"o zarážkách do dveří", výběru malé spotřeb.videokamery a nových možnostech archivace
Znáte to, "kvalifikovaný profík" někde frajersky utrousí,
že "..malé kamery jsou leda vhodné jako zarážky do dveří".
No, abych řekl pravdu, od skutečných profesionálních kameramanů jsem tuhle větu nikdy neslyšel (většinou se takhle vyjadřovali leda o "low-profi" kamerách typu PD170 či dnes např. V1, když je někdo nutil používat je k profesionální práci v broadcast kvalitě; ale to nechme jiné diskuzi).
-------------
1. Nejprve to hlavní - pro koho a jaké kamery výrobci vyrábí.
Základem trhu se spotřebními kamerami byly a jsou vždy dva okruhy typických uživatelů:
- první je typický spotřebitel, který má velmi malé či žádné znalosti z oboru (a nechce je mít), nechce nic "komplikovaného" (prac. postupy zpracování), prostě chce jen natočit své potomky (např.), záznam nijak moc dál neupravovat a vytvořit "známé DVD".
Tuhle kategorii zná každý, dříve točené záznamy na film 8mm (super8) jsou dnes velmi cenou památkou v mnoha domácnostech (většinou se nestříhaly, pouze vznikl "přirozený" střih v kameře).
- druhou kategoriií je nadšený fanda (nebo potencionální nadšený videoamatér), který se problematice věnuje do hloubky, zná potřebné speciální okolnosti oboru a nevadí mu komplikovanost postupů (naopak, často se vybavením či výsledky snaží přiblížit profi technice, což je dnes rozhodně už možné - byť to vždy bude limitováno kvalitou především používané optiky).
Tento nadšený videoamatér točí záznamy, ale i střihá amat.filmy a pokouší se dosáhnout na "obsahovou kvalitu" DÍLA (uměleckého - kompaktního celku, působícího na svého diváka, posluchače.., řekl by možná někdo)
Tyto dvě kategorie jsou dané, výrobci vždy vyráběli modely "pro náročné amatéry" a "pro spotřebitele" (kteří točí hlavně na automatiky).
------
"kategorie nadšení fandové" kupuje videokamery (dle svých možností) v ceně většinou 20 - 30kKč, "kategorie poloprofi uživatelů" užívá kamery v cenových relacích od 60 do 200kKč.
- první typ kamer (20 - 30k) má jeden čip (velikost minimálně 1/4 u CCD; nebo CMOS čip u HD kamer), průměrnou spotřebitelskou optiku, liší se hlavně možností připojení sluchátek a externího mikrofonu (a lepším manuálním ovládáním; lepším = použitelnějším :-) ).
- druhý typ (60 - 200kKč aneb od XM2 přes VX2000 a PD170 až k HVX-200) má už plnohodnotné manuální ovládání některých(!) funkcí.
Např. ale provedení optiky, hledáčku, velikost čipů (důležité pro práci s hloubkou ostrosti), ovládání "trafa" objektivu (furtotče vs dorazy), tedy kvalita náhledu i celkové kresby optiky až k dynamice snímacích prvků (schopnosti zpracování velkých kontrastů jasu v jedné scéně) - to vše tyto kamery odlišuje od profesionálních kamer v ceně kolem půl milionu korun (a výše) v jisté "polovičatosti" ovládání (a tedy jistém omezení "výrazových prostředků", víc se musí svítit, lépe natáčení plánovat, některé prvky "filmové řeči" uměleckých děl jsou nedostupné).
Tito uživatelé často mluví (narozdíl od profesionálů s opravdu profi kamerami) o kategorii SPOTŘEBNÍCH kameramanů (majitelů kamer) s jistým opovržením (byť k tomu není důvod, malé kamery plní jiný účel, mají své použití).
Kategorie SPOTŘEBITELÉ - lidé, kteří kupují levné modely od 12 - 25kKč (max30k).
tito lidé nechtějí "komplikovanost". Dík vývoji už nemají na výběr pouze z "miniDV" kamer, ale z dnes moderních/nových videokamer s HD "rozměrem" (rozlišením) snímaného obrazu (záznam pracuje v HDV či AVC aneb v mpeg2 či mpeg4 kompresi)
Tito spotřebitelé budou čím dál častěji preferovat bezpáskové kamery (dík jejich malé velikosti, pro ně snadnějšímu používání, "nekomplikovanému" vytvoření DVD ), koneckonců bezpáskové technologie směřují i do oblasti profesionálů (především zatím tam, kde je důraz na rychlost zpracování, např. v TV zpravodajství).
Pro tyto uživatele bezpáskových kamer vyvstává ale problém, který možná tolik neznají - otázka dlouhodobé spolehlivé ARCHIVACE záznamů, aby se i oni mohli po letech radovat z cenných archivů (které čas zhodnotil, podobně jako dříve super8 amatérské filmy a záznamy, které jsou dnes vysoce ceněné "rodinné klenoty" .-) ). Aby se po letech mohli radovat i ze záznamů dnešních kamer, musí se toho tyto záznamy především "dožít".
----------
A zde je to, k čemu jsem chtěl v tomhle příspěvku dojít i já (krom obecného faktu, že od časů "nástupu miniDV se lecos ve vývoji "videoamatérských" technologií změnilo), tedy k tématu spotřebních kamer s pevnými disky (či záznamovými kartami) a především NOVÝM MOŽNOSTEM archivace.
Spotřebních kamer BEZ PÁSKOVÉHO ZÁZNAMU bude přibývat, to zcela jistě (osobně bych jen nedoporučil DVD kamery, které jsou opravdu vhodné pouze pro velmi specifické "řekl bych spíš profesní než amatérské" účely). Jak tedy postupovat (při výběru kamery a při archivaci záznamu)?
Jak vybírat kameru.
1. přes všechny "nepohodlnosti" je i dnes lepší mít kameru s páskovým záznamem (byť i ten umí zlobit). Pokud je mechanika vpořádku, záznam na kazetách je možné uchovat po velmi dlouhou dobu (řekněme minimálně 50let, digitální magnetizace je totiž narozdíl od analogové "velmi tvrdá", dobře odolává zubu času).
2. pokud už chceme "spotřebitelsky-pohodlnější" kameru s pevným diskem (není to pohodlnější ale vyvracejte to některým lidem .-) ), vyberme alespoň tu, která má DOBROU KAMEROUVOU ČÁST (v ceně 20 - 25kKč). Kvalita snímaného obrazu se totiž na záznam (v distribuční kompresi mpeg2/4 aneb HDV či AVC) "dostane". Čím kvalitnější obraz kamera dokáže nasnímat, tím hezčí bude i záznam.
3. Vyhněme se pokud možno kamerám s 1/6 CCD čipem (jsou přijatelné pouze v levné ekonomické verzi kamer s cenou kolem 12k), preferujte CMOS čipy nebo CCD alespoň o velikosti 1/4,xx palce (udává výrobce na svých stránká v tzv. technické specifikaci kamery).
4. Kamery by měly mít nejen záznam "v 16:9", ale především snímání v kamerové části musí podporovat tento "nově" široce nastupující poměr stran obrazu (4:3 míří neoddiskutovatelně na propadliště dějin, 16:9 bude v našich šířkách dominovat příštích řekněme nejméně 60let, možná podstatně déle :-) ).
Právě nové kamery s CMOS čipem dobře snímají obraz v poměru stran 16:9 (narozdíl od starších modelů, které měly v tomto režimu zhoršenou kvalitu obrazu), neboť mají čip pro toto uzpůsobený.
5. Pokud můžete, nekupujte "levné kamery" (za15k) ale "drahé" za 20k ( :-) ). Poradte se s nějakým zkušeným známým o kvalitě optiky - ta umí pokazit radost, pokud při použití přiblížení (zoom) obraz např. silně ztmavne, pokud má v interiéru příliš úzký úhel snímání (širokoúhlost) takže se vám do snímané scény "nic nevejde" nebo pokud např. rohy obrazu výrazně při přiblížení tmavnou (vinětace), dík nekvalitní konstrukci objektivu či jeho velkém "mechanickém zapuštění" v těle kamery (tady pozor na různé "šikovné nesmímatelné" krytky objektivu, světlo je v rozích obrazu pak "zastíněno").
6. Nevěřte extrémům (a podezřele výhodným koupím) - pokud jsou nějaké běžné parametry (např. světelnosti optiky), nevěřte tomu, pokud nějaký výrobce nabízí "podivně kvalitní" parametr (většinou ho docílí nějakým ošizením jiné části, takže objektiv je např. složen z méně členů a má pak jiné optické vady, např. špatnou kresbu, velké soudkovité zkreslení atd)
7. Věnujte pozornost kvalitě náhledu (hledáček, počet bodů), neboť "co nevidíte" nemůžete dobře nastavit/snímat.
8. Přes problematické použití nových kompresí HDV a AVC v poloprofi oblasti věřte, že především HDV (a v blízkém budoucnu jistě i AVC) nabízí spotřebitelům vysokou kvalitu obrazu (pokud ji srovnáte s kvalitou dřívějších kamer stejné ceny). Zpracování není problematické (u HDV je i dostatečný výběr střih. programů), takže nedejte na nářky "poloprofíků", že HDV (či časem AVC) jsou "nepoužitelné".
že "..malé kamery jsou leda vhodné jako zarážky do dveří".
No, abych řekl pravdu, od skutečných profesionálních kameramanů jsem tuhle větu nikdy neslyšel (většinou se takhle vyjadřovali leda o "low-profi" kamerách typu PD170 či dnes např. V1, když je někdo nutil používat je k profesionální práci v broadcast kvalitě; ale to nechme jiné diskuzi).
-------------
1. Nejprve to hlavní - pro koho a jaké kamery výrobci vyrábí.
Základem trhu se spotřebními kamerami byly a jsou vždy dva okruhy typických uživatelů:
- první je typický spotřebitel, který má velmi malé či žádné znalosti z oboru (a nechce je mít), nechce nic "komplikovaného" (prac. postupy zpracování), prostě chce jen natočit své potomky (např.), záznam nijak moc dál neupravovat a vytvořit "známé DVD".
Tuhle kategorii zná každý, dříve točené záznamy na film 8mm (super8) jsou dnes velmi cenou památkou v mnoha domácnostech (většinou se nestříhaly, pouze vznikl "přirozený" střih v kameře).
- druhou kategoriií je nadšený fanda (nebo potencionální nadšený videoamatér), který se problematice věnuje do hloubky, zná potřebné speciální okolnosti oboru a nevadí mu komplikovanost postupů (naopak, často se vybavením či výsledky snaží přiblížit profi technice, což je dnes rozhodně už možné - byť to vždy bude limitováno kvalitou především používané optiky).
Tento nadšený videoamatér točí záznamy, ale i střihá amat.filmy a pokouší se dosáhnout na "obsahovou kvalitu" DÍLA (uměleckého - kompaktního celku, působícího na svého diváka, posluchače.., řekl by možná někdo)
Tyto dvě kategorie jsou dané, výrobci vždy vyráběli modely "pro náročné amatéry" a "pro spotřebitele" (kteří točí hlavně na automatiky).
------
"kategorie nadšení fandové" kupuje videokamery (dle svých možností) v ceně většinou 20 - 30kKč, "kategorie poloprofi uživatelů" užívá kamery v cenových relacích od 60 do 200kKč.
- první typ kamer (20 - 30k) má jeden čip (velikost minimálně 1/4 u CCD; nebo CMOS čip u HD kamer), průměrnou spotřebitelskou optiku, liší se hlavně možností připojení sluchátek a externího mikrofonu (a lepším manuálním ovládáním; lepším = použitelnějším :-) ).
- druhý typ (60 - 200kKč aneb od XM2 přes VX2000 a PD170 až k HVX-200) má už plnohodnotné manuální ovládání některých(!) funkcí.
Např. ale provedení optiky, hledáčku, velikost čipů (důležité pro práci s hloubkou ostrosti), ovládání "trafa" objektivu (furtotče vs dorazy), tedy kvalita náhledu i celkové kresby optiky až k dynamice snímacích prvků (schopnosti zpracování velkých kontrastů jasu v jedné scéně) - to vše tyto kamery odlišuje od profesionálních kamer v ceně kolem půl milionu korun (a výše) v jisté "polovičatosti" ovládání (a tedy jistém omezení "výrazových prostředků", víc se musí svítit, lépe natáčení plánovat, některé prvky "filmové řeči" uměleckých děl jsou nedostupné).
Tito uživatelé často mluví (narozdíl od profesionálů s opravdu profi kamerami) o kategorii SPOTŘEBNÍCH kameramanů (majitelů kamer) s jistým opovržením (byť k tomu není důvod, malé kamery plní jiný účel, mají své použití).
Kategorie SPOTŘEBITELÉ - lidé, kteří kupují levné modely od 12 - 25kKč (max30k).
tito lidé nechtějí "komplikovanost". Dík vývoji už nemají na výběr pouze z "miniDV" kamer, ale z dnes moderních/nových videokamer s HD "rozměrem" (rozlišením) snímaného obrazu (záznam pracuje v HDV či AVC aneb v mpeg2 či mpeg4 kompresi)
Tito spotřebitelé budou čím dál častěji preferovat bezpáskové kamery (dík jejich malé velikosti, pro ně snadnějšímu používání, "nekomplikovanému" vytvoření DVD ), koneckonců bezpáskové technologie směřují i do oblasti profesionálů (především zatím tam, kde je důraz na rychlost zpracování, např. v TV zpravodajství).
Pro tyto uživatele bezpáskových kamer vyvstává ale problém, který možná tolik neznají - otázka dlouhodobé spolehlivé ARCHIVACE záznamů, aby se i oni mohli po letech radovat z cenných archivů (které čas zhodnotil, podobně jako dříve super8 amatérské filmy a záznamy, které jsou dnes vysoce ceněné "rodinné klenoty" .-) ). Aby se po letech mohli radovat i ze záznamů dnešních kamer, musí se toho tyto záznamy především "dožít".
----------
A zde je to, k čemu jsem chtěl v tomhle příspěvku dojít i já (krom obecného faktu, že od časů "nástupu miniDV se lecos ve vývoji "videoamatérských" technologií změnilo), tedy k tématu spotřebních kamer s pevnými disky (či záznamovými kartami) a především NOVÝM MOŽNOSTEM archivace.
Spotřebních kamer BEZ PÁSKOVÉHO ZÁZNAMU bude přibývat, to zcela jistě (osobně bych jen nedoporučil DVD kamery, které jsou opravdu vhodné pouze pro velmi specifické "řekl bych spíš profesní než amatérské" účely). Jak tedy postupovat (při výběru kamery a při archivaci záznamu)?
Jak vybírat kameru.
1. přes všechny "nepohodlnosti" je i dnes lepší mít kameru s páskovým záznamem (byť i ten umí zlobit). Pokud je mechanika vpořádku, záznam na kazetách je možné uchovat po velmi dlouhou dobu (řekněme minimálně 50let, digitální magnetizace je totiž narozdíl od analogové "velmi tvrdá", dobře odolává zubu času).
2. pokud už chceme "spotřebitelsky-pohodlnější" kameru s pevným diskem (není to pohodlnější ale vyvracejte to některým lidem .-) ), vyberme alespoň tu, která má DOBROU KAMEROUVOU ČÁST (v ceně 20 - 25kKč). Kvalita snímaného obrazu se totiž na záznam (v distribuční kompresi mpeg2/4 aneb HDV či AVC) "dostane". Čím kvalitnější obraz kamera dokáže nasnímat, tím hezčí bude i záznam.
3. Vyhněme se pokud možno kamerám s 1/6 CCD čipem (jsou přijatelné pouze v levné ekonomické verzi kamer s cenou kolem 12k), preferujte CMOS čipy nebo CCD alespoň o velikosti 1/4,xx palce (udává výrobce na svých stránká v tzv. technické specifikaci kamery).
4. Kamery by měly mít nejen záznam "v 16:9", ale především snímání v kamerové části musí podporovat tento "nově" široce nastupující poměr stran obrazu (4:3 míří neoddiskutovatelně na propadliště dějin, 16:9 bude v našich šířkách dominovat příštích řekněme nejméně 60let, možná podstatně déle :-) ).
Právě nové kamery s CMOS čipem dobře snímají obraz v poměru stran 16:9 (narozdíl od starších modelů, které měly v tomto režimu zhoršenou kvalitu obrazu), neboť mají čip pro toto uzpůsobený.
5. Pokud můžete, nekupujte "levné kamery" (za15k) ale "drahé" za 20k ( :-) ). Poradte se s nějakým zkušeným známým o kvalitě optiky - ta umí pokazit radost, pokud při použití přiblížení (zoom) obraz např. silně ztmavne, pokud má v interiéru příliš úzký úhel snímání (širokoúhlost) takže se vám do snímané scény "nic nevejde" nebo pokud např. rohy obrazu výrazně při přiblížení tmavnou (vinětace), dík nekvalitní konstrukci objektivu či jeho velkém "mechanickém zapuštění" v těle kamery (tady pozor na různé "šikovné nesmímatelné" krytky objektivu, světlo je v rozích obrazu pak "zastíněno").
6. Nevěřte extrémům (a podezřele výhodným koupím) - pokud jsou nějaké běžné parametry (např. světelnosti optiky), nevěřte tomu, pokud nějaký výrobce nabízí "podivně kvalitní" parametr (většinou ho docílí nějakým ošizením jiné části, takže objektiv je např. složen z méně členů a má pak jiné optické vady, např. špatnou kresbu, velké soudkovité zkreslení atd)
7. Věnujte pozornost kvalitě náhledu (hledáček, počet bodů), neboť "co nevidíte" nemůžete dobře nastavit/snímat.
8. Přes problematické použití nových kompresí HDV a AVC v poloprofi oblasti věřte, že především HDV (a v blízkém budoucnu jistě i AVC) nabízí spotřebitelům vysokou kvalitu obrazu (pokud ji srovnáte s kvalitou dřívějších kamer stejné ceny). Zpracování není problematické (u HDV je i dostatečný výběr střih. programů), takže nedejte na nářky "poloprofíků", že HDV (či časem AVC) jsou "nepoužitelné".
Zbývá tedy poslední problém - jak tato díla z bezspáskových kamer archivovat?
Odpovědí může být zásada "mějte vždy (v každé chvíli zpracování) záznam minimálně na dvou různých nosičích" (např. ma pevném disku a DVD placce či HDD v kameře).
Dnes se totiž výrabějí nejen bezpáskové kamery, ale i levné pevné disky (i v praktickém externím provedení) s velkou kapacitou 0,5T aneb 500GB (nově vytvářené i jako mediální centra s možností přenášení a připojení k TV či projektorům atd), takže tudy řekl bych vede cesta.
Pokud jsou dnes k mání 500GB disky za cenu 3500,-Kč s DPH a vezmeme-li v úvahu fakt, že běžný spotřebitel natočí za cca 5let asi 20 - 50hodin záznamu (vždy ho prohlíží v mpeg2/mpeg4 kvalitě, tedy s dat. tok průměrných 6-10Mbps), pak je zřejmé, že lze mít doma jeden takový "externí pevný disk", používaný jen pro záznam dílek z kamery - tím archivaci vyřešit.
I takový disk se ale umí pokazit, proto je dobré mít VŽDY druhou kopii na DVD (dát ji i známým a příbuzným), což tvoří zálohu vašich děl (bojácnější povahy přikoupí druhý 500GB tentokrát např. INTERNÍ disk do PC, čímž je pořešeno - oba disky najednou neodejdou).
Spotřebitelé si opravdu nearchivují "všechny hrubé záznamy" (jako nadšení videoamatéři), spíš jsou jejich "hrubé záznamy" většinou rovnou "výslednými sestřihy" (točí prostě méně, řádově méně materiálu po opadnutí "prvotního nadšení z nové hračky", cca po dvou letech průměrně .-) )
Tuhle zásadu je třeba prostě nekompromisně dodržovat (v každé chvíli mít DVĚ kopie záznamu na různých nosičích) a je vše vyřešeno.
(omyly se vymstí stejně, jako když někdo např. nechal filmy super8 náhodně přejít teplem - odložením záznamů v autě v létě za oknem apod - kvalita záznamu pak byla výrazně poškozena nebo zcela zničena).
Takže žádný záznam není 100pct, je třeba archivovat dvojmo (i záznamy na kazetách mohou zlobit, pokud je mechanika nekompaktiblní či jinak poškozená, což u DV není bohužel nic ojedinělého).
Bezpáskové kamery tak určitě nejsou "zarážky do dveří", je třeba rozlišovat jejich účel použití i kvalitu - např. snímání 16:9 či použitého čipu a optiky (tedy provedení kamerové části, ovládacích prvků, připojitelnost ext. mikrofonu či možnost zpětné nahrávky u páskových kamer pomocí DV/HDV -IN).
Záznamy z bezpáskových kamer je pak třeba dobře archivovat, zálohy provádět dvojmo, na externí disk (přenositelnost) a na DVD (které skladujte nejlépe někde v suchu a ve tmě, tedy ne na poličce proti oknu) nebo druhý disk atd.
Snad vám tohle pomůže víc, než "frajerské výrazy" majitelů "polo"kamer :-) (což bohužel vždy zkonstatuju i u své XH-A1, když vidím výsledky především optiky a velkých snímacích čipů profi kamer za půl milionu, zrovna včera jsem "těžce srovnával" výsledky takových "semi a profi" kamer, ale vždy je možné se snažit "o co nejlepší kvalitu").
Tak "dobré světlo" a šťastnou ruku s každoročním "Vánočním" vybírání té vytoužené nové videokamery.
P.S. omlouvám se za délku příspěvku, ale každý rok před vánoci (a pak v dubnu a květnu) se množí dotazy kolem výběru spotřební videokamery. Odpověď "je to jedno" nebo "zarážky.." se poměrně pravidelně opakují, nepovažuju je ale ani za správné ani za pravdivé. Takže "už tradičně" v tuto dobu píšu na net o tom jak vybírat kameru - rozdíly tam totiž jsou, případně vždy i nejasnosti kolem nových technologií. Letos "vede" téma "16:9" a bezpáskové záznamy (v kombinaci s HD rozměrem obrazu).
Odpovědí může být zásada "mějte vždy (v každé chvíli zpracování) záznam minimálně na dvou různých nosičích" (např. ma pevném disku a DVD placce či HDD v kameře).
Dnes se totiž výrabějí nejen bezpáskové kamery, ale i levné pevné disky (i v praktickém externím provedení) s velkou kapacitou 0,5T aneb 500GB (nově vytvářené i jako mediální centra s možností přenášení a připojení k TV či projektorům atd), takže tudy řekl bych vede cesta.
Pokud jsou dnes k mání 500GB disky za cenu 3500,-Kč s DPH a vezmeme-li v úvahu fakt, že běžný spotřebitel natočí za cca 5let asi 20 - 50hodin záznamu (vždy ho prohlíží v mpeg2/mpeg4 kvalitě, tedy s dat. tok průměrných 6-10Mbps), pak je zřejmé, že lze mít doma jeden takový "externí pevný disk", používaný jen pro záznam dílek z kamery - tím archivaci vyřešit.
I takový disk se ale umí pokazit, proto je dobré mít VŽDY druhou kopii na DVD (dát ji i známým a příbuzným), což tvoří zálohu vašich děl (bojácnější povahy přikoupí druhý 500GB tentokrát např. INTERNÍ disk do PC, čímž je pořešeno - oba disky najednou neodejdou).
Spotřebitelé si opravdu nearchivují "všechny hrubé záznamy" (jako nadšení videoamatéři), spíš jsou jejich "hrubé záznamy" většinou rovnou "výslednými sestřihy" (točí prostě méně, řádově méně materiálu po opadnutí "prvotního nadšení z nové hračky", cca po dvou letech průměrně .-) )
Tuhle zásadu je třeba prostě nekompromisně dodržovat (v každé chvíli mít DVĚ kopie záznamu na různých nosičích) a je vše vyřešeno.
(omyly se vymstí stejně, jako když někdo např. nechal filmy super8 náhodně přejít teplem - odložením záznamů v autě v létě za oknem apod - kvalita záznamu pak byla výrazně poškozena nebo zcela zničena).
Takže žádný záznam není 100pct, je třeba archivovat dvojmo (i záznamy na kazetách mohou zlobit, pokud je mechanika nekompaktiblní či jinak poškozená, což u DV není bohužel nic ojedinělého).
Bezpáskové kamery tak určitě nejsou "zarážky do dveří", je třeba rozlišovat jejich účel použití i kvalitu - např. snímání 16:9 či použitého čipu a optiky (tedy provedení kamerové části, ovládacích prvků, připojitelnost ext. mikrofonu či možnost zpětné nahrávky u páskových kamer pomocí DV/HDV -IN).
Záznamy z bezpáskových kamer je pak třeba dobře archivovat, zálohy provádět dvojmo, na externí disk (přenositelnost) a na DVD (které skladujte nejlépe někde v suchu a ve tmě, tedy ne na poličce proti oknu) nebo druhý disk atd.
Snad vám tohle pomůže víc, než "frajerské výrazy" majitelů "polo"kamer :-) (což bohužel vždy zkonstatuju i u své XH-A1, když vidím výsledky především optiky a velkých snímacích čipů profi kamer za půl milionu, zrovna včera jsem "těžce srovnával" výsledky takových "semi a profi" kamer, ale vždy je možné se snažit "o co nejlepší kvalitu").
Tak "dobré světlo" a šťastnou ruku s každoročním "Vánočním" vybírání té vytoužené nové videokamery.
P.S. omlouvám se za délku příspěvku, ale každý rok před vánoci (a pak v dubnu a květnu) se množí dotazy kolem výběru spotřební videokamery. Odpověď "je to jedno" nebo "zarážky.." se poměrně pravidelně opakují, nepovažuju je ale ani za správné ani za pravdivé. Takže "už tradičně" v tuto dobu píšu na net o tom jak vybírat kameru - rozdíly tam totiž jsou, případně vždy i nejasnosti kolem nových technologií. Letos "vede" téma "16:9" a bezpáskové záznamy (v kombinaci s HD rozměrem obrazu).
Takže rozlišujme spotřebitele a nadšené fandy (kategorie amatéři aneb točitelé "pro radost"), profesionály a "semiprofi" kameramany a uživatele (točitelé "za peníze", kteří musí "za všech okolností" dodat přijatelnou a předem dohodnutou a finančně oceněnou kvalitu obrazu a zvuku i celého sestřihu - díla).
A přimlouvám se - nedávejme spotřebitelům rady, které se vysmívají techn.kvalitě spotřebních kamer (aneb nad nikým se nepovyšuj a před nikým se neponižuj, řekla by teta Kateřina). Je to nedůstojné a vypadá to jako hloupá frajeřina (i slavní režiséři mají své soukromí a dětičky si rozhodně nenatáčí filmovou profi kamerou, ale stejně jako ostatní malou spotřební kamerkou - tohle je tedy ověřeno "z první, maximálně druhé ruky" :-) ).
A přimlouvám se - nedávejme spotřebitelům rady, které se vysmívají techn.kvalitě spotřebních kamer (aneb nad nikým se nepovyšuj a před nikým se neponižuj, řekla by teta Kateřina). Je to nedůstojné a vypadá to jako hloupá frajeřina (i slavní režiséři mají své soukromí a dětičky si rozhodně nenatáčí filmovou profi kamerou, ale stejně jako ostatní malou spotřební kamerkou - tohle je tedy ověřeno "z první, maximálně druhé ruky" :-) ).
