Trable s českými titulky a jak na ně
17.1.2011, Pavel Zubatý, návod
V mnoha internetových diskuzích zaměřených na multimediální zařízení se kupí dotazy na problémy s češtinou v titulcích. Jakým způsobem jsou titulky zakódované? Kde vznikají problémy s jejich kompatibilitou? Odpovědi najdete v tomto článku.
Kapitoly článku:
- Trable s českými titulky a jak na ně
- Kódování češtiny, tipy a triky
- Závěr a dodatky
Nejdříve je ale dobré uvést, co to vlastně titulky jsou. Je zřejmé, že každý titulek je přepis řeči postav (vzácně i zvuku), který se musí zobrazit společně s obrazem přehrávaného audiovizuálního obsahu v určitém časovém úseku. Avšak z technického hlediska je důležitější způsob, jakým se titulky dostanou do filmu.
V podstatě můžeme rozlišit 3 základní způsoby:
Příklad titulku vloženého napevno do souboru filmu o dostatečné kvalitě.
Titulky přímo „natvrdo“ ve filmu mají tu výhodu, že se nemusí nikde dohledávat a zobrazí se tak, jak jejich autor zamýšlel, „žščřďťňü“, znak staročínské kletby, de facto cokoliv. Jejich nevýhodou je, že je nelze neinvazivně vypnout, upravit ani odstranit z filmu. Navíc jejich vzhled bývá ovlivněn kvalitou zobrazení filmu. Z těchto příčin vznikly externí titulky, které lze vypnout a upravovat bez poškození filmu a které lze případně vložit do kontejneru (MKV, MP4) s filmem. Jejich představitelem jsou „obrázkové“ titulky uložené jako binární soubory s příponou VOB v adresářové složce filmu DVD-video.
Příklad titulku vloženého napevno do souboru filmu o dostatečné kvalitě.
Výhodou „obrázkových“ titulků je stejné „chování“ jako u titulků vložených přímo do filmu, takže odpadají problémy s češtinou, což je sice hezké, ale pořád to není ideální. U obrázkových titulků nelze měnit jejich umístění v rámci zobrazení videa, nelze nastavit jejich vzhled přímo v přehrávači, nízká kvalita obrázků titulků se může projevit jako kostrbaté hrany. Navíc obrázkové titulky zabírají znatelně více místa než titulky zapsané jako textový soubor (což může být znatelné např. při zálohování videa).
Příklad externího titulku (rozdíly v kvalitě nejsou patrné).
Za evolučně nejvyspělejší lze jednoznačně označit titulky zapsané jako textový soubor, a to z těchto důvodů:
Jejich velkou nevýhodou bývají problémy s kódováním a s tím spojeným správným zobrazováním českých znaků s diakritikou (problémy jsou i u jiných jazyků). Rovněž některé přehrávače nedovolují výběr souboru titulků. V takovém případě musí mít soubor stejný název jako soubor filmu (liší se jen přípona) a musí být umístěn ve stejné složce jako film.
S vývojem titulků vzniklo několik základních formátů titulků, které se dnes používají, z původních vob titulků bylo potřeba dostat text, který ale byl zaznamenaný jako sekvence obrázků.
Bylo tedy nutné využít metody umožňující optické rozpoznání textu neboli OCR (Optical Character Recognition). Jeden z programů toho schopný se nazývá SubRip. U tohoto programu jsou titulky převáděné do stejnojmenného formátu textových titulků (přípona SRT).
Ukázka zápisu titulků ve formátu SubRip (*.srt).
Titulky SubRip jsou synchronizované podle času s přesností na tisíciny sekundy a využívají např. HTML tagů <i> a <b> (kurzíva a tučné písmo). Každý titulek začíná pořadovým číslem, jeho jednotlivé řádky (číslo, čas. interval, text titulku) jsou odděleny odřádkováním a titulek končí prázdným řádkem. Nevýhodou těchto titulků je nekompatibilita mezi titulky pro formát NTSC, PAL nebo SECAM kvůli rozdílům ve snímkové frekvenci. Jedna verze pak musí mít jednotlivé titulky časově posunuté oproti ostatním verzím. SubRip může být vložen do kontejneru Matroška (MKV).
Ukázka zápisu titulků ve formátu MicroDVD (*.sub).
Z toho důvodu vznikly titulky časované podle snímků, jako je např. MicroDVD (přípona SUB). V tomto formátu každý titulek zabírá jeden řádek, na začátku každého řádku je číslo snímku pro objevení titulku a číslo snímku pro zmizení titulku, pak následuje text. Každé číslo je uzavřeno ve složených závorkách a odřádkování textu v rámci titulku se řeší pomocí znaku | (svislice, roura, Alt+124). Pro přehlednost se doporučuje dát na začátku jakýsi nezobrazitelný hlavičkový titulek (od nultého snímku po nultý snímek) s počtem snímků za sekundu. V dnešní době ale tento formát není tolik oblíbený jako kdysi, a to především kvůli komplikacím při psaní titulků (daných přepočtem na FPS neboli snímků za sekundu).
Jakýmsi kompromisem je obrázkový formát VOBsub, do kterého lze převést titulky VOB extrahované z DVD, bez zdlouhavé konverze OCR na text. Program VobSub uloží obrázky titulků (přípona PES) do souboru *.SUB a vytvoří indexový soubor *.IDX popisující vlastnosti každého titulku. Jedna dvojice SUB/IDX může obsahovat více variant titulků (pro více jazyků). Může být vložen do kontejneru Matroška (MKV) nebo MP4.
I takového zobrazení titulků lze docílit pomocí nástroje SubStation Alpha.
Mezi další hojně rozšířené formáty patří formát SubStation Alpha (přípona SSA nebo ASS), který je jediným šíře rozšířeným textovým formátem podporujícím formátování, styly textu i audio/grafické efekty. Složitá struktura tohoto skriptu připomíná spíše nějaký inicializační soubor než soubor s titulky a je oblíbený u Anime nebo Karaoke. Lze je vkládat do kontejneru Matroška (MKV).
Pak je tu snímkový formát Microsoft SAMI (přípona SMI) se syntaxí založenou na HTML/CSS. Co se týče souborů TXT, jedná se mnohdy o přejmenované titulky nějakého textového formátu titulků, nebo jde o prostý formát SimpleTime.
Formát SimpleTime má velmi jednoduchý zápis.
SimpleTime je časový formát s přesností na pouhé sekundy, jednotlivé titulky jsou oddělené odřádkováním a každý řádek obsahuje čas objevení a text titulku (hodiny:minuty:sekundy:text). Odřádkování v rámci textu se řeší pomocí znaku | (svislice, roura, Alt+124). Má sice jednoduchý zápis, ale chybí čas schování titulku (zpravidla titulky mizí po třech sekundách) a doba zobrazení titulku neodpovídá délce řeči.
V podstatě můžeme rozlišit 3 základní způsoby:
- mohou být součástí samotného obrazového záznamu filmu (ať souboru nebo VHS kazety)
- mohou být odděleny jako „obrázkové“ titulky (film na DVD)
- mohou být odděleny jako zápis v textovém souboru (lépe by sedělo označení v datovém souboru, neboť formátů a příslušných přípon se vyskytuje celá řada)
Příklad titulku vloženého napevno do souboru filmu o dostatečné kvalitě.
Titulky přímo „natvrdo“ ve filmu mají tu výhodu, že se nemusí nikde dohledávat a zobrazí se tak, jak jejich autor zamýšlel, „žščřďťňü“, znak staročínské kletby, de facto cokoliv. Jejich nevýhodou je, že je nelze neinvazivně vypnout, upravit ani odstranit z filmu. Navíc jejich vzhled bývá ovlivněn kvalitou zobrazení filmu. Z těchto příčin vznikly externí titulky, které lze vypnout a upravovat bez poškození filmu a které lze případně vložit do kontejneru (MKV, MP4) s filmem. Jejich představitelem jsou „obrázkové“ titulky uložené jako binární soubory s příponou VOB v adresářové složce filmu DVD-video.
Příklad titulku vloženého napevno do souboru filmu o dostatečné kvalitě.
Výhodou „obrázkových“ titulků je stejné „chování“ jako u titulků vložených přímo do filmu, takže odpadají problémy s češtinou, což je sice hezké, ale pořád to není ideální. U obrázkových titulků nelze měnit jejich umístění v rámci zobrazení videa, nelze nastavit jejich vzhled přímo v přehrávači, nízká kvalita obrázků titulků se může projevit jako kostrbaté hrany. Navíc obrázkové titulky zabírají znatelně více místa než titulky zapsané jako textový soubor (což může být znatelné např. při zálohování videa).
Příklad externího titulku (rozdíly v kvalitě nejsou patrné).
Za evolučně nejvyspělejší lze jednoznačně označit titulky zapsané jako textový soubor, a to z těchto důvodů:
- zabírají minimum místa na datovém nosiči
- jejich vzhled (font, barvu, zvýraznění) lze nastavit přímo v přehrávači
- jsou snadněji editovatelné než předchozí dva typy titulků
Jejich velkou nevýhodou bývají problémy s kódováním a s tím spojeným správným zobrazováním českých znaků s diakritikou (problémy jsou i u jiných jazyků). Rovněž některé přehrávače nedovolují výběr souboru titulků. V takovém případě musí mít soubor stejný název jako soubor filmu (liší se jen přípona) a musí být umístěn ve stejné složce jako film.
Typy souborů s titulky
S vývojem titulků vzniklo několik základních formátů titulků, které se dnes používají, z původních vob titulků bylo potřeba dostat text, který ale byl zaznamenaný jako sekvence obrázků.
Bylo tedy nutné využít metody umožňující optické rozpoznání textu neboli OCR (Optical Character Recognition). Jeden z programů toho schopný se nazývá SubRip. U tohoto programu jsou titulky převáděné do stejnojmenného formátu textových titulků (přípona SRT).
Ukázka zápisu titulků ve formátu SubRip (*.srt).
Titulky SubRip jsou synchronizované podle času s přesností na tisíciny sekundy a využívají např. HTML tagů <i> a <b> (kurzíva a tučné písmo). Každý titulek začíná pořadovým číslem, jeho jednotlivé řádky (číslo, čas. interval, text titulku) jsou odděleny odřádkováním a titulek končí prázdným řádkem. Nevýhodou těchto titulků je nekompatibilita mezi titulky pro formát NTSC, PAL nebo SECAM kvůli rozdílům ve snímkové frekvenci. Jedna verze pak musí mít jednotlivé titulky časově posunuté oproti ostatním verzím. SubRip může být vložen do kontejneru Matroška (MKV).
Ukázka zápisu titulků ve formátu MicroDVD (*.sub).
Z toho důvodu vznikly titulky časované podle snímků, jako je např. MicroDVD (přípona SUB). V tomto formátu každý titulek zabírá jeden řádek, na začátku každého řádku je číslo snímku pro objevení titulku a číslo snímku pro zmizení titulku, pak následuje text. Každé číslo je uzavřeno ve složených závorkách a odřádkování textu v rámci titulku se řeší pomocí znaku | (svislice, roura, Alt+124). Pro přehlednost se doporučuje dát na začátku jakýsi nezobrazitelný hlavičkový titulek (od nultého snímku po nultý snímek) s počtem snímků za sekundu. V dnešní době ale tento formát není tolik oblíbený jako kdysi, a to především kvůli komplikacím při psaní titulků (daných přepočtem na FPS neboli snímků za sekundu).
Jakýmsi kompromisem je obrázkový formát VOBsub, do kterého lze převést titulky VOB extrahované z DVD, bez zdlouhavé konverze OCR na text. Program VobSub uloží obrázky titulků (přípona PES) do souboru *.SUB a vytvoří indexový soubor *.IDX popisující vlastnosti každého titulku. Jedna dvojice SUB/IDX může obsahovat více variant titulků (pro více jazyků). Může být vložen do kontejneru Matroška (MKV) nebo MP4.
I takového zobrazení titulků lze docílit pomocí nástroje SubStation Alpha.
Mezi další hojně rozšířené formáty patří formát SubStation Alpha (přípona SSA nebo ASS), který je jediným šíře rozšířeným textovým formátem podporujícím formátování, styly textu i audio/grafické efekty. Složitá struktura tohoto skriptu připomíná spíše nějaký inicializační soubor než soubor s titulky a je oblíbený u Anime nebo Karaoke. Lze je vkládat do kontejneru Matroška (MKV).
Pak je tu snímkový formát Microsoft SAMI (přípona SMI) se syntaxí založenou na HTML/CSS. Co se týče souborů TXT, jedná se mnohdy o přejmenované titulky nějakého textového formátu titulků, nebo jde o prostý formát SimpleTime.
Formát SimpleTime má velmi jednoduchý zápis.
SimpleTime je časový formát s přesností na pouhé sekundy, jednotlivé titulky jsou oddělené odřádkováním a každý řádek obsahuje čas objevení a text titulku (hodiny:minuty:sekundy:text). Odřádkování v rámci textu se řeší pomocí znaku | (svislice, roura, Alt+124). Má sice jednoduchý zápis, ale chybí čas schování titulku (zpravidla titulky mizí po třech sekundách) a doba zobrazení titulku neodpovídá délce řeči.
