Test MPEG-4 kodeků: 2. část

Již od minule víme, že VP7 kodek je velmi dobrý ve všech směrech. U bitrate nepřekvapí jeho výborná škálovatelnost, se zvyšujícím se bitrate se zvyšuje i aktuální bitrate ve všech scénách.
Průměrně je docela přesný. Nejvíce ale přestřelil u 3500kbit/s - o téměř 140kbit/s, což je docela překvapení.
Rozdílový test potvrzuje dobrou škálovatelnost, zvyšující se bitrate zvyšuje vždy kvalitu, rozdíl mezi 3500 a 4000kbit/s je nejmenší, u nejhůře komprimovatelných scén pak téměř nejsou rozdíly. Při zpětném pohledu na bitrate je jasné, proč tomu tak je - byl u nich použit stejný bitrate.
Průměrné hodnoty pak nejsou žádné překvapení.
Maximální chyba vykazuje v podstatě stejné výsledky. Za pozornost stojí fakt, že u nejvyšších bitrate se maximální chyba dostává v podstatě na konstantní hodnotu. Nejhůře je na tom vygenerovaný text putující po obrazovce.
Průměrně ale dochází ke značnému zlepšování - na méně než třetinu.
U rozdílu počtu DCT koeficientů vidíme, že se křivka dostává místy hodně pod bod "mrazu", nejvíce u scény se zeleným kouřem. Zvyšující se bitrate ale situaci vylepšuje, ne jako u DivX kodeku, kde je to naopak.
Průměrně pak dochází k téměř lineárnímu zlepšování.
Celkově tak VP7 potvrdil své kvality a můžeme se těšit, jak vysoko bude v porovnání s ostatními kodeky.