Satelitní HDTV: Úvod

Satelitní HDTV

Není to aprílový žertík, nýbrž realita posledních měsíců. Digitální satelitní televize se stává mezi uživateli velmi oblíbenou. Jedná se ale o oblast rozsáhlou a poměrně složitou, což je stále velkou překážkou pro většinu laické veřejnosti. Pro měsíc duben roku jsme si pro vás proto přichystali tematickou přílohu, jejímž obsahem bude systém přenosu televizního signálu, jenž je vhodnou alternativou k současnému standardu DVB-T. Tím myslíme satelitní digitální vysílání realizované přes družice DVB-S.

S ním je spojeno mnoho pravdivých i nepravdivých otázek, výhod, nevýhod atp. Prostřednictvím našich teoretických článků se dozvíte, co je nutné pro tento druh příjmu a jaké jsou možnosti především v České republice. Zmíníme se o rozdílech oproti běžnější formě terestriálního vysílání, problémech souvisejících s kvalitou signálu, technických parametrech nabízených programů atp. Důraz bude kladen také na fenomén v podobě obrazu ve vysokém rozlišení. Pro doplnění se můžete také těšit na přehled několika produktů z tohoto segmentu.

Satelitní digitální vysílání a norma DVB-S

O tomto způsobu televizního příjmu koluje mezi diváky celá řada neúplných a někdy i smyšlených informací. Mnozí se také obávají, že satelit s sebou nese složitý technologický problém zahrnující komplikovanou instalaci a následné nesnadné ovládání. V neposlední řadě v tom hraje roli i obava z velmi vysoké pořizovací ceny. A to jsme se ještě nezmiňovali o uživatelích dříve narozených, kteří tuto možnost dopředu zavrhují, aniž by se seznámili s podstatnými okolnostmi.
Na úvod zopakujeme, že DVB-T (Digital Video Broadcasting - Terrestrial) označuje pozemní digitální vysílání. Správný výklad by však měl zahrnovat slůvko "zemské", protože se jedná o vysílání z pevně ukotvených vysílačů a je přijímáno standardními anténami. Nejedná se o formu satelitní ani kabelovou a jde o bezplatný systém přenosu televizního signálu, který postupně nahradí současné analogové televizní vysílání.
Naopak signál satelitního vysílání není přijímán z pozemních vysílačů, ale z antén umístěných na družicích, které se jeví pozorovatelům na Zemi jako "nehybné". V tomto smyslu se literatura zmiňuje o geostacionární dráze. Aby se na ní daný satelit nacházel, musí se pohybovat kruhovou rychlostí v rovině rovníku a vykazovat stejnou úhlovou rychlost jako naše planeta. V řeči čísel napsáno, nachází se ve výšce přibližně 35 800 km nad rovníkem a vůči zemské ose se otáčí stejnou úhlovou rychlostí jako jakýkoliv bod na zemském povrchu. Tímto je zajištěno trvale stejné pokrytí dané plochy uvažovaným signálem.
Většina satelitních vysílání má již digitální podobu a používá pro přenos signálu formát DVB-S (Digital Video Broadcasting - Satellite). S tímto standardem jsou spojeny výhody a nevýhody. Zcela jasnou a hlavní předností je navýšení počtu televizních programů oproti digitální televizy DVB-T. Kromě předplacených českých TV a rozhlasových stanic máte k dispozici desítky až stovky těch volně šiřitelných, které jsou ve většině případů cizojazyčné (německý Eurosport, VOX, RTL atp.).
Možné je samozřejmě přijímat stanice z více družic, a to díky navýšení počtu konvertorů, které využívají odraz signálu z plochy paraboly. To souvisí s vlastním přijímem, k němuž se za chvíli dostaneme. Satelitní přístroj vám může dále nabídnout také širokopásmové připojení k Internetu nebo prostřednictvím něj můžete sledovat programy ve vysokém rozlišení. Tím se blížíme k "nové" normě DVB-S2. Jedná se o digitální distribuční satelitní standard druhé generace definovaný Evropským telekomunikačním normalizačním institutem ETSI (European Telecommunications Standards Institute).
Zlepšuje přenosovou účinnost ve srovnání s DVB-S (vylepšuje zdrojové i kanálové kódování) a nabízí dobrou systémovou flexibilitu zejména při změně vlastností přenosového kanálu. Vzhledem ke konfiguraci multiplexu má celý DVB-S2 paket oproti první generaci mnohem větší kapacitu (řádově desítky Mbit/s). Píšeme o něm především v souvislosti s rozvojem TV ve vysokém rozlišení. To potvrzuje i skutečnost, že již dnes vysílá z různých satelitů několik High-Definition Television kanálů v uvažovaném standardu.
Mezi nevýhody lze zařadit pokrytí signálu v případech, kdy není zajištěn 100% výhled na oběžnou dráhu Země. V něm mohou parabolické anténě bránit nejrůznější překážky - vzrostlé stromy, panelové domy, přírodní útvary jako skály, kopce atp. Za další potíž můžeme označit změny počasí - satelitní příjem vykazuje horší vlastnosti při intenzivních bouřkách a deštích, sněhových vánicích atp. Řešením je dostatečně velká parabola a navíc vždy záleží na individuální situaci a místních podmínkách. Při využívání družic ne zcela vhodných pro příjem TV v našich zeměpisných šířkách se dále můžete setkat s tzv. slunečním výpadkem.
Velkým úskalím jsou také autorská práva. Ne všechny české televizní programy můžeme přijímat bez toho, aniž bysme se upsali některé z placených služeb, jakými jsou například Digi TV, UPC Direct, Skylink, CS Link atp. Výjimku v tomto ohledu tvoří například zpravodajský kanál ČT 24. V neposlední řadě musíme zmínit celkové pořizovací náklady na satelitní soupravu. Ty jsou o něco málo vyšší, než je tomu u klasického set-top-boxu pro pozemní digitální příjem. Nutno však podotknout, že rozdíl v jednotlivých částkách není nijak propastný a díky velké konkurenci a množtsví satelitní techniky se stále zmenšuje.

Jak přijímat satelitní vysílání?

Tuto otázku si jistě pokládá mnoho uživatelů, kteří nejsou v této oblasti tolik vzdělaní a řeší situaci přechodu z analogového televizního vysílání nebo z jiné u nás dostupné varianty (DVB-T, DVB-C, IPTV). Celý proces satelitního příjmu obsahuje několik potřebných a důležitých částí. Hlavním prvkem základního přijímacího řetězce je bezesporu anténa, následuje konvertor označovaný jako LNB (Low-Noise Block Converter) a satelitní receiver. Jejich různorodé varianty a dělení jsme zpracovali do podrobnějšího článku.
Poslední zmíněný člen tvoří prostřední část mezi zobrazovacím zařízením a uvažovanou anténou. V rámci naší přílohy se dozvíte, jaké paraboly jsou v současné době nejvhodnější a z jakých se vyrábí materiálů. Podrobnou formou si popíšeme jednotlivé komponenty základního přijímacího řetězce a zmíníme se také o alternativním řešení v podobě interních a externích satelitních karet do počítače. Dozvíte se také o speciálním komunikačním protokolu DiSEqC (Digital Satellite Equipment Control), natáčecích zařízeních, dekodérech a slotech pro ně atp.

Satelitní platformy v České republice

Jak jsme již naznačili v úvodu článku, nabídka programů je u tohoto způsobu přijímu oproti pozemnímu vysílání opravdu enormní. Podstatnou výhodu mají navíc jedinci ovládající cizí řeč(i). Těm se otevírají možnosti v podobě několika tisíců kanálů s nejrůznějšími žánry. Tím máme na mysli především stanice zpravodajské, filmové, divadelní, hudební, sportovní, erotické, přírodní, dokumentární atp. Ovšem nic není ideální a i zde platí určitá omezení. Z celkového počtu stanic šířených ze satelitů jich je sice dostatek volných (označují se zkratkou FTA - Free To Air), ale zbývající část je zakódována.
Vlastních družic se na oběžné dráze Země pohybuje opravdu mnoho a každá navíc může obsahovat několik transpondérů (vysílačů). Tímto si lze logicky odvodit, že nabízených TV a rozhlasových programů ze satelitů je nepřeberné množství.

Z dosud získaných poznatků mohou zaznít otázky, jakým způsobem můžete získat přístup k placeným kódovaným stanicím? Jak naladit tzv. FTA kanály? Existují v České republice nějaké (ne)placené satelitní platformy? Nabízí satelitní vysílání obraz ve vysokém rozlišení? Nejen s těmito, ale i dalšími záležitostmi budete pečlivě obeznámeni, jestliže nám v následujících týdnech zachováte svou přízeň.