DLNA – hudba budoucnosti?

Konečně se dostáváme k technologii, kvůli které byl tento článek napsán. Že až teď, není náhoda. UPnP AV se stává populárnější a populárnější. A platforma DLNA, Digital Living Network Alliance, totiž z UPnP AV vychází. Jednoduše řečeno, DLNA je UPnP A/V se spoustou restrikcí. Pomocí UPnP A/V je možné sdílet a streamovat v podstatě jakékoliv soubory, záleží jen na tom, zda se spolu koncová zařízení „domluví“. DLNA přichází z jedné strany s nepříjemně omezujícím, ze strany druhé s poměrně logickým přístupem.

Jasně definuje jaké formáty souborů je možno přehrávat. Takové omezení je určitě žádoucí z hlediska zaručené kompatibility certifikovaných zařízení a také jednoduchosti implementace, ale při pohledu na seznam podporovaných formátů se člověk neubrání dojmu, že to v tomto případě někdo s omezováním trochu přehnal:

Domácí zařízení

Mobilní zařízení

Co se týče podporovaných media kontejnerů, je situace složitější. Podporované kodeky není problém nalézt na stránkách DLNA, ovšem o kontejnerech se nezmiňují. Veřejný přístup ke standardu chybí, jediná možnost je si jej pěkně zaplatit. Tvůrce populárního UPnP media serveru uShare na svém blogu píše, že není podporováno MKV ani AVI, což zní jako silně šokující fakt.

Od napsání jeho článku se mohlo pár věcí změnit, při hledání zkušeností uživatelů na internetových fórech lze ale často nalézt prosby o návod, jak přehrát MKV přes DLNA. Na druhou stranu lze údajně v některých případech vyřešit problém pomocí přejmenování souboru s příponou MKV na AVI, což signalizuje, že minimálně u některých zařízení jsou oba formáty podporovány. Vše by osvětlila již výše zmíněná možnost nahlédnout do standardu.

Z dostupných informací a praktických zkušeností uživatelů lze odvodit, že samotný Media Server může umět pracovat i s oficiálně nepodporovanými formáty, ovšem pro přenos by je měl transkódovat do některého z oficiálně podporovaných formátů. Jelikož je DLNA nástavbou UPnP A/V, nelze vyloučit ani případ, kdy se spolu Media Server a Renderer „domluví“ i na formátu, který oficiálně podporován není. Takovouto funkcionalitu lze ale očekávat jen u levnějších „noname“ řešení. U značkových DLNA produktů lze mnohem spíše očekávat, že se budou striktně držet standardu.

Co se týká například zvukových kodeků, milovníkům kvalitního zvuku zase bude určitě chybět Ogg/Vorbis. Ale to není vše. Ani v případě, že někde naleznete soubor, se kterým se „strefíte“ do všech požadavků, nemáte ještě vyhráno. Existují totiž ještě takzvané DLNA profily, které definují povolené kombinace kodeků, kontejnerů, ale také rozlišení, bitrate a podobě. I tento stav je proto poněkud nepochopitelně nutno řešit pomocí transkódování, které je ovšem velmi náročné na výkon.

Soubor musí být nejprve dekódován, a poté zase zakódován do podporovaného formátu. Zde se ovšem dostáváme k další překážce. DLNA je určeno jen pro výrobce spotřební elektroniky a certifikaci může obdržet pouze kompletní zařízení, nikoliv software. Programové vybavení lze sice prohlásit za DLNA komponentu, ale „nálepku“ dostane zařízení. A dokážete si představit, že váš DVD rekordér nebo levný domácí NAS dokáže transkódovat HD video v reálném čase? Může se objevit jeden z tisíce, ale výrobce si za něj určitě nechá velmi dobře zaplatit.

 

Konsorcium DLNA si již zřejmě tyto problémy uvědomilo a v lednu 2010 přišlo s oznámením, že zahajuje certifikační program i pro software, bližší podrobnosti ale nejsou zatím známy.

Dalším „přínosem“ DLNA je podpora DRM, která dělá systém zbytečně složitější a navíc zavádí šifrování přenosu mezi Media Serverem a Rendererem, tedy například mezi NAS a LCD či plazmovou televizí. Vše proto, aby uživatel nemohl přenos zachytávat a ze streamu sestavit video bez DRM ochrany. Jedná se tedy o další prvek, který uživatele jen obtěžuje a navíc klade další nároky na výpočetní výkon, což dále zdražuje koncová zařízení.

Aby ale nebyla vyzdvihována jen negativa: Filozofie DLNA, omezení jen na velmi striktně ohraničenou skupinu kodeků, může vypadat na první pohled nepochopitelně, možná i nesmyslně. Na druhou stranu však může působit jako silně jednotící prvek, díky kterému lze alespoň částečně snížit využití obrovského množství kodeků a počet jejich možných kombinací na snesitelnou úroveň. Ovšem jen čas ukáže, zda není restrikce příliš přísná.

 

 

Celkově lze DLNA označit za zajímavý počin jak zefektivnit a zvýšit vzájemnou kompatibilitu zařízení, která podporují UPnP A/V. Velmi silnou zbraní DLNA je certifikace koncových zařízení. Výrobci, členové DLNA, budou zajisté své výrobky certifikovat pro tento standard, a v takovém případě již pro podporu UPnP A/V nijak nedotčenou DLNA velmi pravděpodobně nezbude místo.

Na druhé straně stojí velmi silná komunita podporující svobodný software, která si nerada nechává cokoliv diktovat. Pokud bych si zahrál na věštce a zkusil odhadnout budoucí vývoj, očekávám, že výrobci DLNA protlačí. Otázkou ovšem zůstává, do jaké míry budou hlavně výrobci standard dodržovat. Hlavně ti čínští, kteří si kvůli „nějakému“ certifikátu určitě nebudou lámat hlavu.

A pohled zákazníků? Obyčejný zákazník, který DLNA certifikovaný výrobek koupí, doma postaví na skříň a zapojí, bude s DLNA pravděpodobně spokojen. Nadšenec, který má rád kontrolu nad tím, co se s jeho systémem děje, si raději postaví zařízení svoje. Nainstaluje příslušný software a raději využije UPnP A/V, kvůli kterému se nebude muset omezovat na povolenou kombinaci kodeků, ani se otravovat s DRM. A ti „uprostřed“? Troufám si odhadovat, že si klidně vyberou DLNA zařízení, i když zrovna nebude s certifikátem a případné problémy s kompatibilitou snad nějak vyřeší.

Zdroje použité v článku:
http://gxben.wordpress.com, http://cs.wikipedia.org, http://www.dlna.org, http://www.upnp.org, http://www.ietf.org