Výběr televize: co je dobré vědět

Jednoznačně nejdůležitějším příslušenstvím k televizorům jsou tzv. VESA držáky. Základní rozdělení je na stavitelné a pevné. Pevné držáky jsou velmi jednoduché a levné. Obvykle se jeden kus připevní šrouby na zeď a druhý kus se přišroubuje k televizi. Poté již tyto kusy do sebe zapadnou a televize je na místě. Nic s ní však již dělat nelze a nikdy si ji nenatočíte směrem ke kuchyni. Mají však výhodu v tom, že jsou levné a hlavně velmi skladné. Televize je tak téměř přitisknuta ke zdi a působí více jako klasický obraz. Když si dáte trochu práci, lze takový držák zaškrábnout i do omítky, a tím opět trochu přiblížit televizi ke stěně. Pozor však na kabely, které již mohou vadit.

Druhé zmiňované - stavitelné držáky jsou samozřejmě dražší. U těchto držáků je velmi důležité si hlídat nosnost. Taková plazmová televize něco váží a dokáže levnější držák i pokroutit, čímž by mohlo dojít i k poškození samotné televize. Rozhodně nedávejte televizi s hmotností 20 kg na držák s nosností 19 kg. Ve výsledku je dobré mít na nosnosti držáku dostatečnou rezervu. Ne že by držák s nosností 20 kg tuto fiktivní televizi neudržel, ale může se lehce pokroutit a šrouby mu začnou povolovat dříve. Cena těchto držáků je problém. Pokud se zaměříte na originální příslušenství, zjistíte, že stavitelný držák stojí nekřesťanské peníze. Každý výrobce k tomu přistupuje jinak, ale rozhodně jsou dražší než neoriginální.

Na předchozím obrázku vidíte jednoduchý stavitelný držák pro menší, respektive lehčí televize. Jeho konstrukce stojí na jednoduchém pantu, který by při vyšším zatížení jistě povolil. Také uchycení do zdi pouze na dva šrouby, které jsou vytahovány ze zdi, není nic moc. Jsou navíc blízko u sebe. Je to zkrátka jen pro lehké televize.

Naproti tomu je zde daleko robustnější držák, který má kloubový mechanismus už od pohledu pěkně pevný. Také uchycení do zdi je možné provést na mnoha místech, přičemž hlavní jsou horní otvory. Lepší je dát více šroubů do horní části než do dolní. Držák je také vybaven vodováhou a má možnost nastavit náklon. Pokud se tedy přesně netrefíte se šrouby do zdi (to se zkrátka stává), tak to držákem napravíte. Takovýto složený držák však lehce zvětšuje vzdálenost od stěny (zde je to 12,5 cm).

Další možností umístění televize je na pojízdný držák. Ten se může hodit do veřejných prostor, které jsou však adekvátně hlídány. Těchto držáků je velká řada, jde o docela speciální a drahé zařízení. Uvádím je hlavně pro úplnost.

Pokud se rozhodnete využívat satelitní signál, je potřeba si pořídit i nějakou tu kartu pro příjem programů. Na satelitu jsou totiž programy obvykle šifrovány (i ty běžně dostupné na pozemním vysílání). Tyto karty lze zakoupit téměř všude a liší se odemknutými programy a dobou onoho odemknutí. Těchto karet je velmi mnoho a vydají na samostatný článek. Opět to uvádím hlavně pro úplnost a hlavně, aby si případní kupující uvědomili, že hned po zakoupení televize je čeká další výdaj. Pro někoho nemusí být zrovna příjemný a očekávaný.

K dnešním televizím se dají přikoupit ještě další rozšiřující moduly. Obvykle se jedná o kamery pro IP telefonii (skype apod), WiFi adaptéry s DLNA a dokonce i rozšiřující moduly pro prohlížení internetu, klávesnice a podobně. Zkrátka příslušenství pro televize je dnes docela obsáhlé a z televize se tak stává prakticky běžný počítač. Nebude trvat dlouho a do televizí si začneme kupovat 3D moduly pro hraní her (taková malá herní konzole).

Z běžné resp. modulární televize si tak můžete postupně udělat onu chytrou televizi. Musíte si však hlídat počet konektorů a USB portů, do kterých lze tyto rozšiřující moduly připojit.

Příslušenství je tedy opravdu nepřeberné množství a hlavně se v poslední době rozrůstá jak houby po dešti. Je jen na vás, jaké využijete. Vždy však k příslušenství přistupujte s chladnou hlavou a uvědomte si, že pro výrobce začíná být příslušenství dobrým tahákem na peníze. Dokáží totiž zaujmout vaší pozornost i po nákupu televize. Dříve to nákupem samotné TV končilo, ale dnes to tím vlastně pouze začíná.

Ten, kdo dočetl celého průvodce a nyní čeká nějaký rychlý recept na ideální televizi, tak jej asi zklamu. Dnes jsou televize nejen o samotném obraze, ale také o příslušenství a hlavně konkrétních požadavcích daného uživatele respektive celé rodiny. Přeji šťastnou ruku při výběru té správné!

 

Jas (neboli svítivost): Označuje, jak hodně televize svítí při zobrazené bílé barvě. Jeho jednotka je [cd/m^2]. Dřívější CRT televize měly jas kolem 120 cd/m^2, dnešní LCD panely dosahují daleko lepších výsledků. Hodnota kolem 500 cd/m^2 pro běžné sledování dostačuje. Čím vyšší je hodnota jasu, tím je lepší pozorování obrazu za přímého slunečního svitu. Naopak příliš vysoká hodnota jasu může vadit sledování ve tmě (obvykle však lze jas snadno snížit v menu televize).

Kontrast: Je to poměr jasu zobrazované bílé a černé barvy v zapnutém režimu televize. Čím vyšší je hodnota kontrastu, tím je lepší podání ve filmech apod. Rozlišujeme ještě statický a dynamický kontrast. Statický se pohybuje kolem od 1000:1 po 10 000:1 (dle technologie) a dynamický až 50 000 000:1. Dynamický kontrast pracuje tak, že se ztlumí podsvětlovací trubice (podsvícení panelu) při zobrazení tmavé scény a naopak se rozsvítí na maximum při zobrazení například prosluněné krajiny. Výrobci často dynamický a statický kontrast nerozlišují. Pokud uvidíte kontrast 50 000 000:1, tak se určitě jedná o dynamický (tedy u LCD technologie). U technologie plazma se může kontrast pohybovat v takto vysokých mezích i statický. Vrcholem dnešních technologií je technologie OLED, která má teoreticky kontrast nekonečný. A ten kdo viděl OLED displej, dá za pravdu, že obraz je zcela odlišný a lepší od dnešních LCD/plazma.

Pixel: Je to jeden bod na obrazovce. Všechny LCD obrazovky mají nativní rozlišení a to odpovídá počtu pixelů v obrazovce. Každý pixel je složen ze tří subpixelů (červený, modrý a zelený), z kterých se skládá jeho výsledná barva. Tyto subpixely jsou natolik malé, že je lidské oko od sebe nerozezná a prostým součtem těchto tří pixelů vznikne výsledná barva.

Vadný pixel: Vznikne například chybou v tekutém krystalu nebo díky špatnému napojení krystalu na aktivní matici obrazovky. U různých technologií se projevuje vadný pixel různě. U nejběžnější technologie TN vadný pixel vypadá jako světlý bod v obraze. U ostatních technologií (xVA a IPS) se projevuje zobrazením černé barvy. Může nastat ještě situace, kdy vypadne jen subpixel. V tom případě se nezobrazí správná barva pixelu. Tento případ však není až tolik rušivý. Každý výrobce si tvoří své podmínky na uznání reklamace. Například Samsung dnes dává garanci 0 vadných pixelů. Většina výrobců však toleruje cca 3 vadné pixely.

Rozlišení: Jedná se o počet pixelů ve vodorovné a svislé ose. Každá LCD televize dokáže zobrazit několik rozlišení, avšak pouze nativní rozlišení (udávané ve specifikacích) je vhodné pro nejkvalitnější zobrazení, kdy nedochází k přepočítání obrazu. Bohužel hodně HD-Ready televizí mají atypické rozlišení 1366x768, které není žádným standardem pro HD, a tak je veškerý signál přepočítáván. Lepší jsou televize s rozlišením 1920x1080 (Full HD). Ve výhledu jsou televize s 4k rozlišením (3840x2160). Toto rozlišení odpovídá přesně 4 obrazovkám s Full HD rozlišením. Označení je UHDTV.

Úhel pohledu (úhel viditelnosti): Každá LCD televize při pohledu ze stran různě mění své barevné podání, tmavne a ztrácí kontrast. Úhel pohledu udává, kdy je zobrazen kontrast 5:1, avšak nezohledňuje barevné podání atd. Obecně platí, že technologie TN mají nejhorší pozorovací úhly, xVA je mají už velmi dobré a IPS ideální. Samozřejmě i u IPS technologie dochází k degradaci obrazu, avšak jen ve velmi malé míře.

DVI: Digitální rozhraní pro LCD televize, které poskytuje nejlepší možnou kvalitu obrazu. Rozhraní DVI se vyskytuje ve více verzích. První je DVI-D, které dokáže přenášet pouze digitální signál. DVI-I umí navíc i analogový signál. Pak jsou zde dvě propustnosti. První DVI-SingleLink, který je omezen rozlišením 1920x1200@60Hz (v podstatě 1080p). Pak je zde DVI-DualLink, který zvládne i rozlišení 2560x1600@60Hz a používá se hlavně u 30" LCD monitorů.

D-Sub: Starší analogové rozhraní pro monitory, používá se však i u některých televizí (převážně LCD). Analogový signál může trpět různými neduhy, jako je snížená ostrost obrazů, duchové popř. nekvalitní barvy. V dnešní době již analogový signál nemá smysl a používá se výhradně DVI popř. HDMI.

HDMI: Stejně jako DVI rozhraní i HDMI je digitální forma přenosu signálu obrazu. Navíc HDMI přidává možnost přenášet i digitální zvukovou složku. HDMI se začalo používat hlavně u LCD televizí, avšak postupně se prosazuje také u LCD monitorů. U dnešních televizí se vyskytuje ve velké míře a pokud jej nevytlačí DisplayPort, tak ještě hodně dlouho bude.

MHL: Je port, který se vyskytuje u tabletů, mobilních telefonů a kamer. Jeho hlavní výhodou jsou malé rozměry (zkratka MHL = Mobile High-Definition Link) a podpora 1080p obrazu. Obvykle se použv adapté, který převede tento malý konektor do klasického HDMI. Konektor má stejný tvar jako microUSB.

DisplayPort: Zcela nové rozhraní pro přenos digitálního obrazu. Již od základu přidává šifrování signálu. To, jestli se DisplayPort prosadí, ukáže teprve čas.

HDCP: Ochrana obrazového signálu šifrováním. Tuto ohranu vyžadují některé HD-DVD a BluRay disky. Podpora HDCP musí být jak na straně televize, tak na straně BluRay/HD-DVD přehrávače, popř. grafické karty a operačního systému (zatím jen u Windows Vista).

Odezva: LCD technologie pracuje na principu, kdy se přes tekuté krystaly propouští světlo z podsvětlovacích trubic. Podle toho, kolik světla se propustí, se zobrazí barva (jeden pixel složen ze tří subpixelů, každý s jinou barvou - červená, zelená, modrá). Těmto tekutým krystalům nějakou dobu trvá, než se ustaví do správné polohy, aby byla zobrazena požadovaná barva. Tato doba se nazývá odezva. Rozlišujeme ještě dílčí odezvy rise (rozsvícení) a fall (zhasnutí), tyto hodnoty se však dočtete až v podrobných recenzích a výrobci jej obvykle neudávají.

Barevná hloubka: LCD technologie dokáže obvykle zobrazit 8-bitové barvy (většina xVA a IPS panelů), což znamená plných 16,7 milionů barev. Běžné TN monitory pro domácí použití však mají pouze 6-bit barvy (tzn. pouze 262 000 barev). Zbytek do 16,2 mil se dopočítáva obvykle ditheringem s FRC.

Gamut: Označuje, jak velký barevný prostor dokáže monitor zobrazit. Obvykle se zobrazuje v CIE 1931 diagramu popř. Lab 3D diagramu. Nové LCD monitory již dokáží pokrýt celý AdobeRGB barevný prostor, který zasahuje výrazně více do zeleno-azurové barvy a poskytuje tak věrnější barvy oproti režimu sRGB používaném u běžných lacinějších monitorů.

Dithering: Rozděluje se na dithering bez a s FRC.

Dithering bez FRC je metoda, kdy dochází k dopočítávání podle následujícího příkladu: Displej dokáže zobrazit pouze černou a bílou barvu. Jak docílit 50% šedé? Stačí do šachovnice „naskládat“ bílé a černé pixely a šedá barva je na světě (samozřejmě pokud se na obrazec koukneme z dostatečné vzdálenosti, aby zmizel vzorek). A stejně funguje i dithering u LCD, pouze se pracuje s více barvami. Obvykle se používá vzorek 2x2. Tato forma ditheringu je dnes využívána nejvíce. Dnešní LCD televize však už mají 8-bit barvy, a tak se s ditheringem prakticky nesetkáte.

Dithering s FRC je forma, kdy dochází k dopočítávání barvy vlivem poblikávání pixelu mezi dvěmi barvami. Pokud chceme zobrazit opět 50% šedou, tak stačí, aby pixel blikal mezi bílou a černou s dostatečnou frekvencí, aby si oko tyto dvě barvy spojilo do jedné. Tuto formu ditheringu dost často používají starší monitory LG. Pokud monitor používá FRC, je obraz neklidný. Efekt, kterým se obraz projevuje, bych popsal jako "přesýpání písku".

Pozorovací úhly: do 176° horizontálně a 170° vertikálně. Obvykle jsou ovšem nižší a rozdílné v horizontálním a vertikálním směru. Bohužel i když jsou uvedeny např. 170°, je tato hodnota naprosto nepoužitelná (především ve vertikálním směru - zespodu monitor výrazně tmavne a barvy přechází do inverze, pohled shora má za následek naopak zesvětlání obrazu). Horizontální směr je dnes už celkem slušný, ale barvy výrazně žloutnou. Jas a kontrast výrazně klesá.

Odezva: přestože je udávaná odezva například 2 ms, reálné hodnoty jsou zcela jinde. Z praktických testů vyplývá, že 3ms TN je stejně rychlý jako 6ms S-IPS. Tzn. že odezva je dost nevyrovnaná v různých tónech. Reálné hodnoty mohou být i 4x-5x větší než papírová hodnota.

Barevné podání: je většinou horší (obvykle dokáží zobrazit pouze 262 144 barev – 6 bitů na barvu), zbytek do 16,2 milionů barev je dopočítán ditheringem.

Kontrast a podání černé: podání černé je někde mezi IPS a VA. Obecně je však obvykle jen průměrné. A to jak kontrast, tak podání černé.

Mrtvý pixel svítí, což je asi největší nevýhoda televizorů TN.

U LCD televizí se již tato technologie prakticky nevyskytuje, pouze u některých opravdu malých televizí.

Pozorovací úhly: jsou kolem 178° v obou směrech a v praxi je pohled opravdu ze všech stran stejný. Při pohledu ze strany dochází k zežloutnutí obrazu. Ovšem na druhou stranu netrpí efektem IPS glow. O něm si ale povíme později u IPS technologie.

Odezva: je více vyrovnaná ve všech tónech, a tak je papírově stejně rychlý monitor lepší než TN, avšak vyrovnané rychlosti S-IPS nedosahuje.

Barevné podání: jsou již 8bitové (reálných 16,77 milionů), ale stále to obvykle není ono. Najdou se však výjimky, které jsou lepší než IPS. Málokdy narazíte na televizi s 6bitovými barvami u VA technologie.

Kontrast a podání černé: Nejlepší podání černé barvy a kontrast má právě technologie VA. Kontrast dosahuje i 8000:1 (statický) a podání černé je velmi věrné. I při zobrazení zcela černé barvy na televizi není svit obrazovky téměř znatelný.

Mrtvý pixel je černý.

Představuje dnešní špičku u LCD televizí. V poslední době se však vyskytují varianty jako jsou e-IPS, které jsou velmi levné, ale poskytují obvykle jen 6bitové barvy.

Pozorovací úhly: jsou také kolem 178° v obou směrech, avšak při pohledu ze strany nedochází k tak velkému barevnému posunu jako u VA technologie. Naopak dochází k takzvanému efektu IPS glow. Pokud je zobrazena tmavá scéna a podíváte se ze strany, tak obraz začne lehce zářit modro-fialovým nádechem.

Odezva: je nejvyrovnanější ze všech technologií, a tak je papírově stejný monitor výrazně rychlejší, než jak tomu je u ostatních technologií.

Barevné podání: barvy jsou plně 8bitové (až na e-IPS televizory) a v porovnání s MVA/PVA jsou daleko živější a věrnější. S-IPS matrice se vyznačuje namodralým nádechem při pohledu ze strany. Rozlišení barev v tmavých tónech je lehce horší než u VA monitorů.

Kontrast a podání černé: je asi nejhorší ze všech technologií. Kontrast je obvykle kolem 1500:1 (statický). Černá barva je při úplné tmě trochu zašedlá a můžete vidět, jak televizor i při zobrazení zcela černé barvy trochu svítí.

Mrtvý pixel je černý.


Technologie xVA a IPS jsou dnes nejpoužívanější u většiny LCD televizí.

Technologie Plasma je zcela odlišná od LCD. Hlavní rozdíl je v tom, že každý pixel resp. subpixel svítí sám o sobě. Televizory tudíž nepotřebují podsvícení a mají mnohonásobně vyšší kontrast oproti LCD. Díky tomu je obraz výrazně dynamičtější a díky odezvě, která je opět několika násobně kratší než u LCD, se zdá, že plasma je zkrátka daleko lepší než LCD.

Jsou zde však i negativa. Tím hlavním je lehce vyšší spotřeba a vyšší hmotnost. Právě hmotnost a rozměry televize spousty lidí odrazují. Také (i přes snahu výrobců) trpí lehce vypálením obrazu. Pokud např. necháte zobrazit statický obraz po několik hodin, tak jej lehce uvidíte i při sledování filmů. Při běžném používání (kdy se obraz stále mění) se to však už nestává.

Posledním výkřikem technologického vývoje je OLED. Televizory OLED mají teoreticky nekonečný kontrast, pozorovací úhly 180° bez změny barev či kontrastu. Navíc odezva se pohybuje řádově zcela jinde oproti LCD. Více o technologii OLED se dočtete v článcích:

OLED konečně přichází?
Změřili jsme odezvu AMOLED
Technologie OLED - tak kde vězí?

Jako zdroj dalších informací vám může posloužit naše rubrika Televizory, v které se pravidelně objevují podrobné recenze a aktuality o novinkách z této oblasti. Pokud máte nějaké odborné dotazy, neváhejte a zeptejte se na našem diskuzním fóru v odpovídající sekci.

Další naše články, které by neměly uniknout vaší pozornosti:
Technologie LCD panelů – podrobný popis jednotlivých technologií
Popis testovací metodiky LCD televizí na TV Freaku
Televizory: možnosti příslušenství
Plazma vs. LCD: souboj technologií