Recenze  |  Aktuality  |  Články
Doporučení  |  Diskuze
Filmy a seriály, streamovací služby
Televize  |  Projektory
Audio a domácí kina
Multimediální centra  |  Ostatní
Svět hardware  |  Digimanie
Svět mobilně

Datová rozhraní digitálních videokamer

14.7.2011, Maximilián Tydor, článek
Doba analogového záznamu je nenávratně pryč. Dnešní kamery využívají k ukládání dat zásadně digitální technologie, díky kterým lze pořízené obrázky/videa pohodlně zpracovávat třeba na PC. Je několik rozšířených přenosových rozhraní. Víte, která to jsou?
Kapitoly článku:
Co bychom měli z toho, že kamera dokáže nahrát a uložit hodiny videa, kdyby ho nebylo možné znovu přehrát nebo upravovat. Protože dnes je PC nebo TV běžným „nábytkem“ v mnoha domácnostech, budeme se věnovat 3 nejběžnějším rozhraním, která slouží právě pro přenos audiovizuálních dat z kamery do „kamkoliv“ (včetně zmiňovaného počítače).



Pro začátek si připomeňme několik historických faktů, které nám pomůžou lépe porozumět vývoji používaných přenosových protokolů, až k těm 3 nejmodernějším, které jsou dnes hojně využívány.
  • začátek 20. století – první filmy
  • polovina 20. století – svět „ovládla“ televize
  • konec 20. století – rozvoj počítačů

Jak je vidět, počítače, dnes již tak běžná a často neodmyslitelná součást života, jsou ve světě filmu a videa zatím mladými „zelenáči“. Dnes jsme již zvyklí na „digitální měnu“. Hodnotu udáváme pomocí Megabajtů či spíš Gigabajtů a „platidly“ jsou disky v různé podobě.


Formát Mini DV byl jedním z těch prvních, které vnesly digitální technologie do našich domácností, ovšem k dnešnímu komfortu zpracování a šíření digitálních audiovizuálních dat měl daleko (disk či paměť je přece jen šikovnější než páska).

Ovšem dřív, než digitalizace zasáhla i video techniku zde byla „měna“ pouze analogová. To znamená, že „platidlem“ byly kilometry filmových pásů a hodnota se udávala v délce záznamu (čase, většinou minutách). Takovéto video nebylo možné v domácích podmínkách příliš snadno upravovat, většinou pouze přehrát z kamery na obrazovku televize, nebo nahrát na VHS kazetu a uložit do rodinného archivu.

Pro tyto účely zde byly zavedeny standardy jako komponentní video, kompozitní video nebo S-video atp. Těmito dnes již zastaralými protokoly se v článku zabývat nebudeme, ovšem mnoho z nás asi má doma televizor nebo jiné zařízení, u kterého cinch konektory pro připojení kompozitního nebo komponentního videa ještě najdeme.


Důvěrně známou šestici CINCH konektorů pro analogový přenos zvuku a obrazu dnes plně nahrazují digitální rozhraní, především HDMI.

Zmínili jsme sice, že počítače jsou ve filmové branži nejmladší, avšak za posledních 20 let své existence už prošly dramatickým vývojem. Neméně dramaticky ovlivnily naše životy i podobu světa a byly to právě tyto změny, které podnítily přechod od analogové „měny“ k digitální. Na světě se tedy objevily nové standardy s názvy jako USB, IEEE1394 nebo HDMI a to jsou zrovna ty tři již dříve slíbené a dnes hojně používané. Teď si je popíšeme hezky popořádku.


Důležité parametry digitálního videa


Jedním z nejdůležitějších parametrů digitálního videa je jeho přenosová rychlost (angl.: bitrate). Přenosová rychlost udává, jaký maximální datový tok je dané zařízení schopné vyslat nebo přijmout. Čím větší datový tok, tím je video kvalitnější (zjednodušeně řečeno). Závisí ovšem také na zvoleném rozlišení a druhu komprese videa.


I neprofesionální kamery stále zvyšují své nároky na datovou propustnost použitých rozhraní, náročné je přenést nejen obraz ve vysokém rozlišení, ale třeba i 3D formát.

Většina kamer na současném trhu nabízí záznam videa až v kvalitě FullHD (1920 × 1080i) za použití AVCHD komprese (MPEG-4 AVC/H.264) Tyto parametry vyžadují datový tok do 24 Mb/s a šířku pásma přenosového kanálu 75 MHz. Pro neprokládaný Full HD formát 1080p, který už některé dnešní kamery rovněž nabízejí, je potřeba dvojnásobné šířky pásma a adekvátně větší přenosové rychlosti.