Historie radiopřijímačů v obrazech

[Ivo Mašek]

CONSERTON (Švédsko)
Rozhlasový přijímač V701 z roku 1960

[Ivo Mašek]

Micro radio (Japonsko)
Tranzistorový přijímač Expo70 (příloha č. 1 až 6) a Precor550 (příloha č. 7)
Poznámka: Tento kapesní rozhlasový přijímač v modelu Precor jsem kdysi vlastnil. Ke konci 70-tých let jsem zakoupil v podniku Tuzex za 50 bonů (tuzexových poukázek). Na to, jaký to byl "prcek", měl dobrý dosah vzhledem ke kvalitní anténě uvnitř krabičky. Přístroj měl také zdířku na sluchátka. Provozovat se dal pouze na tužkové baterie.

[Ivo Mašek]

Sjurpriz (SSSR)
Tranzistorový radiopřijímač, vyrobený v roce 1967 k 50 letému výročí ruské říjnové revoluce 1917.

[Ivo Mašek]

Superphone (Dánsko)
Rozhlasový přijímač S15-Stereo z roku 1961

[Ivo Mašek]

Linnet & Laursen (Dánsko)
Rozhlasový přijímač Piccolet623 z roku 1959

[Ivo Mašek]

Grundig (Německo / NSR)
Rozhlasový přijímač Mini-Boy200 z roku 1961

[Ivo Mašek]

Zajímavost
V roce 1933 se v USA vyrábělo v malé serii na tu dobu nadčasové rádio Colonial 700 (příloha č. 1 až 8). Tento přijímač vymyslel a nechal si patentovat Raymond Loewy (příloha č. 9 a 10). Rozhlas přijímal pásmo středních vln.

[Ivo Mašek]

V jednom z předešlých dílů jsme si připoměli modelem Piccolo dánskou firmu Linnet & Laursen. Pojďme si o ní říci něco bližšího.
Firmu založili roku 1946 pánové Harald Linnet (1901-86) a Valdemar Hofman Laursen (1907-87). Zbytky továrny jsou zde:




V roce 1947 zahájila firma výrobu a na trh dodávala např. tyto lampové radiopřijímače:




Od roku 1959 do roku 1965 se firma L&L věnovala výrobě tranzistorových radiopřijímačů:







V roce 1965 firma Linnet & Laursen ukončila výrobu a zanikla.
Ve videosnímku si připomeňme tranzistorový přijímač L&L Piccolo633 z roku 1962

[Ivo Mašek]

V roce 1923 založil Alex Holstensson ve Švédsku továrnu na výrobu rozhlasových přijímačů Radiofabriken Luxor. Roku 1934 se firma stala akciovou společností Luxor Radio AB. Firma se věnovala výrobě elektronkových rozhlasových přístrojů, jejichž některé modely si zde fotografiemi přiblížíme. Modely jsou postupně z let: 1939, 1950, 1951 a 1958:

Začátkem šedesátých let se v podniku věnovali výrobě tranzistorových radiopřijímačů. Na ukázku modely z roku 1963 a dvakrát z roku 1964:

Firma Luxor Radio AB se také od roku 1948 věnovala výrobě hudebních skříní a počínaje rokem 1958 i televizních skříní:

V roce 1984 ukončil podnik Luxor Radio AB svojí činnost a byl koupen finskou společností Nokia. Značka Luxor Radio tím zanikla.
V příloze je fotografie zakladatele firmy a výrobní hala firmy z roku 1934

[Ivo Mašek]

Další švédskou firmou, která se podílela na výrobě rozhlasových přijímačů, byl podnik KungsRadio. Vznik této firmy byl velice netradiční. Celý podnik založil pan Albin Andersson. Ovšem tento pán založil původně firmu na výrobu jízdních kol. Podnik se jmenoval Bröderna Anderssons Velocipedfabrik. Ve 20-tých letech se rozšiřoval poslech rozhlasu a vznikala spousta továren na výrobu rozhlasových přijímačů. Panu Anderssonovi se myšlenka poslechu rozhlasu zalíbila., byl zřejmě i moderního myšlení a rozhodl se, že i on bude vyrábět rozhlasové přijímače. A tak v továrně na výrobu jízdních kol vyčlenil několik místností, kde roku 1924 započala výroba rozhlasových přijímačů Kungs. Továrna dostala nový název Bröderna Anderssons Velociped & Radiofabrik. Na fotografiích je budova firmy v době, kdy se tam vyráběla pouze jízdní kola a její podoba dnes.

Na dalších fotografiích je vyobrazen výrobní program z let 1936 až 1941

Výroba jízdních kol a současně s tím i výroba rozhlasových přijímačů trvala až do konce 50-tých let. Firma, tak jako mnohé jiné, nezanikla úplně. Funguje dodnes, ovšem ne již jako výrobní závod, ale jako obchod s elektrotechnickým zbožím. Je součástí divize Euronics

V příštím díle se podíváme na jeden z posledních rozhlasových přijímačů, který firma Bröderna Anderssons Velociped & Radiofabrik, respektivě její divize KungsRadio, vyrobila a dodala na švédský trh.

V příloze fotografie zakladatele podniku Albina Anderssona (1878 - 1961)

[Ivo Mašek]

Jedním z posledních modelů rozhlasových přijímačů firmy KungsRadio je model Kungs592ABC z roku 1956. Jednalo se o lampové rádio, které mohlo být zapojené na síť 110, 125, 150, 220 V, nebo na tři baterie. Rozhlasový přijímač přijímal vysílání na středních, dlouhých a krátkých vlnách. Byl osazen elektronkami DK96, DF96, DAF96, DL96, DM71.

_______________________________

[Ivo Mašek]

Na fotografiích je vlevo obchod firmy Andersson Velociped & Radiofabrik z roku 1950 a vpravo je poslední model radiopřijímače, který firma vyráběla roku 1958. Přijímač nesl název Kungs755UKV.

[Ivo Mašek]

Pojďme si ještě několika fotografiemi připomenout firmu, která se pár desetiletí s úspěchem věnovala společné výrobě tak rozdílného sortimentu, jakým je jízdní kolo a rozhlasový přijímač. Forografie jsou z období přelomu 40-tých a 50-tých let.

[Ivo Mašek]

Historie Vatikánského rozhlasu

V roce 1929 svěřil papež Pius XI. Guglielmu Marconimu, vynálezci bezdrátového vysílání, vybudování rozhlasové stanice v nově vzniklém vatikánském státě. Nové rádio svěřil papež jezuitům a ředitelem jmenoval člena tohoto řádu, fyzika a matematika Giuseppa Gianfranceschiho. První vysílání zahájil Pius XI. 12. února 1931 latinskou promluvou. Zpočátku byl vysílán například přehled činnosti Papežské akademie věd nazvaný "Scientiarum Nuncius Radiophonicus". V roce 1936 bylo nové rádio uznáno Mezinárodní radiofonní unií (UIR). V paláci Lva XIII., byla roku 1936 vytvořena nová rozhlasová studia.

Pius XI. (vpravo) a Guglielmo Marconi (uprostřed)

Po vypuknutí 2. světové války se navzdory cenzurám a rušení stalo nové rádio cenným prostředkem svobodného zpravodajství. Francouzské hnutí odporu dokonce vysílání Vatikánského rozhlasu přepisovalo a tajně rozšiřovalo. Vatikánský rozhlas už tehdy řídil mezinárodní redakční tým jezuitů a jeho programy byly vysílány v devíti jazycích. V lednu roku 1940 vznikla "Informační kancelář", která pomocí rozhlasu pomáhala hledat pohřešované vojáky a civilní osoby a válečným vězňům předávala vzkazy od jejich rodin. V letech 1940-1946 bylo během 12105 hodin rozhlasových přenosů odvysíláno celkem 1240728 takových informací.
Po skončení války bylo vysílání Vatikánského rozhlasu obohaceno o další jazyky, vzrostl redakční tým. Bylo ovšem zároveň potřeba disponovat silnějšími vysílači a směrovými anténami. Proto byly roku 1954 zahájeny práce na stavbě vysílacího střediska v Santa Maria di Galeria. Pius XII. ho slavnostně otevřel 27. října 1957. V roce 1958 byl zahájen provoz nových studií a redakcí v někdejším Muzeum Petrianum, protože potřeby rozvíjejícího se rádia neustále rostly. Státní sekretář Vatikánu, kardinál Villot, slavnostně otevřel 29. ledna 1970 nové sídlo Vatikánského rozhlasu v Palazzo Pio. Rádio již vysílalo své programy 19 až 20 hodin denně v 32 jazycích a měl k dispozici vysílače o celkové síle více než 1000 kW. Personál rádia se tehdy skládal z 280 osob, které pocházely ze 38 zemí.

Palazzo Pio, soucasné sídlo Vatikánského rozhlasu



Dějiny českého vysílání Vatikánského rozhlasu

U kolébky českého vysílání Vatikánského rozhlasu stál pražský arcibiskup Josef Beran. Během svého prvního pobytu v Římě požádal 23. února 1947 ve Vatikánu o zvláštní vysílání pro Československo. Tato iniciativa byla uvítána a podporována i tehdejší československou vládou. První mimořádné vysílání pro Československo se konalo u příležitosti zahájení jubilejních svatovojtěšských oslav 22. dubna 1947.
Pravidelná vysílání začala 24. prosince 1947. Podle rozhodnutí Státního sekretariátu mělo být vysílání pro Československo společné pro Čechy i Slováky. Původně se mělo vysílat jen dvakrát týdně. Ale nakonec se pořady pro Československo konaly hned od začátku třikrát v týdnu - v pondělí, ve středu a v pátek v 19 hodin, a to pokaždé čtvrt hodiny. V pondělí a v pátek bylo prvních deset minut věnováno náboženským úvahám nebo rozhovorům o problémech tehdejšího náboženského života. Poslední čtyři minuty v druhé řeči přinášely stručné zprávy z katolického světa. Středa byla věnována týdennímu přehledu zpráv a aktualit z katolického světa. Jedna polovina byla vždy česky, druhá slovensky. Od února 1949 mohli posluchači slyšet každodenní pravidelné pořady po 15 minutách v češtině a slovenštině. Od listopadu téhož roku už existovaly dvě samostatné sekce - česká a slovenská - které připravovaly, a dodnes připravují, své programy na sobě nezávisle. Koncem února 1948 - spolu s komunistickým pučem v Československu a událostmi, které po něm následovaly - nastalo pro české a slovenské vysílání nové období. Přestože roku 1950 začalo jeho soustavné rušení komunistickým režimem, snažilo se spolupodílet na boji o náboženskou svobodu v Československu, informovat o nepravé Katolické akci organizované komunisty a o postojích Svatého stolce.

Zdroj: Radio Vatican

[Ivo Mašek]

V roce 1954 přišlo na trh vůbec první tranzistorové rádio, které neslo název Regency TR-1. A stalo se vánočním hitem. Tranzistor, bez něhož by tranzistorové rádio nemohlo vzniknout, bylo předvedeno světu 23.12. 1947. Pánové Brattain, Bardeen a Shockley součástce říkali polovodičový zesilovač. Název "tranzistor" dostala součástka až roku 1948. Dnes tedy slavíme 65 let od vzniku tranzistoru, bez něhož by se v elektronice moc daleko nedošlo.

První tranzistorové rádi Regency TR-1