Sony Handycam HDR-CX520VE: GPS na dosah

Kamera HDR-CX520VE se svým vzezřením ani provedením příliš neliší od ostatních modelů. Dočkáme se černého zpracování a kombinace lesklých a matných povrchů, přičemž objektiv je posílen silným kovovým kroužkem s lesklou stříbrnou úpravou.

Celkově je tělo zpracováno kvalitně, je pevné, nikde nic nepovrzává a kamera zkrátka vypadá, že toho vydrží dost, protože použité materiály vypadají na kovové kompozity. Kvůli tomu není kamera také ani přehnaně lehká a pokud se osadí poutkem a především baterií, rozhodně máte pocit, že něco držíte v ruce. To sice do marketingové politiky firem moc nezapadá, ale pro dobré ovládání je to rozhodně lepší než přehnaně odlehčené tělo a to nehledě na odolnost.

Že kamera kombinuje ostré a zaoblené hrany, to poznáme také při pohledu na její levou stranu, kde se ukáže její displej, na nějž výrobci s oblibou "věší" všechny vymoženosti, jimiž své kamery vybavili. Tady se Sony chlubí tříosou stabilizací obrazu, dvojnásobně větší citlivostí (ovšem v porovnání s čím?), vysokým rozlišením, dlouhou dobou záznamu, 64GB interní pamětí a GPS přijímač pro určení pozice záznamu.

Zepředu se ukáže použitý objektiv nazvaný prostě Sony Lens G, jenž je chráněn kovovým kroužkem a také vlastní automatickou krytkou, která se otevírá a zavírá velmi pohotově. Jeho optický zoom je tu dvanáctinásobný s ohniskovou vzdáleností 5,5 - 60, clonou 1,8 - 3,4 a průměrem filtru 37 milimetrů. Nad objektivem pak zaznamenáme malý stroboskopický blesk pro fotoaparát, ovšem svítilnu kamera připravenu nemá žádnou. Můžeme si ji ale dokoupit zvlášť a posadit do připravené patice.

Z pravé strany uvídíme především délkově nastavitelné pohodlné poutko, aby si kamera dobře sedla do pravé dlaně a také tělo zde nemá lesklý a hladký povrch, jenž by zde byl zcela nevhodný. Namísto toho je zdrsnělé, aby se dobře drželo v ruce. Zaznamenáme zde zapuštěný GPS modul, pak také malá dvířka s firemním konektorem pro výstup kompozitního i komponentního videa a pak také kontrolku signalizující stav napájení. Těsně před předním kovovým očkem poutka je také velký IR senzor dálkového ovladače.

Kamera není vůbec nijak přeplácaná ovládacími prvky, což ukazuje už i pohled na její zadní stranu. Tu máme nahoře dvě zeleně podsvícené kontrolky ukazující buď fotografický, nebo video mód, napravo pak červeně opuntíkovanou spoušť videa a nalevo zase trošku kouká stříbrný kruhový ovladač určený pro manuální režim. Baterie byla umístěna tak, aby bylo snadné ji rychle vyměnit za jinou, která navíc nemusí mít ani stejné rozměry. Díky tomu lze při použití té největší dosáhnout velmi dlouhé doby záznamu na jeden zátah - až 455 minut.

Nahoře se ukáže přímo nad objektivem dírkovaná čtvercová oblast, pod níž je trojice mikrofonů - dva přední pro stereo a jeden zadní, pak tu jsou zasunovací dvířka se skrytou paticí pro různé externí příslušenství a nakonec nezbytné kolébkovité ovládání zoomu a spoušť fotoaparátu. Tu lze využít i při natáčení videa pro zachycení 8megapixelových fotografií. Vespod kamery to je pouze závit pro stativ a západka zajišťující baterii. Ta se ve svém uložení viklá, ale to pouze velmi mírně, takže to nepovažujme za problém.


Pod otevřeným displejem máme další prvky, na něž se zaměříme později. Jde především o tlačítka včetně vypínače modulu GPS a také dvířka s ukrytými konektory mini USB a mini HDMI včetně slotu pro karty MemoryStick DUO. A nyní ergonomie.

Tato kamera je tedy poměrně těžká, takže se nám v ruce pěkně usadí a to usnadňuje pořizování stabilních záběrů bez chvění. Připadlo mi rovněž, že displej nemá zrovna zanedbatelnou hmotnost, takže je nutné si poutko nastavit tak, aby nám kameru tlačilo do ruky a ta neměla tendenci se svažovat doleva. Uchopení je však velmi pohodlné díky zdrsnělé pravé části těla i jejímu vypoulenému tvaru.

Všechny hlavní ovládací prvky, tedy především zoom a pak i spouště videa máme ihned připraveny, a nemusíme je tedy poslepu nahmatávat prsty, což by způsobovalo zbytečné chvění obrazu. Sony myslelo také na takové detaily jako gumová prohnutá ploška před ovladačem zoomu, což dále přispívá k zajištění stability i jemného nasměrování objektivu. Zkrátka a dobře, s ergonomií je na tom HDR-CX520VE velmi dobře a i velikostně mi osobně připadla tak akorát.

Ty sice neodmyslitelně patří k ergonomii, ale zaslouží si i vlastní kapitolu. Vnější ovládání zoomu a spouště jsme si již dostatečně popsali, a tak zbývají ty prvky, které skrývá displej. Ten samotný nemá na sobě zhola nic, protože o vše se dobře postará dotyková obrazovka. Díky tomu mohlo Sony počet zbylých tlačítek omezit na minimum, ale přiklonilo se spíše k tomu, že nabídlo další nadstandardní ovladače.

Mezi ty patří především malé otočné kolečko určené pro využití v manuálním režimu. Jeho otáčení není krokové, ale klade dostatečný odpor, takže můžeme zapomenout na jeho svévolné protáčení. Používá se společně s nedalekým tlačítkem Manuál, které nás dokáže přepnout do příslušného režimu, ale také si pomocí něj můžeme vybrat, co se bude daným kolečkem ovládat. Stačí je podržet na pár sekund a pak si vybrat mezi ovládáním ostření, závěrky, změnou scénického režimu a vyvážením bílé. Předem si ale musíme vybrat v hlavním menu, zda povolíme příslušné záležitosti ovládat ručně, nebo to necháme na automatice. Samotné kolečko sice pracuje dobře, ale rozhodně by mohlo být větší nebo alespoň šiřší, protože hmatová odezva je velmi malá. Změna se však ihned projeví na samotném obrazu a kamera nás také informuje pomocí OSD - například ukazuje metry při ostření.


Pak je tu kromě malého Resetu a vypínače GPS modulu čtveřice zapustěných tlačítek a mezi ta patří hlavní vypínač (Power), pak přepínač do režimu přehrávání záznamů, funkce Nightshot pro natáčení ve tmě a nakonec tlačítko pro rychlé vypálení záznamů na optické médium. Zbytek již zajišťuje samotný dotykový displej. Nutno ale dodat, že všechna tlačítka jsou zde velmi malá a téměř ve stejné rovině s okolím, takže je ve tmě tak snadno nenajdete.

Kamera disponuje třípalcovým LCD displejem s dotykovou vrstvou, který je o něco větší, než je obvyklé (2,7"). Jeho rozlišení s 230400 pixely je dostatečné pro jemné zobrazení scén a poměr stran 16:9 odpovídá zachytávanému videu. Dle údajů výrobce jeho LCD Clear Photo Plus spotřebuje kolem 3,4 W, takže jde o nezanedbatelného žrouta energie, ale to je u displejů všeobecně známé.

Pozorovací úhly jsou slušné, a obraz tak můžeme sledovat i z extrémní pozice. Barvy se výrazně deformují pouze tehdy, když se podíváme na LCD seshora. Pak již celkem brzy (cca 20° vychýlení) dojde k invertování barev, ovšem vzhledem k rozsahu otáčení displeje 270 ° toto není problém. Tím je spíše fakt, že při zobrazení tenkých linek zaznamenáme jejich chvění, které je znatelné i ze vzdálenosti půl metru, i když to už se musíme zadívat velmi upřeně.

Dotyková vrstva je tlaková, takže se nemůžeme spoléhat na to, že displej jen lehce pošimráme a hned nám zareaguje. Není na něj ale třeba nijak silně tlačit a Sony také uzpůsobilo celé menu této vlastnosti a v menu nabídlo jakéhosi virtuálního jezdce, jenž pružně reaguje na míru svého vychýlení a dle toho se odpovídajícím způsobem rychle nebo pomalu pohybujeme mezi nabídkami. Toto ale upřesníme až v poslední části této kapitoly.

Nyní přichází čas na baterii. Sony v balení nabízí standardní typ NP-FH60 s kapacitou 1000 mAh (7,2 Wh) při 7,2 V, díky níž má kamera vydržet s vypnutým podsvícením displeje natáčet po dobu 125 minut. Bez podsvícení toho však v něm moc neuvidíme a vzhledem k absenci optického hledáčku je tento údaj trochu mimo. Proto si ověříme, jak dlouho nám kamera vydrží při reálném použití. Natáčení v nejvyšším rozlišení kamera vydržela asi 98 minut, což je zcelkem standardní doba.

Pro prodloužení nahrávání na jeden akumulátor si ale můžeme objedat i typy se zvýšenou kapacitou - buď NP-FH70 s 1800 mAh, nebo rovnou NP-FH100 s 3900 mAh. Nebo tu je naopak NP-FH50 s 900 mAh.

Dostupná rozhraní byla umístěna po straných kamery, tedy až na napájení, které najdeme vzadu pod malým panýlkem vedle baterie. Na pravé straně je to speciální firemní konektor pro kabely zajišťující komponentní i kompozitní výstup a pod displejem a dalším panýlkem máme minikonektory USB 2.0, HDMI a také slot karet MemoryStick DUO. Co se týče rychlosti přenosu přes rozhraní USB 2.0 z interní paměti kamery na pevný disk počítače, pak ta byla slušná, konkrétně asi 19 MB/s.

Mezi rozhraní by se ale dala ještě považovat horní patice pro různé typy mikrofonů (i dálkových s dosahem 100 metrů), svítilny a fotografické blesky.

Menu této kamery je zpracováno netradičně a s ohledem na způsob ovládání pomocí dotykového displeje. Pro pohyb v něm se využívá pouze a právě LCD a žádná jiná postranní tlačítka, což je na jednu stranu velmi moderní způsob, ale ne nutně nejlepší. Možná by se hodilo speciální tlačítko pro přímé vyvolání menu, protože jinak v automatickém režimu jsou na displeji pouze u pravé strany zobrazena "tlačítka" pro ovládání zoomu a také spouště. Zvláště ta pro zoom se hodí pro zajištění stabilní rychlosti přiblížení či oddálení obrazu. Pro vstup do menu je nutné se dotknout obrazovky na nějakém jiném místě, po čemž na nás vykouknou informace o nastavení, stavu baterie, dostupné paměti a také třemi novými tlačítky v rozích.

Dole vlevo je to přepnutí do módu přehrávání záznamů, k čemuž ovšem existuje alternativa v podobě tlačítka. V druhém dolním rohu se pak můžeme přepnout na mapu, na níž nám pozici upřesní modul GPS. O této funkci si nyní povíme něco více. Vykoukne na nás mapa celého světa přibližitelná pomocí zoomu až na měřítko 1:5000, ale od té nečekejme zázraky. Jednak není příliš podrobná a pak také zahrnuje "pouze" Severní Ameriku, Evropu mimo Ruska, Japonsko a Austrálii. Pokud se zadíváme třeba na Prahu nebo jiné větší české město, pak nám kamera označí hlavní komunikace bez popisků, městské části a také několik hlavních bodů zájmu. V Praze nechybí Klementinum, Karolinum, různá divadla, apod.

Vše, co je nám zde dovoleno, je kromě zoomování posouvání se po mapě pomocí prstu a pak okamžitý přesun na zaměřenou pozici. Práce s mapou není úplně nejrychlejší, ale dá se to snést a stejně se dle ní navigovat asi nebudeme. Slouží zde evidentně pouze k letmému nahlédnutí a ověření polohy. Ta se však na můj vkus i pod čistou oblohou s velkým výhledem aktualizuje poměrně dlouho, klidně i několik minut. A po jejím nalezení ještě nějakou dobu kamera pozici upřesňuje, než nás konečně najde přesně.

A nakonec, pokud se vrátíme k oněm rohovým tlačítkům, pak vlevo nahoře uzříme poslední pro vyvolání menu. Ovšem nejdříve se objeví tzv. My Menu, tedy šest našich vlastních volitelných voleb a až pomocí dalšího stisku tlačítka se dostaneme do plné nabídky.


Nastavení je zpracováno tak, že všechny volby jsou jedna po druhé zpřístupněny v celistvém seznamu a v tom se můžeme pohybovat dvěma způsoby. Seznam je tedy celistvý, ale přesto vizuálně rozdělený na osm oblastí znázorněných malými ikonkami pod ukazatelem stavu baterie. A právě mezi těmito oblastmi se můžeme rychle přesouvat pomocí tlačítek u jezdce v levé části obrazu. Druhým způsobem je umístění prstu přímo do jezdce a posunout jej nahoru či dolů, přičemž rychlost plynulého posuvu menu závisí na tom, jak moc prst vychýlíme. Při plné rychlosti se dá menu prolétnout za asi čtyři sekundy, ale tehdy samozřejmě nemáme možnost ani v nejmenším zaznamenat, jaké volby vůbec přeskakujeme. Pak je tu ještě poslední možnost, a sice stisknout tlačítka pro posun přesně o jednu obrazovku, na niž se vejdou čtyři volby.

A co tu tedy máme na výběr? Jak již bylo zmíněno, je to osm kategorií: Ruční nastavení, Nastavení snímání, Nastavení pro foto, Přehrávání, Střih, Další, Správa média a Obecná nastavení.

V ručním nastavení se dočkáme voleb pro výběr scény, prolínačka, vyvážení bílé, nastavení jasu a ostření podle vlastního výběru na obrazovce, úpravy expozice, ruční ostření, telemakro či plynulé pomalé nahrávání. Nastavení snímání nám dovolí nastavení kvality obrazu, režimu nahrávání, zobrazení vodicí mřížky, zapnutí optické stabilizace SteadyShot, aktivaci fce LOW LUX pro záznam v nízkém osvětlení, detekci tváří i úsměvu včetně citlivosti, nastavení zvuku, digitálního zoomu, X.V. color, protisvětla, apod.

Nastavení pro foto má v sobě aktivaci samospouště, rozlišení fotografií, SteadyShot, aktivaci blesku včetně nastavení intenzity, korekci červených očí a způsob číslování souborů. Pak je tu přehrávání se zobrazením podle data, uložených GPS souřadnic či tváří. Můžeme si zobrazit seznam videoklipů či udělat z několika scén videoklipy s hudbou, již jsme si předem do kamery nahráli.

Střih si zasloužil vlastní kapitolu a je určen jak jinak k úpravě videoklipů i jejich prostému mazání nebo kopírování a možné je také vytvářet vlastní seznamy, či, chcete-li, playlisty. Další dokáže zobrazit na mapě naši aktuální pozici, pokud je to ovšem možné a dále má na starosti připojení k USB, televizi, vypálení disku, stažení hudby do kamery nebo informování o baterii. Správa média jednoduše umí nakládat s dostupnou pamětí a obecná nastavení jsou také jasná. Můžeme si tu upravit hlasitost reproduktoru, jas, barvu a podsvícení LCD, nastavit výstupy, hodiny, čas či jazyk, aktivovat dálkové ovládání, kalibrovat dotykovou obrazovku, zapnout demo režim, atp.

Volby této kamery tedy jsou velmi široké, takže by i náročnější uživatelé měli být spokojeni.