Panasonic SDR-SW21: i pro potápěče

Na zkoušku jsme tedy měli oranžovou verzi kamery Panasonic SDR-SW21, jejíž tělo lze skutečně označit za vysoce kvalitně zpracované. Uvidíme zde kombinaci metalízově oranžové, leskle stříbrné a černé barvy, která dobře ladí a především k sobě jednotlivé části dobře sedí a celek vypadá velmi pevně a odolně. To by skutečně měla být, když je uváděna odolnost proti nárazu při upuštění z 1,2 metru i vodotěsnost do dvoumetrové hloubky.

Celkově má tělo kamery jednoduchý tvar a připomíná malou oranžovou cihličku se zaoblenými hranami, takže žádný zvláštní tvar kopírující lidskou dlaň, ovšem to neznamená, že se nám bude špatně držet.

Podívejme se nyní na její jednotlivé části a nejdříve tu levou. Tam je pochopitelně víko LCD obrazovky mající na svém konci kus zapuštěného černého plastu a jasně viditelný je také jeho obdélníkový kloub. Dozvíme se také označení kamery, výrobce, parametry objektivu a také se na samolepce Panasonic chlubí o vodotěsnosti, odolnosti proti prachu a nárazům.

Přední část kamery ukáže nahoře kulatou část objektivu, jenž je krytý pouze speciálním sklem, ale to jinak nemá k dispozici žádnou další ochranu proti poškození. Dole je pak pod logem Panasonic pole malých otvorů a za nimi stereo mikrofon, k němuž výrobce přidal možnost zoomu, kterou si můžeme posléze aktivovat v menu.

Na pravé straně vepředu máme trošku nezvykle alternativní tlačítko spouště videa vhodně zapuštěné pod okolní povrch, pak štítek s informacemi o napájení a pak také upozorněním, ať nezapomeneme pořádně zavřít krytku vedle. Kdybychom to neučinili, pak by nám voda mohla kameru poškodit. Za zmíněnou krytkou pak najdeme veškeré dostupné konektory, tedy napájecí, USB a proprietární A/V pro kompozitní video.

Dostáváme se do zadní části kamery, kde na nás v pohotovostním režimu bude pomalu poblikávat zelená LED, pod ní hlavní spoušť záznamu. Ta má bohužel poněkud tuhý a mělký stisk s velmi malou hmatovou odezvou. Zda jsme ji tedy stiskli správně, to se bezpečně dozvíme až pomocí displeje. Vyčítat ale v tom to případě jde lehce, jenomže je také jasné, že výrobce musel myslet i na vodotěsnost těla kamery.

Na vrchní straně je připraven velký kolébkový ovladač zoomu (případně hlasitosti reproduktoru při přehrávání videí), jenž funguje v několika rychlostních režimech, přičemž na plné domáčknutí nám kamera plně zazoomuje asi za 3 sekundy. Hmatová odezva tohoto ovladače také není zrovna propracovaná, ale jinak je jeho funkčnost dobrá.

Pak je to spodní část, kde už nemůže být nic jiného než další stejně provedená dvířka a pod nimi pozice napájecí baterie a hned vedle ní i čtečka karet SD/SDHC. Hned u nich také červená kontrolka Access. Obě již zmíněná výklopná dvířka mají jednoduchý zavírací mechanismus skládající se z páčky, již odklopíme a správným směrem otočíme, aby se mechanismus otevřel, či uzamkl. O vodotěsnost se pak postarají dvě gumové části, které do sebe zapadnou. Ovšem ty je třeba udržovat čisté, a právě k tomu slouží dodávaný štěteček.

Výklopný displej zde není dotykový a poskytuje jen omezené úhly natočení. Nemůžeme jej totiž natočit tak, abychom se mohli natáčet sami a vidět se přitom na videu, takže rozsah natočení je pouze 180 stupňů oproti 270 stupňům u jiných kamer.

A pak je tu množství tlačítek, otočné kolečko volící mezi dostupnými módy a také reproduktor, ovšem na to se podíváme později.

Tato kamera tedy nenabízí žádný zvláštní ergonomický tvar těla, takže se nedočkáme tvarované pravé části s hrubým gripem a podobně. Přesto se ale drží příjemně, její poutko s plovákem se dá využít i pro zajištění v dlani, pokud tedy připravený špunt našroubujete do závitu pro stativ a především zde jde také o rozložení ovládacích prvků.

Nastavení kamery je trošku krkolomnější, protože displej není dotykový, tlačítka kolem sebe nemá žádná, takže budeme alespoň zpočátku střídavě koukat na něj a na tělo kamery, kde jsou umístěna. Jejich stisk také není kdovíjak přijemný, ale znovu připomínám, že toto bude daň pro vodotěsnost celého přístroje.

Dobré je ale umístění spouště (na výběr máme dokonce dvě pozice) a především zoomu, jenž je velký a snadno ovladatelný, i když precizní ovládání rychlosti zoomování není dobře umožněno. Celkově je tedy SDR-SW21 z hlediska ergonomie dobrá.

Pokračujeme ovládacími prvky, jež jsme si už částěčně popsali v předchozí části. Na vnější části kamery je tedy pouze zoom a dvě tlačítka spouště fungující dle nastavení kamery pro video i fotografie - jedno klasicky vzadu pro palec a jedno na pravé části spíše vepředu.

Displej sám o sobě tlačítka nemá, takže vše ostatní je na samotné kameře. Ihned zaujme natáčecí kolečko, jaké známe z klasických fotoaparátů a na něm je dostupných pět voleb (postupně): vypnout, natáčení videa, přehrávání videa, pořizování fotografií a prezentace fotografií.

Ve stejném duchu jsou pak umístěna i ostatní tlačítka, nyní již samostatná, tedy do kruhu. Veprostřed je kulatý čtyřsměrý ovladač pro pohyb v menu, upřostřed něj potvrzovací tlačítko a pak dalších pět na vnějším kruhu. Bráno zleva jde o tlačítko dovolící používat manuální ostření, nastavení vyvážení bílé, závěrky i clony, pak nás tlačítko auto vrátí zase do automatického režimu, následně si můžeme zapnout režim Underwater, tedy pro snímání pod vodní hladinou, zapnout/vypnout webový režim a nakonec se dostat do menu. Zbývá poslední tlačítko a to je umístěné trošku mimo. Jde totiž o funkci mazání, u níž by nebylo radno se častokrát splést.

Celkově se dá ovládání rychle pochopit i bez jakékoliv konzultace s manuálem, ovšem musíme mít samozřejmě jasno v tom, co vlastně nastavujeme a jaký to bude mít vliv.

Použitý displej má na dnešní dobu jednu podstatnou vadu, a sice tu, že je složen jen z 123200 pixelů, přičemž jiné kamery nabízí většinou dvojnásobek. Obraz je tak nepříjemně kostrbatý a je to na první pohled vidět na OSD nápisech. Především ale nebude tak snadné používat manuální ostření a jednoduše není vůbec pěkné pokoukání na prolínající se subpixely. Nepříliš dobré jsou také pozorovací úhly, takže už při menším natočení můžeme pozorovat posun barev a především inverzi tmavších odstínů. A pak jdou také zaznamenat při rychlých pohybech postupně mizící duchy.

V ostatních ohledech, ovšem těch je málo a nejsou ani tak podstatné, je vše v pořádku. Nápisy na displeji se aspoň neklepou a rovněž si můžeme přidat na jasu. A informací je na něm skutečně požehnaně, takže se dozvíme o záznamové kvalitě videa či fotografií, zbývající kapacitě zasunuté karty, nastavených módech, stavu natáčení a délce již zaznamenaného videa, stavu baterie, popřípadě je tu také upozornění na nedostatek světla a dole pak i datum a čas.

Dodávaná baterie není zrovna přebornicí ve velikosti a hmotnosti, což je dobře vzhledem ke kameře, ale zároveň to vzbuzuje otázky ohledně délky natáčení na jedno dobití. Jde o Li-Ion model s označením VW-VBJ10 dodávající 3,6 V a s kapacitou 940 mAh / 3,4 Wh. To skutečně není nijak mnoho, ovšem ve hře jsou také energetické nároky samotné kamery.

Výdrž baterie při natáčení videa byla měřena s největší nastavitelnou kvalitou, tedy XD. Kamera vydržela celkem 75 minut záznamu, což znamená, že tím zaplníme asi 6 GB prostoru.

Nabízená rozhraní jsou všechna pod jednou střechou, tedy lépe řečeno vodotěsným panýlkem na pravé straně kamery. Zcela nahoře je to se speciálním konektorem výstup A/V pro signál ve standardním rozlišení, pak konektor Mini USB a nakonec kulatý napájecí konektor. Pro všechny tři nám Panasonic nabízí příslušnou kabeláž.

Kvůli všem volbám nemusíme bezpodmínečně navštívit hlavní menu. Pokud si navolíme manuální režim, pak lze nastavovat čas, clonu, ostření i vyvážení bílé přímo, což je ostatně pro dosažení jen trochu dobrých výsledků velmi vhodné.

Nyní již ale k samotnému menu. To se odvíjí dle toho, zda jsme v režimu pořizování či přehrávání videa / fotografií. V prvním případě, tedy záznamu videa, na nás po stisknutí tlačítka Menu vykoukne přes většinu obrazovky rozprostřené čtyři volby a dole pod nimi také nápověda, abychom věděli, jaká tlačítka vlastně mačkat. Nabídka je rozdělena do čtyřech hlavních skupin - základní, pokročilé, nastavení a language.

Základní nabízí scénické režimy (sport, portrét, nízké osvětlení, bodové osvětlení, přesvětlené scény - pouze v manuálním režimu), dále tu jsou pomocné vodicí řádky, režim nahrávání a jeho kvalita (XP, SP, LP), nastavení času a světový čas. V pokročilých to je digitální zoom, SIS (tedy elektronický stabilizátor obrazu v podání Panasonicu), větrný filtr, zoom mikrofonu, aktivace zpomalující závěrky, poměr stran 16:9 či 4:3 a nakonec barva stmívání (bílá či černá).

Třetí volba nastavení je nejobsáhlejší a obsahuje displej (vypnout/zapnout), zobrazení data, data i času, či ničeho, dále formát data, formát karty, zapnutí rychlého startu, spořič (5 minut či vypnout), zvukový signál (vypnout/zapnout), jas LCD (normální, plus 1, plus 2), nastavení obrazu na LCD (jas a saturace), OSD menu na A/V výstup, obnovení původního nastavení a zapnutí demo režimu. A nakonec si lze v posledním menu zvolit jazyk, jakým na nás bude kamera mluvit. Na výběr je zde angličtina, francouzština, španělština, švédština, němčina, italština, maďarština, polština, turečtina a samozřejmě čeština.

Při záznamu fotografií je základní menu stejné až na výběr ze dvou kvalitativních režimů pořizování fotografií. V pokročilém menu lze pouze zapnout zvuk závěrky a také se ukáže aktivace zpomalující závěrky. Třetí menu nastavení i čtvrté language jsou již naprosto shodná.

Menu při přehrávání videa dovoluje upravit scénu, což ale znamená pouze nastavit ochranný zámek, nebo ji smazat. V nastavení to pak je pokračující přehrávání všech videí, pak vypnutí displeje, pak je to vše stejné jako u záznamu, tedy až na formát přehrávání v televizoru. A nakonec je to opět volba jazyka. V režimu zobrazování fotografií se můžeme zmínit pouze o funkci DPOF, jež slouží coby systém (Digital Print Order Format), který umožňuje uživatelům vybrat, jaké snímky se mají vytisknout a v kolika kopiích, a to buď na vlastní fototiskárnu kompatibilní s DPOF, nebo si mohou nechat snímky tisknout ve fotolabu.