Sony HDR-CX105E: miniatura z Japonska

Jak již bylo zmíněno, do redakce dorazila kamera v červeném provedení s metalízovou úpravou takto zbarvených částí, což je především displej a vůbec ty partie, za něž kameru nebudete držet. Ty jsou vyrobeny z černého plastu se zdrsnělým povrchem, což je vhodné nejen k dobrému úchopu, ale také k tomu, aby se tolik neprojevovaly nečistoty a mastné otisky. Mimochodem, tento rok získala tato kamera známé ocenění Red Dot v kategorii Product Design.

Tvarem Sony HDR-CX105E připomíná válec, na nějž byl ze strany napojený displej a dole byla přidána rovná plocha, díky níž kamera dobře a stabilně sedí na stole. Jedná se o velmi malý model, z jehož těla by osoby s rukama typu lopata nemuseli být zrovna nadšeny a osobně to vidím tak, že být kamera ještě o něco menší, bylo by to spíše ke škodě než k užitku.

Z pravé strany se ukazuje zaklapnutý displej, na nějž výrobci tradičně umisťují nejdůležitější informace o kameře. Zde je to značka výrobce, řada HandyCam, modelové označení a také rozlišení. Nakonec je tu ještě logo karet MemoryStick, aby bylo jasné, co se zde využije za média, pokud nám tedy nebude stačit integrovaných 8 GB. Displej je dobře integrován do těla kamery a dotvořuje tak v zavřeném stavu jeho celkový tvar a pro snadné otevření má na své hraně výstupek, aby byl za co chytit.

Přední strana ukáže samozřejmě objektiv obehnaný kovovým prstencem. Z nápisů se dozvíme, že jej má na svědomí Carl Zeiss, jde o typ Vario-Tessar a jeho ohnisková vzdálenost činí 3,2 - 32 mm, takže optický zoom je desetinásobný. Objektiv je vybaven ochranným mechanismem, jenž však není ovládán elektronicky, ale ručně pomocí postranní páčky, což má své plusy i mínusy.

Je dobře, že kamera na rozdíl od jiných automaticky nezavírá objektiv kdykoliv přejdete do režimu prohlížení záznamů, což dokáže být trošku otravné, ale zase se uživatel musí naučit nezapomínat krytku zavírat. To lze však do jisté míry vyřešit tím, že na ní budete mít stále našroubovaný třeba UV filtr, jehož poničení tolik nenamíchne. Poté se dole setkáme se dvěma mikrofony, mezi něž Sony vklínilo své logo.

Levá strana nabízí již zmíněnou páčku pro otevírání krytu objektivu, jež je náležitě popsána. Také u ní příliš nehrozí, že by se nedopatřením sama přepla, protože klade slušný odpor, ne však takový, abychom s ní měli sami problémy. Pak se tu za několika otvory v černém plastu setkáme s reproduktorem. Jeho poloha vypadá na to, že jej budeme prsty zakrývat, ale ve skutečnosti jsou v tomto místě prsty pokrčeny a k tělu kamery nedoléhají. V zadní části se pak setkáme s krytem dvou konektorů - napájecího a jednotného videokonektoru, pro nějž jsou v balení připraveny dva kabely. A nakonec nesmí chybět poutko kamery s nastavitelnou délkou.

Zadní část pak nabídne v pravé části lesklé tlačítko Start/Stop, tedy spouště pro pořizování videosekvencí, v horní části pak ukazatel módů - video a fotografického a také je tu pozice pro baterii, jež je jištěna zámkem zespodu. Někomu se takové provedení může jevit tak, že ničí celkový design, avšak výrobce zde myslel zcela správně především na funkčnost. Baterii lze jednak bleskově vyměnit za jinou, ale především nejsme limitováni velikostí, takže si můžeme z nabídky Sony vybrat velkou baterii, jež by měla vydržet až cca 6,5 hodiny záznamu HD videa. To rozhodně má smysl, a tak můžeme této HandyCam její krapet neohrabaný vzhled v zadní části snadno prominout.


V horní části se můžeme zadívat na dva ovládací prvky - kolébkový ovladač zoomu a za ním spoušť fotoaparátu, kterou můžeme upotřebit i při nahrávání videa. Dále je tu kontrolka CHG, která evidentně oznamuje stav nabíjení baterie a nakonec tu je nanápadné tlačítko mode s nízkým zdvihem přepínající mezi videomódem a režimem pořizování fotografií.

Spodek kamery toho moc neukáže; pouze obvyklou záležitost, čili kovový závit pro stativ a také otvor pro jeho kolík, aby se na stativu kamera nevrtěla. Vidět je zde možné také zmíněnou posuvnou pojistku baterie. Displej se vyklápí naprosto klasickým způsobem a také jeho možnosti nastavení nejsou nijak zvláštní. Dá se vyklopit do úhlu maximálně 90 stupňů a pak otočit v rozsahu 270 stupňů. Při přetočení se pak zároveň překlopí i obraz, abychom se v něm neviděli vzhůru nohama. V krajních polohách se pak nastavení displeje aretuje.

V těle kamery schované pod displejem se setkáme se zbytkem rozhraní a také několika tlačítky. V horní řadě jsou dvě a slouží pro rychlé vypálení obsahu pomocí připojeného zařízení na optický disk a k aktivaci módu prohlížení záznamů. V dolní řadě je to vypínač kamery (Power), tlačítko deaktivující popisky na displeji (DISP) a nakonec EASY pro přechod do jednoduchého režimu Easy Handycam. Zde Sony evidentně myslelo především na seniory, což dokládá už pouhý fakt, že fonty na displeji se výrazně zvětší.

A nakonec si můžeme otevřít dva malé panýlky. Pod tím nahoře si našla místo čtečka karet Memory Stick a dolní zakrývá konektory HDMI a mini USB. Po připojení k USB rozhraní počítače se nás kamera nejdříve dotáže, jakým způsobem chceme připojit, jestli s interní pamětí, nebo s kartou Memory Stick, nebo snad zda potřebujeme vypálit disk. Kamera se pak po výběru přihlásí jako Mass Storage Device, takže si můžeme s daty v její paměti provádět co chceme (mazat tedy nejde, protože data jsou chráněna) i bez obslužného software. USB připojení pak lze pomocí kamery rovněž i ukončit.

Filmy se mimochodem na kameru ukládají ve formátu .mts, s nímž si bez problémů poradí kdejaký přehrávač včetně základního Movie Playeru systému Windows 7.

Kamerka patří do pravé ruky, do níž díky svému zakulacenému tvaru dobře padne, ale jak jsem již řekl, pro někoho bude až moc malá. Rozložení ovládacích prvků mi jinak osobně přišlo jako ideální, tedy až na jednu malou záležitost.

Pokud kameru uchopíme do ruky, pak nám palec naprosto přirozeně spočine na spoušti videa, přičemž svou roli hraje i baterie, o kterou se jím můžeme zapřít. Ukazováček či prostředníček pak můžeme dobře využít k ovládání zoomu či spouště, ovšem pokud budeme chtít mít oba prsty položené současně na zoomu a vedle něj na spoušti fotoaparátu, shledáme, že tyto dva prvky jsou až příliš blízko vedle sebe. Zas takový problém to ale není a i bez koukání si je jen těžko spleteme.

Škoda jen, že kamerka na sobě nemá natáčecí držadlo, takže pokud ji budeme chtít držet ve vodorovné poloze, je to možné buď s ohnutým zápěstím, nebo s kamerou těsně u těla. To je ovšem poloha vhodná k tomu, abychom při natáčení z ruky získali co nejstabilnější obraz a také na displej budeme koukat z kratší vzdálenosti. Pak už můžeme druhou rukou popadnout displej, a posílit tím stabilitu, či také využívat tlačítka na něm umístěná pro jemnější ovládání zoomu.

Zdrsněné černé plastové tělo kamery se jinak drží příjemně a určitě daleko lépe, než kdyby bylo vyrobeno ze stejného materiálu jako barevné části.

O prvcích ovládání jsme si již leccos pověděli, takže si to nyní shrneme. Na dnešní dobu jde o klasickou nabídku tlačítek. Na vrchní straně máme kolébku pro přiblížení obrazu, jež v krajních nastaveních projede celý desetinásobný zoom během dvou sekund. Rychlost zoomu však můžeme samozřejmě korigovat, takže při nejmenším naklopení ovladače trvá přiblížení či oddálení i patnáct sekund. Tlačítka pro zoom na displeji jsou také klasická a s jejich pomocí zoom trvá sedm vteřin.

Za ovladačem zoomu na vrchní straně pak máme spoušť fotoaparátu, po jejímž namáčknutí a zaostření nám kamera svou připravenost oznámí pípnutím, po němž můžeme domáčknout. A pak je tu na samotné hraně nízké tlačítko pro změnu módů (fotografický - video). To se kvůli svému provedení jen obtížně mačká, abyste je náhodou neaktivovali omylem. Zadní strana má pak už jen spoušť videozáznamu, k jejímuž provedení nemohu říci nic negativního; je prostě vhodná pro své účely.

A pak tu jsou již popsaná tlačítka v těle pod displejem a také čtveřice v samotném displeji...

Instalovaný displej výrobce označuje jako Clear Photo LCD Plus. Má klasickou úhlopříčku 2,7 palce, nese 211 200 pixelů a jeho poměr stran je stejný jako poměr snímaného videa, tedy 16:9. Obraz na něm je absolutně stabilní bez jakékoliv známky chvění, s čímž mají problémy kamery Samsung. V rozích máme dotyková tlačítka s výjimkou horního pravého a s jejich pomocí se dostaneme do nastavení kamery, ale o tom až později.

Tlačítka v displeji nabízejí klasické možnosti. Jednak jsou to dvě již popsaná W a T pro jemnější a stabilní ovládání zoomu, pak horní tlačítko s piktogramem domu, s jehož pomocí se dostaneme do nastavení (ekvivalent dotykového tlačítka nahoře vlevo) a nakonec pak zcela dole tlačítko s červeným puntíkem coby spoušť záznamu. Zde se tedy žádné překvapení nekoná.

Baterie je umístěna na pozici, v níž se dá rychle a snadno vyměnit. Provedení její pozice navíc dovoluje, abychom využili jiný model s podstatně vyšší kapacitou, ale dodávaný je jen jeden základní. To je jasné a očekávatelné, jinak by výrobce nemohl dost dobře vydělávat na dalším příslušenství.

Dodávaná verze pochází přímo od Sony z Japonska a jedná se o model NP-FH50 s kapacitou 6,1 Wh. Její výdrž má stačit na záznam 90 minut videa v HD kvalitě, či 110 minut v SD kvalitě a doba nabíjení je o něco delší - 135 minut. Pokud k zapnuté kameře připojíme napájení z adaptéru, pak kamera bude fungovat na energii z něj, ovšem dobíjet se začne až tehdy, kdy ji vypneme, což dá jasně najevo rozsvícenou kontrolkou CHG.

Sony rozmístilo rozhraní pod plastové panely z obou stran kamery. Na pravé straně je to jednak hranatý konektor pro napájecí adaptér s blízkou kontrolkou CHG a pak proprietární konektor pro využití se dvěma dodávanými kabely - komponentním a AV multikabelem.

V moderní kameře ale nesmí chybět rozhraní HDMI pro přímé připojení k televizoru a také USB 2.0, jež časem nahradilo tradiční IEEE1394 FireWire. A co se týče přenosových rychlostí, pak si není na co stěžovat. Filmy si budeme do počítače přes USB 2.0 stahovat rychlostí 13100 kB/s, ovšem pro zápis je interní paměť kamery uzamčena.

Volby jsou rozmístěny do tří menu - obecného, dále menu spravujícího záznamy a fotografie a pak menu nastavení záznamu, jež se liší podle toho, zda jsme v režimu videa či fotoaparátu. Obecně mají menu v dolní části obrazovky záložky a v horní tlačítka s volbami, ale v případě záznamů je to trošku jinak, jak ostatně uvidíme.

Trošku by to ale chtělo zapracovat na české lokalizaci. Jednak se setkáme s chybami, takže třeba místo STŘIH je tu napsáno STŘH a také jsou tu trošku obtížně luštitelné zkratky typu Opravit Datab. O. nebo Nast. Zobr. Obr. Až se ale začneme v menu orientovat, tak nám snad toto ani nepřijde na mysl, takže se pojďme raději zabývat důležitějšími věcmi. Navíc je každé menu následně dole podrobněji popsáno, abychom jasně věděli, co vůbec děláme.

Obecné menu nabídne celkem pět záložek. První z nich je nazvána snímání a můžeme si zde přepnout mezi režimem nahrávání videa, záznamu fotografií, nebo zpomaleným záznamem. Pak je tu zobrazení obrazů, odkud se přes tlačítko visual index (zůstalo nepřeloženo) dostaneme mezi zaznamenané materiály, filmová cívka nám nabídne přehled videí a postupně z každého načte pro lepší orientaci několik statických obrázků z celého průběhu, podobně fungují tváře lidí ze zachycených videí a pak je tu seznam materiálů.

Záložka další umožňuje záznamy mazat, vycucnout z nich fotografie, kopírovat filmy a fotografie mezi interní pamětí a kartou, stříhat videa, připojit se k USB či televizoru a informovat se o stavu nabití baterie. Správa média dovoluje nastavit paměť či kartu, informovat se, kolik ještě nám zbývá minut při různých kvalitách záznamu, naformátovat paměť, či zkusit opravit databázi, pokud by se nějak poškodila.

Poslední záložkou je nastavení, což platí pro film i fotografie. U filmu to je volba mezi rozlišeními HD a SD, volba kvality, zapnutí digitálního zoomu (20x či 120x), zapnutí digitální stabilizace obrazu, pomalé závěrky, režimu X.V. COLOR pro nahrávání v širším barevném gamutu, vodicí mříž, zobrazení zbývajících minut pro záznam v nastavené kvalitě, aktivace režimu s předsádkou (širokoúhlá či teleskopická) a korekce protisvětla.

Pak je to nastavení pro fotografování s možností volby rozlišení, kde si můžeme vybrat mezi 4 Mpix, 3 Mpix, 1,9 Mpix a 0,3 Mpix, pak je tu číslování souboru dle pořadí či od nuly, dále také pomalá závěrka, vodicí mříž, předsádky a protisvětlo. Následují nastavení detekce tváře a úsměvu, zvuku a LCD obrazovky kamery (jas/saturace), výstupu (rozlišení HDMI, poměr stran 16:9 či 4:3, komponentní 576i či 1080i), času a jazyka a pak vše, co se jinam nevešlo. Tam patří zapnutí ovládání HDMI, kalibrace dotykové obrazovky a zapnutí i vypnutí kamery pomocí LCD panelu. To by bylo z obecných voleb vše.

Menu pro záznamy a fotografie je velmi jednoduché. Záznamy jsou odděleny od fotografií, přičemž si mezi nimi můžeme snadno a rychle přepínat pomocí záložek ve spodní části obrazu. Kamera nám u každého sdělí čas a datum pořízení, zda je v interní paměti, nebo na kartě, jak je video dlouhé a ukáže malý náhled. Ten si však můžeme pomocí dvou horních tlačítek rozšířit na více obrázků z průběhu videa, které jsou buď vybrány průběžně podle času, nebo podle detekce zachycených tváří. Ano, jde o stejná menu, jež byla popsána výše. Jak jsem na sobě vyzkoušel, tato detekce skutečně funguje a z videa nám vycucne jen obrázky, kde jsou zachyceny obličeje.

Na videa pak můžeme jednoduše prstem klepnout a začnou se přehrávat, přičemž je lze jednoduše rychle přetáčet, či rovnou přeskakovat, menit hlasitost reproduktoru, mazat je, nebo naopak jim nastavit ochranný zámek a pak také rozdělit (střih).

A nakonec se podíváme na nastavení záznamu. Rozdělené je na pět záložek, jež jsou všechny pojmenovány jako snímání. Vybrat si můžeme bod ostření dle vlastních požadavků, nebo tuto funkci nechat na automatice, režim telemakro (zvýraznění objektu a rozostření pozadí), dále zapnout manuální expozici a ostření, vybrat si mezi několika scénickými režimy (Soumrak / Svíčka / Východ a západ slunce / Ohňostroj / Krajina / Portrét / V záři reflektorů / Pláž / Sníh), vyvážení bílé (auto / venku / uvnitř / jedním stiskem - tedy manuálně podle bílého zabraného objektu), aktivovat prolínačku při změně scény (černá či bílá) a na poslední stránce lze zvolit kvalitu záznamu (HD FH, HD HQ, HD SP a HD LP), citlivost mikrofonu a funkce "zoom mikrofonu".

Možnosti při režimu fotografování jsou v podstatě stejné, jen jsou pochopitelně ochuzeny o nesouvisející věci (prolínačky, apod.) a na poslední stránce je pouze výběr rozlišení a aktivace samospouště. To je vše a pro úplnost se můžete podívat na přehledný graf s těmito posledními volbami.