LCD/PLASMA/LED/OLED a 3D televize
Televize LCD
Vlastnosti - LCD (Liquid Crystal Display) technologie je velmi stará. V obrazovce jsou tzv. podsvětlovací trubice, které jsou stále zapnuté. Světlo je vyzařováno poměrně malým povrchem. Je důležité ho rozvést tak, aby osvětlovalo celou plochu televize, a to co nejvíce rovnoměrně, a to pomocí různé difůsní a odrazivé vrstvy. Na kvalitě vrstev závisí i kvalita celkového podsvícení. Světlo proudí skrze polarizační desku, kde získává jednu ze tří základních barev, které jsou červená, modrá, zelená (u nových modelů firmy SHARP přibyla barva žlutá). Následně světlo putuje do tekutého krystalu LCD, který se může vlivem napětí udržovat v několika stavech: 1. kdy nepropouští světlo, 2. kdy propouští světlo, ovšem jen částečně. LCD televize Vám poskytne především velmi kvalitní obraz. Oproti ostatním typům televizí má poměrně nízkou hmotnost. Vyrábí se i v malých a velkých úhlopříčkách. Na druhou stranu však nedovede reprodukovat zcela černou barvu.
U jakého sledování především oceníte LCD televizi - HD filmy, diskusní pořady, hraní her na konzole.
Srovnávací parametry - kontrast: kolem 1500:1; pozorovací úhly: podle použité technologie, dnes až 178° v obou směrech, ale stále dochází k určitému snižování kontrastu a degradaci barev; počet barev: 8 až 12 bit; odezva: reálně od 3 do 20 ms; životnost: až 100 000 hod.
Úhlopříčka LCD televize - LCD televize se vyrábějí s úhlopříčkou od 15 centimetrů.
Spotřeba energie - LCD televize si udržují hodnotu odebírané energie de facto na stejné hodnotě.
Jas a kontrast LCD televize - pouze výjimečně dovede televize věrně reprodukovat černou barvu. Obraz také mohou kazit vadné pixely (dnes spíše výjimka)
Pozorovací úhly LCD televize - LCD televize nemá tak dobré pozorovací úhly, jako plazmová televize (není vždy pravda a hodně záleží na modelu. vycházím z vlastní praxe). Hodně záleží i na tom, kam televizi nainstalujete.
Hmotnost LCD televize - LCD televize je lehčí, než plazmová televize, což oceníte v případě, že ji budete chtít nainstalovat na stěnu.
Doba odezvy LCD televize - tekuté krystaly LCD televize způsobují, že jim trvá déle, než přejdou do jiného stavu, z toho důvodu změna černé barvy na bílou je mnohem delší, než u plazmové televize.
Vypalování:LCD z principu netrpí vypalováním, resp. ne v rozumných časech. LCD se "vypálí" až po velkých extrémech (měsíce stejné část obrazu).
Plasmová televize
Vlastnosti - podstatou plazmové televize jsou malé skleněné doky, které jsou naplněné směsí vzácných plynů neonu a xenonu, které při styku s elektrickým proudem vytváří tzv. plazmu, která rozzáří barevné fluorescenční reflektory. Z nich se skládá samotný televizní obraz. Díky této reakci může plazmová televize jednotlivé obrazy velice rychle měnit. Krátkou odezvou se nejen zlepšuje plynulost pohybu, ale také kontrast pohyblivých scén. Princip plazmy umožňuje úplně zhasnout jednotlivé buňky displeje. Výsledkem je dokonalá čerň v obraze. Nikdy nic neprosvítá. Plazmová televize se může pyšnit svoji tenkostí, a to díky malým rozměrům skleněných doků. Plazmová televize poskytuje skutečně realistický obraz s vynikajícím podáním černé. Disponuje větším kontrastem a pozorovacími úhly. První plazmový televizor uvedla na trh společnost Fujitsu, a to v roce 1996. Plazma stála několik tisíc dolarů, a tak si ji nemohli vskutku dovolit všichni.
U jakého sledování především oceníte plazmovou televizi - sport. (sledování TV všeobecně), filmy, SD vysílání
U jakého sledování neoceníte plazmovou televizi: u sledování statických scén, kdy je na TV dlouhou dobu jeden stálý prvek (např. informační lišta zpravodajského kanálu), protože hrozí tzv. vypálení obrazu.
Srovnávací parametry - kontrast: kolem 1000000:1; pozorovací úhly: barevně neomezené, ovšem dochází ke ztrátě detailů; počet barev: až 18 bit; odezva: pod 0,1 ms; životnost: až 100 000 hod.
Úhlopříčka plazmové televize - plazmové televize se vyrábějí s úhlopříčkou od 94 centimetrů výše. Jejich technologie nedovoluje vyrobit displej menší. Pro zajímavost: největší plazmovou televizi v současné době vyrábí společnost Panasonic. Její úhlopříčka má 150 palců, tj. téměř čtyři metry.
Spotřeba energie - u plazmové televize závisí výše spotřeby energie na jasu obrazu, kdy mezi minimální a maximální hodnotou je poměrně velký rozdíl. V případě, že zprůměrujete spotřebu plazmové televize, může se spotřeba u některých modelů přiblížit hodnotám pro LCD televizi o stejné úhlopříčce.
Jas a kontrast plazmové televize - plazmová televize poskytuje realistický obraz spolu s vynikajícím podáním černé barvy.
Pozorovací úhly plazmové televize - u této televize jsou pozorovací úhly větší než u LCD televize.
Hmotnost plazmové televize - plazmová televize bývá těžší v porovnání s LCD televizí o stejné úhlopříčce.
Doba odezvy plazmové televize - plazmová televize zobrazuje bez jakýkoliv problémů, rychlé pohyby i změny barev.
Vypalování: plazma je na rozdíl od LCD náchylnější na vypalování, je dobré ji z počátku zahořet, viz https://www.tvfreak.cz/forum/showthread.php/13860-Nez-se-zeptate-aktuality-a-zajimavosti?p=182406&viewfull=1#post182406
Cena: Plazmová TV se srovnatelným obrazem jako LCD stojí méně. U malých úhlopříček je to cca stejné, u velkých je rozdíl i 1/3 ceny. Nižší cenu "kompenzuje" vyšší spotřeba.
Někteří lidí jsou více náchylní na blikání plazmových TV a nemohou ji sledovat. Proto si před koupí plazmové TV u všech členů rodiny prověřte, že blikání nevidí.
Pro porovnání návratnosti investice do LCD proti spotřebě plazmy můžete použít níže přiloženou tabulku. Stačí vyplnit žlutá políčka - kolik platíte za 1kw, průměrnou délku denního provozu, ceny a spotřebu vyhlédnutých modelů. Nezapomeňte, že:
- kvalitní LCD je dražší než plazma, obzvláště u větších úhlopříček
- spotřebu plazmy neberte ze specifikace (tam je maximální), ale z měření při testech testů po kalibraci
Berte to, prosím, jako základ dělení obou technologií., jako takovou "první pomoc" pro ty nerozhodné
Vlastnosti - LCD (Liquid Crystal Display) technologie je velmi stará. V obrazovce jsou tzv. podsvětlovací trubice, které jsou stále zapnuté. Světlo je vyzařováno poměrně malým povrchem. Je důležité ho rozvést tak, aby osvětlovalo celou plochu televize, a to co nejvíce rovnoměrně, a to pomocí různé difůsní a odrazivé vrstvy. Na kvalitě vrstev závisí i kvalita celkového podsvícení. Světlo proudí skrze polarizační desku, kde získává jednu ze tří základních barev, které jsou červená, modrá, zelená (u nových modelů firmy SHARP přibyla barva žlutá). Následně světlo putuje do tekutého krystalu LCD, který se může vlivem napětí udržovat v několika stavech: 1. kdy nepropouští světlo, 2. kdy propouští světlo, ovšem jen částečně. LCD televize Vám poskytne především velmi kvalitní obraz. Oproti ostatním typům televizí má poměrně nízkou hmotnost. Vyrábí se i v malých a velkých úhlopříčkách. Na druhou stranu však nedovede reprodukovat zcela černou barvu.
U jakého sledování především oceníte LCD televizi - HD filmy, diskusní pořady, hraní her na konzole.
Srovnávací parametry - kontrast: kolem 1500:1; pozorovací úhly: podle použité technologie, dnes až 178° v obou směrech, ale stále dochází k určitému snižování kontrastu a degradaci barev; počet barev: 8 až 12 bit; odezva: reálně od 3 do 20 ms; životnost: až 100 000 hod.
Úhlopříčka LCD televize - LCD televize se vyrábějí s úhlopříčkou od 15 centimetrů.
Spotřeba energie - LCD televize si udržují hodnotu odebírané energie de facto na stejné hodnotě.
Jas a kontrast LCD televize - pouze výjimečně dovede televize věrně reprodukovat černou barvu. Obraz také mohou kazit vadné pixely (dnes spíše výjimka)
Pozorovací úhly LCD televize - LCD televize nemá tak dobré pozorovací úhly, jako plazmová televize (není vždy pravda a hodně záleží na modelu. vycházím z vlastní praxe). Hodně záleží i na tom, kam televizi nainstalujete.
Hmotnost LCD televize - LCD televize je lehčí, než plazmová televize, což oceníte v případě, že ji budete chtít nainstalovat na stěnu.
Doba odezvy LCD televize - tekuté krystaly LCD televize způsobují, že jim trvá déle, než přejdou do jiného stavu, z toho důvodu změna černé barvy na bílou je mnohem delší, než u plazmové televize.
Vypalování:LCD z principu netrpí vypalováním, resp. ne v rozumných časech. LCD se "vypálí" až po velkých extrémech (měsíce stejné část obrazu).
Plasmová televize
Vlastnosti - podstatou plazmové televize jsou malé skleněné doky, které jsou naplněné směsí vzácných plynů neonu a xenonu, které při styku s elektrickým proudem vytváří tzv. plazmu, která rozzáří barevné fluorescenční reflektory. Z nich se skládá samotný televizní obraz. Díky této reakci může plazmová televize jednotlivé obrazy velice rychle měnit. Krátkou odezvou se nejen zlepšuje plynulost pohybu, ale také kontrast pohyblivých scén. Princip plazmy umožňuje úplně zhasnout jednotlivé buňky displeje. Výsledkem je dokonalá čerň v obraze. Nikdy nic neprosvítá. Plazmová televize se může pyšnit svoji tenkostí, a to díky malým rozměrům skleněných doků. Plazmová televize poskytuje skutečně realistický obraz s vynikajícím podáním černé. Disponuje větším kontrastem a pozorovacími úhly. První plazmový televizor uvedla na trh společnost Fujitsu, a to v roce 1996. Plazma stála několik tisíc dolarů, a tak si ji nemohli vskutku dovolit všichni.
U jakého sledování především oceníte plazmovou televizi - sport. (sledování TV všeobecně), filmy, SD vysílání
U jakého sledování neoceníte plazmovou televizi: u sledování statických scén, kdy je na TV dlouhou dobu jeden stálý prvek (např. informační lišta zpravodajského kanálu), protože hrozí tzv. vypálení obrazu.
Srovnávací parametry - kontrast: kolem 1000000:1; pozorovací úhly: barevně neomezené, ovšem dochází ke ztrátě detailů; počet barev: až 18 bit; odezva: pod 0,1 ms; životnost: až 100 000 hod.
Úhlopříčka plazmové televize - plazmové televize se vyrábějí s úhlopříčkou od 94 centimetrů výše. Jejich technologie nedovoluje vyrobit displej menší. Pro zajímavost: největší plazmovou televizi v současné době vyrábí společnost Panasonic. Její úhlopříčka má 150 palců, tj. téměř čtyři metry.
Spotřeba energie - u plazmové televize závisí výše spotřeby energie na jasu obrazu, kdy mezi minimální a maximální hodnotou je poměrně velký rozdíl. V případě, že zprůměrujete spotřebu plazmové televize, může se spotřeba u některých modelů přiblížit hodnotám pro LCD televizi o stejné úhlopříčce.
Jas a kontrast plazmové televize - plazmová televize poskytuje realistický obraz spolu s vynikajícím podáním černé barvy.
Pozorovací úhly plazmové televize - u této televize jsou pozorovací úhly větší než u LCD televize.
Hmotnost plazmové televize - plazmová televize bývá těžší v porovnání s LCD televizí o stejné úhlopříčce.
Doba odezvy plazmové televize - plazmová televize zobrazuje bez jakýkoliv problémů, rychlé pohyby i změny barev.
Vypalování: plazma je na rozdíl od LCD náchylnější na vypalování, je dobré ji z počátku zahořet, viz https://www.tvfreak.cz/forum/showthread.php/13860-Nez-se-zeptate-aktuality-a-zajimavosti?p=182406&viewfull=1#post182406
Cena: Plazmová TV se srovnatelným obrazem jako LCD stojí méně. U malých úhlopříček je to cca stejné, u velkých je rozdíl i 1/3 ceny. Nižší cenu "kompenzuje" vyšší spotřeba.
Někteří lidí jsou více náchylní na blikání plazmových TV a nemohou ji sledovat. Proto si před koupí plazmové TV u všech členů rodiny prověřte, že blikání nevidí.
Pro porovnání návratnosti investice do LCD proti spotřebě plazmy můžete použít níže přiloženou tabulku. Stačí vyplnit žlutá políčka - kolik platíte za 1kw, průměrnou délku denního provozu, ceny a spotřebu vyhlédnutých modelů. Nezapomeňte, že:
- kvalitní LCD je dražší než plazma, obzvláště u větších úhlopříček
- spotřebu plazmy neberte ze specifikace (tam je maximální), ale z měření při testech testů po kalibraci
Berte to, prosím, jako základ dělení obou technologií., jako takovou "první pomoc" pro ty nerozhodné
Ve vývojovém centru společnosti SONY v Basingstoke mají 3D přenosový vůz. Konstrukci 3D přenosového vozu má na starosti společnost Telegenic, většina technického vybavení pochází od Sony. Od běžného přenosového vozu se liší hlavně odlišným zapojením rekordérů a režijních pultů. Vše totiž pracuje současně s dvojicí obrazových signálů. Samozřejmě jsou zde 3D monitory a zobrazovače, v aktivním a ve zvukové režii i v pasivním provedení.
Zdroj: Technet. Foto: Sony
Zdroj: Technet. Foto: Sony
Způsoby, jak dosáhnout 3D vysílání jsou tři:
1) Side by Side (vedle sebe)
Obrazy pro obě oči jsou šířkově smrštěny na polovinu a umístěny vedle sebe "bok po boku". Výsledný signál má běžně používané rozlišení (nejčastěji 1080i) a lze ho tak odvysílat a přijmout běžnou technikou. 3D televizor pak stačí přepnout do vhodného režimu, obrazy rozdělí, roztáhne a promítne přes sebe. Obrazy pro jednotlivé oči mají rozlišení 960 x 1080 obrazových bodů.
2) Top over Bottom (pod sebou)
Řešení v podstatě stejné jako u "Side by Side", s tím rozdílem, že obrazy pro jednotlivé oči jsou smrštěny na výšku. Obrazy pro jednotlivé oči mají rozlišení 1920 x 540 obrazových bodů.
3) Checkerbox (šachovnice)
Zcela odlišný přístup, který se v tuto chvíli nevyužívá pro 3D vysílání, ale při 3D projekci u domácích DLP projektorů, se jmenuje šachovnice (v originále Checkerboard). Obrazy pro levé a pravé oko jsou rozděleny sítí na malé čtverečky, vznikne tím tedy šachovnice. Poté jsou liché čtverečky z jednoho obrazu a sudé čtverečky z druhého spojeny v jeden obraz, v dalším snímku je tomu naopak (z prvního sudé, z druhého liché). Obraz pro každé oko tak má rozlišení přesně poloviční.
4) Frame Sequence (sekvence snímků)
Způsob, který zatím nelze použít u vysílání a které využívá 3D Blu-ray formát, je takzvaný Frame Sequence. Zde jsou snímky řazeny ve dvojnásobné snímkové frekvenci "na střídačku" pro levé a pro pravé oko. Mohou tak mít plné rozlišení a je to zcela ideální řešení. Je k tomu však potřeba dvojnásobná šířka pásma, protože jsou přenášeny dvě sady obrázků a tedy i dvojnásobné množství dat. A to je pro současné přenosové soustavy příliš mnoho.
1) Side by Side (vedle sebe)
Obrazy pro obě oči jsou šířkově smrštěny na polovinu a umístěny vedle sebe "bok po boku". Výsledný signál má běžně používané rozlišení (nejčastěji 1080i) a lze ho tak odvysílat a přijmout běžnou technikou. 3D televizor pak stačí přepnout do vhodného režimu, obrazy rozdělí, roztáhne a promítne přes sebe. Obrazy pro jednotlivé oči mají rozlišení 960 x 1080 obrazových bodů.
2) Top over Bottom (pod sebou)
Řešení v podstatě stejné jako u "Side by Side", s tím rozdílem, že obrazy pro jednotlivé oči jsou smrštěny na výšku. Obrazy pro jednotlivé oči mají rozlišení 1920 x 540 obrazových bodů.
3) Checkerbox (šachovnice)
Zcela odlišný přístup, který se v tuto chvíli nevyužívá pro 3D vysílání, ale při 3D projekci u domácích DLP projektorů, se jmenuje šachovnice (v originále Checkerboard). Obrazy pro levé a pravé oko jsou rozděleny sítí na malé čtverečky, vznikne tím tedy šachovnice. Poté jsou liché čtverečky z jednoho obrazu a sudé čtverečky z druhého spojeny v jeden obraz, v dalším snímku je tomu naopak (z prvního sudé, z druhého liché). Obraz pro každé oko tak má rozlišení přesně poloviční.
4) Frame Sequence (sekvence snímků)
Způsob, který zatím nelze použít u vysílání a které využívá 3D Blu-ray formát, je takzvaný Frame Sequence. Zde jsou snímky řazeny ve dvojnásobné snímkové frekvenci "na střídačku" pro levé a pro pravé oko. Mohou tak mít plné rozlišení a je to zcela ideální řešení. Je k tomu však potřeba dvojnásobná šířka pásma, protože jsou přenášeny dvě sady obrázků a tedy i dvojnásobné množství dat. A to je pro současné přenosové soustavy příliš mnoho.
HDMI 1.3 /1.4
- Specifikace HDMI 1.3 z roku 2006 určuje 340 MHz šířku pásma a z toho vycházející maximální přenosovou rychlost 10,2 GBit/s. Maximální rozlišení je 2560×1600 při 75 Hz a 24bit barevné hloubce. HDMI 1.3 stačí pro přenos 3D obrazu v plném HD rozlišení včetně DTS-HD Master Audio zvuku.
- Specifikace HDMI 1.4 z roku 2009 má stanoveno maximální rozlišení na 4096 x 2160 pix při 24 Hz a 24bit barevné hloubce. Dokáže tedy přenést 4K rozlišení. S rezervou stačí na všechny varianty 3D přenosu obrazu. Navíc však nabízí speciální kanál pro přenos internetového signálu mezi přístroji, zpětný zvukový kanál pro přenos mezi televizorem a AV receiverem.
- Specifikace HDMI 1.3 z roku 2006 určuje 340 MHz šířku pásma a z toho vycházející maximální přenosovou rychlost 10,2 GBit/s. Maximální rozlišení je 2560×1600 při 75 Hz a 24bit barevné hloubce. HDMI 1.3 stačí pro přenos 3D obrazu v plném HD rozlišení včetně DTS-HD Master Audio zvuku.
- Specifikace HDMI 1.4 z roku 2009 má stanoveno maximální rozlišení na 4096 x 2160 pix při 24 Hz a 24bit barevné hloubce. Dokáže tedy přenést 4K rozlišení. S rezervou stačí na všechny varianty 3D přenosu obrazu. Navíc však nabízí speciální kanál pro přenos internetového signálu mezi přístroji, zpětný zvukový kanál pro přenos mezi televizorem a AV receiverem.
Co to je 4K rozlišení
Je to rozlišení 4096 x 2160 pixelů. Datový tok je velmi náročný: za jednu vteřinu je promítnuto 24 obrazových snímků v rozlišení 8,85 MPix. U 3D se jedná o 48 snímků za vteřinu.
V digitálních kinech se momentálně používá rozlišení 2K, což je 2048 x 1080 pixelů.
Je to rozlišení 4096 x 2160 pixelů. Datový tok je velmi náročný: za jednu vteřinu je promítnuto 24 obrazových snímků v rozlišení 8,85 MPix. U 3D se jedná o 48 snímků za vteřinu.
V digitálních kinech se momentálně používá rozlišení 2K, což je 2048 x 1080 pixelů.
3D a kamera (tedy dvě kamery)
Obraz 3D je nutné natáčet dvěma kamerami naráz, přičemž obě musí být zcela identicky nastaveny a jejich vzájemná konfigurace musí splnit spoustu podmínek.
Kamery musí být ve stejné výšce a zafixovány ve stejném úhlu, jedna kamera nesmí mířit výš než druhá. Přípustné není ani žádné jiné vzájemné naklopení kamer, ve všech případech by došlo ke zkreslení obrazu a prostorového efektu. Shodně nastavená musí být i transfokace kamery, tedy zoom, obě musí snímat zcela stejný prostor. Obě kamery také musí ostřit ve stejné hloubce. Osy objektivů také musí mít stejnou rozteč a to zhruba 6 až 7 centimetrů. A to je např. v případě rozměrnějších skel, poměrně problém.
Pro práci se používají dva způsoby. Tím prvním je "3D rig" (příloha č. 1). Jde o stativ, na kterém je přesně a kalibrovatelně uchycena dvojice kamer. Jejich konfigurace musí splnit výše zmíněné podmínky.
Druhý způsob se nazývá "3D mirror rig" (příloha č. 2). V tomto případě nejsou kamery vedle sebe, ale jedna je uchycena vodorovně, druhá o něco níž svisle. Objektivy obou kamer míří do tmavého boxu se zrcadlem, jedna kamera tak natáčí obraz odražený. Díky tomu mohou být osy objektivů v optimální vzájemné vzdálenosti.
1) Kamera v příloze č. 1 se podílela na natáčení filmu Avatar
2) Vysvětlení ke kameře v příloze č. 2: A - zracadla rozdělující obraz pro kamery. B/C - snímací kamery. D - společné ovládání obou kamer. E - náhledový monitor.
Obraz 3D je nutné natáčet dvěma kamerami naráz, přičemž obě musí být zcela identicky nastaveny a jejich vzájemná konfigurace musí splnit spoustu podmínek.
Kamery musí být ve stejné výšce a zafixovány ve stejném úhlu, jedna kamera nesmí mířit výš než druhá. Přípustné není ani žádné jiné vzájemné naklopení kamer, ve všech případech by došlo ke zkreslení obrazu a prostorového efektu. Shodně nastavená musí být i transfokace kamery, tedy zoom, obě musí snímat zcela stejný prostor. Obě kamery také musí ostřit ve stejné hloubce. Osy objektivů také musí mít stejnou rozteč a to zhruba 6 až 7 centimetrů. A to je např. v případě rozměrnějších skel, poměrně problém.
Pro práci se používají dva způsoby. Tím prvním je "3D rig" (příloha č. 1). Jde o stativ, na kterém je přesně a kalibrovatelně uchycena dvojice kamer. Jejich konfigurace musí splnit výše zmíněné podmínky.
Druhý způsob se nazývá "3D mirror rig" (příloha č. 2). V tomto případě nejsou kamery vedle sebe, ale jedna je uchycena vodorovně, druhá o něco níž svisle. Objektivy obou kamer míří do tmavého boxu se zrcadlem, jedna kamera tak natáčí obraz odražený. Díky tomu mohou být osy objektivů v optimální vzájemné vzdálenosti.
1) Kamera v příloze č. 1 se podílela na natáčení filmu Avatar
2) Vysvětlení ke kameře v příloze č. 2: A - zracadla rozdělující obraz pro kamery. B/C - snímací kamery. D - společné ovládání obou kamer. E - náhledový monitor.
Jak funguje 3D televizor
Princip 3D televizorů je stejný, jako u běžného stereoskopického zobrazování fotografií – ať jde o zobrazování posunutých snímků, nebo určených pro to které oko.
Experimenty ukázaly, že právě sledování posunutých snímků umožňuje rozšíření zorného pole a zlepšení hloubky stereoskopického efektu. Pro toto zobrazování byly vyvinuty brýle se speciální prismatickou optikou. Dílčí snímky jsou v tomto případě rovněž přehozeny. Princip funguje i pro pohyblivé obrazy, je tedy teoreticky použitelný i pro televizi, ale vyžaduje speciální řádkový rozklad.
Pozorovaný obraz tvoří dva dílčí obrazy, anaglyph, snímané současně dvěma kamerami, které jsou klasicky pro tuto technologii horizontálně posunuty o vzdálenost očí.
V kinematografii nebo projekční televizi se dílčí obrazy promítají na plátno přes barevné filtry (zelenomodrý a červený). Divák sleduje obrazovku brýlemi se stejně barevnými skly. Tato barevná filtrace zajišťuje, že každé oko vnímá jen příslušný dílčí obraz a v mozku se vytváří prostorový vjem. V případě barevných obrazů může tento způsob separace zkreslit barevný vjem výsledného virtuálního obrazu.
Časem vznikala celá řada variant tohoto systému s různými barevnými kombinacemi. Existují i možnosti polarizačních obrazovek s brýlemi s polarizačními filtry, jde však stále o poněkud dražší princip. Také existuje metoda postupného stereoskopického zobrazování dílčích obrazů se zatemňováním. Průzory levého a pravého oka se postupně zatemňují a otvírají synchronně se střídáním dílčích obrazů. Potřebný synchronizační signál je obvykle vysílán v pásmu IR záření, což může prakticky omezit pozorovací prostor a počet diváků. Technickou realizaci lze zajistit brýlemi s přepínanými LCD. U této verze je pozorovací úhel větší.
Existují také zobrazovací systémy HMD (Head Mounted Display). Jejich základní částí jsou brýle tvořené dvěma LCD, případně OLED zobrazovači. Obvykle jsou montovány do speciální přilby. Zobrazují obrazové signály odpovídající dílčím posunutým obrazům. Technologie umožňuje zobrazování 3D filmů, ale častěji je používána pro vytváření virtuální reality.
Digitální obrazové signály levého a pravého dílčího obrazu jsou na produkční straně v příslušném multiplexu kódovány samostatně a přenášeny v transportním toku, jehož přenosová rychlost musí být vyšší (cca 10 Mb/s). Na přijímací straně je potřebný přijímač se dvěma dekodéry MPEG-2 (přijímač umožňující funkce PIP, PaP s oběma online obrazy) a nejlépe 100(200)Hz rozkladem, z něhož musí být také odvozen rovněž synchronizační signál pro IR řízení zatemňovacích brýlí diváka.
Existují i systémy, které nevyžadují pro vytvoření prostorového vjemu obrazu speciální brýle. I v těchto technologiích je počet diváků, sledujících obraz, omezen na limitovanou oblast, ve které se prostorový vjem projevuje. Takových systémů již byla vyvinuta celá řada. Většinou využívají principu a technologií rastrových optických (čočkových) elementů. Lze je dělit podle různých kritérií.
Ještě existují autostereoskopická zobrazení pro 3D televizní zobrazovače, tato technologie byla použita i pro monitory počítačů. Vznikly už prototypy plazmových i LCD zobrazovačů, které umožňují auto-stereoskopický vjem pomocí dělených svisle orientovaných čočkových rastrů na čelním skle zobrazovače. Tento rastr umožňuje tzv. optické adresování odpovídajících dílčích obrazů k levému a pravému oku diváka. Stereoskopický vjem se však uplatňuje jen v omezeném prostoru. Nutnou podmínkou je potřebné počítačové zpracování obrazového signálu, které pomocí sofistikovaného softwaru umožňuje vytvářet v reálném čase z přenášeného dvoukanálového 3D signálu střídající se proužky levého a pravého dílčího snímku.
Zdroj: 3D TELEVIZE
Princip 3D televizorů je stejný, jako u běžného stereoskopického zobrazování fotografií – ať jde o zobrazování posunutých snímků, nebo určených pro to které oko.
Experimenty ukázaly, že právě sledování posunutých snímků umožňuje rozšíření zorného pole a zlepšení hloubky stereoskopického efektu. Pro toto zobrazování byly vyvinuty brýle se speciální prismatickou optikou. Dílčí snímky jsou v tomto případě rovněž přehozeny. Princip funguje i pro pohyblivé obrazy, je tedy teoreticky použitelný i pro televizi, ale vyžaduje speciální řádkový rozklad.
Pozorovaný obraz tvoří dva dílčí obrazy, anaglyph, snímané současně dvěma kamerami, které jsou klasicky pro tuto technologii horizontálně posunuty o vzdálenost očí.
V kinematografii nebo projekční televizi se dílčí obrazy promítají na plátno přes barevné filtry (zelenomodrý a červený). Divák sleduje obrazovku brýlemi se stejně barevnými skly. Tato barevná filtrace zajišťuje, že každé oko vnímá jen příslušný dílčí obraz a v mozku se vytváří prostorový vjem. V případě barevných obrazů může tento způsob separace zkreslit barevný vjem výsledného virtuálního obrazu.
Časem vznikala celá řada variant tohoto systému s různými barevnými kombinacemi. Existují i možnosti polarizačních obrazovek s brýlemi s polarizačními filtry, jde však stále o poněkud dražší princip. Také existuje metoda postupného stereoskopického zobrazování dílčích obrazů se zatemňováním. Průzory levého a pravého oka se postupně zatemňují a otvírají synchronně se střídáním dílčích obrazů. Potřebný synchronizační signál je obvykle vysílán v pásmu IR záření, což může prakticky omezit pozorovací prostor a počet diváků. Technickou realizaci lze zajistit brýlemi s přepínanými LCD. U této verze je pozorovací úhel větší.
Existují také zobrazovací systémy HMD (Head Mounted Display). Jejich základní částí jsou brýle tvořené dvěma LCD, případně OLED zobrazovači. Obvykle jsou montovány do speciální přilby. Zobrazují obrazové signály odpovídající dílčím posunutým obrazům. Technologie umožňuje zobrazování 3D filmů, ale častěji je používána pro vytváření virtuální reality.
Digitální obrazové signály levého a pravého dílčího obrazu jsou na produkční straně v příslušném multiplexu kódovány samostatně a přenášeny v transportním toku, jehož přenosová rychlost musí být vyšší (cca 10 Mb/s). Na přijímací straně je potřebný přijímač se dvěma dekodéry MPEG-2 (přijímač umožňující funkce PIP, PaP s oběma online obrazy) a nejlépe 100(200)Hz rozkladem, z něhož musí být také odvozen rovněž synchronizační signál pro IR řízení zatemňovacích brýlí diváka.
Existují i systémy, které nevyžadují pro vytvoření prostorového vjemu obrazu speciální brýle. I v těchto technologiích je počet diváků, sledujících obraz, omezen na limitovanou oblast, ve které se prostorový vjem projevuje. Takových systémů již byla vyvinuta celá řada. Většinou využívají principu a technologií rastrových optických (čočkových) elementů. Lze je dělit podle různých kritérií.
Ještě existují autostereoskopická zobrazení pro 3D televizní zobrazovače, tato technologie byla použita i pro monitory počítačů. Vznikly už prototypy plazmových i LCD zobrazovačů, které umožňují auto-stereoskopický vjem pomocí dělených svisle orientovaných čočkových rastrů na čelním skle zobrazovače. Tento rastr umožňuje tzv. optické adresování odpovídajících dílčích obrazů k levému a pravému oku diváka. Stereoskopický vjem se však uplatňuje jen v omezeném prostoru. Nutnou podmínkou je potřebné počítačové zpracování obrazového signálu, které pomocí sofistikovaného softwaru umožňuje vytvářet v reálném čase z přenášeného dvoukanálového 3D signálu střídající se proužky levého a pravého dílčího snímku.
Zdroj: 3D TELEVIZE
Ucelený 3D systém LG
Společnost LG Electronics oznámila, že v České republice je nyní k dispozici její ucelený 3D systém. Co si pod tímto termínem máme vůbec představit, to si nyní v krátkosti povíme. Jedná se totiž o více druhů zařízení pro 3D.
https://www.tvfreak.cz/uceleny-3d-system-lg-v-cr/4508
LG Optimus 3D
Společnost LG Electronics oznámila, že v České republice je nyní k dispozici její ucelený 3D systém. Co si pod tímto termínem máme vůbec představit, to si nyní v krátkosti povíme. Jedná se totiž o více druhů zařízení pro 3D.
https://www.tvfreak.cz/uceleny-3d-system-lg-v-cr/4508
LG Optimus 3D
Sdružení EISA (The European imaging and sound association - založeno roku 1982) určila nejlepším 3D televizorem Philips 46PFL9706.
Philips s tímto modelem učinil výrazný krok kupředu zejména v účinném oddělení obrazu levého a pravého oka, což je rušivý projev každé aktivní technologie 3D, a snížil tak blikání stereoskopického obrazu. Hloubku efektu původního trojrozměrného obrazu lze jemně nastavit. Věrnost a přirozenost zobrazení je díky přesným digitálním obvodům velmi přesvědčivá a k ovlivnění parametrů lze využít také profesionální kalibraci ISF. Nepříjemné odrazy a odlesky vnějšího světla od obrazovky účinně snižuje filtr Moth Eye (Muří oko) a černá barva je skutečně černá bez ztráty jemných detailů. Jako vždy, nejrychlejší pohyby v obraze jsou plynulé a bez trhání, zobrazeny nejlépe ve své třídě.
Philips s tímto modelem učinil výrazný krok kupředu zejména v účinném oddělení obrazu levého a pravého oka, což je rušivý projev každé aktivní technologie 3D, a snížil tak blikání stereoskopického obrazu. Hloubku efektu původního trojrozměrného obrazu lze jemně nastavit. Věrnost a přirozenost zobrazení je díky přesným digitálním obvodům velmi přesvědčivá a k ovlivnění parametrů lze využít také profesionální kalibraci ISF. Nepříjemné odrazy a odlesky vnějšího světla od obrazovky účinně snižuje filtr Moth Eye (Muří oko) a černá barva je skutečně černá bez ztráty jemných detailů. Jako vždy, nejrychlejší pohyby v obraze jsou plynulé a bez trhání, zobrazeny nejlépe ve své třídě.
3D zobrazovací technologie
- Projekce typu Anaglyf: Tato projekce je jednou z nejvíce rozšířených metod, jak lze zobrazit 3D prostorové obrázky a film. Stačí pouze brýle, které jsou vybavené jednou červenou a jednou modrou (někdy zelenou očnicí). Levá očnice je vždy zabarvena červeným filtrem. Pravá očnice je zabarvena modrým (někdy zeleným filtrem).
- Pasivní 3D projekce: Tato projekce je založena na brýlích, které mají polarizační filtry. Jedna očnice propouští pouze světlo kmitající v horizontální rovině, druhá očnice propouští pouze světlo kmitající ve vertikální rovině. Na projekční plochu se promítají dva obrazy. Před každým projektorem je upevněn polarizační filtr. Na jednom projektoru je horizontální a na druhém vertikální filtr. Projekční plocha, je vyrobena ze speciálního materiálu a opatřena povrchem, který zachová polarizaci dopadajícího světla. Do každého oka pronikne (díky polarizačním filtrům v očnicích) pouze příslušný obraz.
- Aktivní 3D projekce: Základem této technologie jen jeden projektor nebo monitor. Střídavě jsou promítány obrazy pro levé a pravé oko. Frekvence střídání obrazů by měla dosahovat hodnoty 120Hz. Během jedné vteřiny je tak promítnuto 60 obrazů pro každé oko. Divák potřebuje speciální brýle. Ty jsou synchronizovány se zobrazovacím zařízením a střídavě zatmívají levé a pravé oko ve stejné frekvenci. Elektronické brýle diváka se dálkově synchronizují se zdrojem vysílání. Výsledkem je, že každý lichý snímek vidí divák jedním okem a každý sudý okem druhým.
- Autostereoskopie 3D: Je to metoda, která nevyžaduje použití speciálních brýlí. Zobrazovacím zařízením je typicky LCD monitor. Na jeho povrchu je umístěna speciální fólie, která je hlavní součástí celého systému. Fólie láme směr obrazu. Liché sloupce pixelů jsou lámány jedním směrem, sudé druhým směrem. Jedno oko tak získá liché sloupce obrazu, druhé sudé. Každé uvidí jiný obraz a mozek už se postará o dojem prostorového vidění. Nevýhoda je, že uživatel získá dojem 3D obrazu jen v určité, předem dané, pozici vůči displeji.
- Projekce typu Anaglyf: Tato projekce je jednou z nejvíce rozšířených metod, jak lze zobrazit 3D prostorové obrázky a film. Stačí pouze brýle, které jsou vybavené jednou červenou a jednou modrou (někdy zelenou očnicí). Levá očnice je vždy zabarvena červeným filtrem. Pravá očnice je zabarvena modrým (někdy zeleným filtrem).
- Pasivní 3D projekce: Tato projekce je založena na brýlích, které mají polarizační filtry. Jedna očnice propouští pouze světlo kmitající v horizontální rovině, druhá očnice propouští pouze světlo kmitající ve vertikální rovině. Na projekční plochu se promítají dva obrazy. Před každým projektorem je upevněn polarizační filtr. Na jednom projektoru je horizontální a na druhém vertikální filtr. Projekční plocha, je vyrobena ze speciálního materiálu a opatřena povrchem, který zachová polarizaci dopadajícího světla. Do každého oka pronikne (díky polarizačním filtrům v očnicích) pouze příslušný obraz.
- Aktivní 3D projekce: Základem této technologie jen jeden projektor nebo monitor. Střídavě jsou promítány obrazy pro levé a pravé oko. Frekvence střídání obrazů by měla dosahovat hodnoty 120Hz. Během jedné vteřiny je tak promítnuto 60 obrazů pro každé oko. Divák potřebuje speciální brýle. Ty jsou synchronizovány se zobrazovacím zařízením a střídavě zatmívají levé a pravé oko ve stejné frekvenci. Elektronické brýle diváka se dálkově synchronizují se zdrojem vysílání. Výsledkem je, že každý lichý snímek vidí divák jedním okem a každý sudý okem druhým.
- Autostereoskopie 3D: Je to metoda, která nevyžaduje použití speciálních brýlí. Zobrazovacím zařízením je typicky LCD monitor. Na jeho povrchu je umístěna speciální fólie, která je hlavní součástí celého systému. Fólie láme směr obrazu. Liché sloupce pixelů jsou lámány jedním směrem, sudé druhým směrem. Jedno oko tak získá liché sloupce obrazu, druhé sudé. Každé uvidí jiný obraz a mozek už se postará o dojem prostorového vidění. Nevýhoda je, že uživatel získá dojem 3D obrazu jen v určité, předem dané, pozici vůči displeji.
V této sekci "Televizory" se poslední dobou objevují dotazy typu: Jakou LED televizi. Upřímně řečeno - žádnou. Proč?
Taková LED obrazovka se vám nevejde do bytu, neb neprojde futrama ve dveřích, a také ji asi těžko někam umístíte. Je opravdu veliká. Je to prostě velkoplošná obrazovka ..... a také je drahá. Za tu cenu si v pohodě koupíte televizi TechniSat, BeoVision, Loewe, Lava, Metz, .......... a ještě vám nějaké prašule zbudou.
Jak funguje LED obrazovka
LED obrazovka je aktivní zobrazovací zařízení, jehož aktivním prvkem jsou světelné diody, takzvané LED (zkratka Light Emitting Diode), poskládané do sítě (matice) pokrývající celou plochu obrazovky.
LED obrazovka je postavena na principu aditivního sčítání barev, kdy každý jednotlivý plněbarevný bod obrazovky tvoří trojice LED - červená, zelená a modrá. Při sledování velkoplošné LED obrazovky z určité vzdálenosti barevný svit všech tří LED splyne díky omezené rozlišovací schopnosti lidského oka a pozorovatel ho vnímá jako jeden barevný bod. Čím větší je rozteč mezi jednotlivými LED, tím větší je i minimální pozorovací vzdálenost.
LEDjsou osazeny do plochy obrazovky se stínítky. Stínítka jsou výstupky tvořící stříšku nad LED, která zabraňuje dopadu slunečního záření a chrání před mechanickým poškozením. Černá barva podkladu obrazovky zajišťuje optimální podmínky pro maximální využití barevné škály a intenzity vyzařovaného světla. Rozdílnou intenzitou svitu jednotlivých LED lze docílit zobrazení až 68 miliard barev!
Obrazová data jsou zpracovávaná v počítači prostřednictvím řídící aplikace, která každé LED přiřazuje odlišnou intenzitu svitu. Tato informace je zasílána do řídící jednotky uvnitř samotné obrazovky. Vše se děje v reálném čase při obnovovací frekvenci 600 Hz, tedy 600x za vteřinu. Vysoká obnovovací frekvence zaručuje, že obraz LED obrazovky zaznamenaný jakoukoli videotechnikou, nebliká, což je absolutně nezbytné při TV přenosech ze sportovních utkání nebo koncertů.
Prvky velkoplošných LED obrazovek
Cluster je nejmenší konstrukční prvek velkoplošných LED obrazovek. Je to vodotěsný a prachotěsný segment o rozměrech 12x12x2,5 cm, který obsahuje LED uspořádané do matice, řídící elektroniku a obal z odolného plastu. Cluster má zdvojený konektor se základním blokem, čímž je eliminována ztráta dat pro LED. Poškozený cluster lze snadno vyměnit i za chodu obrazovky.
Základní blok je základní funkční prvek velkoplošných LED obrazovek. Skládá se ze základní desky s řídící elektronikou, primárního i záložního napájecího zdroje a pevného kovového obalu. Jeho čelní strana je osázena 16 clustery (4x4). Ze základních bloků lze složit velkoplošnou LED obrazovku libovolného tvaru i velikosti – jediným omezením je rozměr základního bloku 48 x 48 cm.
Nosná konstrukce spojuje základní bloky do jednoho mechanicky odolného celku. Lze zvolit pevnou konstrukci, která je vhodná pro trvalé instalace např. na fasády domů, nebo rozebíratelnou konstrukci, která umožňuje měnit tvar obrazovky dle potřeby (moduly o rozměru cca 1x1 m lze libovolně pospojovat do libovolného tvaru).
Datový kabel zajišťuje komunikaci mezi řídícím počítačem a velkoplošnou LED obrazovkou. Používá se buď klasický metalický síťový kabel nebo kabel optický pro vzdálené řízení (v řádu kilometrů).
Řídící počítač zpracovává obrazové informace z rozmanitých vstupů pomocí aplikace ViewLab a následně je zasílá řídící elektronice obrazovky. Funkci řídícího počítače zvládne standardní PC vybavené kartami pro sběr video signálu (S-Video i kompozitní video), digitální a analogové TV, satelitní vysílání apod. Aplikace ViewLab umožňuje kombinovat video signál z kamer s grafikou a texty, reklamními sděleními, informačními bloky včetně online zpravodajství z internetu nebo daty ze SMS hlasování.
Zdroj: Imagine - velkoplošné obrazovky
Taková LED obrazovka se vám nevejde do bytu, neb neprojde futrama ve dveřích, a také ji asi těžko někam umístíte. Je opravdu veliká. Je to prostě velkoplošná obrazovka ..... a také je drahá. Za tu cenu si v pohodě koupíte televizi TechniSat, BeoVision, Loewe, Lava, Metz, .......... a ještě vám nějaké prašule zbudou.
Jak funguje LED obrazovka
LED obrazovka je aktivní zobrazovací zařízení, jehož aktivním prvkem jsou světelné diody, takzvané LED (zkratka Light Emitting Diode), poskládané do sítě (matice) pokrývající celou plochu obrazovky.
LED obrazovka je postavena na principu aditivního sčítání barev, kdy každý jednotlivý plněbarevný bod obrazovky tvoří trojice LED - červená, zelená a modrá. Při sledování velkoplošné LED obrazovky z určité vzdálenosti barevný svit všech tří LED splyne díky omezené rozlišovací schopnosti lidského oka a pozorovatel ho vnímá jako jeden barevný bod. Čím větší je rozteč mezi jednotlivými LED, tím větší je i minimální pozorovací vzdálenost.
LEDjsou osazeny do plochy obrazovky se stínítky. Stínítka jsou výstupky tvořící stříšku nad LED, která zabraňuje dopadu slunečního záření a chrání před mechanickým poškozením. Černá barva podkladu obrazovky zajišťuje optimální podmínky pro maximální využití barevné škály a intenzity vyzařovaného světla. Rozdílnou intenzitou svitu jednotlivých LED lze docílit zobrazení až 68 miliard barev!
Obrazová data jsou zpracovávaná v počítači prostřednictvím řídící aplikace, která každé LED přiřazuje odlišnou intenzitu svitu. Tato informace je zasílána do řídící jednotky uvnitř samotné obrazovky. Vše se děje v reálném čase při obnovovací frekvenci 600 Hz, tedy 600x za vteřinu. Vysoká obnovovací frekvence zaručuje, že obraz LED obrazovky zaznamenaný jakoukoli videotechnikou, nebliká, což je absolutně nezbytné při TV přenosech ze sportovních utkání nebo koncertů.
Prvky velkoplošných LED obrazovek
Cluster je nejmenší konstrukční prvek velkoplošných LED obrazovek. Je to vodotěsný a prachotěsný segment o rozměrech 12x12x2,5 cm, který obsahuje LED uspořádané do matice, řídící elektroniku a obal z odolného plastu. Cluster má zdvojený konektor se základním blokem, čímž je eliminována ztráta dat pro LED. Poškozený cluster lze snadno vyměnit i za chodu obrazovky.
Základní blok je základní funkční prvek velkoplošných LED obrazovek. Skládá se ze základní desky s řídící elektronikou, primárního i záložního napájecího zdroje a pevného kovového obalu. Jeho čelní strana je osázena 16 clustery (4x4). Ze základních bloků lze složit velkoplošnou LED obrazovku libovolného tvaru i velikosti – jediným omezením je rozměr základního bloku 48 x 48 cm.
Nosná konstrukce spojuje základní bloky do jednoho mechanicky odolného celku. Lze zvolit pevnou konstrukci, která je vhodná pro trvalé instalace např. na fasády domů, nebo rozebíratelnou konstrukci, která umožňuje měnit tvar obrazovky dle potřeby (moduly o rozměru cca 1x1 m lze libovolně pospojovat do libovolného tvaru).
Datový kabel zajišťuje komunikaci mezi řídícím počítačem a velkoplošnou LED obrazovkou. Používá se buď klasický metalický síťový kabel nebo kabel optický pro vzdálené řízení (v řádu kilometrů).
Řídící počítač zpracovává obrazové informace z rozmanitých vstupů pomocí aplikace ViewLab a následně je zasílá řídící elektronice obrazovky. Funkci řídícího počítače zvládne standardní PC vybavené kartami pro sběr video signálu (S-Video i kompozitní video), digitální a analogové TV, satelitní vysílání apod. Aplikace ViewLab umožňuje kombinovat video signál z kamer s grafikou a texty, reklamními sděleními, informačními bloky včetně online zpravodajství z internetu nebo daty ze SMS hlasování.
Zdroj: Imagine - velkoplošné obrazovky
Přehled 3D kanálů na satelitu:
http://www.parabola.cz/prehledy/3dtv/
http://www.parabola.cz/prehledy/3dtv/
Typy závad LCD
Přehled opravitelných závad a symptomů na LCD obrazovkách
Závady způsobené uživatelem:
- Scratch front (škrábance na přední straně) příloha č.1
Výrobní vady:
- Dust BLU (nečistota v BLU)
- Scratch back (škrábance na zadní straně displeje)
- Bubble (bubliny pod polfilmem)
- Dust polfilm (prach pod polfilmem)
- Polfilm defect (vada polfilmu, spečený, špinavý)
- BLU defect (podsvícení nesvítí, nebo jenom slabě
- Black screen (černá obrazovka při podsvícení)
- White screen (bílá obrazovka při podsvícení, vystupují barevné svislé linky)
- Flicker (roztřesený obraz)
- Signal error (chyby v signálu / barvy, rušení, duchy, ....)
- H-block (svítí-nesvítí vodorovný blok i barevně) příloha č.2
- H-line (svítí-nesvítí vodorovná linka i barevně) příloha č.3
- V-block (svítí-nesvítí svislý blok i barevně) příloha č.4
- V-line (svítí-nesvítí svislá linka i barevně)
Přehled neopravitelných závad a symptomů na LCD obrazovkách
Závady způsobené uživatelem:
- Crack / broken (zlomené sklo)
Výrobní vady:
-Cell defect (světlá oblast kolem vadného pixelu)
- Light leakage (únik světla na krajích)
- Mura color (barevná mura / žlutá, pruhy, .... nerovnoměrné rozložení barev
- Pixel defect (svítí-nesvítí bod, nebo více bodů i barevně)
- Zaratsuki (shluk barevných bodů a čar) příloha č.5
- H-line Cell out defect (vodorovná linka-přerušovaná, nebo není přes celý obraz)
- V-line Cell out defect (svislá linka-přerušovaná, nebo není přes celý obraz)
Zdroj: ElSin (opravy LCD)
Přehled opravitelných závad a symptomů na LCD obrazovkách
Závady způsobené uživatelem:
- Scratch front (škrábance na přední straně) příloha č.1
Výrobní vady:
- Dust BLU (nečistota v BLU)
- Scratch back (škrábance na zadní straně displeje)
- Bubble (bubliny pod polfilmem)
- Dust polfilm (prach pod polfilmem)
- Polfilm defect (vada polfilmu, spečený, špinavý)
- BLU defect (podsvícení nesvítí, nebo jenom slabě
- Black screen (černá obrazovka při podsvícení)
- White screen (bílá obrazovka při podsvícení, vystupují barevné svislé linky)
- Flicker (roztřesený obraz)
- Signal error (chyby v signálu / barvy, rušení, duchy, ....)
- H-block (svítí-nesvítí vodorovný blok i barevně) příloha č.2
- H-line (svítí-nesvítí vodorovná linka i barevně) příloha č.3
- V-block (svítí-nesvítí svislý blok i barevně) příloha č.4
- V-line (svítí-nesvítí svislá linka i barevně)
Přehled neopravitelných závad a symptomů na LCD obrazovkách
Závady způsobené uživatelem:
- Crack / broken (zlomené sklo)
Výrobní vady:
-Cell defect (světlá oblast kolem vadného pixelu)
- Light leakage (únik světla na krajích)
- Mura color (barevná mura / žlutá, pruhy, .... nerovnoměrné rozložení barev
- Pixel defect (svítí-nesvítí bod, nebo více bodů i barevně)
- Zaratsuki (shluk barevných bodů a čar) příloha č.5
- H-line Cell out defect (vodorovná linka-přerušovaná, nebo není přes celý obraz)
- V-line Cell out defect (svislá linka-přerušovaná, nebo není přes celý obraz)
Zdroj: ElSin (opravy LCD)
Co to je
BLU (BackLightUnit) - podsvěcující jednotka displeje včetně CCF lamp
Mura - tmavá skvrna na obrazovce, nejlépe viditelná na šedém pozadí
Zaratsuki - shluk barevných pixelů
BLU (BackLightUnit) - podsvěcující jednotka displeje včetně CCF lamp
Mura - tmavá skvrna na obrazovce, nejlépe viditelná na šedém pozadí
Zaratsuki - shluk barevných pixelů
OLED (Organic light-emitting diode)
je typ displeje využívající technologii organických elektroluminiscenčních diod. Technologie pochází z roku 1987, kdy jí vyvinula firma Eastman Kodak. Nyní se používají především v přístrojích jako mobilní telefony, fotoaparáty nebo MP3 a MP4 přehrávače.
Mezi průhlednou anodou a kovovou katodou je několik vrstev organické látky. Jsou to vrstvy vypuzující díry, přenášející díry, vyzařovací vrstva a vrstva přenášející elektrony. V momentě, když je do některého políčka přivedeno napětí, jsou vyvolány kladné a záporné náboje, které se spojují ve vyzařovací vrstvě, a tím produkují světelné záření. Struktura a použité elektrody jsou uzpůsobeny, aby docházelo k maximálnímu střetávání nábojů ve vyzařovací vrstvě. Proto má světlo dostatečnou intenzitu.
Existují dva základní druhy:
Displej s pasivní matricí (PMOLED - Passive Matrix Organic Light Emitting Diode)
Displej s aktivní matricí (AMOLED - Active Matrix Organic Light Emitting Diode)
PMOLED
Displeje s pasivní matricí jsou jednodušší, používají se především tam, kde je třeba zobrazit například pouze text. Stejně jako u jednodušších grafických LCD displejů (DSTN, STN), jsou jednotlivé pixely řízeny pasivně, mřížkovou matricí navzájem překřížených vodičů. V místě křížení jsou vodiče připojeny k elektrodám (katodám, resp. anodám) OLED struktury a tím vznikají jednotlivé pixely. Pomocí mříže vodičů a multiplexních přepínačů je na anody a katody vybraných bodů přivedeno elektrické napětí, které přinutí organickou látku vyzařovat. Signály jsou zpravidla dodávány do sloupců a synchronizovány s cyklickým zapojováním řádků. Optický výstup tak vzniká postupným skládáním řádků, ke kterému dochází 60krát za sekundu.
AMOLED
Displeje s aktivní matricí jsou vhodné pro graficky náročné aplikace s velkým rozlišením, tedy zobrazování videa a grafiky. Struktura je podobná jako u TFT typů LCD displejů. Spínání každého pixelu je prováděno vlastním tranzistorem (vlastně dvěma - jeden řídí nabíjení a vybíjení kondenzátoru a druhý je jako napěťový stabilizátor kvůli zajištění konstantní velikosti proudu), čímž se zamezí například blikání bodů, které mají svítit během několika po sobě jdoucích cyklů. Současně se zvyšuje průtok proudu a zkracuje doba odezvy. Mezi výhody oproti PMOLED patří vyšší zobrazovací frekvence, ostřejší vykreslení obrazu a nižší spotřeba. Nevýhodu je složitější struktura displeje a tedy i vyšší cena.
Další varianty OLED technologie:
PHOLED (Phosphorescent OLED)
WOLED (White OLED)
FOLED (Flexibilní OLED)
TOLED (Transparentní OLED)
Přestože by se dalo říci, že OLED mají samé výhody (odolnost, pracovní teplota, subtilnost, zobrazovací úhel, citlivost, rozlišení a výrobní náklady) a není tedy vlastně důvod používat LCD, mají i některé nevýhody. Mezi nejzásadnější patří životnost, která není ani stejná pro všechny barvy. Modrá barva začne ztrácet na intenzitě již za 1 000 hodin, životnost zelené je asi 10 000 hodin a červené přibližně 30 000 hodin.
Zdroj: Digitální TV
Mezi průhlednou anodou a kovovou katodou je několik vrstev organické látky. Jsou to vrstvy vypuzující díry, přenášející díry, vyzařovací vrstva a vrstva přenášející elektrony. V momentě, když je do některého políčka přivedeno napětí, jsou vyvolány kladné a záporné náboje, které se spojují ve vyzařovací vrstvě, a tím produkují světelné záření. Struktura a použité elektrody jsou uzpůsobeny, aby docházelo k maximálnímu střetávání nábojů ve vyzařovací vrstvě. Proto má světlo dostatečnou intenzitu.
Existují dva základní druhy:
Displej s pasivní matricí (PMOLED - Passive Matrix Organic Light Emitting Diode)
Displej s aktivní matricí (AMOLED - Active Matrix Organic Light Emitting Diode)
PMOLED
Displeje s pasivní matricí jsou jednodušší, používají se především tam, kde je třeba zobrazit například pouze text. Stejně jako u jednodušších grafických LCD displejů (DSTN, STN), jsou jednotlivé pixely řízeny pasivně, mřížkovou matricí navzájem překřížených vodičů. V místě křížení jsou vodiče připojeny k elektrodám (katodám, resp. anodám) OLED struktury a tím vznikají jednotlivé pixely. Pomocí mříže vodičů a multiplexních přepínačů je na anody a katody vybraných bodů přivedeno elektrické napětí, které přinutí organickou látku vyzařovat. Signály jsou zpravidla dodávány do sloupců a synchronizovány s cyklickým zapojováním řádků. Optický výstup tak vzniká postupným skládáním řádků, ke kterému dochází 60krát za sekundu.
AMOLED
Displeje s aktivní matricí jsou vhodné pro graficky náročné aplikace s velkým rozlišením, tedy zobrazování videa a grafiky. Struktura je podobná jako u TFT typů LCD displejů. Spínání každého pixelu je prováděno vlastním tranzistorem (vlastně dvěma - jeden řídí nabíjení a vybíjení kondenzátoru a druhý je jako napěťový stabilizátor kvůli zajištění konstantní velikosti proudu), čímž se zamezí například blikání bodů, které mají svítit během několika po sobě jdoucích cyklů. Současně se zvyšuje průtok proudu a zkracuje doba odezvy. Mezi výhody oproti PMOLED patří vyšší zobrazovací frekvence, ostřejší vykreslení obrazu a nižší spotřeba. Nevýhodu je složitější struktura displeje a tedy i vyšší cena.
Další varianty OLED technologie:
PHOLED (Phosphorescent OLED)
WOLED (White OLED)
FOLED (Flexibilní OLED)
TOLED (Transparentní OLED)
Přestože by se dalo říci, že OLED mají samé výhody (odolnost, pracovní teplota, subtilnost, zobrazovací úhel, citlivost, rozlišení a výrobní náklady) a není tedy vlastně důvod používat LCD, mají i některé nevýhody. Mezi nejzásadnější patří životnost, která není ani stejná pro všechny barvy. Modrá barva začne ztrácet na intenzitě již za 1 000 hodin, životnost zelené je asi 10 000 hodin a červené přibližně 30 000 hodin.
Zdroj: Digitální TV
Asociace televizních organizací (ATO)
Podle průzkumu vlastní zhruba 40 procent českých domácností alespoň jeden televizor s LCD obrazovkou., 10,4 procent domácností je vybaveno televizí s plazmovou obrazovkou a 3,5 procent domácností má televizi s LCD displejem. Zhruba 60 procent českých domácností ještě vlastní klasickou televizi s CRT obrazovkou. Něco přes 50 procent domácností má televizi se širokoúhlou obrazovkou (16:9). K internetu je přes televizi dle průzkumu připojeno necelých 5 procent domácností.
Podle průzkumu vlastní zhruba 40 procent českých domácností alespoň jeden televizor s LCD obrazovkou., 10,4 procent domácností je vybaveno televizí s plazmovou obrazovkou a 3,5 procent domácností má televizi s LCD displejem. Zhruba 60 procent českých domácností ještě vlastní klasickou televizi s CRT obrazovkou. Něco přes 50 procent domácností má televizi se širokoúhlou obrazovkou (16:9). K internetu je přes televizi dle průzkumu připojeno necelých 5 procent domácností.
[h=1]Revoluční OLED koncepty[/h]Už v minulých několika letech bylo možné vidět různé zajímavé koncepty využití OLED (ať už to byl ohebný mobil Nokia nebo notebook od LG). Letošní rok pak přivítal nejen skutečné OLED televizory, ale i ohebné a průhledné OLED panely společnosti Samsung. Právě tento gigant nedávno upozornil na některé futuristické studie, které jsou možné díky pokroku na poli OLED.
https://www.tvfreak.cz/revolucni-oled-koncepty/4793
https://www.tvfreak.cz/revolucni-oled-koncepty/4793
Ultra HDTV již v roce 2016
Japonská veřejnoprávní televize NHK chce spustit testovací vysílání v pokročilém obrazovém formátu Ultra HDTV, nástupci stávajícího HD rozlišení, již v roce 2016.Informoval o tom zástupce NHK Dr. Keiichi Kubota při ukázce Super HDTV v Londýně během olympijských her.
NHK spolu s BBC využívá olympijské hry k distribuci zkušebních záběrů pro diváky v lokalitách ve Velké Británii a USA. V Evropě by se vysílání v tomto formátu mělo objevit v rozmezí let 2015 až 2016.
Co to je HDTV
Je to high-definition television - tedy televize ve vysokém rozlišení, označovaná také někdy HD. Televizní vysílání v tomto formátu nabízí mnohem vyšší kvalitu obrazu, nesrovnatelně ostřejší a více realističtější obraz. Ten je vysílán ve formátu 16:9 a obvykle je dostupný zvuk ve formátu Dolby Digital.
Klasické vysílání ve standardním rozlišení SDTV, kterému se také říká SD, používá PAL 720x576 obrazových bodů o 50 půlsnímcích.
HDTV (HD) vysílání může využívat některý ze tří formátů:
- 720p/50 (720 horizontálních řádků a každý řádek se 1280 pixely v progresívním režimu a 50 půlsnímků)
- 1080i/25 (1080 horizontálních řádků a každý řádek s 1920 pixely v prokládaném režimu s 25 snímky za vteřinu)
- 1080p/50 (1080 horizontálních řádků a každý řádek s 1920 pixely v progresívním režimu s 50 snímky za vteřinu)
Co to je Ultra HDTV
Tento formát má rozlišení 7680x4320 obrazových bodů. Je to 4x více na šířku a na výšku oproti současnému HDTV. Systém poprvé prezentovala japonská NHK v září 2003.
Mezinárodní telekomunikační unie (ITU) se dohodla na standardu UHDTV (Ultra HDTV). U 4K normy bude dvakrát tak detailní obraz jako u HD, tedy 3840 x 2160 pixelů. U 8K normy to bude 7680 x 4320 pixelů.
Japonská veřejnoprávní televize NHK chce spustit testovací vysílání v pokročilém obrazovém formátu Ultra HDTV, nástupci stávajícího HD rozlišení, již v roce 2016.Informoval o tom zástupce NHK Dr. Keiichi Kubota při ukázce Super HDTV v Londýně během olympijských her.
NHK spolu s BBC využívá olympijské hry k distribuci zkušebních záběrů pro diváky v lokalitách ve Velké Británii a USA. V Evropě by se vysílání v tomto formátu mělo objevit v rozmezí let 2015 až 2016.
Co to je HDTV
Je to high-definition television - tedy televize ve vysokém rozlišení, označovaná také někdy HD. Televizní vysílání v tomto formátu nabízí mnohem vyšší kvalitu obrazu, nesrovnatelně ostřejší a více realističtější obraz. Ten je vysílán ve formátu 16:9 a obvykle je dostupný zvuk ve formátu Dolby Digital.
Klasické vysílání ve standardním rozlišení SDTV, kterému se také říká SD, používá PAL 720x576 obrazových bodů o 50 půlsnímcích.
HDTV (HD) vysílání může využívat některý ze tří formátů:
- 720p/50 (720 horizontálních řádků a každý řádek se 1280 pixely v progresívním režimu a 50 půlsnímků)
- 1080i/25 (1080 horizontálních řádků a každý řádek s 1920 pixely v prokládaném režimu s 25 snímky za vteřinu)
- 1080p/50 (1080 horizontálních řádků a každý řádek s 1920 pixely v progresívním režimu s 50 snímky za vteřinu)
Co to je Ultra HDTV
Tento formát má rozlišení 7680x4320 obrazových bodů. Je to 4x více na šířku a na výšku oproti současnému HDTV. Systém poprvé prezentovala japonská NHK v září 2003.
Mezinárodní telekomunikační unie (ITU) se dohodla na standardu UHDTV (Ultra HDTV). U 4K normy bude dvakrát tak detailní obraz jako u HD, tedy 3840 x 2160 pixelů. U 8K normy to bude 7680 x 4320 pixelů.
OLED vs. 4K televizory – co bude dříve a co chceme?
Občas to vypadá, jako by ten, kdo nemá „LED televizi“, ani nebyl. Co bude ale dál? Očekávali jsme OLED, ale vypadá to, že televizory s rozlišením 4Kx2K je převálcují.
http://avmania.e15.cz/oled-vs-4k-televizory--co-bude-drive-a-co-chceme
Občas to vypadá, jako by ten, kdo nemá „LED televizi“, ani nebyl. Co bude ale dál? Očekávali jsme OLED, ale vypadá to, že televizory s rozlišením 4Kx2K je převálcují.
http://avmania.e15.cz/oled-vs-4k-televizory--co-bude-drive-a-co-chceme
