Samsung UE65HU8500: zahnutá budoucnost?

Propojit UHD televizor s vaším notebookem či stolním počítačem není díky velkému množství vstupů problém. Navíc řada 8500 konečně přináší podporu HDMI 2.0 a tím pádem si lze užít 4K při 60 FPS. Bohužel tam, kde televizory vývoj dohnaly, tam tradiční počítače stále zaostávají.

Naprostá majorita totiž sotva podporuje HDMI 1.4, což s sebou přináší jisté limitace. Maximální rozlišení sice dosahuje kýžených 3840 x 2160 px, avšak pouze při 30 FPS. To je limitace především při hraní her, kde takto nízký počet snímků za sekundu nepovažují někteří za zcela plynulý obraz.

Situace se v tomto roce zřejmě nezlepší. Majoritní dodavatel Intel totiž jak v současné architektuře Haswell, tak ani v nastupující Broadwell s nasazením HDMI 2.0 nepočítá. Uvidíme, jak se k tomu postaví konkurenční AMD či výrobci samostatných grafických karet. Každopádně procesorový gigant v tomto směru trochu hází výrobcům obrazovek klacky pod nohy.

Výrobci čipsetů pro mobilní zařízení nejsou v tomto směru nijak výrazně napřed, neboť poslední standard MHL 3.0, který televizor mimochodem podporuje, opět nedosáhne více než na 30 FPS při rozlišení 4K. O další generaci se prozatím mluví spíše v teoretické rovině.

Poměrně častým řešením v této kategorii je zasílání obrazu skrze Wi-Fi, ale ani zde není situace úplně dotažena do konce. Samsung sice nabízí funkci zrcadlení obrazu, avšak obraz se zrcadlí ve výchozím rozlišení mobilního zařízení. Při rozdílných poměrech stran pak dojde k tomu, že je zrcadlená plocha doprovázena černými pruhy.

Přenos videa ve vysokém rozlišení si také vyžádá rychlé propojení v rámci domácí sítě a bez routeru s podporou 802.11n si rovnou nechte zajít chuť. V rámci testů se u aplikace YouTube navíc často rozcházel zvuk s obrazem. Sečteno podtrženo ani v případě bezdrátového přenosu není situace zcela ideální a výrobci musí v tomto ohledu ještě pořádně zabrat.

Shodou okolností se nám v době testování tohoto televizoru sešly v redakci hned dva nové modely multimediálních center, avšak ani jedno z nich nepodporovalo HDMI 2.0. Specifikace naznačují podporu alespoň HDMI 1.4, nicméně maximální rozlišení zůstává na 1920x1080 px.

Jelikož majorita výrobců vsadila na Android, sehraje svou roli i Google, který musí lépe zapracovat podporu displejů 4K. Uvidíme, zda budou brzy představeny novinky s HDMI 2.0, nebo se v rámci těchto „multifunkčních“ krabiček bude muset čekat déle.

Málokteré televizory v poslední době budí takové rozpaky, jako ty s prohnutou obrazovkou. Je to krok ke zlepšení a lepšímu zážitku ze sledování, nebo naopak dojde ke zhoršení pozorovacích úhlů a lidé na kraji pohovky budou prakticky vyřazeni ze hry? Částečnou odpověď na tuto otázku již před časem daly kinosály IMAX, kde se používá zahnuté plátno. Alespoň dle mého názoru nabízí více míst k sezení s podobnou kvalitou obrazu oproti klasickým kinosálům s rovnými plátny.

Jenže je rozdíl dívat se na plátno s výškou několika pater a televizor v obývacím pokoji, nebo ne? Zcela jistě ano, dle poznatků nasbíraných během testování jsem nabyl dojmu, že aby se zakřivení výrazně projevilo, musí být obrazovka zkrátka velká. Testovaných 65“ nevytvoří úplně ten stejný efekt jako plátno v kině IMAX, nicméně řada pozitiv se najde.

Při sledování 2D obrazu rozdíly zas tak markantní oproti ploché obrazovce nejsou, a to především u zpravodajských relací nebo sportu. Na druhou stranu můžete televizor sledovat z výrazně lépe ze strany a pro zkontrolování skóre vašeho oblíbeného týmu stačí být prakticky jen v rovině televizoru.

V případě 3D promítání se přednosti zahnuté obrazovky projeví mnohem více a divák je již výrazně lépe vtažen do děje. Konstrukce panelu totiž dodá zase o kousek více prostorovosti a díky tomu se stereoskopický obraz stane více „realističtější“ pro oko pozorovatele. Věřím, že při testu 78“ obrazovky by byl přínos ještě více markantní.

A co diváci, kteří přišli na promítání později a sedí na kraji? Inu, kdo sedí uprostřed, ten se má samozřejmě nejlépe. Sedí přibližně v ohnisku a má každou část obrazovky stejně daleko. Nicméně ani po stranách sedící na tom nejsou špatně, k deformaci obrazu dochází až v extrémnějších úhlech a navíc máte v porovnání s rovnou obrazovkou výrazně méně intenzivní pocit, že zkrátka sedíte mimo.

Stanovit v tomto ohledu jednoznačné plusy a mínusy bude složité, neboť co člověk, to názor. Samsung si je zřejmě této situace vědom a již aktivně připravuje televizor s proměnlivým zahnutím panelu, čímž by mohl vyřešit případné hádky v obývacím pokoji.

Na chvíli odbočím k samotnému 3D, které je v případě modelu UE65HU8500 aktivní a ačkoliv jsou znát jisté pokroky v eliminaci blikání, stále se jedná o technologii, která bude řadě z nás působit bolesti hlavy. Pasivní 3D v tomto ohledu není 100% řešením, protože odebírá polovinu rozlišení, ale o tom snad někdy jindy.

Hraní her je již zážitkem samo o sobě díky velikosti televizoru. Ať už proháníte automobil po závodní dráze, nebo hrajete hokej za svůj oblíbený tým, je 65“ plochy dostatečným zdrojem pozitivních zážitků. Sportovní hry viděné shora na prohnuté obrazovce příliš neprofitují, ale herní tituly viděné z pohledu první osoby (FPS, simulátory) vás jednoznačně vtáhnou do dění.

Moderní televizory často doplácí na tenkou konstrukci, kam se kvalitní ozvučení zkrátka nevejde. O to více mě překvapil zvukový projev aparatury, kterou se Samsungu podařilo vměstnat do zahnutého těla televizoru. Dle specifikací je celkový výkon hudební soustavy 60 W, konkrétně 10 W pro každý z 6 reproduktorů (výšky, středy, basy). Reálný výkon bohužel neuvádí.

Při přehrávání hudby dostanete na poměry tenkého televizoru celkem solidní ozvučení a není zapotřebí hnát hlasitost do výšin, abyste slyšeli všechny zásadní složky. Je pravda, že basy jsou poněkud tlumenější, ale to vzhledem ke konstrukci není překvapením. Každopádně tento model si zcela jistě zaslouží externí hudební aparaturu a samotný Samsung nedávno pro tuto řadu připravil soundbar.