HDR: povinná výbava nové televize?

HDR standardů je hned několik a jak jsem již naznačil v předchozí kapitole, jsou rozlišeny např. maximální požadovanou hodnotou jasu. Další rozdíly si vysvětlíme níže.

 

 

První a prozatím nejrozšířenější standard vyžaduje 10bitový panel a rozsah jasu 0-1000 nitů (maximum je 4000 nitů). Není zatížen licenčními poplatky a bude se tak nejčastěji vyskytovat u levnějších až středně drahých modelů. Kromě panelu potřebujete také vstup HDMI 2.0a.

Drobným omezením je to, že do televizoru putuje na začátku videa informace o fixním nastavení rozsahu jasu (static metadata) dle nejjasnější scény a ten se v průběhu přehrávání již nemění. Televizor na tento rozsah provede tzv. tone-mapping ve snaze najít kompromis mezi jasem a zachováním detailů v obraze. U levnějších panelů neschopných zobrazit tuto maximální hodnotu se pak tmavé scény budou jevit o něco tmavší, než by měly být.

Každý výrobce navíc k tone-mappingu přistupuje trochu jinak a pro vysvětlení doporučím následující video, které je v angličtině, avšak i tak je velmi dobře vidět, jak každý televizor zobrazí stejná vstupní data jinak.

​

 

 

Limitace HDR10 se snaží odstranit novější verze HDR10+, která do televizoru posílá informace pro každý snímek znovu (dynamic metadata) a tone-mapping se tedy upravuje vícekrát. Za jeho vývojem stojí především Samsung a Amazon. Opět není zatížen poplatky, a tak se postupně k tomuto standardu přidávají i ostatní výrobci.

 

HDR10+ má silné zázemí výrobců i producentů (foto Samsung)

 

Je to v zásadě jediný zásadnější rozdíl mezi oběma standardy a nabízí se tedy otázka, zda televize certifikovaná na HDR10 nemůže zvládnout i HDR10+. V teoretické rovině ano a záleží především na výrobci televizoru, který musí patřičně upravit firmware svého výrobku a povýšit HDMI 2.0a na HDMI 2.1, aby mohla být dynamická metadata přenesena.

 

 

V pořadí již třetí HDR standard míří k displejům, které mají větší rozsah jasu i palety barev. Nebudete jej tak ještě poměrně dlouho vídat u levných modelů, ale spíše u těch prémiových. Obrazový záznam počítá s rozsahem do 4000 nitů u “současně” prodávaných televizorů, avšak standard jako takový počítá do budoucna s maximem na hodnotě 10 000 nitů.

 

Dolby Vision posunuje laťku HDR nejvýše, ale je placené (foto HardwareZone)

S vyšším jasem je spjata také paleta barev a Dolby Vision vyžaduje alespoň 12bit panel. Aby toho nebylo málo, není tento HDR standard pro výrobce zdarma a Dolby si za něj účtuje poplatek z každého prodaného televizoru. Odměnou pro náročnější diváky naopak bude detailnější obraz. Např. ve více osvětlených scénách, řekněme 1500 nit, by běžný televizor kapituloval a zobrazil pouze svítivě bílou. Naopak televizor s Dolby Vision bude schopen rozlišit jednotlivé odstíny bílé a zobrazit tak více detailů. Slunce tedy nezmizí na obloze, ale bude jasněji vykresleno i ohraničeno.

 

 

Všechny výše uvedené HDR standardy mají jeden zásadní nedostatek a to ten, že nepočítají s obrazovkou, která by neuměla zobrazit HDR obsah. Pro televizní vysílání jsou tedy prozatím nepoužitelné, neboť by si takovým signálem odstřihla televizní stanice všechny starší televizory.

 

HLG je zpětně kompatibilní, neboť obsahuje i SDR signál

Vývojáři v britské BBC a japonské NHK tak společně vytvořili standard, který do éteru vysílá standardní SDR signál a k tomu přidává “volitelnou” složku pro HDR televizor. Pro nastavení jasu u HDR se nepoužívají metadata, ale dvojce gamma křivek. Z toho je odvozen i název (Hybrid Log Gamma).

Výhodou je tedy především kompatibilita, avšak pouze směrem zpět ke starším SDR televizím. Nový HDR televizor bez podpory HLG nebude umět zpracovat HDR složku vstupního signálu. Stejně tak se HLG omezuje v HDR na světlejší scény, které umí prokreslit více do detailu, avšak v tmavých scénách bude výsledek podobný SDR.

 

Celkem tedy máme 4 různé HDR standardy a které z nich by měl podporovat váš nový televizor? V ideálním světě samozřejmě všechny, avšak televizory s Dolby Vision jsou stále velmi drahé. Pokud vaši televizi využíváte především pro filmy a máte menší rozpočet, pak hledejte modely alespoň s HDR10.

Novější HDR10+ modely se již také objevují, ale opět budou o trochu dražší a navíc musí do tohoto vlaku naskočit i všichni producenti obsahu a to stejné platí i pro Dolby Vision. V nadsázce lze říci, že budete mít doma pořízený stroj na závodní palivo, které ale zatím nepůjde nikde koupit a vám nezbude, než se spokojit s nižším výkonem při provozu bioethanol.

Ti z vás, kteří místo filmů z Blu-ray disků a online půjčoven preferují klasické televizní vysílání ať už po kabelu, nebo přes satelit, by měli hledat model s podporou HLG. Jak bylo vysvětleno výše, televizní stanice budou vysílat v jiném HDR formátu než filmy a pokud jej nebude váš televizor podporovat, opět spadnete do SDR režimu.

 

Zdroje: Rec. 709, HDR10+, BBC, Dolby