Toshiba Camileo P30: HD z pistole?

Toshiba Camileo P30 nevypadá jako běžné kamery, takže nemá válcovitě tvarované tělo, jako spíše pistolovitý tvar. Takže pokud ji na někoho se zavřeným displejem namíříte, možná se dočkáte i peněženky (nebo rozbitého nosu).

Při výrobě hrály svou úlohu především plasty, jež dostaly lesklé povrchové úpravy v černé a zrcadlově stříbrné barvě. Objektiv je však pro lepší ochranu obehnán celkem tlustým kovovým kroužkem, takže snad zase tak špatně nebude. Jak jsem již řekl, tvar s trochou fantazie připomíná malou pistolku, takže se dočkáme rukojeti tvořené částečně také displejem a válcovitého zakončení, kde si našel místo především objektiv s CCD senzorem.

Z levé strany tedy je tradičně displej, na němž máme logo Toshiby, jeden reproduktor schovaný za několika otvory a také ve spodním konci červenou gumovou vložku se značkou kamery.

Pohled na objektiv nás seznámé s jeho možnostmi, tedy s pětinásobným optickým zoomem, clonou F3,5 až 3,7 a ohniskovou vzdáleností f = 6,8 až 34 mm. Zde považuji za problém, že čočka není chráněna ani automatickou ani manuálně nasaditelnou krytkou, přičemž brašna také zrovna dobrou ochranu zvláště před prachem neposkytne. Nevím, co Toshibu vedlo, že se na ochranu čočky objektivu vykašlala. Pod objektivem pak můžeme zahlédnout matné oko LED svítilny, která nám bude pomáhat při nepříznivých světelných podmínkách. Jak, to už je záležitost testů.

Pravou stranu kamery bude většinu času svírat vaše dlaň, takže je pochopitelně holá a kvůli lesklému povrchu s náznaky metalízy se také zrovna moc pohodlně nedrží. Je to také vlastně jeden velký kryt, jenž se dá sejmout posunutím dolů, po čemž se zjeví baterie.

Zadní část kamery pak skrývá veškeré ovládací prvky (tedy až na jeden), které na Camileu P30 najdeme a pak i všechny porty. V kulaté části to je kolébkové tlačítko, nalevo od něj spoušť fotoaparátu a napravo spoušť kamery. V úzkém držadle si našla místo tři tlačítka sloužící spíše pro přehrávání záznamů a nastavení. Dvojí funkci ale mají všechna zmíněná tlačítka. Porty pak výrobce ukryl pod úzkou krytku, již snadno nehtem vyloupneme.

Ve spodní části mohu poukázat na tři zbylé prvky - závit pro stativ, jenž je bohužel pouze plastový, kovové očko pro dodávané poutko a nakonec čtečku karet SD/SDHC. Ta nebyla sama o sobě nijak chráněna, ale vzhledem k tomu, že tuto kameru bez instalované karty jen těžko využijeme, není to vůbec problém.

Displej se vyklápí klasicky, přičemž jeho rozsah je 270 stupňů při otáčení (obraz se pak překlopí, pokud se chceme natočit sami, nebo si jen upravit účes), ale vzhledem k tomu, že se vyklápí odspoda, tak není možné si jej trošku natočit k tělu kamery. Samotný také nenese vůbec žádné ovládací prvky, pouze označení kamery na něj bylo vytištěno. Ovšem ani rukojeť nijak nepřekvapí, protože se odkryje pouze tlačítko Power (kamera se však startuje automaticky odklopením displeje), pak měkký gumov proužek pro bezpečné dosednutí displeje a také zdrsnělý grip, jejž bych tedy rád viděl také v jiných částech držadla.

Celkově zpracování kamery Camileo P30 působí spíše levnějším dojmem. Plasty k sobě příliš nedoléhají, a tvoří se mezi nimi drážky, což je ideální prostor pro nečistoty. Kameru si také navíc za chvíli ušmudláte, takže bude nutné ji často čistit.

Z náznaků již pozorný čtenář mohl vyčíst, že ergonomie zde nebude zrovna ideální. K tomuto tvrzení mě vedou dva důvody. Jednak budete držet spíše hladký povrch kamery a pak také se při natáčení jednou rukou bude vše ovládat jejím palcem, který musíte ohnout nahoru k zoomu. Tím se stane jednoduchá věc - kamera se pak už vůbec nedrží dobře, protože dlaň má po jejím hladkém povrchu tendenci sklouzávat a grip na druhé straně pro prsty to už nezachrání. Navíc pokud budete chtít po přenastavení zoomu palcem kameru opět dobře chytit, jen těžko se vyhnete jejímu zakolísání a pokažení záběru.

V ostatních ohledech si není co se ergonomie týče na co stěžovat (ono toho bylo i tak dost). Tlačítka se tisknou snadno a mají jistou a příjemnou hmatovou odezvu a díky vroubkování nebudete mít ani problémy s ovladačem zoomu. Ten má však jiný problém...

Celkově je tu tedy šest tlačítek a až na Power schovaný pod displejem jsou všechna na zadní straně kamery. Horní trojice buď ovládá zoom a spouště kamery či fotoaparátu, nebo slouží jako šipky pro pohyb menu, přičemž zoom ještě slouží kromě naklánění také jako tlačítko pro potvrzení voleb. Očekával jsem od něj však to, že když už vypadá analogově, tak se také bude tak chovat. Ovšem rychlost zoomu nejde nijak změnit, což je škoda.

Vrchní tlačítko ze zbylých třech má za úkol rychle cyklovat mezi rozlišeními videa FH (1080p) a WVGA, další pak zapíná a vypíná přisvícení pomocí LED a poslední nás přepne do režimu přehrávání videí a zobrazování fotografií. V něm dostávají dvě tlačítka nad ním funkce vpřed a zpět, což ovšem můžeme lépe ovládat pomocí zoomu a dvou spouští, protože s nimi se lze pohybovat křížově a ne pouze ve dvou směrech.

Při přehrávání videa pak zoom umí ovládat hlasitost reproduktoru a tlačítka zpět/vpřed si vezmou na starost rychlý posun. To je z ovládání vše, takže zde rozhodně nebudeme zahlceni tlačítky a vlastně ani funkcemi. Sloužit nám však bude ještě kontrolka nad zoomem, jež svítí především červeně (při nabíjení bliká) a na stisk tlačítek odpovídá zeleným pobliknutím.

Dle specifikací zde jde o LCD TFT displej s úhlopříčkou 2,5 palce, jenž ale nemá filmový poměr stran 16:9, ale méně širokoúhlý 16:10, takže se na něj do uvolněných proužků vejdou nějaké informace, aniž by to rušilo natáčený nebo přehrávaný obraz.

Výrobce nemluví o počtu zobrazovacích bodů, ovšem mě osobně se zdál rastr poněkud hrubší než obvykle, ovšem jinak zde není problém. OSD nápisy a značky se nijak nechvějí a díky jejich umístění v prázdných proužcích jsou jasně čitelné. Nelze ale nijak nastavit jeho jas, ovšem to se není čemu divit, protože tato kamera, jak brzy uvidíme, žádnými širokými možnostmi voleb nedisponuje.

Interní Li-Ion baterie typu NP60 se umisťuje pod krycí panel v pravé části kamery a svým vzhledem i provedením připomíná normální baterii pro mobilní telefony. Její kapacita je 3,89 Wh při napětí 3,7 V a výrobce udává, že s touto výbavou budeme moci buď celé dvě hodiny natáčet video, téměř dvě hodiny je přehrávat, a nebo si pořídíme dle standardu CIPA až 185 fotografií.

Nám vydržela baterie nepřetržitého nahrávání v rozlišení 720p asi jednu hodinu a padesát minut.

Všechna dostupná rozhraní nám Toshiba ukryla dozadu pod malý panýlek, který snadno vyloupneme nehtem (viz fotografie výše). Ukáže se kulatý 3,5mm jack pro vývod kompozitního videa s jedním audio kanálem, dále konektor Mini HDMI pro video v lepší kvalitě a pak připojení s počítačem i napájení zajistí port Mini USB.

Při natáčení videa a záznamu fotografií (pro toto slouží jediný režim) se do menu dostaneme jednoduše stisknutím zoomu. Objeví se klasická stromová struktura rozdělená na čtyři skupiny. Nejprve je to nastavení kamery, kde máme pouze tři možnosti - zvolit si rozlišení mezi FH (1080p); HD (720p); WVGA; VGA; QVGA, zapnout elektronickou stabilizaci, která však pracuje pouze do rozlišení 720p, což vylučuje i WVGA a zapnout detekci pohybu. Zde je škoda, že si kamera nepamatuje nastavení stabilizace pro dané rozlišení, takže si ji budete muset pořád při změně rozlišení aktivovat.

Dále je to nastavení fotoaparátu, kde jsou už jen dvě možnosti: nastavení rozlišení vysoké: 3200 × 2400 / standardní: 2592 × 1944 a nízké: 2048 × 1536 a zapnutí samospouště. Ta má pouze jedno nastavení na cca 10 sekund a nám to dává najevo zrychlujícím se blikáním LED svítilny.

Pak tu máme obecná nastavení videa a fotografií s možností přisvětlení právě pomocí oné svítilny, pak režim makro (ostření už od 1 cm), scénické režimy (automaticky, pokožka, noc, protisvětlo, černobílý, klasický, negativ), korekci expozice (EV +/- 1 po krocích 0,3) a nakonec vyvážení bílé (automaticky, denní světlo, zářivka, žárovka).

Poslední záložka zapíná a vypíná zvuk, OSD informace, nastavuje čas, formátuje vloženou kartu SD/SDHC, mění režim tv (PAL 50 Hz či NTSC 60 Hz), nastavuje jazyk (slovenština zde chyběla) a pak si můžeme vše vrátit do původního nastavení. To je vše, takže jasně vidíme, že s možnostmi nastavení to Toshiba opravdu nepřeháněla.

Do režimu přehrávání videa a fotografií se dostaneme pomocí zcela spodního tlačítka, přičemž nám dá kamera na výběr mezi "videoklipy a snímky". Způsob ovládání je však stejný. Zobrazí se pole 3 x 2 s náhledy klipů či fotografií, mezi nimiž si pomocí tlačítek cyklujeme a vybíráme pro přehrávání či zobrazení. Pokud pak opětovně stiskneme OK, zobrazí se menu, díky němuž můžeme daný soubor odstranit, zamknout, nebo nastavit opakování videa či všech videí (v případě fotografií je to prezentace).

To je z dostupných volem úplně všechno, takže pojďme na testy. Nejdříve fotografie.