DVB-S v ČR: příjem, parametry a stanice
22.4.2009, Radek Jahoda, článek
Ne každý má možnost přijímat digitální televizi přes pozemní vysílání DVB-T, nebo dá přednost satelitnímu příjmu z jiných důvodů. Jaké tyto důvody jsou, co navíc nám nabízí satelitní vysílání, jaké stanice a jak vlastně české programy přes satelit přijímat?
Kapitoly článku:
- DVB-S v ČR: příjem, parametry a stanice
- CS Link
- Digi TV
- Skylink
- UPC Direct
- Ostatní
- Cenové srovnání
V prvé řadě se musíme zamyslet nad tím, jaký je rozdíl mezi pozemním a satelitním příjmem. U pozemního příjmu přijmeme signál anténou z vysílače a kabelem ho zavedeme přímo do televizoru nebo set-top-boxu. Máme přitom možnost signál z antény (zesílit a) rozbočit do více přijímačů, takže na více televizorech můžeme sledovat libovolnou stanici bez ohledu na ostatní přijímače.
U satelitního příjmu toto možné není, protože je vysíláno na mnohem vyšší frekvenci, kterou kabelové koaxiální rozvody nepřenesou. Mají totiž na těchto frekvencích takový útlum, že by se do přijímače již dostalo tak málo signálu, že by to znemožnilo jakýkoliv příjem. Tyto frekvence se používají z toho důvodu, že je naopak velmi dobře propouští horní vrstvy atmosféry (především ionosféra), zatímco nižší frekvence (používané pro pozemní příjem) atmosféra odráží a nepropouští (resp. s velkým útlumem).
Tento problém se řeší tak, že signál z antény (na těchto frekvencích je nutné používat parabolické antény často zjednodušeně a nesprávně nazývané satelity) je přijmut a okamžitě přemodulován konvertorem na nižší frekvence, které již koaxiální kabel přenést dokáže. Cesta signálu tedy vypadá následovně:
anténa - konvertor - koaxiální kabel - přijímač (set-top-box) - televizor
Konvertor (LNB) je umístěn přímo v srdci (ohnisku) parabolické antény, takže využívá co nejlepšího signálu, jaký je z antény možné dostat. Parametry konvertoru jsou řízeny ale přímo ze set-top-boxu, jako například polarizace apod. Ty jsou ale jedinečné pro každý přijímaný kanál a není tak možné výstup z konvertoru zapojit do více set-top-boxů a sledovat satelitní příjem na více televizorech zároveň. Tento problém se řeší částečně tak, že výstup set-top-boxu (většinou modulovaný analogový PAL signál přes koaxiální kabel) se zavede do více televizorů a můžeme přijímat alespoň jednu stanici najednou na více televizorech. Není tedy možné, tak jako u pozemního příjmu, zavést anténní rozvody do více přijímačů a na těch sledovat libovolný kanál/stanici.
Pokud bychom chtěli obsloužit více nezávislých televizorů, tak bychom museli celý řetězec uvedený výše realizovat (tedy zakoupit) zvlášť.
Jednoduchý satelitní komplet s anténou a set-top-boxem
Dalším rozdílem mezi pozemním a satelitním příjmem je to, že u pozemního je možné použít více antén, ty přes slučovač spojit do jediného kabelu a přijímat více vysílačů najednou. To u satelitního příjmu nelze, protože konvertor je nasazen přímo na parabolickou anténu. I když je vysílacích satelitů také více, jsou umístěny na různých geostacionárních pozicích na obloze, takže pevné natočení parabolické antény na jeden z nich znemožní příjem z těch ostatních.
Příjem z více satelitů najednou se tedy řeší dvěma způsoby. Jednodušší způsob je použití dvou konvertorů, které jsou umístěny vyoseně v ohnisku paraboly tak, že signál ze dvou satelitů na obloze dorazí přesně do snímače jednoho z konvertorů. Set-top-box pak přepíná konvertory. Zde jsme omezeni na dva satelity (dělají se ale až čtyři) a hlavně jen na některé satelity, které mají výhodnou polohu na obloze. Vyosení a větší zakrytí má za následek snížení zisku antény, takže je nutné používat parabolickou anténu o větším průměru (alespoň 90cm).
Druhá a univerzálnější možnost je natáčení antény. Vyžaduje instalaci antény na otočný držák a motor pro otáčení. Nejčastěji jde o obyčejný rotátor, pokud jsou přijímané satelity umístěny stejně vysoko na obloze. Motor se ovládá buď ručně do uložených pozic nebo přímo ze set-top-boxu po koaxilálním kabelu pomocí protokolu Diseqc. Nastavování je často složité, nastavit vše do správné polohy je často pro laika téměř nemožné, takže se výrobci snaží tuto činnost co nejvíce zjednodušit. Proto přišli s funkcí USALS (Universal Satellites Automatic Location System), který se snaží automaticky nastavit polohu motoru podle zadaného zeměpisného místa přijímače. Podmínkou je, aby tuto funkci podporoval jak set-top-box, tak i polohovací motor.
Velikost parabolické antény závisí na síle přijímaného signálu. Ten je vysílán ze satelitu rovněž parabolickou anténou s určitým pokrytím. Toto pokrytí má tvar kružnice se středem většinou nad západní Evropou. Čím dále od středu, tím menší signál, tedy - čím dále na východ, tím menší signál. U nás většinou postačuje anténa o průměru alespoň 60 cm, ale je dobré brát v úvahu i povětrnostní podmínky. Například mraky mají silný útlum, což může příjem ještě zhoršit. A co nezískáme anténou, to již nezískáme nijak. Takže je lepší sáhnout po vyšším průměru paraboly alespoň 80 cm, také tím získáme rezervu pro případný příjem jiných satelitů, umístěných v horších pozicích.
Zmiňme i jednu zvláštnost - může se stát, že za určitých podmínek může slunce svítit na parabolu, která světelné paprsky soustředí na konvertor a může ho i roztavit nebo zničit. S tím ale příliš nenaděláme, pokud máme tu smůlu. Je to ale extrémní případ, nejčastěji může docházet k tomu, že konvertor přijme sluneční šum, který může znemožnit příjem. Také je vhodné u prabolických antén dávat přednost těm ze slitin hliníku, protože nepodléhají povětrnostním vlivům (nekorodují).
Další důležitou věcí je kabeláž, přesněji koaxiální kabel. Na něm rozhodně neštřete a kupujte ty tlustší s impedancí 75 ohm a dielektrikem FPE. Levné a úzké kabely mají velký útlum na vyšších frekvencích a jsou proto naprosto nevhodné.
Volba set-top-boxu už pak souvisí čistě s požadovanými funkcemi a komfortem. Jednak musíme dbát na to, aby uměl případně ovládat konvertor (což je samozřejmé) a také natáčení antény. Rovněž zde bude hrát roli, jaké programy chceme přijímat. Příjem čistě volných stanic (tzv. FTA - Free To Air) je dnes již spíše na ústupu. Stále sice máme možnost přijímat spoustu především německých volných stanic, ale nejvíce zájemců řeší příjem českých stanic jako náhradu za pozemní DVB-T, případně chce více stanic, než pozemní příjem nabízí a bude nabízet. Zde je pak nutností dekódování, protože i volné stanice (jako Česká televize) má licence na vysílání jen pro naše končiny a musí se kódovat pro zabránění příjmu v zahraničí.
Vysílání může probíhat různými způsoby modulace, kódování a rychlosti. Set-top-box by tedy měl umět požadované vysílání zpracovat. Dnes existují dvě verze vysílání – DVB-S a DVB-S2, lišící se modulací (čtyřstavová QPSK oproti vícestavové APSK) a tedy přenosovou rychlostí, a také šířkou pásma (tedy počtu symbolů za vteřinu), která také souvisí s rychlostí. Čím vyšší šířka pásma, tím vyšší přenosová rychlost. Nejčastěji je 25 MHz, ale rozsah je možný od 2 až do 30 MHz. Pro příjem HDTV se používá DVB-S2, takže pokud požadujete vysoké rozlišení, vyžadujte i přijímač DVB-S2.
Vysílání probíhá podobně jako u pozemního DVB-T. Na jednom kanálu o určité frekvenci a s horizontální nebo vertikální polarizací se vysílá digitální modulací o určité symbolové rychlosti (= šířka pásma). Data jsou chráněna chybovou korekcí s možností opravy chyb, jeden multiplex je pak normální MPEG transport stream, který obsahuje více programů. Jako kódování se používá MPEG-2, většinou o rozlišení 720 × 576 obrazových bodů, u HD programů je možné použití H.264 komprese.
Dekódování stanic může mít přijímač realizováno buď ve formě dekódovacích modulů s dekryptorem, do kterého se vkládá již jen karta, nebo může mít již dekodér integrovaný. Toto je výhodnější, protože celkově to vychází levněji, samostatné dekódovací karty jsou totiž drahé. Výhodné je také, aby měl set-top-box možnost vložení dvou dekódovacích karet nebo dekódovacích modulů. Nejčastější systém dekódování je systém Cryptoworks, takže jsou často přijímače vybaveny právě tímto dekodérem.
Provoz satelitního vysílání zajišťuje provozovatel (a majitel) satelitů (například Astra, Eurosat atd.), ten pak pronajímá přenosovou kapacitu dalším společnostem (CS Link, UPC atd.), které na základě smluvních vztahů s provozovateli televizního vysílání umísťují jejich stanice. Ty jsou pak nabízeny jednak v balíčcích stanic a některé i samostatně. Při koupi karty je tato karta aktivována přes satelit služebním kanálem a stejně tak může být deaktivována a mohou se i změnit dekódovací kódy pro znesnadnění černého příjmu pirátskými kartami. Díky tomuto systému je možné provádět i aktivace na dočasnou dobu. U základních volných programů se často platí jen zřizovací poplatek, který zaplatí provozovateli náklady s tím spojené (výrobu karty, zajištění a spuštění) a dále se žádné poplatky neplatí. Za další placené stanice je ale již nutné platit paušální poplatek (týdně/měsíčně/ročně).
Při nákupu satelitního kompletu bychom tedy měli zvážit a požadovat následující:
S nákupem zařízení je vhodné se obrátit na prodejce satelitní techniky se svými požadavky. Lepší je využít služeb toho prodejce, který může zajistit i servis a řešení případných problémů, pokud možno v okolí vašeho bydliště. Lepší je se vyhnout pokoutním prodejcům a internetovému prodeji, pokud nejste schopni si řešit problémy sami. Satelitní komplety stojí přibližně od 3 tisíc Kč a ušetřením pár stovek si můžete zadělat na nežádoucí problémy.
Jaké máme možnosti příjmu a které společnosti provozují satelitní příjem, často nazývaný jako satelitní platforma? Který s nich si vybrat a jaké jsou parametry vysílání? Projděme si jednotlivé provozovatele podle abecedy.
U satelitního příjmu toto možné není, protože je vysíláno na mnohem vyšší frekvenci, kterou kabelové koaxiální rozvody nepřenesou. Mají totiž na těchto frekvencích takový útlum, že by se do přijímače již dostalo tak málo signálu, že by to znemožnilo jakýkoliv příjem. Tyto frekvence se používají z toho důvodu, že je naopak velmi dobře propouští horní vrstvy atmosféry (především ionosféra), zatímco nižší frekvence (používané pro pozemní příjem) atmosféra odráží a nepropouští (resp. s velkým útlumem).
Tento problém se řeší tak, že signál z antény (na těchto frekvencích je nutné používat parabolické antény často zjednodušeně a nesprávně nazývané satelity) je přijmut a okamžitě přemodulován konvertorem na nižší frekvence, které již koaxiální kabel přenést dokáže. Cesta signálu tedy vypadá následovně:
anténa - konvertor - koaxiální kabel - přijímač (set-top-box) - televizor
Konvertor (LNB) je umístěn přímo v srdci (ohnisku) parabolické antény, takže využívá co nejlepšího signálu, jaký je z antény možné dostat. Parametry konvertoru jsou řízeny ale přímo ze set-top-boxu, jako například polarizace apod. Ty jsou ale jedinečné pro každý přijímaný kanál a není tak možné výstup z konvertoru zapojit do více set-top-boxů a sledovat satelitní příjem na více televizorech zároveň. Tento problém se řeší částečně tak, že výstup set-top-boxu (většinou modulovaný analogový PAL signál přes koaxiální kabel) se zavede do více televizorů a můžeme přijímat alespoň jednu stanici najednou na více televizorech. Není tedy možné, tak jako u pozemního příjmu, zavést anténní rozvody do více přijímačů a na těch sledovat libovolný kanál/stanici.
Pokud bychom chtěli obsloužit více nezávislých televizorů, tak bychom museli celý řetězec uvedený výše realizovat (tedy zakoupit) zvlášť.
Jednoduchý satelitní komplet s anténou a set-top-boxem
Dalším rozdílem mezi pozemním a satelitním příjmem je to, že u pozemního je možné použít více antén, ty přes slučovač spojit do jediného kabelu a přijímat více vysílačů najednou. To u satelitního příjmu nelze, protože konvertor je nasazen přímo na parabolickou anténu. I když je vysílacích satelitů také více, jsou umístěny na různých geostacionárních pozicích na obloze, takže pevné natočení parabolické antény na jeden z nich znemožní příjem z těch ostatních.
Příjem z více satelitů najednou se tedy řeší dvěma způsoby. Jednodušší způsob je použití dvou konvertorů, které jsou umístěny vyoseně v ohnisku paraboly tak, že signál ze dvou satelitů na obloze dorazí přesně do snímače jednoho z konvertorů. Set-top-box pak přepíná konvertory. Zde jsme omezeni na dva satelity (dělají se ale až čtyři) a hlavně jen na některé satelity, které mají výhodnou polohu na obloze. Vyosení a větší zakrytí má za následek snížení zisku antény, takže je nutné používat parabolickou anténu o větším průměru (alespoň 90cm).
Druhá a univerzálnější možnost je natáčení antény. Vyžaduje instalaci antény na otočný držák a motor pro otáčení. Nejčastěji jde o obyčejný rotátor, pokud jsou přijímané satelity umístěny stejně vysoko na obloze. Motor se ovládá buď ručně do uložených pozic nebo přímo ze set-top-boxu po koaxilálním kabelu pomocí protokolu Diseqc. Nastavování je často složité, nastavit vše do správné polohy je často pro laika téměř nemožné, takže se výrobci snaží tuto činnost co nejvíce zjednodušit. Proto přišli s funkcí USALS (Universal Satellites Automatic Location System), který se snaží automaticky nastavit polohu motoru podle zadaného zeměpisného místa přijímače. Podmínkou je, aby tuto funkci podporoval jak set-top-box, tak i polohovací motor.
Velikost parabolické antény závisí na síle přijímaného signálu. Ten je vysílán ze satelitu rovněž parabolickou anténou s určitým pokrytím. Toto pokrytí má tvar kružnice se středem většinou nad západní Evropou. Čím dále od středu, tím menší signál, tedy - čím dále na východ, tím menší signál. U nás většinou postačuje anténa o průměru alespoň 60 cm, ale je dobré brát v úvahu i povětrnostní podmínky. Například mraky mají silný útlum, což může příjem ještě zhoršit. A co nezískáme anténou, to již nezískáme nijak. Takže je lepší sáhnout po vyšším průměru paraboly alespoň 80 cm, také tím získáme rezervu pro případný příjem jiných satelitů, umístěných v horších pozicích.
Zmiňme i jednu zvláštnost - může se stát, že za určitých podmínek může slunce svítit na parabolu, která světelné paprsky soustředí na konvertor a může ho i roztavit nebo zničit. S tím ale příliš nenaděláme, pokud máme tu smůlu. Je to ale extrémní případ, nejčastěji může docházet k tomu, že konvertor přijme sluneční šum, který může znemožnit příjem. Také je vhodné u prabolických antén dávat přednost těm ze slitin hliníku, protože nepodléhají povětrnostním vlivům (nekorodují).
Další důležitou věcí je kabeláž, přesněji koaxiální kabel. Na něm rozhodně neštřete a kupujte ty tlustší s impedancí 75 ohm a dielektrikem FPE. Levné a úzké kabely mají velký útlum na vyšších frekvencích a jsou proto naprosto nevhodné.
Volba set-top-boxu už pak souvisí čistě s požadovanými funkcemi a komfortem. Jednak musíme dbát na to, aby uměl případně ovládat konvertor (což je samozřejmé) a také natáčení antény. Rovněž zde bude hrát roli, jaké programy chceme přijímat. Příjem čistě volných stanic (tzv. FTA - Free To Air) je dnes již spíše na ústupu. Stále sice máme možnost přijímat spoustu především německých volných stanic, ale nejvíce zájemců řeší příjem českých stanic jako náhradu za pozemní DVB-T, případně chce více stanic, než pozemní příjem nabízí a bude nabízet. Zde je pak nutností dekódování, protože i volné stanice (jako Česká televize) má licence na vysílání jen pro naše končiny a musí se kódovat pro zabránění příjmu v zahraničí.
Vysílání může probíhat různými způsoby modulace, kódování a rychlosti. Set-top-box by tedy měl umět požadované vysílání zpracovat. Dnes existují dvě verze vysílání – DVB-S a DVB-S2, lišící se modulací (čtyřstavová QPSK oproti vícestavové APSK) a tedy přenosovou rychlostí, a také šířkou pásma (tedy počtu symbolů za vteřinu), která také souvisí s rychlostí. Čím vyšší šířka pásma, tím vyšší přenosová rychlost. Nejčastěji je 25 MHz, ale rozsah je možný od 2 až do 30 MHz. Pro příjem HDTV se používá DVB-S2, takže pokud požadujete vysoké rozlišení, vyžadujte i přijímač DVB-S2.
Vysílání probíhá podobně jako u pozemního DVB-T. Na jednom kanálu o určité frekvenci a s horizontální nebo vertikální polarizací se vysílá digitální modulací o určité symbolové rychlosti (= šířka pásma). Data jsou chráněna chybovou korekcí s možností opravy chyb, jeden multiplex je pak normální MPEG transport stream, který obsahuje více programů. Jako kódování se používá MPEG-2, většinou o rozlišení 720 × 576 obrazových bodů, u HD programů je možné použití H.264 komprese.
Dekódování stanic může mít přijímač realizováno buď ve formě dekódovacích modulů s dekryptorem, do kterého se vkládá již jen karta, nebo může mít již dekodér integrovaný. Toto je výhodnější, protože celkově to vychází levněji, samostatné dekódovací karty jsou totiž drahé. Výhodné je také, aby měl set-top-box možnost vložení dvou dekódovacích karet nebo dekódovacích modulů. Nejčastější systém dekódování je systém Cryptoworks, takže jsou často přijímače vybaveny právě tímto dekodérem.
Provoz satelitního vysílání zajišťuje provozovatel (a majitel) satelitů (například Astra, Eurosat atd.), ten pak pronajímá přenosovou kapacitu dalším společnostem (CS Link, UPC atd.), které na základě smluvních vztahů s provozovateli televizního vysílání umísťují jejich stanice. Ty jsou pak nabízeny jednak v balíčcích stanic a některé i samostatně. Při koupi karty je tato karta aktivována přes satelit služebním kanálem a stejně tak může být deaktivována a mohou se i změnit dekódovací kódy pro znesnadnění černého příjmu pirátskými kartami. Díky tomuto systému je možné provádět i aktivace na dočasnou dobu. U základních volných programů se často platí jen zřizovací poplatek, který zaplatí provozovateli náklady s tím spojené (výrobu karty, zajištění a spuštění) a dále se žádné poplatky neplatí. Za další placené stanice je ale již nutné platit paušální poplatek (týdně/měsíčně/ročně).
Při nákupu satelitního kompletu bychom tedy měli zvážit a požadovat následující:
- velikost paraboly,
- příjem více satelitů - natáčení, přepínání konvertorů,
- kvalitní koaxiální kabel,
- ovládání DiSEqC verze 1.0, 1.2 a USALS,
- DVB-S2 nebo DVB-S,
- možnost nastavit šířku pásma 2–30 MHz,
- dva sloty pro dekódovací karty/moduly,
- kartu pro příjem českých programů od jednoho z provozovatelů.
S nákupem zařízení je vhodné se obrátit na prodejce satelitní techniky se svými požadavky. Lepší je využít služeb toho prodejce, který může zajistit i servis a řešení případných problémů, pokud možno v okolí vašeho bydliště. Lepší je se vyhnout pokoutním prodejcům a internetovému prodeji, pokud nejste schopni si řešit problémy sami. Satelitní komplety stojí přibližně od 3 tisíc Kč a ušetřením pár stovek si můžete zadělat na nežádoucí problémy.
Jaké máme možnosti příjmu a které společnosti provozují satelitní příjem, často nazývaný jako satelitní platforma? Který s nich si vybrat a jaké jsou parametry vysílání? Projděme si jednotlivé provozovatele podle abecedy.
