HDCP: jak funguje „prolomená“ ochrana proti kopírování?

V poslední době drtivá většina uživatelů přechází na příjem audio-vizuálního obsahu v digitální podobě, ať už přes internet, kabelové a satelitní sítě, nebo prostřednictvím digitálních datových medií (DVD či Blu-ray disky). Všichni totiž chtějí tu nejlepší výslednou kvalitu obrazu i zvuku. Tento obrovský zájem samozřejmě nezůstává bez povšimnutí u poskytovatelů těchto digitálních zdrojů, výrobců elektroniky či médií, kteří velmi pozorně sledují nastávající situaci.

Ne všem se chce za poskytovaný obsah platit (tento fenomén je speciálně v ČR dobře známý), nebo nejsou spokojeni s nabízenými službami. Ve velké míře se proto rozšířilo „pirátství“, kdy si uživatelé neoprávněně nahrávají, kopírují a dál šíří multimediální obsah. Stal se z toho hnací motor pro velké distributory digitálního obsahu a spolupracující firmy (Sony, Disney, Time-Warner, Microsoft,…) a vůbec pro celý filmový průmysl včetně organizace RIAA (Recording Industry Association of America), jež rozhodně nechtějí přijít o své zisky.

Důsledkem je zavádění řady nejrůznějších technologických opatření a standardů, jež mají chránit hodnotný obsah distribuovaný prostřednictvím různých médií (např. stažená hudba nebo filmy na Blu-ray discích) proti neoprávněnému kopírování či jinému zneužití. Většina z vás určitě slyšela o ochraně DRM (Digital Rights Management), ale snáší se na ní spíše vlna kritiky, jelikož více než „piráty“ obtěžuje platící zákazníky.

Za všemi podobnými technologiemi funguje HDCP (High-bandwidth Digital Content Protection) něco jako poslední část ochrany během distribučního procesu. Můžeme si to představit následovně: poskytovatelé satelitního/kabelového signálu používají ochranné technologie (např. AACS/DRM), aby zabránili neoprávněnému přístupu k přenášeným datům mezi poskytovatelem a přijímačem (set-top box, DVD/Blu-ray přehrávač, počítač nebo herní konzole). HDCP pak hlídá přenos tohoto obsahu od přijímače do zobrazovacího zařízení (HDTV, projektor, monitor), přičemž zabraňuje jakémukoli neoprávněnému odchytávání či nahrávání datového toku.

HDCP bylo vytvořeno pro ochranu obrazového a zvukového signálu ve vysokém rozlišení (HD), ovšem je natolik schopné, že může být použito na všechny typy dat. Poskytuje tři základní funkce:

Nejprve bylo této ochrany použito pro rozhraní DVI využívané v počítačovém odvětví, pak přibylo i rozhraní HDMI, a dnes se využívá převážně pro HD video v rozlišení 720p, 1080p, 1080i a vícekanálový zvuk.

HDCP si velmi rychle našlo svoje místo v oblasti spotřební elektroniky, např. se využívá ve spojení s digitálním rozhraním HDMI (High-Definition Multimedia Interface). Díky tomu, že technologii HDCP do svých produktů začleňují i prakticky všichni hlavní výrobci elektroniky, je dnes nedílnou součástí více než 1,3 miliardy přístrojů.

HDCP pracuje výhradně nad určitým digitálním rozhraním. Některé ochranné technologie, např. AACS (Advanced Access Content System), používané u Blu-ray disků vyžadují použití ochrany HDCP nad každým přenosovým rozhraním.

HDCP nelze použít při posílání obsahu do televizoru přes klasický analogový výstup. Navíc samotné použití analogového výstupu může způsobit ztrátu požadovaných vlastností (vyšší rozlišení), které jsou k dispozici pouze přes digitální rozhraní.

Zde se zaměříme především na použití HDCP nad HDMI rozhraním, jelikož bývá velmi často využíváno výrobci u HD televizorů a dalších elektronických přístrojů. HDMI umožňuje přenos videa ve vysokém rozlišení a více kanálového zvuku při použití jednoho kabelu a standardních konektorů.

HDCP může být samozřejmě použito i pro další rozhraní:

Ani tento výčet však není kompletní. Už nějakou dobu je na světě HDCP revize 2.0, kterou si zde také představíme. Teď jen zmíním, že se používá pro standardní protokoly a bezdrátová rozhraní: TCP/IP, WI-FI, USB, WHDI (Wireless Home Digital Interface).

Pokud chcete znát více informací o HDMI, můžete se podívat do tohoto článku.

Je důležité uvědomit si základní rozdíl mezi HDCP a dalšími technologiemi na ochranu obsahu nebo správu práv. Poskytovatelé obsahu nejčastěji využívají ochrany DRM (Digital Rights Management). Ta je navržena tak, aby zabránila neoprávněnému užití obsahu a umožnila jeho další využití nebo uložila další omezení na takovýto obsah. Například si spotřebitel stáhne hudbu nebo film, jenž bude chráněn technologií DRM, udávající, co s ním může uživatel dělat (vytvářet kopie, přehrávat na jiných zařízeních).

Naopak HDCP zde má velmi specifickou roli: zašifruje a chrání obsah, který je přenášen ve formě datového toku mezi dvěma navzájem fyzicky propojenými přístroji (třeba pomocí HDMI kabelu).