Premiérový střih videa: Adobe Premiere Elements 7
6.4.2009, Radek Jahoda, recenze
Adobe se vždy raději zajímalo o profesionální "střihače", ale jak se rozrůstá zájem o domácí zpracování videa, rozhodlo se nenechat tento segment ležet ladem. Využilo zavedeného jména Premiere a s dodatkem Elements 7 se snaží oslovit široké spektrum zákazníků.
Kapitoly článku:
Adobe si pro své produkty vytvořilo vlastní uživatelské rozhraní, které má jednu zásadní vlastnost - je pomalejší než to klasické z Windows. Je i pomalejší, než Linuxové alternativy GTK a QT. Popravdě nechápu, proč výrobci k tomuto řešení sahají, když mají k dispozici osvědčený model z Windows, který navíc nemusí sami programovat a spravovat. Pravděpodobně je to proto, že chtějí produkt nabízet i na jiných platformách, což ale v současnosti není pravda - Premiere Elements běží pouze a jen na Windows. Starší verzi 6 ale lze pořídit i na Mac. Jinak nepřináší nic moc nového, stále je zde stejný princip fungování a využívá podobné komponenty jako jsou ve Windows. Jediná změna je tak v podstatě v barvě a vzhledu komponent.
Uživatelské rozhraní dostalo šedivou barvu, která je docela příjemná na oči, pokud pracujete po večerech za tmy. Celkovou šeď ruší pouze čtyři velká tlačítka pro přepínání workflow - postupu práce, která mají různou barvu. Stupeň šedi lze ale změnit v nastavení, takže pokud preferujete jasnější pozadí, můžete si s nastavením pohrát. Jak již ale bylo řečeno, odezva není nijak zázračná, i když to záleží také na projektu. U AVCHD projektu je odezva nic moc, klepnutí na položku menu má menší prodlevu a rovněž přejíždění v menu ukazuje, že jen tak tak stíhá následovat pohyby kurzoru. Jiná je situace při střihu DV záznamu v nízkém (tedy standardním) rozlišení, pak je vše dostatečně rychlé.
Začali jsme kritikou, pokračovat budeme chválou. Celá pracovní plocha je koncipována klasicky ve stylu svých konkurentů. Dole je časová osa, pouze panel nástrojů a náhledové okno jsou přehozeny - vlevo nahoře je náhled, vpravo jsou nástroje. To je ale pouze relativní, protože je lze mezi sebou přehodit, nejprve si ale v nastavení musíme nechat zobrazit hlavičky jednotlivých panelů. Málokdo to ale bude dělat. Jejich velikosti lze rovněž měnit pouhým popotažením za jejich okraj. Vše je intuitivní a prakticky zařízeno. Přidat lze navíc několik komponentů, které ne vždy potřebujeme - velký ukazatel času, ukazatel vybuzení zvuku a zvukový mixer. Ty lze do prostředí zaintegrovat nebo mohou být i jako samostatná okýnka.
Uživatelské rozhraní
(klepněte pro zvětšení obrázku)
Pod náhledovým oknem jsou tlačítka pro spuštění a zastavení a pro pohyb, je zde i praktický jog shuttle, kterým můžeme plynule měnit rychlost přehrávání tažením myši. Při střihu se nad tlačítky ještě zobrazí malá časová osa, pomocí které můžeme změnit ořez začátku a konce klipu.
Časová osa může mít dva způsoby zobrazení. Buď klasickou timeline, kde vidíme délku klipů, jednotlivé stopy videa a zvuku, nebo sceneline, kde vidíme jednotlivé scény za sebou jako jednotlivé velké ikony, mezi kterými je šipka, kam můžeme vložit přechod. Výhodou tohoto zobrazení je přehlednost vložených klipů pro jejich rychlé sestavení za sebe a změnu pořadí. Jsme ale dost omezeni možnostmi, což ovšem není problém, ale vlastnost tohoto zobrazení. Kdykoliv samozřejmě můžeme mezi oběma pohledy přepínat.
Nevýhodou sceneline zobrazení je to, že klipy jdou po sobě stále vedle sebe doprava a na výšku zabírají celé místo časové osy. Ve výsledku tedy máme na obrazovce tak jeden až dva klipy a pokud chceme více, musíme stáhnout výšku celého panelu. Pak ale zase omezíme celkové místo, což není příliš praktické. Chtělo by to zobrazit seřazené klipy ve více stopách s možností měnit velikost stop.
Zobrazení časové osy ve Sceneline režimu
Klasické zobrazení časové osy v režimu timeline nabízí mnohem více. Vedle přepínače režimu zobrazení najdeme další ikonky, které přepínají styl práce. První tlačítko s ikonou kursoru myši (Selection) zapne práci s klipy, označování, přetahování a ořez potažením za začátek nebo konec klipu. Druhý režim práce je Time Stretch, který umožní změnit rychlost přehrávání klipu potažením za jeho začátek nebo konec, ale nemění se označení prvního a posledního snímku. Další tlačítko otevře nastavení klipu a posuvník změní roztažení časové osy (zoom).
V pravé části jsou pak další ikonky, které otevřou některý z nástrojů. Jako první je SmartSound, což je nástroj pro generování hudby na pozadí podle různých template - SmartSound Quicktracks. Tento nástroj známe i Pinnacle Studia, je ze stejné dílny. V Premiere Elements je několik přednastavení, všechny jsou ale generovány se vzorkovací frekvencí 22 kHz, což je v dnešní době míň než nic. Bereme tedy tuto funkci jako Demo a pro použití je nutné zakoupit rozšíření.
Další ikonka Detect Beats projde zvuk a vytvoří v časové ose značky pro každý detekovaný takt. To využijete pro synchronizaci klipů s hudbou, pokud vytváříte hudební mix.
Mix audio otevře zvukový mixer, Add Naration otevře panel pro nahrání komentáře a Add Menu Marker vloží do časové osy značku pro tvorbu DVD disků, o tom ale později.
Práce v časové ose je poměrně jednoduchá, ale pár výtek bych zde měl. Jednak je to označení času v časové ose, které při časté změně měřítka není příliš jednoznačně definováno. Černé čárky označující čas nemají přesný význam a mění se podle měřítka. Není zde tedy jasně vidět označení například minut. Navíc černá čárka na šedivém pozadí není příliš výrazná, i když má své světlejší zrcadlo pro vkládání značek. Na ovládání si ale brzy zvyknete a nebude vám dělat problém, vše je intuitivní a jednoduché.
Klipy v časové ose mají několik možností zobrazení - buď zobrazení snímků jeden vedle druhého, takže je vidět průběh scény, nebo pouze počáteční snímek, a nebo zcela bez snímků. První možnost je náročnější na zpracování, takže pro urychlení odezvy aplikace je (hlavně u HD videa) vhodné zvolit jednu s dalších možností. Podobně je to u zvuku, kde lze zapnout nebo vypnout zobrazení průběhu zvuku, tzv. peaks, které si program vytvoří ve zvláštním souboru a používá je místo dekódování původního zvuku.
Pro práci s HD soubory to chce opravdu silný procesor, protože není možnost využít proxy soubory jako v Corel VideoStudiu a ani zde není možnost předrenderovat část časové osy jako v Sony Vegasu. Pustit si tak přechod dvou HD videí je v podstatě zbytečné, protože z něj uvidíte tak jeden snímek, více se prostě nestihne vypočítat.
V časové ose můžeme používat maximálně 99 stop, což je více než dostatečné. Každá klasická stopa je rozdělena na video a audio, jejich výšku lze měnit potažením za neviditelný okraj směrem nahoru (mění se výška stopy dole).
Obsah panelu nástrojů se mění podle používaného nástroje, takže se na něj podíváme dále v článku. Zmiňme ale ještě jednu podstatnou vlastnost. Při otevření různých seznamů přechodů a filtrů se načítají a spouští malé náhledy. To značně zdržuje především tehdy, když si necháme zobrazit všechny. Napoprvé je třeba i několik vteřin počkat, disk pracuje na plné obrátky a klepnutí na cokoliv vše jen zpomaluje. Druhé otevření toho samého je již mnohem rychlejší, zřejmě dochází ke kešování obsahu, i když není zřejmé, zda jde o kešování přímo aplikací, nebo to obstarávají částečně Windows. Každopádně disk při práci s programem jede stále, ale čím déle s programem pracujete, tím se odezva různých částí programu zrychluje. Testování probíhalo se 4 GB paměti, takže jejím nedostatkem aplikace rozhodně netrpěla, Windows navíc stále ukazují nějakých 2 GB volných, takže využita zcela nebyla (proč ale odkládají dalších více než 1 GB do swapovacího souboru, když mají volnou paměť, mi ale není jasné). Nutné je ale konstatovat, že při práci se standardním rozlišením je to mnohem lepší, takže pokud si děláte zálusk na střih HD, nepouštějte se do toho bez opravdu rychlého procesoru.
Uživatelské rozhraní dostalo šedivou barvu, která je docela příjemná na oči, pokud pracujete po večerech za tmy. Celkovou šeď ruší pouze čtyři velká tlačítka pro přepínání workflow - postupu práce, která mají různou barvu. Stupeň šedi lze ale změnit v nastavení, takže pokud preferujete jasnější pozadí, můžete si s nastavením pohrát. Jak již ale bylo řečeno, odezva není nijak zázračná, i když to záleží také na projektu. U AVCHD projektu je odezva nic moc, klepnutí na položku menu má menší prodlevu a rovněž přejíždění v menu ukazuje, že jen tak tak stíhá následovat pohyby kurzoru. Jiná je situace při střihu DV záznamu v nízkém (tedy standardním) rozlišení, pak je vše dostatečně rychlé.
Začali jsme kritikou, pokračovat budeme chválou. Celá pracovní plocha je koncipována klasicky ve stylu svých konkurentů. Dole je časová osa, pouze panel nástrojů a náhledové okno jsou přehozeny - vlevo nahoře je náhled, vpravo jsou nástroje. To je ale pouze relativní, protože je lze mezi sebou přehodit, nejprve si ale v nastavení musíme nechat zobrazit hlavičky jednotlivých panelů. Málokdo to ale bude dělat. Jejich velikosti lze rovněž měnit pouhým popotažením za jejich okraj. Vše je intuitivní a prakticky zařízeno. Přidat lze navíc několik komponentů, které ne vždy potřebujeme - velký ukazatel času, ukazatel vybuzení zvuku a zvukový mixer. Ty lze do prostředí zaintegrovat nebo mohou být i jako samostatná okýnka.
Uživatelské rozhraní
(klepněte pro zvětšení obrázku)
Pod náhledovým oknem jsou tlačítka pro spuštění a zastavení a pro pohyb, je zde i praktický jog shuttle, kterým můžeme plynule měnit rychlost přehrávání tažením myši. Při střihu se nad tlačítky ještě zobrazí malá časová osa, pomocí které můžeme změnit ořez začátku a konce klipu.
Časová osa může mít dva způsoby zobrazení. Buď klasickou timeline, kde vidíme délku klipů, jednotlivé stopy videa a zvuku, nebo sceneline, kde vidíme jednotlivé scény za sebou jako jednotlivé velké ikony, mezi kterými je šipka, kam můžeme vložit přechod. Výhodou tohoto zobrazení je přehlednost vložených klipů pro jejich rychlé sestavení za sebe a změnu pořadí. Jsme ale dost omezeni možnostmi, což ovšem není problém, ale vlastnost tohoto zobrazení. Kdykoliv samozřejmě můžeme mezi oběma pohledy přepínat.
Nevýhodou sceneline zobrazení je to, že klipy jdou po sobě stále vedle sebe doprava a na výšku zabírají celé místo časové osy. Ve výsledku tedy máme na obrazovce tak jeden až dva klipy a pokud chceme více, musíme stáhnout výšku celého panelu. Pak ale zase omezíme celkové místo, což není příliš praktické. Chtělo by to zobrazit seřazené klipy ve více stopách s možností měnit velikost stop.
Zobrazení časové osy ve Sceneline režimu
Klasické zobrazení časové osy v režimu timeline nabízí mnohem více. Vedle přepínače režimu zobrazení najdeme další ikonky, které přepínají styl práce. První tlačítko s ikonou kursoru myši (Selection) zapne práci s klipy, označování, přetahování a ořez potažením za začátek nebo konec klipu. Druhý režim práce je Time Stretch, který umožní změnit rychlost přehrávání klipu potažením za jeho začátek nebo konec, ale nemění se označení prvního a posledního snímku. Další tlačítko otevře nastavení klipu a posuvník změní roztažení časové osy (zoom).
V pravé části jsou pak další ikonky, které otevřou některý z nástrojů. Jako první je SmartSound, což je nástroj pro generování hudby na pozadí podle různých template - SmartSound Quicktracks. Tento nástroj známe i Pinnacle Studia, je ze stejné dílny. V Premiere Elements je několik přednastavení, všechny jsou ale generovány se vzorkovací frekvencí 22 kHz, což je v dnešní době míň než nic. Bereme tedy tuto funkci jako Demo a pro použití je nutné zakoupit rozšíření.
Další ikonka Detect Beats projde zvuk a vytvoří v časové ose značky pro každý detekovaný takt. To využijete pro synchronizaci klipů s hudbou, pokud vytváříte hudební mix.
Mix audio otevře zvukový mixer, Add Naration otevře panel pro nahrání komentáře a Add Menu Marker vloží do časové osy značku pro tvorbu DVD disků, o tom ale později.
Práce v časové ose je poměrně jednoduchá, ale pár výtek bych zde měl. Jednak je to označení času v časové ose, které při časté změně měřítka není příliš jednoznačně definováno. Černé čárky označující čas nemají přesný význam a mění se podle měřítka. Není zde tedy jasně vidět označení například minut. Navíc černá čárka na šedivém pozadí není příliš výrazná, i když má své světlejší zrcadlo pro vkládání značek. Na ovládání si ale brzy zvyknete a nebude vám dělat problém, vše je intuitivní a jednoduché.
Klipy v časové ose mají několik možností zobrazení - buď zobrazení snímků jeden vedle druhého, takže je vidět průběh scény, nebo pouze počáteční snímek, a nebo zcela bez snímků. První možnost je náročnější na zpracování, takže pro urychlení odezvy aplikace je (hlavně u HD videa) vhodné zvolit jednu s dalších možností. Podobně je to u zvuku, kde lze zapnout nebo vypnout zobrazení průběhu zvuku, tzv. peaks, které si program vytvoří ve zvláštním souboru a používá je místo dekódování původního zvuku.
Pro práci s HD soubory to chce opravdu silný procesor, protože není možnost využít proxy soubory jako v Corel VideoStudiu a ani zde není možnost předrenderovat část časové osy jako v Sony Vegasu. Pustit si tak přechod dvou HD videí je v podstatě zbytečné, protože z něj uvidíte tak jeden snímek, více se prostě nestihne vypočítat.
V časové ose můžeme používat maximálně 99 stop, což je více než dostatečné. Každá klasická stopa je rozdělena na video a audio, jejich výšku lze měnit potažením za neviditelný okraj směrem nahoru (mění se výška stopy dole).
Obsah panelu nástrojů se mění podle používaného nástroje, takže se na něj podíváme dále v článku. Zmiňme ale ještě jednu podstatnou vlastnost. Při otevření různých seznamů přechodů a filtrů se načítají a spouští malé náhledy. To značně zdržuje především tehdy, když si necháme zobrazit všechny. Napoprvé je třeba i několik vteřin počkat, disk pracuje na plné obrátky a klepnutí na cokoliv vše jen zpomaluje. Druhé otevření toho samého je již mnohem rychlejší, zřejmě dochází ke kešování obsahu, i když není zřejmé, zda jde o kešování přímo aplikací, nebo to obstarávají částečně Windows. Každopádně disk při práci s programem jede stále, ale čím déle s programem pracujete, tím se odezva různých částí programu zrychluje. Testování probíhalo se 4 GB paměti, takže jejím nedostatkem aplikace rozhodně netrpěla, Windows navíc stále ukazují nějakých 2 GB volných, takže využita zcela nebyla (proč ale odkládají dalších více než 1 GB do swapovacího souboru, když mají volnou paměť, mi ale není jasné). Nutné je ale konstatovat, že při práci se standardním rozlišením je to mnohem lepší, takže pokud si děláte zálusk na střih HD, nepouštějte se do toho bez opravdu rychlého procesoru.
