příloha č. 4 a 5) na 10 desek se středovým ovládáním výměny. Zařízení stojánku přenosky "ohmatalo" velikost použité desky, aby přenoska určila její začátek a na ten pak automaticky dosedla. Ovládacím knoflíkem bylo možno volit různé funkce, jako opakování hrané desky nebo přerušení přehrávky.
V roce 1959 byl měnič MD1 nahrazen novým modelem Supraphon MD020 (příloha č. 6). V příslušenství byl středový trn pro jednotlivé desky, měnicí tyčka pro desky s normálním středovým otvorem a měnicí válec pro singly 45 ot. s velkým středovým otvorem.
V minulém díle jsme si v krátkosti pověděli o tzv. měniči gramofonových desek, modelu Supraphon MD1. Krátký filmek nám názorně přibližuje jeho funkci.
V roce 1960 došlo k reorganizaci podniku v Litovli. Gramofonové závody n.p. Litovel byly začleněny do závodu Valašské Meziříčí, a aby to nebylo tak jednoduché, tak ješte to vše bylo začleněno pod výrobně hospodářskou jednotkou Bratislava. My zde ale budeme nadále uvádět název Gramofonové závody n.p. Litovel. Jednak proto, aby jsme tu v tom neměli zmatek a druhak proto, že to nejpodstatnější, tedy gramofonové chassis, se vždy vyrábělo (a dodnes vyrábí) právě v Litovli.
Hlavní praktickou změnou ve výrobní náplni litovelského závodu byl postupný převod montáže skříní do Tesly Vráble a rozšíření montáže kufříkových gramofonů. Velkého vzestupu doznala výroba kufříků v provedení bez zesilovače, a to model Supraphon GK020 (příloha č. 1, 2 a 3) a novinka Supraphon GE080 (příloha č. 4 a 5).
Kufříkový elektrický gramofon Supraphon GK020, který se vyráběl v letech 1959 až 1966, umožňoval reprodukci gramofonových desek všech běžných druhů, tedy standardních i dlouhohrajících. Vlastní gramofonové gramošasi se skládalo ze silného ocelového smaltovaného panelu, na němž byl pružně zavěšen jednofázový asynchronní motorek. Motorek poháněl třecím převodem, který byl měnitelných ve čtyřech stupních, ocelový talíř, uložený v samostatném ložisku. Otáčky talíře byly nastaveny již při výrobě. Otáčky se řadily knoflíkem v levém horním rohu panelu a byly vyznačeny na masce pod knoflíkem. Pro přehrávání 45 - otáčkových (s velkým otvorem), byl přiložen středící kroužek.
Novinkou, která se v Litovli vyráběla, byl kufříkový gramofon pod modelovým označením Supraphon GE080. Model se vyráběl v letech 1960 až 1970.
Hlavní praktickou změnou ve výrobní náplni litovelského závodu byl postupný převod montáže skříní do Tesly Vráble a rozšíření montáže kufříkových gramofonů. Velkého vzestupu doznala výroba kufříků v provedení bez zesilovače, a to model Supraphon GK020 (příloha č. 1, 2 a 3) a novinka Supraphon GE080 (příloha č. 4 a 5).
Kufříkový elektrický gramofon Supraphon GK020, který se vyráběl v letech 1959 až 1966, umožňoval reprodukci gramofonových desek všech běžných druhů, tedy standardních i dlouhohrajících. Vlastní gramofonové gramošasi se skládalo ze silného ocelového smaltovaného panelu, na němž byl pružně zavěšen jednofázový asynchronní motorek. Motorek poháněl třecím převodem, který byl měnitelných ve čtyřech stupních, ocelový talíř, uložený v samostatném ložisku. Otáčky talíře byly nastaveny již při výrobě. Otáčky se řadily knoflíkem v levém horním rohu panelu a byly vyznačeny na masce pod knoflíkem. Pro přehrávání 45 - otáčkových (s velkým otvorem), byl přiložen středící kroužek.
Novinkou, která se v Litovli vyráběla, byl kufříkový gramofon pod modelovým označením Supraphon GE080. Model se vyráběl v letech 1960 až 1970.
V roce 1961 zahájily Gramofonové závody n.p. Litovel vývoj gramofonu pro stereofonní poslech. Ale až roku 1962 byl v podniku vyroben první československý stereofonní gramofon Supraphon HC302 (příloha č. 1 a 2). Přenoska gramofonu měla stereofonní vložku se dvěma safírovými hroty a tedy s možností přehrávat i monofonní desky se standardním záznamem. Vložku vyvinuli v Litovli a tam se také vyráběla.
Gramofonové chassis HC302 bylo montováno do skříní Tesla 1112A Stereo (příloha č. 3). Gramofon se vyráběl v letech 1962 až 1963. Ke gramorádiu se dodávala deska Supraphon ST17015 o 45 otáčkách s názvem "Úvodní deska ke stereofonnímu poslechu". Na zadní straně obalu gramofonové desky se nacházelo "Seznámení se se stereofonií" (příloha č. 4).
Gramofonové chassis HC302 bylo montováno do skříní Tesla 1112A Stereo (příloha č. 3). Gramofon se vyráběl v letech 1962 až 1963. Ke gramorádiu se dodávala deska Supraphon ST17015 o 45 otáčkách s názvem "Úvodní deska ke stereofonnímu poslechu". Na zadní straně obalu gramofonové desky se nacházelo "Seznámení se se stereofonií" (příloha č. 4).
Jak to bylo s produkcí gramofonových desek v Československu po roce 1945
V letech 1945 až 1946 se znárodnění na objemu výroby gramodesek ještě nijak neprojevilo. Firma Ultraphon vydávala starší snímky na etiketě šedomodré barvy, pro export i domácí trh byly některé snímky lisovány na etiketě Supraphon U. Několik málo vybraných starších snímků taneční hudby bylo lisováno na exportní etiketu Praga s údaji o nahrávce v ruštině a nově natáčené snímky pak také na etiketu Mercury s údaji v angličtině. Také firma Esta natáčela nové snímky a opět lisovala ze starších matric kromě vlastních snímků i gramodesky značky Brunswick s fialovou etiketou.
Dne 1. ledna 1946 byl ministerstvem průmyslu založen národní podnik Gramofonové závody s adresou Praha II., Klimentská 36., kde bylo, již bývalé, sídlo hudebního vydavatelství R. A. Dvorský. Podnik měl zastřešit veškerou výrobu gramodesek v ČSR.
Dne 1. března 1946 byly do nového národního podniku začleněny majetkové podstaty firem Esta a Ultraphon. Součástí n. p. Gramofonové závody se výměrem ministerstva vnitřního obchodu z 25. března roku 1949 stal nově založený závod tuzemské distribuce Ultraphon. Jeho zřízení bylo zdůvodněno nutností oddělit distribuci od výroby, aby tak bylo možné "správnou a cílevědomou distribucí umístit hodnotné gramofonové desky mezi široké vrstvy pracujícího lidu" (inu, bylo již po velkém Únoru). Následným výměrem ministerstva vnitřního obchodu vznikl 1. dubna roku 1949 jako součást n. p. Gramofonové závody pro účely exportní distribuce závod Supraphon, pro který byly lisovány gramodesky se stejnojmennou obchodní známkou doplněnou o obrazový symbol „lev s lyrou“. Pejsek Nipper byl shledán imperialistickým a tak holt musel z lidovědemokratických gramofonových desek pryč, do zapomění.
Poslední katalog gramodesek značky Esta vyšel v roce 1946. Firma Ultraphon vydala svůj poslední katalog v roce 1947. První souhrnný (a značně revidovaný - čti zcenzurovaný) katalog gramodesek značek Esta, Ultraphon a Supraphon vydal n. p. Gramofonové závody v dubnu roku 1948. V jeho úvodu je deklarováno, že "gramofonová deska chce sloužit oddaně potřebám kulturního života našeho lidu a současně cestami exportními informovati světovou hudební veřejnost o tradiční naší hudebnosti v duchu odkazu Bedřicha Smetany". Já bych řekl, že to bylo v duchu úplně jiném, ovšem soudruzi ještě v té ranné době neměli odvahu to říci naplno.
Na exportní etiketu Esta byly dokonce ještě v roce 1950 lisovány z vůbec prvních matric této firmy nahrávky maďarských cikánských kapel pořízené již v roce 1931.
Národní podnik Ultraphon existoval jako distribuční závod až do roku 1953, z etiket gramodesek ovšem začala tato značka mizet již koncem čtyřicátých let.
Poslední nově natáčené snímky byly lisované na šelakové gramodesky s rychlostí otáčení 78 ot./min. ještě začátkem roku 1963. Po tomto datu se lisovaly již jen na vinylové gramodesky. Vůbec poslední hudební snímky byly v Československu lisované do šelaku ještě v roce 1964.
Zkráceno a upraveno z knihy Fonogram, vydavatelství Radioservis
V přílohách:
Ultraphon (příloha č. 1 a 2)
Esta (příloha č. 3 a 4)
Supraphon U (příloha č. 5)
Supraphon (příloha č. 6 a 7)
V letech 1945 až 1946 se znárodnění na objemu výroby gramodesek ještě nijak neprojevilo. Firma Ultraphon vydávala starší snímky na etiketě šedomodré barvy, pro export i domácí trh byly některé snímky lisovány na etiketě Supraphon U. Několik málo vybraných starších snímků taneční hudby bylo lisováno na exportní etiketu Praga s údaji o nahrávce v ruštině a nově natáčené snímky pak také na etiketu Mercury s údaji v angličtině. Také firma Esta natáčela nové snímky a opět lisovala ze starších matric kromě vlastních snímků i gramodesky značky Brunswick s fialovou etiketou.
Dne 1. ledna 1946 byl ministerstvem průmyslu založen národní podnik Gramofonové závody s adresou Praha II., Klimentská 36., kde bylo, již bývalé, sídlo hudebního vydavatelství R. A. Dvorský. Podnik měl zastřešit veškerou výrobu gramodesek v ČSR.
Dne 1. března 1946 byly do nového národního podniku začleněny majetkové podstaty firem Esta a Ultraphon. Součástí n. p. Gramofonové závody se výměrem ministerstva vnitřního obchodu z 25. března roku 1949 stal nově založený závod tuzemské distribuce Ultraphon. Jeho zřízení bylo zdůvodněno nutností oddělit distribuci od výroby, aby tak bylo možné "správnou a cílevědomou distribucí umístit hodnotné gramofonové desky mezi široké vrstvy pracujícího lidu" (inu, bylo již po velkém Únoru). Následným výměrem ministerstva vnitřního obchodu vznikl 1. dubna roku 1949 jako součást n. p. Gramofonové závody pro účely exportní distribuce závod Supraphon, pro který byly lisovány gramodesky se stejnojmennou obchodní známkou doplněnou o obrazový symbol „lev s lyrou“. Pejsek Nipper byl shledán imperialistickým a tak holt musel z lidovědemokratických gramofonových desek pryč, do zapomění.
Poslední katalog gramodesek značky Esta vyšel v roce 1946. Firma Ultraphon vydala svůj poslední katalog v roce 1947. První souhrnný (a značně revidovaný - čti zcenzurovaný) katalog gramodesek značek Esta, Ultraphon a Supraphon vydal n. p. Gramofonové závody v dubnu roku 1948. V jeho úvodu je deklarováno, že "gramofonová deska chce sloužit oddaně potřebám kulturního života našeho lidu a současně cestami exportními informovati světovou hudební veřejnost o tradiční naší hudebnosti v duchu odkazu Bedřicha Smetany". Já bych řekl, že to bylo v duchu úplně jiném, ovšem soudruzi ještě v té ranné době neměli odvahu to říci naplno.
Na exportní etiketu Esta byly dokonce ještě v roce 1950 lisovány z vůbec prvních matric této firmy nahrávky maďarských cikánských kapel pořízené již v roce 1931.
Národní podnik Ultraphon existoval jako distribuční závod až do roku 1953, z etiket gramodesek ovšem začala tato značka mizet již koncem čtyřicátých let.
Poslední nově natáčené snímky byly lisované na šelakové gramodesky s rychlostí otáčení 78 ot./min. ještě začátkem roku 1963. Po tomto datu se lisovaly již jen na vinylové gramodesky. Vůbec poslední hudební snímky byly v Československu lisované do šelaku ještě v roce 1964.
Zkráceno a upraveno z knihy Fonogram, vydavatelství Radioservis
V přílohách:
Ultraphon (příloha č. 1 a 2)
Esta (příloha č. 3 a 4)
Supraphon U (příloha č. 5)
Supraphon (příloha č. 6 a 7)
V jednom z minulých dílů tohoto serialu jsme si pověděli o výrobě gramochassis Supraphon H17. Toto základní chassis se používalo v letech 1955 až 1957 v gramofonovém kufříku Supraphon GE5 (příloha č. 1, 2 a 3). Byl to vůbec první kufříkový gramofon z produkce Gramofonové závody n.p. Litovel a přezdívalo se mu "Spartakiádní gramofon", a to z důvodu, že byl uveden na trh pro nácvik spartakiády v roce 1955.
V druhé polovině šedesátých let byl v Československu stále markantněji pociťován nedostatek přístrojů pro kvalitní domácí poslech reprodukované hudby. V zahraničí renomovaní výrobci spotřební elektroniky začali rychle nabízet první Hi-Fi zařízení, čehož centrálně řízený n.p. Tesla prakticky nebyl schopen. Přesto se v Gramofonových závodech Litovel našla skupina nadšenců, která dokázala vyvinout gramofon s vysokými parametry třídy Hi-Fi. Svými parametry vysoce převyšoval do té doby vyráběné přístroje. Gramofon Supraphon HC410[COLOR=red]*[/COLOR] (příloha č. 1 a 2) byl také oceněn na veletrhu v Brně roku 1966. K pohonu se používal osvědčený motorek Supraphon MT6 (příloha č. 3).
Typ HC410 byl montován v dílně malosériové výroby zvlášť vybranými špičkovými dělníky a techniky. Jeho výroba a montáž byly mimořádně technologicky náročné. Například výroba horního průhledného krytu při zahájení výroby byla realizována pouze ohnutím do tvaru „U“ z obyčejného plexiskla bez zakrytí pravého a levého boku. O něco později byly doplněny dřevěné bočnice, které byly k plexisklovému krytu upevněny prostřednictvím tenkých hřebíčků. Konstrukční řešení celého gramofonu bylo asi tak na hranici tehdejších technologických možností. Většinu konstrukčních principů u následujících typů gramofonů již nenalezneme. Je to například regulace otáček motorku magnetickou brzdou, nebo regulace přítlaku přenosky posuvným závažím na raménku.
Chassis HC410 bylo v letech 1967 až 1970 dodáváno také jako stereofonní stavebnice s reproduktorovými skříněmi RK60 a Hi-Fi zesilovačem ZC20, postaveným na bázi Supraphon GZC 110 (příloha č. 4, 5 a 6) s výstupem 2x8W.
V roce 1968 byla navázána spolupráce s německou (tehdy západoněmeckou) firmou Perpetuum Ebner. Ve vývoji byl také v Litovli hliníkový gramofonový kufřík Supraphon NZC100[COLOR=red]**[/COLOR] (příloha č. 7), který se vyráběl v letech 1969 až 1971.
* - Gramofon se prodával pod názvem Tesla NC410
** - Gramofon se prodával pod názvem Tesla NZC100
Typ HC410 byl montován v dílně malosériové výroby zvlášť vybranými špičkovými dělníky a techniky. Jeho výroba a montáž byly mimořádně technologicky náročné. Například výroba horního průhledného krytu při zahájení výroby byla realizována pouze ohnutím do tvaru „U“ z obyčejného plexiskla bez zakrytí pravého a levého boku. O něco později byly doplněny dřevěné bočnice, které byly k plexisklovému krytu upevněny prostřednictvím tenkých hřebíčků. Konstrukční řešení celého gramofonu bylo asi tak na hranici tehdejších technologických možností. Většinu konstrukčních principů u následujících typů gramofonů již nenalezneme. Je to například regulace otáček motorku magnetickou brzdou, nebo regulace přítlaku přenosky posuvným závažím na raménku.
Chassis HC410 bylo v letech 1967 až 1970 dodáváno také jako stereofonní stavebnice s reproduktorovými skříněmi RK60 a Hi-Fi zesilovačem ZC20, postaveným na bázi Supraphon GZC 110 (příloha č. 4, 5 a 6) s výstupem 2x8W.
V roce 1968 byla navázána spolupráce s německou (tehdy západoněmeckou) firmou Perpetuum Ebner. Ve vývoji byl také v Litovli hliníkový gramofonový kufřík Supraphon NZC100[COLOR=red]**[/COLOR] (příloha č. 7), který se vyráběl v letech 1969 až 1971.
* - Gramofon se prodával pod názvem Tesla NC410
** - Gramofon se prodával pod názvem Tesla NZC100
Dnem 1. ledna 1969 byl "zrušen" podnik Gramofonové závody n.p. Litovel, a v ten samý čas vznikl "nový" podnik Tesla n.p. Litovel. Jako předmět činnosti bylo pro něj stanoveno: "Výroba spotřební elektroniky, zařízení pro elektroakustiku a elektrozařízení s malými pohonnými jednotkami a nízkofrekvenčními obvody".
V minulém díle jsme si řekli, že roku 1968 byla navázána spolupráce s německou (tehdy západoněmeckou) společností Perpetuum Ebner. V roce 1970 bylo dohodnuto, že v Litovli budou vyrábět gramofonové chassis pro Německo pod názvem PE38 a pro náš trh pod názvem HC08. Jednotné panely měly být zajišťovány z Německa (tehdy NSR) kompenzací za výrobky dodávané firmě Perpetuum Ebner. Na chassis HC08 (PE38) měla být řada materiálů kupována z devizového konta (československá koruna v té době nebyla konvertibilní) za dodávky od firmy Perpetuum Ebner. Kooperace s kapitalistickými firmami byla však vládou zakázána a tím padla i výroba tohoto modelu. Totiž i pro přístroje PE38 žádala banka, aby nákup zahraničních materiálů prováděla firma PE (!!), ta však tyto činnosti odmítala vykonávat zdarma. Což bylo logické, ale pro soudruhy asi nepochopitelné.
Až roku 1972 se rozběhla výroba gramofonového chassis Supraphon HC08 (příloha č. 1 a 2) z tuzemské formy, ale v této době už neznamenala pro podnik přínos a po zhotovení 13000 kusů byla v roce 1973 výroba ukončena. Jednalo se o třírychlostní gramofon (otáčky 33, 45, 78) s motorkem M101, a s automatickým vypínáním.
V roce 1972, díky velkému zájmu o Hi-Fi gramofony, vedl k vývoji přístrojů, které bylo možno vyrábět sériově, ale zároveň se svými parametry budou blížit kategorii Hi-Fi. Tyto požadavky splňovaly nové gramofonové chassis Supraphon HC14 (příloha č. 3 a 4). Plechový smaltovaný panel, těžký talíř s velkou setrvačností a tedy malým kolísáním, motorek M101, přenoska s trubkovým raménkem v hrotovém uložení a s magnetodynamickou vložkou. Tedy gramofon pro náročné zákazníky a zároveň s přijatelnou cenou. Gramofon Supraphon HC14 se vyráběl v letech 1972 až 1975. Pro provedení v soklu, pod názvem Tesla NZC140 (příloha č. 5 a 6) a Tesla NZC142 (příloha č. 7) byl vyvinut nový kvalitní zesilovač s výstupním výkonem 2x7W.
V roce 1975 byla ukončena výroba chassis HC14, dále pokračovala až do roku 1980 výroba modelu Supraphon HC14.20 (příloha č. 8).
V minulém díle jsme si řekli, že roku 1968 byla navázána spolupráce s německou (tehdy západoněmeckou) společností Perpetuum Ebner. V roce 1970 bylo dohodnuto, že v Litovli budou vyrábět gramofonové chassis pro Německo pod názvem PE38 a pro náš trh pod názvem HC08. Jednotné panely měly být zajišťovány z Německa (tehdy NSR) kompenzací za výrobky dodávané firmě Perpetuum Ebner. Na chassis HC08 (PE38) měla být řada materiálů kupována z devizového konta (československá koruna v té době nebyla konvertibilní) za dodávky od firmy Perpetuum Ebner. Kooperace s kapitalistickými firmami byla však vládou zakázána a tím padla i výroba tohoto modelu. Totiž i pro přístroje PE38 žádala banka, aby nákup zahraničních materiálů prováděla firma PE (!!), ta však tyto činnosti odmítala vykonávat zdarma. Což bylo logické, ale pro soudruhy asi nepochopitelné.
Až roku 1972 se rozběhla výroba gramofonového chassis Supraphon HC08 (příloha č. 1 a 2) z tuzemské formy, ale v této době už neznamenala pro podnik přínos a po zhotovení 13000 kusů byla v roce 1973 výroba ukončena. Jednalo se o třírychlostní gramofon (otáčky 33, 45, 78) s motorkem M101, a s automatickým vypínáním.
V roce 1972, díky velkému zájmu o Hi-Fi gramofony, vedl k vývoji přístrojů, které bylo možno vyrábět sériově, ale zároveň se svými parametry budou blížit kategorii Hi-Fi. Tyto požadavky splňovaly nové gramofonové chassis Supraphon HC14 (příloha č. 3 a 4). Plechový smaltovaný panel, těžký talíř s velkou setrvačností a tedy malým kolísáním, motorek M101, přenoska s trubkovým raménkem v hrotovém uložení a s magnetodynamickou vložkou. Tedy gramofon pro náročné zákazníky a zároveň s přijatelnou cenou. Gramofon Supraphon HC14 se vyráběl v letech 1972 až 1975. Pro provedení v soklu, pod názvem Tesla NZC140 (příloha č. 5 a 6) a Tesla NZC142 (příloha č. 7) byl vyvinut nový kvalitní zesilovač s výstupním výkonem 2x7W.
V roce 1975 byla ukončena výroba chassis HC14, dále pokračovala až do roku 1980 výroba modelu Supraphon HC14.20 (příloha č. 8).
V roce 1973 se v maloseriové dílně v Gramofonových závodech n.p. Litovel zaváděl do výroby další gramofon třídy Hi-Fi. Jednalo se o model Supraphon HC44 (příloha č. 1 a 2). Bylo to dvourychlostní (33 a 45 ot.) chassis nové koncepce, kde byl použit řemínkový převod z originálního bezkolektorového motorku M302 s elektronickým řízením otáček. Bezkontaktní princip komutace je československým patentem. Těžký talíř ze zinkové slitiny zaručoval minimální kolísání, volba otáček se prováděla elektronicky bez mechanických převodů. Přístroj byl vybaven antiskatingem, nastavitelným tlakem na hrot a stroboskopickou kontrolou otáček. Raménko bylo použito typu P1101 (příloha č. 3). Tento gramofon získal ocenění na výstavě "Ostrava 72".
Chassis HC44 se používalo v gramofonových skříních Tesla NC440 (příloha č. 4, 5, 6 a 7). Gramofon se vyráběl v letech 1973 až 1980. U první série byl použit bezkolektorový třífázový motorek M302 (příloha č. 8) s elektronickou regulací otáček podle čs. patentu. Později byl montován synchronní motorek s jednodušším elektronickým ovládáním.
V roce 1974 probíhaly ověřovací série gramofonového chassis Supraphon HC71. Toto chassis se v roce 1975 montovalo např. do gramofonu Tesla GZC710 (příloha č. 9 a 10).
Chassis HC44 se používalo v gramofonových skříních Tesla NC440 (příloha č. 4, 5, 6 a 7). Gramofon se vyráběl v letech 1973 až 1980. U první série byl použit bezkolektorový třífázový motorek M302 (příloha č. 8) s elektronickou regulací otáček podle čs. patentu. Později byl montován synchronní motorek s jednodušším elektronickým ovládáním.
V roce 1974 probíhaly ověřovací série gramofonového chassis Supraphon HC71. Toto chassis se v roce 1975 montovalo např. do gramofonu Tesla GZC710 (příloha č. 9 a 10).
Polský podnik UNITRA vyráběl v roce 1975 v licenci Telefunken gramofonové chassis Unitra WG400. Gramofon byl dvourychlostní (33 a 45 ot.) a byla použita vložka Fonica Uf-50 (příloha č. 1). Chassis se montovalo do skříně Unitra Fonica Mister Hit (příloha č. 2, 3 a 4)
Německá firma TELEFUNKEN vyráběla v roce 1965 gramofon Telefunken Musikus 105 (příloha č. 1, 2, 3 a 4). Jednalo se o čtyřrychlostní (16, 45, 33 a 78 ot.) monofonní přístroj. Na trh se dodával ve dvou verzích.
Gramofonové závody n.p. Litovel zahájily roku 1978 výrobu chassi Supraphon HC15 (příloha č. 1). Jednalo se o dvourychlostní gramofon (33, 45 ot.) s řemínkovým náhonem a pomaloběžným motorem SMR300. Přístroj měl koncové vypínání po dohrátí desky., tlumený zvedáček přenosky, který byl ovládaný vypínací páčkou a odnímatelnou hlavičku pro magnetodynamickou vložku s půlpalcovým uchycením. Standardně se gramofon dodával s krystalovou vložkou VK4302 (příloha č. 2), upevněnou pomocí plechové redukce. Během výroby došlo u chassi HC15 k úpravě panelu (příloha č. 3).
Gramofonové chassis se používalo v gramofonech Tesla NZC150 (příloha č. 4, 5 a 6), který se na trh dodával v letech 1979 až 1983. Gramofon byl osazen tranzistorovým zesilovačem, měl ovládání hlasitosti, basů a výšek tahovými potenciometry. Dále byl na gramofonu přepínač externích vstupů, vypínač reproduktorů, výstup na sluchátka a indikace zapnutí a stereo provozu žárovkou.
Dále byl do výroby připravován poloautomatický gramofon Tesla MC400 (příloha č. 7, 8 a 9). Gramofon byl zařazen do třídy Hi-Fi. Byl dvourychlostní (33, 45 ot.), měl řemínkový náhon, koncové vypínání pomocí optočlenu, jemnou regulaci otáček pomocí stroboskopu, motoricky ovládanou přenosku se samočinným nasazování na okraj desky a vrácením na stojánek. Dále měl tento gramofon nastavení vyvážení ramínka, antiskating, ovládání pomocí senzorů a přepínač průměrů desky. Magnetodynamická vložka byla modelu VM2102 (příloha č. 10). Gramofon MC400 se vyráběl v letech 1979 až 1983, současně s modelem NZC150.
Gramofonové chassis se používalo v gramofonech Tesla NZC150 (příloha č. 4, 5 a 6), který se na trh dodával v letech 1979 až 1983. Gramofon byl osazen tranzistorovým zesilovačem, měl ovládání hlasitosti, basů a výšek tahovými potenciometry. Dále byl na gramofonu přepínač externích vstupů, vypínač reproduktorů, výstup na sluchátka a indikace zapnutí a stereo provozu žárovkou.
Dále byl do výroby připravován poloautomatický gramofon Tesla MC400 (příloha č. 7, 8 a 9). Gramofon byl zařazen do třídy Hi-Fi. Byl dvourychlostní (33, 45 ot.), měl řemínkový náhon, koncové vypínání pomocí optočlenu, jemnou regulaci otáček pomocí stroboskopu, motoricky ovládanou přenosku se samočinným nasazování na okraj desky a vrácením na stojánek. Dále měl tento gramofon nastavení vyvážení ramínka, antiskating, ovládání pomocí senzorů a přepínač průměrů desky. Magnetodynamická vložka byla modelu VM2102 (příloha č. 10). Gramofon MC400 se vyráběl v letech 1979 až 1983, současně s modelem NZC150.
U gramofonů (obvzláště u třídy Hi-Fi) se používalo raménko, kde bylo možno seřídit anti-scating. Jeho prostřednictvím se minimalizuje třecí síla hrotu v drážce gramodesky a následném rozkladu této třecí síly.
Antiskating, jeho velikost, je přímo úměrný vertikální síle na hrot, rychlosti přehrávání a úhlu zalomení ramene a nepřímo úměrný vzdálenosti jehly od středu desky. Tedy v optimálním případě by jeho účinek měl klesat směrem ke středu desky.
Antiskating, jeho velikost, je přímo úměrný vertikální síle na hrot, rychlosti přehrávání a úhlu zalomení ramene a nepřímo úměrný vzdálenosti jehly od středu desky. Tedy v optimálním případě by jeho účinek měl klesat směrem ke středu desky.
Dnem 1. dubna 1980 "zanikl" podnik Tesla n.p. Litovel (Gramofonové závody n.p. Litovel) a v ten samý den "vznikl" Koncernový podnik Tesla Litovel a byl součástí koncernu Tesla spotřební elektronika Bratislava. My ovšem nadále, aby v tom nebyl zmatek, budeme uvádět název Gramofonové závody n.p. Litovel.
V letech 1980 až 1988 byl ve výrobě gramofon kategorie Hi-Fi, model Tesla NC450 (příloha č. 1, 2, 3, 4 a 5), který postupně nahrazoval starší Hi-Fi model NC440. Novinkou bylo vybavení přístroje fotobuňkou, která zajišťovala zvednutí přenosky na konci zvukového záznamu. Elektromechanické zkratování vyloučilo rušivé signály před dosednutím přenosky na desku. Přístroj byl ovládán mikrospínači, které se v té době uplatňovaly i u zahraničních přístrojů, protože odstraňovaly některé nedostatky senzorů. Gramofon byl dvourychlostní (33 a 45 ot.).
V letech 1985 až 1987 vyráběli v Litovli na tu dobu nadčasový gramofon Tesla NC470 (příloha č. 6), který se také vyvážel do Velké Británie pod označením NAD5120 (příloha č. 7, 8 a 9). Gramofonový přístroj NAD5120 v plastikovém soklu byl prvním výrobkem Hi-Fi kategorie určeným pro sériovou výrobu. Charakteristickým a atraktivním prvkem byla plochá přenoska ve tvaru destičky, která spolu s novým principem tlumení představovala světovou novinku. Označení NAD byl názvem odběratelské firmy. NAD byla anglická obchodní organizace sdružující sesterské společnosti v celém světě. Prodávala výrobky pod vlastní značkou s typickým designem, podílela se na projekci a konstrukci, zaměstnávala na smluvní bázi konstruktéry a designery, ale výrobu přenechávala specializovaným podnikům. Firma byla zaměřena na elektronické spotřební výrobky originální koncepce, nezabývala se zlepšováním běžné produkce, ale kladla důraz na původnost novinek. V případě tehdejšího Československa poprvé tato firma nabídla pod svou značkou výrobek socialistické země.
Tento gramofon (pod českým značením NC470) jsem vlastnil a z vlastní praxe mohu potvrdit, že šlo opravdu o vynikající výrobek v Hi-Fi třídě a i dnes je svým designem tzv. nadčasový.
V letech 1980 až 1988 byl ve výrobě gramofon kategorie Hi-Fi, model Tesla NC450 (příloha č. 1, 2, 3, 4 a 5), který postupně nahrazoval starší Hi-Fi model NC440. Novinkou bylo vybavení přístroje fotobuňkou, která zajišťovala zvednutí přenosky na konci zvukového záznamu. Elektromechanické zkratování vyloučilo rušivé signály před dosednutím přenosky na desku. Přístroj byl ovládán mikrospínači, které se v té době uplatňovaly i u zahraničních přístrojů, protože odstraňovaly některé nedostatky senzorů. Gramofon byl dvourychlostní (33 a 45 ot.).
V letech 1985 až 1987 vyráběli v Litovli na tu dobu nadčasový gramofon Tesla NC470 (příloha č. 6), který se také vyvážel do Velké Británie pod označením NAD5120 (příloha č. 7, 8 a 9). Gramofonový přístroj NAD5120 v plastikovém soklu byl prvním výrobkem Hi-Fi kategorie určeným pro sériovou výrobu. Charakteristickým a atraktivním prvkem byla plochá přenoska ve tvaru destičky, která spolu s novým principem tlumení představovala světovou novinku. Označení NAD byl názvem odběratelské firmy. NAD byla anglická obchodní organizace sdružující sesterské společnosti v celém světě. Prodávala výrobky pod vlastní značkou s typickým designem, podílela se na projekci a konstrukci, zaměstnávala na smluvní bázi konstruktéry a designery, ale výrobu přenechávala specializovaným podnikům. Firma byla zaměřena na elektronické spotřební výrobky originální koncepce, nezabývala se zlepšováním běžné produkce, ale kladla důraz na původnost novinek. V případě tehdejšího Československa poprvé tato firma nabídla pod svou značkou výrobek socialistické země.
Tento gramofon (pod českým značením NC470) jsem vlastnil a z vlastní praxe mohu potvrdit, že šlo opravdu o vynikající výrobek v Hi-Fi třídě a i dnes je svým designem tzv. nadčasový.
V gramofonových závodech v Litovli se od roku 1986 vyráběl model Tesla NC500 (příloha č. 1), roku 1988 přibyl model Tesla NC580 (příloha č. 2). Oba gramofony se vyráběly do roku 1990. Vlajkovou lodí v Litovli byl ovšem v letech 1985 až 1990 gramofon Hi-Fi třídy Tesla MC600Q (příloha č. 3, 4, 5, 6, 7 a 8). Jednalo se o dvourychlostní (33, 45 ot.) stereofonní Hi-Fi přístroj v plastovém soklu s odklopným průhledným krytem. Gramofon měl vyvažovaný talíř a středový motor. Krystalem řízený oscilátor zajišťoval stabilitu otáček. Přístroj měl elektrodynamicky ovládané raménko přenosky a funkci nekonečného přehrávání (tzv. repeat). Raménko se nasazovalo na okraj desky pomocí optického čidla. Ovládání gramofonu se provádělo pomocí nízkozdvižných tlačítek.
V letech 1985 až 1986 bylo do Litovle dovezeno asi 1000 rozložených sad přehrávačů CD disků od firmy Philips, které se v továrně následně montovaly a na trh se dodávaly pod označením Tesla MC900 (příloha č. 9). V letech 1988 až 1989 se v Litovli vyrobilo asi 3500 kusů přehrávačů CD disků modelové řady Tesla MC911 (příloha č. 10), opět v kooperaci s firmou Philips.
V letech 1985 až 1986 bylo do Litovle dovezeno asi 1000 rozložených sad přehrávačů CD disků od firmy Philips, které se v továrně následně montovaly a na trh se dodávaly pod označením Tesla MC900 (příloha č. 9). V letech 1988 až 1989 se v Litovli vyrobilo asi 3500 kusů přehrávačů CD disků modelové řady Tesla MC911 (příloha č. 10), opět v kooperaci s firmou Philips.
Roku 1989 došlo opět ke změně názvu podniku. Dne 1. dubna 1989 vznikl státní podnik, tedy Tesla s.p. Litovel.
Nadále se vyráběly gramofonové chassis střední třídy Supraphon HC30 (příloha č. 1), které se dodávaly do gramofonu Tesla NC300 (příloha č. 2 a 3) a Tesla NZC300 (příloha č. 4), a gramofonové chassis Supraphon HC03 (příloha č. 5), které se montovaly do gramofonů Tesla NC470, o kterém jsme si zde již dříve povídali.
V roce 1990 ještě gramofonové závody v Litovli vyvezly několik kusů gramofonů Tesla NC500 do Rakouska, kde se prodávaly pod názvem Pro-Ject1., a dále do Švýcarska, kde se prodávaly pod názvem Thorens.
V roce 1992 na přechodnou dobu skončila výroba gramofonů v Litovli. Ta byla opět obnovena 20. 9. 1999, ovšem již pod značkou SEV Litovel s.r.o. (příloha č. 6)
Nadále se vyráběly gramofonové chassis střední třídy Supraphon HC30 (příloha č. 1), které se dodávaly do gramofonu Tesla NC300 (příloha č. 2 a 3) a Tesla NZC300 (příloha č. 4), a gramofonové chassis Supraphon HC03 (příloha č. 5), které se montovaly do gramofonů Tesla NC470, o kterém jsme si zde již dříve povídali.
V roce 1990 ještě gramofonové závody v Litovli vyvezly několik kusů gramofonů Tesla NC500 do Rakouska, kde se prodávaly pod názvem Pro-Ject1., a dále do Švýcarska, kde se prodávaly pod názvem Thorens.
V roce 1992 na přechodnou dobu skončila výroba gramofonů v Litovli. Ta byla opět obnovena 20. 9. 1999, ovšem již pod značkou SEV Litovel s.r.o. (příloha č. 6)
V letech 1975 až 1987 vyráběly Gramofonové závody n.p. Litovel stolní gramofony s kazetovým magnetofonem. Od roku 1975 do roku 1981 se vyráběl model Tesla NZK145 (příloha č. 1, 2 a 3). Jednalo se o třírychlostní gramofon (16, 33, 45 ot.) s piezoelektrickou vložkou a tlumeným zvedáčkem přenosky. Magnetofon byl modelové řady MK43 dováženým z Maďarska. Ve vývoji byl také gramofon s kazetovým magnetofonem Tesla NZK150 (příloha č. 4), kde se zkoušel magnetofon československé produkce modelu A5 z podniku Tesla Přelouč. V letech 1983 až 1987 gramofonové závody Litovel dodávaly na trh další model stolního gramofonu s magnetofonem, a to Tesla NZK160 (příloha č. 5). Gramofon byl již dvourychlostní (33 a 45 ot.), a kazetový magnetofon opět maďarské výroby modelu BRG.
