Datová rozhraní digitálních videokamer

Velkým konkurentem Microsoftu jak v oblasti operačních systémů, tak i ve vývoji vlastních standardů, byla, je, a zřejmě vždy bude, firma Apple. Určitě znáte populární produkty, jako jsou Macbook, iPod, iPhone nebo iPad.

Apple začal již v roce 1986 ve spolupráci s firmami jako Texas Instruments nebo Sony a dalšími třemi výrobci vyvíjet svůj standard obecně označovaný IEEE1394, který měl být sériovou náhradou za tehdy obzvláště u serverových disků rozšířené paralelní SCSI rozhraní. Byl tedy od začátku projektován jako protokol rychlý a stabilní, určený pro velké datové přenosy, což s sebou přináší i možnosti využití v audiovizuální technice.

Oficiálně spatřil protokol IEEE1394 světlo světa v roce 1995, tedy ještě dřív, než se objevil standard USB 1.0, a na rozdíl od USB poskytoval již od samého počátku maximální přenosovou rychlost 400 Mb/s. Určitě si říkáte, že název IEEE1394 je nepohodlný a nepraktický. Taky že je! Je to oficiální název, ale nelíbilo se to ani lidem u Applu nebo Sony, a tak si to nazvali po svém. Apple začal používat název FireWire a Sony i.link.

S příchodem novější verze rozhraní IEEE1394, která dosahuje dvojnásobné maximální rychlosti (až 800 Mb/s) oproti té předchozí, už bylo potřebné rozlišit, o jakou verzi se jedná, proto se dnes používá označení FireWire400 a FireWire800. Již samotný název napovídá, že se na konec názvu pouze přidá číslo vyjadřující maximální přenosovou rychlost. A obdobně jako u USB 3.0 si větší rychlost vyžaduje i nový konektor. Ovšem FireWire800 nás příliš nezajímá, neb je skutečně doma spíše v počítačové technice, u kamer se nerozšířil.


Parametry IEEE1394 a konektory využívané ve videotechnice

Na rozdíl od USB používá FireWire pouze 2 druhy konektorů (nepočítáme-li FireWire800), z toho na kamerách najdete pouze menší 4pinovou verzi.

Větší šestipinový konektor můžete najít na mnoha hostitelských zařízeních, ale není to podmínkou. U videokamer a např. i notebooků se s šestipinovým konektorem setkáte jen těžko, nebo spíše téměř vůbec.

„Nováček“, ale dravý jako lev mezi multimediálními protokoly, je standard HDMI. Na jeho vývoji, který začal až v roce 2002, se podíleli přední výrobci displejů, monitorů, televizorů, fotoaparátů a videokamer jako jsou: Philips, Panasonic, Sony, Toshiba, Hitachi a další, ve spolupráci s Intelem. Původně byl protokol HDMI výhradně multimediální, takže sloužil pouze pro přenos obrazu a zvuku, nic víc.

Již v prosinci 2002 byl představen standard HDMI 1.0, který pak následoval standard HDMI 1.1, a později 1.2 a 1.2a, z nichž každý přinesl nějakou novou funkci. Další větší zlom nastal v červnu 2006, kdy byla představena verze HDMI 1.3, a pak s příchodem 3D technologií byl v květnu 2009 vydán zatím poslední standard HDMI 1.4, který nabízí podporu pro 3D video a má implementovaný i ethernetový kanál (už není pouze multimediální).

Již od verze 1.0 obsahuje HDMI protokol funkci CEC (Consumer Electronics Control), která umožňuje uživateli ovládat několik zařízení vzájemně propojených přes HDMI např. pouze jedním dálkovým ovladačem, nebo obecně možnost jednoho zařízení ovládat/řídit ostatní připojené přístroje. Maximální datová propustnost rozhraní HDMI je výrazně vyšší než u doposud zmiňovaných IEEE1394 a USB (včetně USB 3.0). Hodí se proto k přenosu audiovizuálních dat v nekomprimované podobě.


Parametry HDMI a konektory využívané ve videotechnice

O HDMI rozhraní a jeho vlastnostech jsme velmi podrobně psali už v tomto článku, nebudeme proto příliš zabíhat do detailů. Pár věcí se však hodí připomenout.

Kabely, které slouží k propojování jednotlivých zařízení, se dělí do 2 kategorií:

Standard HDMI využívá 5 různých konektorů, z nichž nejznámější je konektor typu A, který lze nejčastěji (a téměř výlučně) nalézt u televizorů i jiné spotřební elektroniky či počítačů. Konektor typu B, má ještě o deset pinů víc, tedy 29, ale je docela obtížné se s ním setkat. Detailní popis HDMI konektorů najdete ve výše zmiňovaném článku.

Pro nás zajímavý je konektor typu C, někdy také označován jako Mini A, protože, stejně jako A, má 19 pinů, akorát je o něco menší (o 3,5 mm užší a o 2 mm tenčí než A).

S verzí HDMI 1.4 se objevila verze konektoru D, která se dost podobá mikro USB, co do tvaru a rozměrů, ale věrně následuje své předchůdce, protože má také 19 pinů. A zůstává ještě typ E, který je však určen především pro automobilový průmysl, takže ho zde rozebírat nebudeme.