Historie radiopřijímačů v obrazech

**Ivo Mašek** · 03-02-2011, 13:40

Minulý rok jsme si povídali něco o historii televizních přijímačů a televizního vysílání (http://www.tvfreak.cz/forum/showthread.php?t=25208), tak letos si povíme něco málo o historii rozhlasového vysílání a radiopřijímačích.

Na území budoucího Československa probíhaly pokusy s rozhlasovým vysíláním už před první světovou válkou a pokračovaly i po ní. První rozhlasový pořad, složený ze slova a hudby, byl vysílán 28. října 1919 z radiotelegrafní stanice na pražské Petřínské rozhledně. Pravidelné rozhlasové vysílání bylo zahájeno 18. května 1923 z legendárního stanu v Praze-Kbelích (příloha č. 1) a zpočátku trvalo hodinu denně. Veškerý program se vysílal živě. Mezi průkopníky rozhlasového vysílání byl, mimo jiné, i Ladislav Šourek, ředitel společnosti pro distribuci rozhlasových přijímačů Radioslavia. Vznikla společnost Radiojournal, v níž většinový podíl získala firma Radioslavia. Radiojournal se stal provozovatelem vysílání s příslušným povolením ministerstva vnitra a ministerstva pošt a telegrafů. Roku 1923 začal vycházet měsíčník Radiojournal (příloha č. 2), který informoval o rozhlasovém vysílání. V roce 1924 se v českém tisku poprvé objevilo slovo "rozhlas", které začalo nahrazovat tehdejší výrazy "radiofonie", případně anglický výraz "broadcasting". V roce 1925 získal v Radiojournalu majoritní podíl stát prostřednictvím ministerstva pošt a telegrafů.
V roce 1924 Radiojournal přesídlil do budovy poštovní nákupny na Fochově třídě v centru Prahy. Na Fochově třídě rozhlas už zůstal a v roce 1933 zakotvil na své dnešní adrese - Fochova (dnes Vinohradská) č. 12. Budovu, zvanou "rozhlasový palác", postavilo ministerstvo pošt a telegrafů, které ji společně s Radiojournalem až do roku 1945 obývalo.
V roce 1926 bylo zavedeno několik novinek. Začal se vysílat časový signál (příloha č. 3), a také se objevily pravidelné zprávy, které pro společnost Radiojournal vyráběla Československá tisková kancelář.
- budova "poštovní nákupny", v které sídlil rozhlas v letech 1924 až 1933 (příloha č. 4)
- propagační bus společnosti Radiojournal v roce 1939 (příloha č. 5)

**Ivo Mašek** · 03-02-2011, 14:35

V minulém díle jsme si pověděli cosi málo o vzniku Československého rozhlasu a tam jsme si také připoměli společnost Radioslavia, a to ne náhodou. V tomto díle si něco o společnosti Radioslavia povíme.

Vznik společnosti se datuje rokem 1922. Byla to tehdy Radioslavia s.r.o., která se v létě 1923 změnila na společnost akciovou s kapitálovou účastí francouzské firmy Companie General. Její činnost byla obchodní a dovážela první radiotelegrafní vysílače a přijímače, o které byl značný zájem. Silná konkurence na Československém trhu v podobě firem Philips nebo Telefunken později způsobila Radioslavii značné potíže. Roku 1932 však dochází k navázání obchodního spojení s anglickou společností Marconi Wireless Telegraph Co a tím ke zlepšení situace.
V Radioslavii se začínají montovat první radiopřijímače z dílů dovážených z Anglie. Tento start byl úspěšný, což potvrzuje i zakázka montáže několika vysílačů, dodaných do Československa z Anglie.
Tehdejší mezinárodní situace vyvolala potřebu získání dodavatele malých vysílacích elektronek po potřebu armády a velkých na údržbu vysílačů. Volba padla na Radioslavii, která již v roce 1936 byla schopna vyrábět první vysílací elektronky. Ty však nesly ještě značku Marconi. Tato první generace vysílacích elektronek měla znaky původní konstrukce Marconi. Jednalo se o výkonové triody s vnější měděnou anodou, chlazenou vodou nebo vzduchem. Isolační části vakuové obálky byly z olovnatého skla, katody byly z čistého wolframu.
Společnost Radioslavia, mimo jiných, vyráběla tyto rozhlasové přijímače:
- Radio Krystalka RS, vyrobené roku 1925, určené pro příjem z středovlných vysílačů (příloha č.1 a 2)
- Radio Heterodyn, vyrobené roku 1923 pro pásmo SV,KV a DV (příloha č. 3 a 4)
- Radio KL1, vyrobené roku 1927, určené pro pásmo SV a DV (příloha č. 5 a 6)
Společnost zastupovala na našem území firmy Marconi, SFR, Brown a Sterling. Radioslavia a.s. existovala do roku 1948, kdy byla komunisty znárodněna a včleněna do n.p. Tesla.

**Ivo Mašek** · 03-02-2011, 17:22

Továrna na výrobu rozhlasových přijímačů ELEKTRA - PHILIPS v roce 1936 v Praze

**Ivo Mašek** · 03-02-2011, 20:54

Telegrafia a.s.
V roce 1919 byla na popud ministerstva pošt a telegrafů spolu se Živnobankou založena firma Telegrafia, továrna na telefony a telegrafy. Československý stát vlastnil 51 procent akcií. Výroba byla zahájena v Roztokách u Prahy, ovšem roku 1922 se firma přestěhovala do Pardubic, kde působila až do svého zániku v roce 1946. Firma Telegrafia a.s. zahájila výrobu prvních radiopřijímačů v roce 1924.
Jednalo se o licenční výrobu radiopřijímačů Schaub, a to modely Bali (příloha č. 1 a 2), a Java Super. Roku 1936 si Telegrafia nechala u firmy Zerdik zkonstruovat přijímače modelové řady Triumf (příloha č. 3). Od roku 1938 již Telegrafia vyráběla radiopřijímače vlastní konstrukce. Za války se v Telegrafii výráběla vojenská technika a výroba radiopřijímačů byla převedena do družstva Jiskra v Pardubicích, kde se montovaly přístroje A-Dur a C-Dur (příloha č. 4). K obnovení výroby radiopřijímačů došlo až v roce 1945 přistrojem C420 Liberátor (příloha č. 5), který byl vyvinut již v roce 1941. V roce 1946 byla firma znárodněna a začleněna do národního podniku Tesla.

**Ivo Mašek** · 04-02-2011, 09:09

EMPO spol s r.o.
Firmu založil Emil Popper a podnik se zpočátku zabýval pouze výrobou elektroměrů a rozváděčů. Ovšem po záhajení čs. rozhlasového vysílání získala firma EMPO licenci pro výrobu přijímačů. Původní zaměření firmy se projevilo i zde, např. do pouzdra malého jednofázového elektroměru se montovala krystalka. V roce 1933 firma uvedla na trh na tehdejší dobu vysoce propracované přjímače Ocean (příloha č. 1, 2 a 3), což byl dvouelektronkový přijímač s novými elektronkami Philips E446 a E443H, s dynamickým reproduktorem, rozsahem dlouhých, středních a dokonce i krátkých vln, což v té době nebylo vůbec obvyklé. Druhým přijímačem byl superhet Hexodyn (příloha č. 4 a 5) rovněž s využitím nejmodernější techniky. V dalších letech firma vyráběla kvalitní přijímače souběžně s elektroměry až do roku 1946, kdy byla zestátněna.
Další radiopřijímače, které vyráběla firma EMPO:
- Empo Poem, vyráběný v letech 1940 až 1941 (příloha č. 6 a 7)
- Empo 451 Major, poslední výrobek firmy před znárodněním roku 1946 (příloha č. 8 a 9). Tento model byl pokračováním řady 413 Major, která se vyráběla v letech 1941 a 1942.

**Ivo Mašek** · 04-02-2011, 11:56

REKTRA Radioelektra spol. s r.o.
Firma REKTRA vznikla v roce 1936, a to na popud firmy Philips, jako interní značka koncernu. Důvodem byl klesající zájem o výrobky německé provenience, kdy s rozmachem nacismu v Německu bylo vše německé československým obyvatelstvem odmítáno. Firma Philips byla řízena německou centrálou v Berlíně, tudíž i jí se dotkl tento bojkot.
Proto Philips založil pobočku REKTRA, v které se vyráběly přístroje osazené neoznačeným chassis Philips s vlastní skříňkou. Používané elektronky nesly značku Triotron, což byla rovněž interní ochranná známka koncernu Philips. Jedinou výjimkou je přijímač RA89, dvouelektronkový superhet s koncovou elektronkou ECL11 fy Telefunken, který neměl svého Philipsovského dvojníka.
- REKTRA RA33, který se vyráběl v letech 1937 a 1938 (příloha č. 1 a 2)
- REKTRA RA12, který se vyráběl v letech 1938 a 1939 (příloha č. 3 a 4)
- REKTRA RA163, který se vyráběl roku 1941 a 1942 (příloha č. 5 a 6)
- REKTRA RA97, který se vyráběl v letech 1939 a 1940 (příloha č. 7, 8, 9 a 10)

**Ivo Mašek** · 11-02-2011, 08:10

V polských Katowicích, v roce 1935, založili bratři Kapellnerovi firmu Capello. Firma zanikla na konci roku 1939, po rozdělení Polska mezi Německo a Sovětské Rusko. Firma Capello (příloha č. 1) se specializovala na luxusní radiopřijímače dle licence rakouské firmy Ingelen.
V roce 1937 uvedla na trh model Capello Capri (příloha č. 2), v letech 1937 až 1938 vyráběla firma model Capello Milano (příloha č. 3) a posledním vyrobeným modelem byl v letech 1938 až 1939 Capello Geografik Gigant (příloha č. 4 a 5).

**Ivo Mašek** · 11-02-2011, 08:42

V Polsku měly své filiálky zahraniční firmy, které tam také vyráběly radiopřijímače. Nejznámější byl Philips (příloha č. 1, 2, 3 a 4) a Telefunken (příloha č. 5, 6, 7 a 8) a Marconi (příloha č. 9 a 10)

**Ivo Mašek** · 11-02-2011, 13:20

V Maďarsku byla roku 1925 založena firma ORION Radio (příloha č. 1). V roce 1930 výrobu radiopřijímačů Orion převzala maďarská firma Tungsram, která ovšem rozhlasové přijímače z "orioňácké" továrny nadále označovala jménem Orion.
V letech 1934 až 1936 firma vyráběla model Orion 404 (příloha č. 2). V roce 1937 to byl model Orion 22 (příloha č. 3). Roku 1939 to byly modely Orion 955 (příloha č. 4) a Orion 022 (příloha č. 5). V roce 1942 se objevily na trhu modely Orion 244 (příloha č. 6) a Orion 255 (příloha č. 7). V letech 1943 až 1944 firma vyráběla model Orion 333U (příloha č. 8 a 9). V roce 1945 byl vyroben model Orion 455G (příloha č. 10).

**Ivo Mašek** · 11-02-2011, 13:32

V Maďarsku také existovala firma STANDARD. Na trh se uvedla roku 1930 modelem Standard 3A (příloha č. 1, 2 a 3). V roce 1941 firma uvedla na trh model Standard 3033 (příloha č. 4). V letech 1943 až 1944 se vyráběl model Standard 4433 (příloha č. 5, 6 a 7).

**Ivo Mašek** · 11-02-2011, 14:36

Za 2. světové války se vyráběl radiopřijímač "Deutscher Kleinempfanger", který jsme si v jednom z minulých dílů serialu připoměli. Tento radiopřijímač byl svým způsobem raritou, tak si o něm pojďme povědět něco více.
Jednalo se o jednoobvodový přímozesilující přijímač s napájením ze střídavé i stejnosměrné sítě pro pásmo SV a DV. Tzv. německý národní přijímač, vyráběný povinně všemi radiotechnickými továrnami na území Třetí říše pro nejširší vrstvy obyvatelstva umožňoval přijem pouze blízkého okruhu vysílačů a jeho hlavním cílem bylo šíření nacistické propagandy do všech domácností. Tomu odpovídala i prodejní cena 38,- DM. V Protektorátu Čechy a Morava se prodával za 380,-K, později i za 250,-K. Přijímači se přezdívalo "Goebbelsschnauze" (Goebbelsova tlama).
Konstrukci přijímače tvořila bakelitová skříňka 240x240x120 mm bez jakýchkoliv ozdob, pouze s vylisovanou orlicí s hákovým křížem pod reproduktorem, zadní stěna byla z papíru, šasi z pertinaxu, elektromagnetický reproduktor s papírovým košem a magnetem z lisovaných ocelových pilin. Ladicí kondenzátor s pertinaxovým dielektrikem se dal otočit téměř o 360 stupňů, přičemž v polovici dráhy se kontaktem zapojil rozsah SV paralelní cívkou k cívce dlouhovlnné. Elektronky se žhaví sériově přímo ze sítě. Jednotliví výrobci nesměli zasahovat do konstrukce přijímače, pouze na zadní stěně si mohli vyznačit svoji firmu. Vyráběl se v letech 1938 až 1945. V každé zemi byla výroba zahájena dle počátečního roku okupace a ukončena dle roku osvobození od německé okupace.

**Ivo Mašek** · 14-02-2012, 06:23

Linnet & Laursen (Dánsko)
Rozhlasový přijímač Piccolet623 z roku 1959

**Ivo Mašek** · 17-02-2012, 06:55

Grundig (Německo / NSR)
Rozhlasový přijímač Mini-Boy200 z roku 1961

**Ivo Mašek** · 17-02-2012, 09:47

Zajímavost
V roce 1933 se v USA vyrábělo v malé serii na tu dobu nadčasové rádio Colonial 700 (příloha č. 1 až 8). Tento přijímač vymyslel a nechal si patentovat Raymond Loewy (příloha č. 9 a 10). Rozhlas přijímal pásmo středních vln.

**Ivo Mašek** · 21-02-2012, 10:59

V jednom z předešlých dílů jsme si připoměli modelem Piccolo dánskou firmu Linnet & Laursen. Pojďme si o ní říci něco bližšího.
Firmu založili roku 1946 pánové Harald Linnet (1901-86) a Valdemar Hofman Laursen (1907-87). Zbytky továrny jsou zde: