Historie radiopřijímačů v obrazech

[Ivo Mašek]

A když už jsme u těch rozhlasových znělek, připomeňme si některé znělky zahraničních stanic, které vysílaly pro Československo.
Tou první je znělka československé sekce BBC - Volá Londýn, která se ozývala z rozhlasových přijímačů za 2. sv. války, tedy v Protektorátu. Za poslech se dával jediný možný trest, trest smrti. K tomu se váže jedna moje vzpomínka na vyprávění mého otce. Za protektorátu chodil do školy, a tam měli jednoho učitele, který po vstupu do třídy vyklepával prsty na stole znělku Volá Londýn. A čekal, kdo z dětí se ozve, že to zná. V ten okamžik by celá rodina byla odsouzena. Ač skoro všichni doma stanici Volá Londýn poslouchali (jejich rodiče), a tu znělku dobře znali, všichni mlčeli. Bylo to tristní, až hrůzné, co vše tehdy děti, byť nevinně, nesměli říct, dávat si na to pozor a defacto se naučit chovat dospěle. Ten učitel byl roku 1945 souzen "rychlým" soudem za kolaboraci a udavačství a z tohoto světa po právu zprovozen.
Další znělky jsou již poválečné, za poslech vysílání se již smrtí netrestalo, ale prozrazení se neobešlo bez mrzutostí a značných nepříjemností pro celé rodiny. První v pořadí je znělka stanice Deutsche Welle, následuje Volá Tirana a Radio Vatikán.

[Ivo Mašek]

V letech 1970 až 1971 byl ve výrobě přenosný přijímač model Tesla 2715B IN70 (příloha č. 1, 2 a 3). Jednalo se o superhet s vlnovým rozsahem SV, DV, a s napájením ze čtyř tužkových monočlánků 1,5V. Byl to vůbec první československý přijímač s integrovanými obvody. Ve stejných letech se dodával na trh kabelkový přijímač model Tesla 2822B-3 Menuet2 (příloha č. 4, 5 a 6). Jednalo se o přenosný kabelkový tranzistorový superhet s vlnovým rozsahem VKV (východní norma), KV, SV a DV (současně vyráběný Menuet1 byl bez pásma DV) s napájením s vestavěných baterií 2x 3V. Radiopřijímač měl přípojky pro reproduktor a externí napájení. V letech 1971 až 1972 byl v prodeji model Tesla 2828B Madison (příloha č. 7 a 8). Přístroj se řadil do kategorie kabelkových tranzistorových přijímačů. Ve stejné kategorii se výráběl v letech 1972 až 1973 model Tesla 2830B Capri (příloha č. 9 a 10).

[Ivo Mašek]

V letech 1975 až 1976 byl ve výrobě model Tesla 442A Spirituál (příloha č. 1 a 2). V letech 1976 až 1977 se na trh dodával model Tesla 441A-4 Eminent (příloha č. 3). Jednalo se o šestiobvodový AM (KV, SV, DV) a osmiobvodový FM (65-73,5; 88-108 MHz) superhet s napájením ze střídavé sítě 220V. Tahový potenciometr hlasitosti s nulou uprostřed, ovládající současně i tónovou clonu. Plastová skříňka se vyráběla v různých barvách. V letech 1973 až 1974 se vyráběl model Tesla 543A Verdi (příloha č. 4 a 5). V letech 1978 až 1985 se prodával model Tesla 635A Soprán (příloha č. 6, 7 a 8). Jednalo se o stolní stereofonní radiopřijímač s oddělenými reproduktory a napájením 220V. Vlnové rozsahy KV, SV, DV, VKV (66-73, 87,5-104 MHz). Tlačítkové přepínání vlnových rozsahů, feritová anténa, 4 předvolby pro VKV, ovládání hlasitosti, basů, výšek a vyvážení tahovými potenciometry. Výstup na magnetofon a sluchátka, přepínač MONO/STEREO, přípojka pro externí antény. V letech 1978 až 1983 se vyráběl také model Tesla 637A Sextet (příloha č. 9).

[Ivo Mašek]

Rozhlasové vysílání do Československa ze zahraničí (4. část)
Pro posluchače v Československu vysílala, mimo jiných, také americká rozhlasová stanice Hlas Ameriky. Tato státní rozhlasová stanice (Voice of America VOA) zahájila své vysílání v únoru 1942, v českém a slovenském jazyce o měsíc později. Hlavním posláním stanice bylo, a doposud je, poskytovat pravdivé informace do zemí, kde panuje cenzura a nemožnost dozvědět se pravdivé informace z vlastní domoviny i ze zahraničí.



Rozhlasovou stanici původně zřídila Kancelář pro válečné informace (Office of War Information). Úkolem stanice bylo dodávat zprávy do Evropy a severní Afriky okupované Německem. VOA využíval krátkovlnných vysílačů, které sloužily CBS a NBC. Po pádu "železné opony" se charakter vysílání změnil. Až do pádu komunistického režimu byla spolu s dalšími stanicemi vysílajícími pro Československo zakázanou stanicí, označovanou za "štvavou vysílačku".
Dne 27.února 2004 se vysílání VOA pro naše země definitivně odmlčelo.

[Ivo Mašek]

V letech 1985 až 1988 vyráběl n.p.Tesla model Tesla 461A Forte (příloha č. 1 a 2). Jednalo se o celopolovodičový AM (KV, SV, DV) a FM (65,2-74, 87-104MHz) superhet s napájením 220V. Ladění na všech rozsazích probíhalo pomocí varikapů. Keramické filtry 455 kHz a 10,7 MHz byly jako soustředěná selektivita na vstup nf zesilovačů. Radiopřijímač byl osazen feritovou anténou, měl přípojka pro magnetofon a reproduktor, ovládání hlasitosti a tónové clony. Tlačítkový přepínač vstupů a AFC. Po kapesním radiopřijímači 2702B DORIS to byl v pořadí druhý a poslední radiopřijímač s hodinami. Ty byly vestavěné a řízené krystalem, napájené z tužkové baterie 1,5V s funkcí zapnutí přijímače a buzení.
Příslušenství obsahovalo konektor 6AF 896 63 pro antenu AM a konektor 6AF 896 61 pro antenu FM, dále klasický reprokonektor 6AF 897 51 pro reproduktor, magnetofonovou a gramofonovou přípojku, což byl klasický pětikolík DIN (příloha č. 3).
Ve stejném období byl na trhu také model Tesla 445A Alto (příloha č. 4, 5 a 6). Přijímač byl celopolovodičový AM (KV, SV, DV) a FM (65,2-74, 87-104MHz) superhet s napájením 220V. Na zadní stěně jsou umístěny konektory pro externí anteny, konektory pro připojení reproduktoru a magnetofonu / gramofonu. Na přední stěně jsou všechny ovládací prvky, jako ovládání hlasitosti, tónové clony a ladění vlnových rozsahů. Radiopřijímač má žárovkou osvětlenou stupnici, která zároveň indikuje stav zapnutí přístroje. Stolní rozhlasový přijímač Tesla Alto přímo vycházel z přijímače Tesla 444A Duetto (příloha č. 7, 8 a 9).

[Ivo Mašek]

V letech 1988 až 1990 byl na trhu model Tesla 447A Progresson (příloha č. 1 a 2). Byl to vůbec poslední radiopřijímač, vyrobený firmou Tesla Bratislava s.p. Po zániku podniku Tesla Bratislava tento radiopřijímač vyráběla nějaký čas soukromá firma, a to pod názvem RECEIVER 447A (příloha č. 3). Jednalo se o celopolovodičový AM (KV, SV, DV) a FM (66-76, 88-108MHz) superhet s napájením 220V. FM vstupní jednotka s FET tranzistory. Feritová anténa, přípojka pro magnetofon a reproduktor, ovládání hlasitosti, basů a výšek. Otočný přepínač vlnových rozsahů, na stupnicovém ukazateli LED dioda jako indikátor zapnutí.
V letech 1987 až 1989 se ještě vyráběl model Tesla 820A (příloha č. 4, 5 a 6). Jednalo se o celotranzistorový AM/FM stereofonní superhet s oddělenými reproduktory a napájením 220V. Tlačítkové přepínání šířky pásma, stereo příjmu, šumové brány, AFC a vypínání tónových korekcí, otočný přepínač vlnových rozsahů a vstupů pro externí zdroje signálu, plynulá regulace výšek, basů, vyvážení kanálů a hlasitosti, 7 předvoleb pro FM pásmo, indikátor vyladění a síly signálu pomocí LED diod, výkonový NF zesilovač 2x 30W sinus, výstup na sluchátka. K tuneru bylo možno zakoupit do sestavy magnetofon Tesla SM260 (příloha č. 7), a gramofon Tesla MC600Q (příloha č. 8).

V prvním videofilmu je magnetofon Tesla SM260:

[Ivo Mašek]

VEB Stern-Radio Berlin
Dalším výrobcem kvalitních rozhlasových přijímačů v tehdejším "socialistickém bloku" byla Německá demokratická republika. Ve východní části Berlína byla továrna VEB Stern-Radio Berlin, která měla celkem bohatou historii. Vznikla roku 1902 a nesla název Metallwarenfabrik Peter Grassmann Berlin Steglitz, v letech 1930 až 1933 to byl Radio-Aktien-Gesellschaft Dr. S. Loewe (Radio A.G. D.S. Loewe) a od roku 1933 do roku 1945 vyráběla továrna přijímače pod názvem Loewe-Radio AG. V letech 1945 až 1947 byla továrna přejmenována na Phonetika Radio GmbH Berlin, poté, po znárodnění dle sovětského vzoru, se změnil název na VEB Phonetika Radio Berlin, a od roku 1951 až do uzavření továrny roku 1990 nesl podnik název, pod kterým ho všichni známe: VEB Stern-Radio Berlin.
Tento podnik produkoval opravdu kvalitní rozhlasové přijímače, a v rámci tehdejší RVHP také dostal přiděleno "oprávnění" vyrábět tzv. luxusní radiopřijímače. O nich jsme si tu v jednom z minulých dílů tohoto serialu již pověděli.
V přílohách jsou fotografie radiopřijímačů ze 70-tých a 80-tých let. Na druhém snímku je model RFT Stern Elite 2001. Vyráběl se někdy kolem roku 1978 a k tomuto přijímači mám vřelý vztah. Své první vydělané peníze jsem věnoval právě koupi tohoto radiopřijímače (nebyl zrovna levný a šetřil jsem na něj několik měsíců). U něj sem ručně přeladil VKV cívky na západní normu. Toto radio bylo opravdu vynikající a mám ho dodnes v komoře a je stále funkční (už ho sice nepoužívám), kde mám náhradní díly pro různé elektro, PC apod. (já tomu říkám sklad, moje paní tomu říká bordel - ona tomu ale nerozumí).

Podnik VEB Stern-Radio Berlin ukončil výrobu přístrojů roku 1990. Ta továrna z architektonického pohledu byla nádherná a byl na co se dívat. Bohužel, ne každý má smysl pro pěknou architekturu a továrna dopadla velmi špatně. Na videosnímku uvidíte smutný konec těch krásných budov. Až by jeden zaplakal.

[Ivo Mašek]

Vraťme se nazpátek do n.p.Tesla. V letech 1985 až 1987 byly na trh uvedeny tři modely kufříkových radiopřijímačů. Model Tesla 2834B Finále (příloha č. 1), model Tesla 2834B1 Rondo (příloha č. 2), model Tesla 2835B Avanti (příloha č. 3). V letech 1987 až 1988 to byl model Tesla 2835AB Avanti2 (příloha č. 4) a model Tesla 2836B Arioso (příloha č. 5, 6 a 7). V letech 1990 až 1991 byl v n.p. Tesla vyroben poslední kufříkový radiopřijímač model Tesla AB1 Arioso2 (příloha č. 8). Na tomto přijímači již není nikde uveden název TESLA, ani výrobce.

[Ivo Mašek]

Nejprodávanějším tranzistorovým rádiem v Československu z tehdejší sovětské provenience byl přístroj Selena. V roce 1972 to byl model Selena B205 (příloha č. 1 a 2), v roce 1982 to byl model Selena B211 (příloha č. 3 a 4) a roku 1989 to byl model Selena B216 (příloha č. 5, 6 a 7). Byl to jeden z mála u nás dostupných rozhlasových přijímačů, který měl plný rozsah pásma KV. Na "nízkých metrech" se krásně chytala ničím nerušená stanice Svobodná Evropa. Poslech byl čistý, jak Radio Praha.

[Ivo Mašek]

Dalším populárním rozhlasovým přijímačem z bývalého SSSR byl model Riga 103 (příloha č. 1, 2 a 3). Jednalo se o tranzistorový přijímač vyšší třídy s šesti vlnovými rozsahy a s dvouma reproduktorama. Přístroj měl zabudovánu feritovou antenu a otáčecí teleskopickou antenu. Příjem VKV měl automatické dolaďování. K rádiu bylo možno připojit magnetofon, gramofon, další reproduktor, vnější antenu a zdroj 12V.
Další fotografie v příloze č. 4, 5, 6, 7, 8, 9 a 10

[Ivo Mašek]

VIDEOTON Audiotechnika LTD
Rozhlasové přístroje vyráběl v Maďarsku podnik Videoton. V 80-tých letech tento podnik vyráběl také celou škálu tunerů v japonské licenci firmy Fuji a Akai. V roce 1987 se na československém trhu objevil tuner Videoton RT7300S (příloha č. 1, 2 a 3). A protože jsem si doma stavěl HiFi věž, neváhal jsem ani chvilku, zašel do spořitelny, vybral příslušný obnos peněz a tento tuner zakoupil. Nemusel jsem se ani obávat, že by mi ho vyprodali. Jeho cena byla totiž na tu dobu velmi vysoká, přístroj stál 8 700 Kčs (průměrná mzda v té době nedosahovala ani 2 000 Kčs). Tento tuner vyráběl podnik Videoton v licenci firmy Akai.
Tuner měl na přední straně tyto prvky:
Síťový vypínač, tlačítko pro VKV OIRT, tlačítko pro VKV CCIR, tlačítko pro SV, zdířku pro sluchátka, LED kontrolku naladění stanic, LED kontrolku příjmu stereo, LED kontrolky síly signálu, displej ukazující naladěné pásmo stanice, indikátor paměti MEMO, tlačítko předvolby programu, tlačítko pro rychlé ruční ladění stanic, tlačítko pro pomalé ruční ladění stanic, tlačítko pro automatické ladění stanic, umlčovač šumu, dálkový příjem stereo AUTO BLEND, přepínač mono/stereo, tlačítko digitálních hodin, devět programovacích tlačítek (předvolba pro 9 stanic), tlačítko paměti (příloha č. 4, 5, 6, 7 a 8)





Na zadní straně přístroje bylo:
Antenní výstup pro SV, otáčitelná feritová antena, antenní výstup pro VKV, nastavování prahu umlčení šumu, stálý výstup Fixed output, měnitelný výstup Variabled output, regulátor úrovně výstupu, přípojka magnetofonu, připojení do sítě 220V.
A zajímavost na konec. Tento tuner z roku 1987 mám dodnes, a dodnes je funkční k plné spokojenosti. Už celých 24 let !!

[Ivo Mašek]

Společné anteny a rozvody signálů známe (a také na tomto fóru často řešíme) z doby televizního vysílání. Ovšem společné anteny a společné rozvody po činžovních domech se používaly mnohem dříve (už ve 30-tých letech) pro příjem rozhlasového vysílání.
V přílohách jsou obrázky z éry společných anten a rozvodů rozhlasových vln. Obrázky jsem si vypůjčil z fora Elektro-Bastlírna.

[Ivo Mašek]

Rozhlasové rušičky
V tzv. socialistických státech nefungovaly rozhlasové vysílače pouze k přenášení mluveného slova a hudby, ale také k přenosu různých pazvuků, bublání, zkrátka k rušení západních rozhlasových stanic, které vysílaly v jazyku dotčené socialistické země, tedy i v češtině a slovenštině. Toto vysílané rušení ("Moskevské boogie", "Stalinovy varhany", ....) najelo na kmitočet rušené stanice a bylo hotovo.
Tato rozhlasová rušení řada z nás dříve narozených důvěrně zná. V žargonu padesátých let se mu říkalo "rádiová obrana" nebo také "zvláštní rádiová služba". U nás souviselo se zahájením vysílání české a slovenské redakce Rádia Svobodná Evropa. Tato americká stanice si koncem čtyřicátých let vyhlédla za své sídlo Mnichov a vybudovala tam rozsáhlá studia. První pokusné vysílání se v éteru objevilo 4. července 1950. Vysílalo se z mobilního krátkovlnného vysílače, umístěného na korbě náklaďáku, který stál na bavorské straně Šumavy nedaleko českých hranic. Pravidelné vysílání Rádia Svobodná Evropa začalo symbolicky 1. května 1951. Kromě středovlnného vysílače v bavorském Mnichově měla Svobodná Evropa k dispozici i krátkovlnné vysílačky na východním pobřeží Spojených států. Takhle čistě mohli ale lidé v Československu slyšet Svobodnou Evropu asi jen dvě nebo tři minuty (pokud nepoužili rozhlasový přijímač s vlnovou délkou 9m KV a 13m KV). Krátce po zahájení se na její kmitočet přiladily rušičky. Oficiální dokumenty o rušení rozhlasového vysílání jsou skoupé, vyplývá z nich, že Ústřední výbor Komunistické strany Československa rozhodl o rušení zahraničních rozhlasů 8. ledna 1954. Na základě jakého rozhodnutí docházelo k rušení už od roku 1951, je nezodpovězenou otázkou. V padesátých letech rušil komunistický režim všechno, co šlo. Nejen Svobodnou Evropu, ale také programy Hlasu Ameriky, BBC, Rádia Vatikán a německé stanice Deutsche Welle. Rušičky pracovaly po celá padesátá, šedesátá, sedmdesátá i osmdesátá léta. Postupně se sice specializovaly už jen na rušení Rádia Svobodná Evropa, i tak to ale byla drahá sranda. Například jen v roce 1987 zaplatilo Československo za rušení tehdy neskutečných 27 a půl milionu korun. K rušení se používaly středovlnné vysílače, umístěné u Plzně, Strakonic, Karlových Varů, Mnichova Hradiště a Moravských Budějovic, a dále krátkovlnné vysílače u Prahy, u Poděbrad, nedaleko Brna a Litomyšle. To jsem ale vyjmenoval pouze vysílací střediska, v každém z nich bylo umístěno několik rušiček, takže dohromady se rušilo přes sto kmitočtů. A protože krátkovlnný signál má určitá specifika při svém šíření, rušení se stalo mezinárodní záležitostí. Naše krátkovlnné rušičky rušily vysílání v ruštině, určené pro Sovětský svaz, a rušičky na Urale zase pro změnu rušily Svobodnou Evropu v češtině. Je příznačné, že koncem osmdesátých let přicházela z východu spíše nadějná očekávání, než jen příslovečný mráz. A s tím souvisí i konec rušiček. V pátek 16. prosince 1988 dopoledne požádal Sovětský svaz Československo, aby vypnulo rušičky, namířené na sovětské území s cílem rušit ruské programy Rádia Svoboda, tedy ruské sekce Svobodné Evropy. Co přesně se odehrálo na naší straně, není jasné, každopádně stejná žádost putovala z Prahy i do Moskvy a ještě toho dne, v pátek 16. prosince 1988 v 16 hodin ztichly i uralské rušičky, ono legendární Stalinovo boogie nebo také Stalinovy varhany, aby uvolnily poslech programů české redakce Rádia Svobodná Evropa.
Konec rušení to ale nebyl a není dodnes. Charakteristický zvuk rušiček byste v rozhlasovém éteru mohli slyšet pořád, i když už ne v Evropě. Řadu zahraničních rozhlasových stanic ruší Čína (ano, ta ČLR, o které spousta lidí básní v superlativech) a také Severní Korea.
Pokud vás rušičky zaujali a chtěli by jste se dozvědět maximum informací, pak se "přelaďte" na web:
http://mluveny.panacek.com/historie-...o-vysilan.html
kde jsou podrobné informace a je toho celý dlouhý elaborát.

[Ivo Mašek]

Prototypy n.p.TESLA
V roce 1959 byl vyroben prototyp tranzistorového rádia Tesla T59 (příloha č. 1, 2 a 3). Do seriové výroby se v této podobě a označení nikdy nedostal. V roce 1961 se dostal do seriové výroby model Tesla 2800B-2 Mír (příloha č. 4 a 5).
V roce 1984 byl představen prototyp tuneru Tesla T 830A (příloha č. 6 a 7) ve spojení se zesilovačem Tesla Z 830A. Tuner nepřišel nikdy do seriové výroby.
V roce 1988 byl představen prototyp HiFi věže Tesla 834 (příloha č. 8). tato věž se měla vyrábět v kooperaci s polským podnikem Unitra. Do seriové výroby nebyla tato věž nikdy zařazena. Do prodeje byla nadále uváděna HiFi věž Tesla 1136A HIFI (příloha č. 9).
V roce 1977 byl vyroben prototyp rádia Tesla Viola (příloha č. 10). Nikdy se seriově nevyráběl, do výroby se roku 1978 dostal model Tesla 635A Soprán.

[Ivo Mašek]

Co se nevešlo do miniserialu o historii radiopřijímačů:

V zahraničí se vyráběly mnohdy zajímavé modely a u některých vybraných modelů se také věnovala "zvýšená pozornost" jejich prodeje zákazníkům. Konkurence prostě uměla dělat divy.
Například japonský výrobce modelu Micronic Ruby SR-G430 tento minipřijímač nabízel v roce 1964 ve zvláštním balení, jako by to byl šperk (příloha č. 1, 2 a 3). Model NTR-6G, také z Japonska, byl vyroben v podobě malého globusu (příloha č. 4, 5, 6 a 7), a to již roku 1960. Také miniradiopřijímač OMGS 1111 z USA byl roku 1966 prodáván v "parádní" krabičce (příloha č. 8, 9 a 10).