Asus O!Play Mini Plus: pokračovatel rodu

Asus O!Play Mini prolétl redakcí v průběhu dubna tohoto roku a musím říci, že příjemně překvapil. Malý kompaktní přehrávač s dostatečným výkonem a rozumnou výbavou. K naprosté dokonalosti však chybělo několik drobností a ty přišly nyní. Těsně před Vánoci nám totiž na test dorazilo siamské dvojče Asus O!Play Mini Plus, které přidává síťovou podporu, Wi-Fi, Facebook a mnoho dalších služeb, zejména pak v oblasti internetových služeb.

 

Prodejní balení se od minula příliš nezměnilo a výrobce upravil jen několik superlativů, vyměnil některé z ikonek a celé přebarvil z černo-žluté kombinace na černo-oranžovou. To by zase tolik nevadilo, ale možná by neuškodilo, kdyby bylo více zřejmé, že tento model má v nitru integrované Wi-Fi. Přeci jen ta malá ikonka vpravo dole do očí zrovna netrkne.

Design inovovaného modelu dává jasně najevo snahu o vytvoření jednotné identity výrobků společnosti Asus. Ten totiž tuto krystalovou strukturu povrchu již využívá u svých routerů a dokonce nedávno odložil vydání své vlajkové lodi na poli routerů jen kvůli tomu, aby jej přebalil do nového hávu. Mně osobně se takto vypadající multimediální centrum líbí, bohužel podobně kladně se k tomu staví i kolemjdoucí prach, který prakticky ihned na nerovném povrchu usadí a nehodlá se pustit.

Pojďme se však podívat také na výbavu, a to zejména v oblasti konektorů. Jako vždy začneme na přední hraně přehrávače, kde Asus umístil čtečku karet a jeden USB port. Kromě toho zde nalezneme také IR čidlo pro komunikaci s dálkovým ovladačem a indikační diodu. Pro potřeby multimédií je přední část vybavena dostatečně.

Absence pevného disku dává výrobci možnost uzavřenější šasi, a tak jsou boky modelu O!Play Mini Plus bez jediné větrací štěrbiny. Tím sice vzniká možnost pro umístění portů, ale zrovna na boční strany přístroje to podle mě moc vhodné není a Asus naštěstí zastává stejný názor.

Na samý závěr popisu se dostáváme k zadní straně, kde je umístěna naprostá většina nabídky jednotlivých rozhraní. Zleva začněme zdířkou pro napájení, následuje LAN port s rychlostí až 1000 Mbps, dále zde máme kombinované eSATA s USB, HDMI port verze 1.3, kombinovaný kompozitní výstup a nakonec optický výstup na zvuk. Kromě toho zde najdeme ještě zdířku pro reset přístroje a námi testovaný model měl na zadní hraně ještě jednu o podobných rozměrech, ta však není v manuálu popsána a předpokládám, že se jedná o nějaký před-produkční návrh.


Přehled osazených konektorů:

Opětovně navštěvuji prodejní balení a tentokrát místo přístroje hledám přibalené příslušenství. Externí výbava tohoto přehrávače čítá dvojici manuálů, kompaktní disk, napájecí adaptér a AV kabel. Tím se znovu dostáváme k neustále omílané otázce: Proč raději nepřibalil výrobce HDMI kabel?

Dálkový ovladač od předchozí generace výrazně narostl, ale možná až příliš. Výrobci multimediálních center nejsou v tomto směru nějak výrazně inovativní a již po vybalení si říkám, že jsem jej již někde viděl. Po chvilkovém lovení v paměti otevírám recenzi modelu O!Play HD2, který disponoval tím samým modelem.

Asus jej využil v nezměněném rozložení kláves i u dnes testovaného modelu, jen změnil funkci několika tlačítek. Ovladač se i přes ryze hranolovitý tvar těla se drží relativně pohodlně, klávesy mají slušnou odezvu. Nicméně kombinace lesklého plastu a gumového povrchu nevypadá dvakrát vzhledně. Ocenil bych také o něco menší rozměry, zde je totiž spoustu nevyužitých ploch.